Vladimír Iljič Lenin
Soupis domácké výroby v Permské gubernii


Článek druhý
(IV. Zemědělské hospodářství „domáckých výrobců“. — V. Velké a malé podniky. - Důchody domáckých výrobců)

IV
Zemědělské hospodářství „domáckých výrobců“

V soupisu samostatných malých i velkých domáckých výrobců podle usedlostí jsou shromážděny zajímavé údaje o jejich hospodářství. Zde jsou tyto údaje, shrnuté ve Studii do podskupin:

 
Na 1 usedlost připadá:
Procento usedlostí
Podskupiny děsjatin
osevní
plochy
koní krav bez koní bez krav
1. Výrobci zboží 7,1 2,1* 2,2* 7,4 5
2. Řemeslníci 6,2 1,9 2,1 9 6
3. Pracující pro faktory 4,5 1,4 1,3 16 13
Celkem 6,3 1,8 2 9,5 6

* Ve Studii je v těchto číslech zřejmě tisková chyba (viz s. 58), kterou jsme opravili.

To tedy znamená, že čím jsou domáčtí výrobci zámožnější jako řemeslní výrobci, tím lépe se jim vede i jako zemědělcům. Čím méně ovlivňují výrobu, tím níže stojí i jako zemědělci. Údaje soupisu domácké výroby tedy plně potvrzují názor vyslovený již v literatuře, že rozklad domáckých výrobců jako výrobců průmyslových probíhá současně s jejich rozkladem jako zemědělců (A. Volgin, Zdůvodnění narodnictví atd., s. 211n.). Protože námezdní dělníci mají u domáckých výrobců ještě horší (nebo ne lepší) postavení než domáčtí výrobci pracující pro faktory, můžeme právem soudit, že mezi nimi je ještě více zbídačených zemědělců. Už jsme podotkli, že soupis podle usedlostí se netýkal námezdních dělníků. Přesto však uvedené údaje názorně ukazují, jak směšné je tvrzení Studie, že „občinová držba půdy zaručuje v průmyslu pracovní samostatnost jak majiteli domáckého průmyslového podniku, tak jeho námezdnímu dělníkovi“.

Na rozebíraných údajích se zvlášť výrazně projevuje to, že soupis postrádá podrobné údaje o zemědělském hospodářství individuálních výrobců, malých i velkých podnikatelů. Abychom alespoň zčásti tuto mezeru vyplnili, musíme se obrátit k údajům o jednotlivých výrobách; občas nacházíme údaje o počtu zemědělských dělníků u podnikatelů[a], souhrnné údaje však ve Studii chybějí.

Např. koželuzi zabývající se zemědělstvím vlastní 131 hospodářství. Mají 124 námezdních zemědělských dělníků; na jednu usedlost v nich připadá 16,9 děsjatin osevní plochy, 4,6 koní a 4,1 krav (s. 71). Námezdní dělníci (73 celoročních a 51 sezónních) dostávají 2492 rublů mzdy, tj. 20,1 rublu na jednoho, zatímco průměrná mzda dělníka v koželužské výrobě činí 52 rublů. I zde tedy pozorujeme jev charakteristický pro všechny kapitalistické země, že zemědělští dělníci jsou na tom hůře než průmysloví. „Koželuzi jako domáčtí výrobci“ jsou zřejmě nejčistším typem rolnické buržoazie. Proslulá a narodniky tolik vychvalovaná „spjatost výroby se zemědělstvím“ spočívá v tom, že zámožní majitelé obchodních a průmyslových podniků převádějí kapitál z obchodu a průmyslu do zemědělství a že zemědělským dělníkům platí neuvěřitelně nízké mzdy.[b]

Nebo domáčtí výrobci oleje. Z nich je 173 zemědělců. Na jedno hospodářství připadá 10,1 děsjatiny osevní plochy, 3,5 koní a 3,3 krav. Usedlosti bez koní a krav zde nejsou. Zemědělských dělníků je 98 (celoročních i sezónních) se mzdou ve výši 3438 rublů, tj. 35,1 rublu na jednoho. „Výlisky neboli pokrutiny získávané jako odpad při lisování oleje jsou velmi dobrým krmivem pro dobytek, což jim zase umožňuje mnohem lépe hnojit pole. Výroba tak poskytuje hospodářství trojí výhodu: bezprostřední důchod z výroby, důchod z dobytka a lepší úrodnost polí“ (164). „Zemědělstvím se zabývají (majitelé lisoven) ve velkém rozsahu, přičemž mnozí z nich se nespokojují příděly půdy, které jim patří podle počtu mužů, ale pronajímají si ještě půdu od méně prosperujících hospodářství“ (168). Údaje o pěstování lnu a konopí v jednotlivých újezdech ukazují na „jakousi spojitost mezi rozlohou osevních ploch lnu a konopí a mezi rozšířením výroby oleje v újezdech gubernie“ (170).

Obchodní a průmyslové podniky jsou zde tedy tzv. podniky technického zpracovávání produktů, jejichž rozvoj vždy charakterizuje pokrok tržního, kapitalistického zemědělství.

Nebo majitelé mlýnů. Většina z nich jsou zemědělci: 385 ze 421. Na jednu usedlost připadá 11 děsjatin osevní plochy, 3 koně a 3,5 krav. Pracuje zde 307 námezdních zemědělských dělníků se mzdou ve výši 6211 rublů. Podobně jako u výroby oleje je „mletí obilí pro majitele mlýnů nejvýhodnější formou tržního odbytu produktů jejich vlastního hospodářství“ (178).

Tyto případy snad budou dostatečným důkazem toho, že pojem „domácký výrobce zabývající se zemědělstvím“ nelze chápat jako homogenní stejnorodou kategorii. Všichni uvedení zemědělci jsou představiteli zemědělské maloburžoazie. Spojovat takovéto typy s ostatním rolnictvem včetně zruinovaných hospodářství znamená zastírat nejcharakterističtější rysy skutečnosti.

V závěru popisu výroby oleje se autoři snaží polemizovat s „kapitalistickou doktrínou“ prohlašující rozklad rolníků za cestu ke kapitalismu. Takový názor se prý zakládá na „úplně falešném tvrzení, že uváděný rozklad je fakt pozdějšího data a je zřejmým příznakem toho, že de facto se mezi rolnictvem rychle upevňuje kapitalistické zřízení, zatímco de iure existuje občinová držba půdy“ (176). Autoři namítají, že občina nikdy nevylučovala a nevylučuje majetkovou diferenciaci, ale „neupevňuje ji, nevytváří třídy“; „tato přechodná diferenciace se postupem času nezostřovala, nýbrž naopak se postupně stírala“ (177). Toto tvrzení, na jehož důkaz jsou uváděna výrobní družstva (o nich níže, VII), dělení v rámci rodiny (sic!) a nové rozdělování půdy (!), může být pochopitelně jen pro smích. Nazývat „nelogickým“ tvrzení o postupující a prohlubující se diferenciaci mezi rolnictvem znamená ignorovat všeobecně známá fakta, že masy rolníků jsou připravovány o koně a opouštějí půdu, spolu s fakty „technického pokroku v zemědělství“ (srov. Pokrokové proudy v rolnickém hospodářství pana V. V.), další propachtovávání a zastavování přídělů půdy spolu s růstem pachtu, větší počet obchodních a průmyslových podniků spolu se zvyšováním počtu sezónních průmyslových dělníků, těchto námezdních dělníků putujících z jednoho místa na druhé atd. atd.

Soupis domáckých výrobců podle usedlostí měl poskytnout bohatý materiál k neobyčejně zajímavé otázce poměru mezi důchody a výdělky domáckých výrobců zabývajících se zemědělstvím a důchody domáckých výrobců nezabývajících se zemědělstvím. Všechny údaje tohoto druhu jsou v tabulkách zachyceny, ale souhrnné údaje ve Studii chybějí, proto je musíme sami podle dat uvedených v knize shromáždit. Vyšli jsme ze souhrnných údajů Studie podle jednotlivých druhů domácké výroby. Stačilo pouze sečíst údaje o různých druzích. Ale tabulky s těmito údaji nejsou vypracovány pro všechny druhy výroby. Místy jsme se přesvědčili, že se do tabulky vloudily chybné údaje nebo tiskové chyby — přirozený výsledek toho, že se neprovedly kontrolní výpočty. Za druhé jsme vybírali číselné údaje z popisů některých druhů výroby. Za třetí, protože jsme neměli ani jeden z pramenů, museli jsme použít přímo tabulky (např. u „těžby nerostů“, uvedené na posledním místě). Tak různorodý materiál musel přirozeně vést k chybám a nepřesnostem v našem přehledu. Myslíme však, že i když celkové údaje našeho přehledu nemohly souhlasit s výsledky v tabulce, mohou jeho závěry přesto posloužit našemu cíli, protože průměrné hodnoty a poměry (které také pro naše závěry jedině používáme) by se při veškerých opravách změnily velmi nepatrně. Např. podle výsledků v tabulkách Studie se výše hrubého důchodu 1 dělníka rovná 134,8 rublu, ale podle našeho souhrnu 133,3 rublu. Čistý důchod na jednoho pracujícího člena rodiny činí 69 rublů a 68 rublů. Mzda jednoho námezdního dělníka je 48,7 rublu a 48,6 rublu. Zde jsou výsledky tohoto shrnutí, které určuje výši hrubého důchodu, čistého důchodu a výdělku námezdních dělníků podle skupin a podskupin:

  Počet Hrubý důchod
v rublech
Čistý důchod
hospodářství v rublech
Mzda
v rublech
 
Sku-
pina
Pod-
skupina
Počet
dílen
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem Na 1
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
celkem na 1
námezdního
dělníka
Čistý důchod a
mzda dohromady
Počet
zadlužených
hospodářství
I. 1. 2 239 4 122 1 726 5 848 758 493 129,7 204 004 49,5 74 558 43,2 278 562 225
I. 2. 2 841 4 249 712 4 961 383 441 77,3 186 719 43,9 34 937 49,0 221 656 93
I. 3. 1 016 1 878 586 2 464 236 301 95,9 91 916 48,9 20 535 35,0 112 451 304
Úhrnem
v 1. skupině

6 096

10 249

3 024

13 273

1 378 235

103,8

482 639

47,1

130 030

43,0

612 669

622
II. 1. 959 1 672 738 2 410 605 509 251,2 220 713 132,0 45 949 62,2 266 662 176
II. 2. 595 876 272 1 148 178 916 155,8 90 203 102,9 18 404 67,6 108 607 51
II. 3. 1 320 2 231 852 3 083 492 347 159,7 229 108 102,7 43 289 50,8 272 397 262
Úhrnem ve
2. skupině

2 974

4 779

1 862

6 641

1 276 722

192,2

540 024

113,0

107 642

57,8

647 666

489
C e l k e m 8 970 15 028 4 886 19 914 2 655 007 133,3 1 022 663 68,0 237 672 48,6 1 260 335 1 111

Z této tabulky vyplývá:

1. Nezemědělské průmyslové obyvatelstvo se podílí na drobné průmyslové výrobě (ve srovnání s jeho počtem) mnohem více než zemědělské. Pokud jde o počet dělníků, je nezemědělců dvakrát méně než zemědělců. Na hrubé výrobě se podílejí téměř polovinou, protože jejich produkce dosahuje částky 1 276 772 rublů z 2 655 007, tj. 48,1 %. Pokud jde o důchod z výroby, tj. čistý důchod majitelů plus mzda námezdních dělníků, mají nezemědělci svým příjmem ve výši 647 666 rublů z 1 260 335, tj. 51,4 %, nad zemědělci dokonce převahu. Z toho tedy plyne, že nezemědělští výrobci, kteří jsou početně v menšině, nezůstávají za zemědělskými pozadu, pokud jde o rozsah výroby. Tento fakt je krajně důležitý pro hodnocení tradičního narodnického učení o zemědělství jako o „základním pilíři“ tzv. domáckého průmyslu.

Z tohoto faktu přirozeně vyplývají i další závěry:

2. Hrubá výroba nezemědělců (hrubý důchod) připadající na 1 dělníka je mnohem vyšší než u zeměďělců: 192,2 rublu proti 103,8 rublu, tj. bezmála dvojnásobek. Jak uvidíme dále, mají nezemědělci delší pracovní období než zemědělci, ale tento rozdíl není zdaleka tak veliký, takže o větší produktivitě práce u nezemědělců nelze pochybovat. Tento rozdíl je nejmenší v třetí podskupině, u domáckých výrobců pracujících pro faktory, což je zcela přirozené.

3. Čistý důchod větších i menších podnikatelů je u nezemědělců více než dvakrát vyšší než u zemědělců: 113 rublů proti 47,1 rublu (téměř 21/2 krát). Tento rozdíl pozorujeme ve všech podskupinách, je však největší v první podskupině, u domáckých výrobců vyrábějících přímo pro trh. Lze jej přirozeně těžko vysvětlovat rozdílem v pracovních obdobích. Je rozhodně závislý na tom, že spjatost s půdou snižuje důchod drobných průmyslových výrobců; trh snižuje důchod domáckých výrobců ze zemědělství a zemědělci jsou nuceni spokojit se s nižším výdělkem. K tomu se ovšem připojují větší ztráty zemědělců při odbytu, větší výdaje na nákup materiálu i větší závislost na obchodnících. Skutečnost je v každém případě taková, že spjatost s půdou snižuje výdělek domáckého výrobce. Je zbytečné dlouze hovořit o důležitosti tohoto faktu, který vysvětluje skutečný význam „rozhodujícího vlivu půdy“ v současné společnosti. Stačí si připomenout, jaký obrovský vliv má nízký výdělek na zachování zotročujícího a primitivního způsobu výroby, na opožděné používání strojů a na snižování životní úrovně dělníků.[c]

4. Nezemědělští námezdní dělníci mají také většinou vyšší mzdy než zemědělští, ale rozdíl není zdaleka tak veliký jako u důchodů podnikatelů. Celkem vydělává námezdní dělník ve všech třech podskupinách u zemědělských podnikatelů 43 rublů, kdežto u nezemědělských 57,8 rublu, tj. o třetinu více. Tento rozdíl může značně (ale zase ne úplně) záviset na rozdílnosti pracovních období. Závislost tohoto rozdílu na spjatosti s půdou nemůžeme však posuzovat, protože nemáme k dispozici údaje o zemědělských a nezemědělských námezdních dělnících. Kromě vlivu pracovního období se zřejmě i tady projevuje rozdílná úroveň potřeb.

5. Rozdíl mezi výší důchodu podnikatele a mzdou námezdního dělníka je mnohem vyšší u nezemědělců než u zemědělců: ve všech třech podskupinách u nezemědělců představuje důchod podnikatelů téměř dvojnásobek mzdy namezdniho delníka (113 rublu protl 57,8), kdežto u zemědělců je důchod hospodáře vyšší o nepatrnou částku 4,1 rublu (47,1 a 43)! Jsou to jistě překvapující čísla, ale markantněji se to projevuje u řemeslníků zabývajících se zemědělstvím (I, 2), kde je příjem podnikatele nižší než mzda námezdního dělníka! Tento jev však snadno pochopíme, až se seznámíme s údaji o obrovských rozdílech mezi výší důchodů velkých a malých podniků. Velké podniky zvyšují produktivitu práce a mohou proto platit mzdu, která je vyšší než důchod individuálních domáckých výrobců, jejichž „samostatnost“ je naprosto fiktivní, protože jsou závislí na trhu. Tento obrovský rozdíl mezi důchody velkých a malých podniků se projevuje v obou skupinách, ale u zemědělců mnohem více (protože drobní domáčtí výrobci jsou více utlačováni).

Nepatrný rozdíl mezi důchodem drobného podnikatele a výdělkem námezdního dělníka názorně ukazuje, že důchod drobného domáckého výrobce zabývajícího se zemědělstvím, který nezaměstnává námezdní dělníky, není vyšší, nýbrž často je i nižší než mzda námezdního dělníka. Ve skutečnosti je čistý důchod podnikatele (47,1 rublu na 1 pracujícího člena rodiny) průměrem pro všechny podniky, velké i malé, pro továrníky i individuální výrobce. U velkých podnikatelů není pochopitelně rozdíl mezi čistým důchodem podnikatele a mzdou námezdního dělníka 4 rubly, nýbrž 10 až l00krát větší, to však znamená, že důchod drobného individuálního domáckého výrobce je mnohem nižší než 47 rublů, tj. že tento důchod není vyšší, ale často nižší než mzda námezdního dělníka. Údaje soupisu domácké výroby o rozdělení dílen podle čistého důchodu (viz dále, § V) tento zdánlivě paradoxní závěr plně potvrzují. Tyto údaje se však týkají všech dílen bez ohledu na to, zda jde o zemědělce či nezemědělce. Právě proto je pro nás výsledek uvedené tabulky zvlášť důležitý: poznali jsme, že nejnižší výdělky mají právě zemědělci, jinými slovy. „spjatost s půdou“ značně snižuje výdělky.

Při srovnávání rozdílu mezi důchody zemědělců a nezemědělců jsme již připomněli, že jej nelze vysvětlit rozdílností pracovních období. Podívejme se tedy, co o této otázce říkají údaje soupisu domácké výroby. Do programu soupisu, jak se praví v „úvodu“, byl zahrnut průzkum „intenzity výroby během roku na základě počtu pracujících členů rodiny a námezdních dělníků, kteří se zabývají výrobou v určitých měsících roku“ (s. 14). Protože šlo o soupis podle usedlostí, tj. každá dílna byla zkoumána odděleně (k Studii není bohužel přiložen vzor dotazníku pro usedlosti), musíme předpokládat, že o každé dílně byly shromažďovány údaje týkající se toho, jaký počet dělníků má každá dílna v jednotlivých měsících, nebo toho, kolik měsíců v roce se v dílně opravdu pracuje. Tyto údaje jsou ve Studii shrnuty do jedné tabulky (s. 57 a 58), v níž je u každé podskupiny obou skupin uveden počet zaměstnaných v každém jednotlivém měsíci roku (pracujících členů rodiny i námezdních dělníků dohromady).

Neobyčejně poučný a zajímavý je pokus určit s takovou přesností na základě soupisu domácké výroby za rok 1894 až 1895 počet měsíců, po které domáčtí výrobci pracují. Bez takových souhrnů by byly údaje o důchodech a výdělcích skutečně neúplné a statistické výpočty by byly jen přibližné. Údaje o pracovním období jsou však bohužel zpracovány zcela nedostatečně: Kromě celkové tabulky jsou uvedeny údaje o počtu dělníků v jednotlivých měsících jen u některých výrob, někde s rozdělením podle skupin, jindy toto rozdělení chybí; podle podskupin však není rozdělena ani jedna výroba. Vzhledem k této otázce by bylo zvlášť důležité vyčlenit stranou velké podniky, protože právem předpokládáme jak a priori, tak podle údajů jiných badatelů o domáckém průmyslu, že pracovní období u velkých a malých domáckých výrobců nejsou stejná. Mimoto sama tabulka na s. 57 obsahuje zřejmě chybné údaje nebo tiskové chyby (např. v měsíci únoru, srpnu a listopadu; 2. a 3. sloupec ve II. skupině je zřejmě přehozen, protože ve třetí podskupině je více dělníků než v druhé). I když tyto nepřesnosti opravíme (někdy přibližně), vzbuzuje tato tabulka dost pochybností, takže její použití je riskantní. Když totiž zkoumáme údaje této tabulky podle podskupin, vidíme, že ve 3. podskupině (I. skupina) připadá maximální počet zaměstnaných dělníků na prosinec a činí 2911 dělníků. Ve 3. podskupině uvádí však Studie jen 2551 dělníků. Totéž v 3. podskupině II. skupiny: maximálně je 3221 dělníků, ale skutečný počet dělníků je 3077. Naproti tomu v podskupinách jsou maximální počty dělníků zaměstnaných v jednom z měsíců menší, než je skutečný počet dělníků. Jak vysvětlit tento jev? Snad tím, že o dané otázce nebyly shromážděny údaje ze všech podniků? To je velmi pravděpodobné, avšak ve Studii o tom není ani zmínka. V 2. podskupině II. skupiny je maximální počet dělníků (únor) nejen větší než skutečný počet dělníků (1882 proti 1163), ale i průměrný počet dělníků zaměstnaných v jednom měsíci (tj. podíl získaný vydělením celkového počtu dělníků zaměstnaných 12 měsíců dvanácti) je větší, než je skutečný počet dělníků (1265 proti 1163)!! Je tedy otázka, jaký počet dělníků považovali statistikové za skutečný: průměr za celý rok nebo za určité období (např. za zimu), či skutečný počet dělníků za určitý měsíc v roce? Rozbor údajů o měsíčním počtu dělníků v jednotlivých výrobách však všechna tato nedorozumění nevyřeší. V 23 druzích výroby, o kterých máme údaje, je maximální počet dělníků zaměstnaných v jednom měsíci roku ve většině případů nizší než jejich skutečný počet. Ve dvou výrobách je tento maximální počet dělníků vyšší než jejich skutečný počet: v mědikovectví (239 proti 233) a kovářství (II. skupina — 1811 proti 1269). U dvou výrob se maximální počet dělníků rovná skutečnému počtu (provaznictví a lisování oleje ve II. skupině).

Za takových okolností nelze použít údajů o počtu dělníků v jednotlivých měsících k jejich srovnání s celkovými výdělky, se skutečným počtem dělníků atp. Nezbývá než zpracovávat jedny údaje bez ohledu na druhé, srovnávat. maximální a minimální počet dělníků zaměstnaných v jednotlivých měsících. Tak to praktikuje i Studie, ale přitom srovnává jednotlivé měsíce. Považujeme za správnější srovnat zimní a letní období: pak můžeme prozkoumat, kolik dělníků odčerpává zemědělství z výroby. Jako normu jsme vzali průměrný počet dělníků zaměstnaných v zimě (říjen—březen) a srovnáním této normy s počtem dělníků zaměstnaných v létě jsme dostali počet letních měsíců, po které pracují. Součtem zimních a letních měsíců jsme dostali počet pracovních měsíců za rok. Vysvětlíme to na příkladě: v 1. podskupině I. skupiny bylo v 6 zimních měsících zaměstnáno 18 060 dělníků, tj. v jednom zimním měsíci pracovalo průměrně (18 060 : 6 =) 3010 dělníků. V létě bylo zaměstnáno 12 345 dělníků, tj. letní pracovní období činí (12 345 : 3010) 4,1 měsíce. Pracovní období v 1. podskupině I. skupiny činí tedy 10,1 měsíce za rok.

Tento způsob zpracování údajů se nám zdál nejsprávnější a nejvhodnější. Nejsprávnější proto, že je založen na srovnání zimních a letních měsíců, tedy na přesném určení, kolik dělníků odčerpává zemědělství z výroby. Správný výběr zimních měsíců se potvrzuje tím, že právě od října do března je v obou skupinách počet dělníků vyšší, než činí roční průměr. Od září do října počet dělníků neustále stoupá a od března do dubna nejvíce klesá. Ostatně výběr jiných měsíců by výsledky ovlivnil velmi nepatrně. Použitý způsob považujeme za nejvhodnější, protože pracovní období přesně vyčísluje a umožňuje v tomto směru srovnávat skupiny i podskupiny.

Zde jsou údaje získané tímto způsobem:

  I. skupina Celkem II. skupina Celkem Obě skupiny
dohromady
Podskupiny Podskupiny
1 2 3 1 2 3
Počet měsíců pracovního období 10,1 9,6 10,5 10 10 10,4 10,9 10,5 10,2

Z těchto údajů vyplývá závěr, že rozdíl mezi pracovním obdobím u zemědělců a nezemědělců je velmi malý: nezemědělci mají pracovní období delší jen asi o 5 %. Tak nepatrný rozdíl nás nutí k pochybnostem o správnosti číselných údajů. Abychom je prověřili, provedli jsme některé výpočty, shrnuli jsme údaje z materiálu roztroušeného po celé knize a došli jsme k těmto závěrům:

Ze 43 druhů výroby jsou u 23 uvedeny ve Studii údaje o počtu dělníků v jednotlivých měsících, přičemž u 12 (13)[d] druhů jsou tyto údaje uspořádány podle skupin, kdežto u 10 tomu tak není. Ukazuje se, že u tří druhů výroby (u výroby dehtu a smoly, v barvířství a cihlářství) je počet dělníků v létě vyšší než v zimě: v šesti zimních měsících bylo v těchto třech druzích výroby zaměstnáno celkem 1953 pracovních sil, ale v šesti letních 4918 pracovních sil. V těchto výrobách značně převládají zemědělci nad nezemědělci, neboť tvoří 85,9 % všech dělníků. Bylo pochopitelně naprosto nesprávné spojovat v celkových souhrnech podle skupin tyto, dá se říci, letní druhy výroby s ostatními, protože se tím spojovaly různorodé věci a uměle se zvyšoval počet dělníků pracujících v létě a zabývajících se všemi druhy výroby. Máme dvě možnosti takto vzniklé chyby opravit. Za prvé odečíst údaje o těchto třech výrobách od součtů Studie u I. a II. skupiny[e]. V první skupině činí pracovní období 9,6 měsíce a v druhé 10,4 měsíce. Rozdíl mezi oběma skupinami je zde větší, ale ne o mnoho: 8,3 %. Druhá možnost opravit chybu se nám naskýtá při shrnování údajů o těch 12 druzích výroby, u ňichž Studie uvádí údaje o počtu dělníků v jednotlivých měsících zvlášť pro I. a II. skupinu. Takový souhrn obsáhne 70 % všech domáckých výrobců, přičemž srovnání první a druhé skupiny bude správnější. Vyšlo najevo, že pro těchto 12 druhů výroby činilo pracovní období u I. skupiny jen 8,9 měsíce, u II. 10,7 měsíce a u obou skupin dohromady 9,7 měsíce. Nezemědělci mají pracovní období o 20,2 % delší než zemědělci. Zemědělci přerušují práci v létě na 3,1 měsíce a nezemědělci jen na 1,3 měsíce. Jestliže vezmeme za normu maximální rozdíl mezi pracovními obdobími v II. a I. skupině, ukáže se, že rozdílností pracovních období nelze vysvětlit nejen rozdíly v hrubé výrobě dělníků I. a II. skupiny nebo v čistém důchodu jejich dílen, ale dokonce ani rozdíly ve mzdě námezdních dělníků u zemědělců a nezemědělců. Závěr, ke kterému jsme už došli předtím, že spjatost s půdou snižuje výdělky domáckých výrobců, platí tedy i nadále.

Za chybný musíme proto považovat názor autorů Studie, kteří se snaží vysvětlit rozdílné výdělky zemědělců a nezemědělců rozdílností pracovních období. Jejich chyba vznikla tím, že se nepokusili vyjádřit rozdíly v pracovních obdobích přesnými čísly a tím došlo k omylu. Např. na s. 106 Studie se tvrdí, že rozdílný výdělek kožešníků, kteří se zemědělstvím zabývají, a kteří ne, „je podmíněn hlavně množstvím dnů odpracovaných v dané výrobě“. Ve skutečnosti jsou u tohoto druhu výroby důchody nezemědělců 2—4krát vyšší než důchody zemědělců (na jednoho pracujícího člena rodiny v 1. podskupině 65 a 280 rublů; ve 2. podskupině 27 a 62 rublů), ale pracovní období mají nezemědělci delší jen o 28,7 % (8,5 měsíce proti 6,6).

Fakt, že spjatost s půdou snižuje výdělek, nemohl uniknout ani autorům Studie. Ti jej však vyjádřili obvyklou narodnickou formulí o „přednostech“ domácké formy výroby před kapitalistickou: „Spojí-li domácký výrobce zemědělství s drobnou průmyslovou výrobou... může prodávat své výrobky levněji než výrobky tovární“ (s. 4), jinými slovy, může se spokojit s menším výdělkem. V čem však spočívá tato „přednost“ spjatosti s půdou, pokud trh již natolik ovládá veškerou výrobu v zemi, že s touto spjatostí počítá, a proto snižuje výdělek domáckých výrobců zabývajících se zemědělstvím? Pokud kapitál dovede využívat této spjatosti k většímu útisku domáckého výrobce zabývajícího se zemědělstvím, který se nemůže bránit, najít si jiného zaměstnavatele, jiného kupce či jiné zaměstnání? Snižování mzdy (a výdělku z jakékoli drobné průmyslové výroby) u dělníka (i drobného výrobce), který vlastní kousek půdy, je jev typický pro všechny kapitalistické země, jev velmi dobře známý všem podnikatelům, kteří už velice dávno ocenili neobyčejné „přednosti“ dělníků připoutaných k půdě. Jen na prohnilém Západě nazývají věci pravým jménem, ale u nás snižování výdělku, snižování životní úrovně pracujících, otálení se zaváděním strojů a všemožné upevňování závislosti nazývají „předností“ „lidové výroby“, „spojující zemědělství s drobnou průmyslovou výrobou“...

Na závěr přehledu údajů ze soupisu domácké výroby za rok 1894/1895 o pracovním období musíme znovu vyjádřit politování nad nedostatečným zpracováním získaných údajů a přát si, aby tento nezdar nezmátl další badatele, kteří se budou touto zajímavou otázkou zabývat. Musíme uznat, že zvolená metoda výzkumu, tj. určení počtu pracovních sil v jednotlivých měsících, je velmi zdařilá. Výše jsme uvedli údaje o pracovním období podle skupin a podskupin. Údaje podle skupin jsme ještě mohli částečně ověřit. Údaje podle podskupin se ověřit nedají, protože v knize nejsou vůbec žádné informace o rozdílnosti pracovního období v různých podskupinách. Proto se omlouváme, že při výkladu těchto údajů nemůžeme zaručit jejich naprostou spolehlivost. Další závěry vyvozujeme jen proto, abychom formulovali otázku a obrátili na ni pozornost badatelů. Nejdůležitější závěr je ten, že nejmenší rozdíl v pracovních obdobích v I. a II. skupině se objevuje v 1. podskupině (celkem o 1 % : 10,1 a 10,0 měsíců), tj. nejméně se odpoutávají od zemědělství nejbohatší domáčtí výrobci a největší a nejzámožnější zemědělci. Největší rozdíl je u řemeslníků (2. podskupina: 9,5 a 10,4 měsíce), tj. u výrobců nejméně ovlivněných zbožním hospodářstvím, a u středních zemědělců. Lze z toho usoudit, že majetní zemědělci se nejméně odpoutávali od zemědělství proto, že mají početnější rodiny, nebo že ve větší míře vykořisťújí námezdní práci v nezemědělské výrobě, nebo najímají zemědělské dělníky, a že se nejvíce odpoutávali od zemědělství řemeslníci, protože prodělávají jako zemědělci nejmenší rozklad a nejvíce lpějí na patriarchálních vztazích a jsou bezprostředně závislí na práci na zakázku spotřebitelů zabývajících se zemědělstvím, jejichž objednávky v létě klesají.[f]

„Spjatost se zemědělstvím“ se podle údajů soupisu odráží velmi zřetelně na gramotnosti domáckých výrobců; gramotnost námezdních dělníků není bohužel prozkoumána. Ukazuje se, že nezemědělské ohyvatelstvo[g] je mnohem gramotnější než zemědělské, přičemž tento poměr nacházíme bez výjimky u všech podskupin jak u mužů, tak u žen. Soupis obsahuje in extenso údaje o této otázce vyjádřené v procentech (s. 62):

  I. skupina
(zemědělci)
Úhrnem II. skupina
(nezemědělci)
Úhrnem Obě
skupiny
Podskupiny Podskupiny
1 2 3 1 2 3
Počet gramotných
k daněmu počtu
osob v procentech
mužů 32 33 20 31 41 45 33 39 33
žen 9 6 4 7 17 22 14 17 9
Počet gramotných
osob podílejících
se na výrobě
mužů 39 37 26 36 44 57 51 49 40
žen 13 17 4 10 53 21 23 30 19
Procento gramotných rodin   49 43 34 44 55 63 50 55 47

Stojí za povšimnutí, že u nezemědělského obyvatelstva se daleko rychleji šíří gramotnost mezi ženami než mezi muži. Procento gramotných mužů ve II. skupině je 11/2 až 2krát větší než v I. skupině, ale procento gramotných žen je 21/2 — 53/4 krát větší.

Shrneme-li závěry obsažené v soupisu domácké výroby za rok 1894/1895 o „zemědělství ve spjatosti s drobnou průmyslovou výrobou“, můžeme konstatovat, že spjatost se zemědělštvím:

1. Umožňuje přetrvávání nejzaostalejších forem průmyslové výroby a brzdí ekonomický vývoj.

2. Snižuje výdělky a důchody domáckých výrobců, takže nejlépe zabezpečené podskupiny zemědělských podnikatelů mají vcelku i v průměru menší důchody než nejhůře postavené podskupiny námezdních dělníků u nezemědělců, nemluvě již o nezemědělských podnikatelích. Dokonce při srovnávání s námezdními dělníky se objevuje, že v I. skupině podnikatelů téže skupiny jsou velmi nízké důchody, které jen nepatrně převyšují výdělky námezdních dělníků a jsou někdy dokonce nižší.

3. Brzdí kulturní rozvoj obyvatelstva, které má mnohem nižší úroveň potřeb a v úrovni gramotnosti zaostává za nezemědělským.

Tyto závěry pro nás budou užitečné při hodnocení narodnického programu průmyslové politiky.

4. Mezi domáckými výrobci, kteří se zabývají zemědělstvím, můžeme konstatovat rozklad, který je paralelní s rozkladem průmyslových výrobců. Přitom nejvyšší (pokud jde o majetnost) kategorie zemědělců představují čistý typ rolnické buržoazie, která zakládá své hospodářství na najímání zemědělských dělníků a nádeníků.

5. Pracovní období je u zemědělců kratší než u nezemědělců, tento rozdíl však není příliš velký (5 %—20 %).

V
Velké a malé podniky.
Důchody domáckých výrobců.

Údaje soupisu domácké výroby za rok 1894/1895 o důchodech domáckých výrobců musíme prozkoumat podrobněji. Pokus shromáždit údaje o důchodech podle usedlostí je velmi poučný, bylo by proto rozhodně nesprávné omezit se na celkové „průměry“ podle podskupin (uvedených výše). Už několikrát jsme mluvili o fiktivnosti „průměrů“ vzniklých tím, že se sečtou individuální domáčtí výrobci a majitelé velkých dílen a podniků a výsledek se dělí počtem sčítaných. Budeme se tedy snažit shrnout údaje o této otázce uvedené ve Studii, abychom názorně ukázali a dokázali tuto fiktivnost, abychom dokázali, že při vědeckých výzkumech a při zpracovávání údajů soupisů podle usedlostí je nutné domácké výrobce zařazovat podle počtu dělníků v dílně či podniku (jak pracujících členů rodiny, tak i námezdních) a uvádět všechny údaje soupisu podle těchto kategorií.

Autoři Studie nemohli přehlédnout do očí bijící fakt, že velké dílny jsou rentabilnější, a snažili se potlačit jeho význam. Místo přesných údajů soupisu o velkých dílnách a podnicích (vyčlenit tyto údaje by nebylo obtížné) se zase omezili na všeobecné úvahy, stanoviska a argumenty proti závěrům, které jsou narodnikům nepříjemné. Podíváme se na tyto argumenty.

„Jestliže se v podobných (velkých) dílnách a podnicích setkáváme s nepoměrně vyšším důchodem rodiny než v malých dílnách, musíme brát v úvahu, že značnou část tohoto důchodu tvoří hlavně reprodukce hodnoty za prvé určité části fixního kapitálu, která přešla do výrobků, za druhé práce a nákladů spojených s obchodem a dopravou, které existují mimo výrobu, a za třetí hodnoty potravin pro ty námezdní dělníky, kteří se stravují u zaměstnavatele. Tato fakta“ (!pěkná fakta!) „omezují možnost vzniku některých iluzí založených na přehnaných představách o výhodách námezdní práce v domácké výrobě nebo, což je totéž, o výhodách kapitalistického prvku“ (s. 15). Nikdo ovšem nepochybuje, že pro výzkum je rozhodně žádoucí „omezit“ možnost vzniku iluzí, k tomu je však nutné postavit proti „iluzím“ především fakta shromážděná na základě soupisu podle usedlostí, a nikoli vlastní úvahy, které se někdy samy „iluzemi“ stávají. Cožpak ve skutečnosti není iluzí úvaha autorů o nákladech spojených s obchodem a dopravou? Kdopak neví, že pro velkovýrobce jsou tyto náklady na výrobní jednotku nepoměrně nižší než pro malovýrobce[h], že první nakupuje materiál levněji, prodává výrobek dráže a umí si (a je s to) vybírat čas a místo? Ze soupisu domácké výroby se lze také poučit o těchto všeobecně známých faktech: srovnáme-li např. s. 204 a 263, musíme litovat, že ve Studii chybějí fakta o výdajích na nákup surovin a odbyt výrobků u velkovýrobců i malovýrobců, domáckých výrobců a faktorů. Pokud jde o spotřebovanou část fixního kapitálu, nemohli se autoři při svém tažení proti iluzím vyhnout další iluzi. Z teorie víme, že podle kalkulace na výrobní jednotku vysoké náklady na fixní kapitál snižují část hodnoty, která se spotřebovává a přechází do výrobku. „Srovnávací rozbor cen ručně nebo manufakturně vyrobeného zboží a téhož zboží vyrobeného strojově dává všeobecně ten výsledek, že u strojového výrobku část hodnoty přecházející z pracovních nástrojů relativně vzrůst, avšak absolutně klesá. To znamená, že její absolutní velikost se zmenšuje, avšak její velikost v poměru k celkové hodnotě výrobku, např. libry příze, se zvětšuje.“ (Das Kapital, I, 2. něm. vyd., s. 406[111].) V soupisu jsou spočítány i výrobní náklady, do nichž patří (s. 14, bod 7) „oprava nástrojů a zařízení“. Proč si máme myslet, že údaje k tomuto bodu nedostatečně zaregistrovávají spíše velcí podnikatelé než malí? Není to spíše naopak? O stravování námezdních dělníků nejsou ve Studii uvedena žádná fakta: nevíme, kolik dělníků se v1astně stravuje u zaměstnavatele, kolik mezer má soupis v tomto bodu, jak často zemědělští podnikatelé stravují najaté dělníky z produktů svého hospodářství a zahrnují-li náklady na stravování dělníků do výrobních nákladů. Právě tak nemáme k dispozici žádná fakta o různé délce pracovních období ve velkých a malých dílnách a podnicích. Rozhodně nepopíráme, že pracovní období ve velkých podnicích je se vší pravděpodobností delší než v malých, ale za prvé rozdíly v důchodech jsou mnohem větší než rozdíly v pracovním období a za druhé musíme konstatovat, že proti přesným faktům soupisu podle usedlostí (která ještě uvedeme) nebyli permští statistikové s to uvést na obranu narodnických „iluzí“ ani jednu pádnou námitku založenou na přesných údajích.

Údaje o velkých a malých dílnách a podnicích jsme získali takto: prostudovali jsme tabulky přiložené ke Studii, všímali jsme si velkých podniků (pokud bylo možno je vyčlenit, tj. když nebyly sloučeny s ostatními podniky v celkovém souhrnu) a srovnávali jsme je s celkovými závěry Studie o všech podnicích téže skupiny i podskupiny. Otázka je velmi důležitá, a proto doufáme, že se čtenáři na nás nebudou zlobit pro velký počet tabulek: údaje se v nich rýsují názorněji a přehledněji.

Výroba plstěné obuvi:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy
na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 58 99 95 194 22 769 117,3 4 338 45,6 7 410 75,0 s. 112 textu
Velké podniky 10 14 65 79 13 291 168,0 3 481 53,5 3 107 222,0 s. 214, 215 a
154 tabulek
Ostatní podniky
po odečtení
velkých
48
85

30

115

9 478

82,4

857

28,5
4 303
41,2
 

„Průměrný“ důchod 75 rublů na jednoho pracujícího člena rodiny byl získán součtem důchodů 222 rublů a 41 rublů. Ukazuje se, že po odečtení 10 velkých podniků[i] se 14 pracujícími členy rodin mají zbylé podniky čistý důchod, který je nižší než mzda námezdního dělníka (41,2 rublu proti 45,6), ale ve velkých podnicích je mzda ještě vyšší. Produktivita práce ve velkých podnicích je více než dvakrát vyšší (168,0 a 82,4), mzda námezdního dělníka téměř dvojnásobná (53 a 28) a čistý důchod pateronásobný (222 a 41). Je jasné, že ani rozdílností pracovního období, ani žádnými jinými důvody nelze vyvrátit fakt, že velké podniky mají vyšší produktivitu práce[j] a jsou rentabilnější, zatímco domáčtí výrobci při vší své „samostatnosti“ (1. podskupina: samostatně pracující pro trh) a spjatosti s půdou (I. skupina) vydělávají méně než námezdní dělníci.

V truhlářství v 1. podskupině I. skupiny se „čistý důchod“ rodin rovná „průměrně“ 37,4 rublu na každého pracujícího člena rodiny, kdežto průměrný výdělek jednoho námezdního dělníka v téže podskupině činí 56,9 rublu (s. 131). Vyčlenit velké podniky z tabulek nelze, sotva však můžeme pochybovat, že tato „průměrná“ výše důchodu na 1 pracujícího člena rodiny je výsledkem součtu vysoce rentabilních podniků s námezdními dělníky (kterým přece platí téměř 56 rublů) a malinkých dílen drobných „samostatných“ domáckých výrobců, kteří vydělávají mnohem méně než námezdní dělník.

Dále výroba rohoží:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy
na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 99 206 252 458 38 681 84,4 6 664 26,4 10 244 49,7 s. 151 textu
Velké podniky 11 11 95 106 18 170 171,4 2 520 26,5 3 597 327,0 s. 95, 97 a 136 tabulek
Ostatní 88 195 157 352 20 511 58,2 4 144 26,4 6 647 34,0  

Tedy 11 podniků z 99 soustřeďuje skoro polovinu veškeré výroby. Produktivita práce je v nich více než dvojnásobná a také mzda námezdních dělníků je vyšší; čistý důchod je více než šestkrát vyšší než „průměr“ a téměř desetkrát vyšší než důchod ostatních, tj. drobných domáckých výrobců. Důchody těchto domáckých výrobců jsou už o něco vyšší než mzdy námezdních dělníků (34 a 26).

Provaznictví a výroba lan[k]:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy
na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 58 179 106 285 81 672 286 6 946 65,6 16 127 90,1 s. 158 textu
Velké podniky 4 5 56 61 48 912 800 4 695 83,8 5 599 1 119,0 s. 40 a 188 tabulek
Ostatní 54 174 50 224 32 760 146 2 251 45,0 10 528 60,5  

Celkové „průměry“ tedy i zde ukazují na vyšší důchody pracujících členů rodin oproti námezdním dělníkům (90 proti 65,6). Ale ve čtyřech z 58 podniků se koncentruje přes polovinu veškeré výroby. V těchto podnicích (ryze kapitalistických manufakturách)[l] je produktivita práce téměř třikrát vyšší než průměr (800 a 286) a více než pětkrát vyšší než u ostatních, tj. menších podniků (800 a 146). Mzda námezdních dělníků v továrnách je mnohem vyšší než u drobných podnikatelů (84 a 45). Čistý důchod továrníků je větší než 1000 rublů na rodinu proti „průměru“ 90 rublů a 60,5 rublu u drobných domáckých výrobců. Drobní domáčtí výrobci mají tedy důchody nižší, než je mzda námezdních dělníků (60,5 a 65,6).

Výroba dehtu a smoly:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy
na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 167 319 80 399 22 076 55,3 2 150 26,8 10 979 34,4 s. 189 textu
Velké podniky 9 10 16 26 4 440 170,7 654 40,8 2 697 269,7 s. 100, 101, 137,
160, 161 a 220 tabulek
Ostatní 158 309 64 373 17 636 47,3 1 496 23,2 8 282 26,8  

Tedy i v této v podstatě bezvýznamné výrobě s velmi malým počtem námezdních dělníků (20 %) pozorujeme v zemědělské skupině u samostatných domáckých výrobců týž čistě kapitalistický jev převahy (relativně) velkých podniků. Ale výroba dehtu a smoly je přece typicky rolnická „lidová“ výroba! Ve velkých podnicích je produktivita práce více než trojnásobná, mzda námezdních dělníků o polovinu vyšší, čistý důchod osmkrát vyšší než „průměr“ a desetkrát vyšší než výdělek ostatních domáckých výrobců s pracujícími členy rodiny, kteří nevydělávají více než průměrný námezdní dělník a méně ne námezdní dělník ve větších podnicích. Připomínáme, že dehet a smola se vyrábějí hlavně v létě, takže rozdíly v pracovním období nemohou být velké.[m]

Pekařství:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy
na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 27 63 55 118 44 619 378,1 2 497 45,4 7 484 118,8 s. 215 textu
Velké podniky 4 7 42 49 25 740 525 2 050 48,8 4 859 694 s. 68 a 229 tabulek
Ostatní 23 56 13 69 18 879 273 447 34,4 2 625 46,8  

Opět se ukazuje, že průměrná čísla u celé podskupiny jsou absolutně fiktivní. Velké podniky (malých kapitalistů) koncentrují přes polovinu veškeré výroby, jejich čistý důchod je šestkrát vyšší, než je průměr a l4krát větší než drobných podnikatelů; vyplácejí námezdním dělníkům mzdu, která převyšuje důchod drobných domáckých výrobců. Nezmiňujeme se o produktivitě práce; ve 3—4 velkých podnicích vyrábějí hodnotnější výrobek — sirob.

Hrnčířská výroba. Opět typická drobná rolnická výroba s nepatrným počtem námezdních dělníků (13 %), s velmi malými dílnami (méně než 2 dělníci na dílnu) a s převládajícím počtem zemědělců. Vidíme zde totéž:

  Počet Hrubý důchod
rublů
Mzda námezdního
dělníka
Čistý důchod Odkazy na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 97 163 31 194 12 414 63,9 1 830 59 6 657 41 s. 291 textu
Velké podniky 7 9 17 26 4 187 161 1 400 80,2 1 372 152 s. 168 a 206 tabulek
Ostatní 90 154 14 168 8 227 48,9 430 30 5 285 34,3  

Z toho je na první pohled vidět, že podle „průměrných“ čísel je výdělek námezdního dělníka vyšší než důchod pracujícího člena rodiny. Vyčleníme-li velké podniky, vysvětlí se tento rozpor, který jsme již konstatovali u celkových údajů. Ve velkých podnicích je produktivita práce, mzda i důchod podnikatelů mnohem vyšší, drobní domáčtí výrobci však vydělávají méně než námezdní dělníci a ani ne polovinu toho, co námezdní dělníci v nejlépe zařízených dílnách.

Cihlářská výroba:

  Počet Hrubý důchod rublů Mzda námezdního dělníka Čistý důchod Odkazy na Studii
I. skupina
1. podskupina
Počet
podniků
pracujících
členů
rodin
námezdních
dělníků
celkem celkem na 1
dělníka
celkem na 1
námezdního
dělníka
celkem na 1
pracujícího
člena rodiny
Celkem 229 558 218 776 17 606 22,6 4 560 20,9 10 126 18,1 s. 299 textu
Velké podniky 8 9 45 54 3 130 57,9 1 415 31,4 1 298 144 s. 46, 120, 169 a 183 tabulek
Ostatní 221 549 173 722 14 476 20,0 3 145 18,2 8 828 16,0  

Tedy i zde je „průměrný“ příjem jednoho pracujícího člena rodiny nižší než mzda námezdního dělníka. I zde se vysvětluje tento jev tím, že se braly společně velké podniky s podstatně vyšší produktivitou práce, vyšší mzdou námezdních dělníků a (poměrně) velmi vysokou rentabilitou a malé závody, jejichž majitelé mají důchod téměř dvakrát menší, než je mzda námezdních dělníků ve velkých dílnách.

Mohli bychom uvést údaje i o dalších druzích výroby,[n] myslíme si však, že už je jich více než dost.

Ze zkoumaných údajů vyplývají tyto závěry:

1. Spojením číselných údajů o velkých a malých podnicích získáme zcela fiktivní „průměry“, které nedávají vůbec žádnou představu o skutečnosti, zastírají hlavní rozdíly a naprosto různorodé elementy, složené z několika částí, vydávají za stejnorodé.

2. Údaje o celé řadě druhů výroby svědčí o tom, že velké (podle celkového počtu dělníků) podniky se liší od středních a malých:

a) mnohem vyšší produktivitou práce;

b) vyšší mzdou námezdních dělníků;

c) nesrovnatelně větší rentabilitou.

3. Absolutně všechny vyčleněné velké podniky používají v mnohem větším rozsahu námezdní práci (ve srovnání s průměrnými podniky daného druhu výroby), která svým významem značně převyšuje práci členů rodiny. Jejich produkce dosahuje deseti tisíc rublů a každý z těchto podniků má deset i více námezdních dělníků. Tyto velké podniky jsou tedy kapitalistickými dílnami. Údaje soupisu domácké výroby tak dokazují, že v proslulé „domácké“ výrobě existují čistě kapitalistické zákony a vztahy; dokazují naprostou převahu kapitalistických dílen založených na kooperaci námezdních dělníků nad individuálními výrobci a vůbec nad drobnými domáckými výrobci, převahu jak v produktivitě práce, tak dokonce i v odměně za práci námezdních dělníků.

4. V celé řadě druhů výroby je výdělek drobných samostatných domáckých výrobců nejen stejný, ale často dokonce i nižší než výdělek námezdních dělníků zabývajících se týmž druhem výroby. Tento rozdíl se nutně ještě zvýší, připočteme-li ke mzdě námezdních dělníků stravu, kterou někteří z nich dostávají.

Tento poslední závěr neuvádíme společně s předcházejícími třemi, protože ty vyjadřují jevy z hlediska zákonů zbožní výroby všeobecné a nutné, kdežto zde nejde o obecně platný jev. Vyjádříme to tedy takto: při nižší produktivitě práce malých podniků a při bezbranném postavení jejich majitelů (zvláště zemědělců) na trhu se může lehce stát, že výdělek samostatného domáckého výrobce je nižší než mzda námezdního dělníka. Z údajů vyplývá, že tento jev je skutečně velmi častý.

O průkaznosti uvedených výpočtů nelze pochybovat, protože jsme vzali celou řadu druhů výroby. Nevybírali jsme je náhodně, nýbrž uvedli jsme všechny, u nichž jsme mohli z tabulek vyčlenit velké podniky, nebrali jsme jednotlivé podniky, ale všechny podniky daného druhu, a srovnali jsme s nimi vždy několik velkých podniků z různých újezdů. Bylo by však třeba popsané jevy zobecnit a zpřesnit. Naštěstí jsou ve Studii údaje umožňující toto přání zčásti splnit. Jsou to údaje o rozdělení podniků podle jejich čistých důchodů. Ve Studii je u jednotlivých druhů výroby uvedeno, kolik podniků má čistý důchod do 50 rublů, do 100 rublů, do 200 rublů atd. Tyto údaje jsme shrnuli. Ukázalo se, že jsou uvedeny u 28 druhů výroby[o] a zahrnují 8364 podniků, tj. 93,2 % z celkového počtu (8991). Celkem je v těchto 28 druzích výroby 8377 podniků (13 podniků není rozděleno podle důchodů) se 14 135 pracujícími členy rodin + 4625 námezdními dělníky, dohromady s 18 760 pracovníky, což činí 93,9 % všech pracovních sil. Na základě těchto údajů o 93% domáckých výrobců máme pochopitelně plné právo vyvozovat závěry o všech, protože není žádný důvod předpokládat, že by se zbývajících sedm procent od těchto 93 % odlišovalo. Než uvedeme údaje našeho přehledu, musíme ještě připojit tyto poznámky:

1. Při této klasifikaci autoři Studie vždy přesně a jednotně neoznačovali každou skupinu. Např. říkají „do 100 rublů“, „méně než 100 rublů“, jinde dokonce „po 100 rublech“. Neuvádějí pokaždé nejnižší a nejvyšší hranici kategorie, tj. někdy začínají kategorií „do 100 rublů“, jindy kategorií „do 50 rublů“, „do 10 rublů“ atd. Někdy končí klasifikaci kategorií „1000 rublů a více“, jindy uvádějí kategorie „2000—3000 rublů“ atd. Všechny tyto nepřesnosti jsou celkem bezvýznamné. Shrnuli jsme všechny kategorie uvedené ve Studii (je jich 15: do 10 rublů, do 20, 50, 100, 200, 300, 400, 500, 600, 700, 800, 900, do 1000, 1000 rublů a více a 2000—3000 rublů) a všechny drobné nepřesnosti a nejasnosti jsme vyřešili tím, že jsme nepřesné údaje zahrnuli do některé ze zmíněných kategorií.

2. Studie uvádí jen počet podniků s důchody určitých kategorií, neuvádí však výši důchodu připadající na všechny podniky každé kategorie. Protože se nemůžeme obejít právě bez těchto údajů, vyšli jsme z toho, že výši důchodu v podnicích dané kategorie lze určit dostatečně přesně, znásobíme-li počet podniků v kategorii průměrnou výší důchodu, tj. aritmetickým průměrem nejnižší a nejvyšší kategorie (např. 150 rublů v kategorii 100—200 rublů atd.). Jen pro dvě nejnižší kategorie (do 10 a 20 rublů) jsme vzali místo průměru maximální výši důchodu (10 a 20 rublů). Kontrola ukázala, že takový způsob (vcelku pro statistické výpočty přijatelný) poskytuje čísla velmi blízká skutečnosti. Celkový čistý důchod rodin domáckých výrobců v těchto 28 druzích výroby totiž podle údajů Studie činí 951 653 rublů, zatímco nám podle přibližných údajů, založených na kategoriích podle důchodů, vyšlo 955 150 rublů, tj. o 3497 rublů = o 0,36% více. Rozdíl nebo chyba tedy představuje méně než čtyři kopějky z 10 rublů.

3. Z našeho přehledu zjistíme průměrnou výši důchodu na rodinu (v každé kategorii), ne však na jednoho pracujícího člena rodiny. K určení této výše by se musel znovu provést přibližný výpočet. Protože jsme už věděli, jak jsou rodiny rozděleny podle počtu jejich pracujících členů (zvlášť podle počtu námezdních dělníků), předpokládali jsme, že čím menší je výše důchodu na rodinu, tím menší je stav rodinných pracovníků (tj. počet pracujících členů rodiny na 1 podnik) a tím méně je podniků s námezdními dělníky. A naopak, čím vyšší je důchod na 1 rodinu, tím více je podniků s námezdními dělníky, tím větší je stav rodinných pracovníků, tj. počet pracujících členů rodiny na 1 podnik. Tento předpoklad by se pochopitelně nesmírně hodil každému, kdo by chtěl vyvracet naše závěry. Jinými slovy: jakýkoli jiný předpoklad by naše závěry jen podpořil.

Uvedeme nyní přehled údajů o rozdělení domáckých výrobců podle důchodu podniků:

Kategorie Počet
podniků
Průměrný důchod
jednoho podniku
Důchod
všech podniků
(Přibližně)
      do   10 rublů 127 10 1 270
       "     20   " 139 20 2 780
       "     50   " 2 110 35 73 850
       "   100   " 3 494 75 262 050
       "   200   " 1 414 150 212 100
       "   300   " 602 250 150 050
       "   400   " 208 350 72 800
       "   500   " 112 450 50 400
       "   600   " 40 550 22 000
       "   700   " 38 650 24 700
       "   800   " 22 750 16 500
       "   900   " 20 850 17 000
       " 1000   " 17 950 16 150
       " 1000 rublů a více 19 1 500 28 500
       " 2000-3000 rublů 2 2 500 5 000

Tyto údaje jsou příliš podrobné, takže je musíme shrnout do jednodušších a přehlednějších rubrik. Vezměme pět kategorií domáckých výrobců podle důchodu: a. chudých s důchodem do 50 rublů na rodinu; b. špatně situovaných s důchodem 50—100 rublů na rodinu; c. středních s důchodem 100—300 rublů na rodinu; d. zámožných s důchodem 300—500 rublů na rodinu a e. bohatých s důchodem vyšším než 500 rublů na rodinu.

Podle údajů o důchodu podniků připojíme k těmto kategoriím přibližné rozdělení dílen podle počtu pracujících členů rodiny a námezdních dělníků.[p] Dostaneme tuto tabulku:

Kategorie
domáckých výrobců
podle výše důchodu
Počet
rodin
% Čistý důchod Průměrný důchod Přibližné rozdělení rodin
rublů % na 1
rodinu
na 1
pracujícího
člena rodiny
(přibližně)
podle počtu
jejich pracujících členů
podle počtu
námezdních dělníků
po 1 po 2 po 3 po 4 po 5 a
více
0 po 1 po 2 po 3 po 4 po 5 a
více
a) chudí 2 376 28,4 77 900 8,2 32,7 32,7 2 376
b) špatně situovaní 3 494 41,8 262 050 27,4 75 50,0 1 986 1 508
c) střední 2 016 24,1 362 150 37,9 179,6 72,0 1 124 870 22 1 359 392
d) zámožní 320 3,8 123 200 12,9 385,0 100,0 253 67 55 201 64
e) bohatí 158 1,9 129 850 13,6 821,8 348,0 76 82 32 125
Celkem 8 364 100,0 955 150 100,0 114,2 67,5 4 362 2 632 870 275 143 82 1 359 447 201 96 125

Z těchto údajů lze vyvodit velmi zajímavé závěry, které prozkoumáme z hlediska jednotlivých kategorií domáckých výrobců:

a) Více než čtvrtina rodin domáckých výrobců (28,4 %) patří k chudině s průměrným důchodem asi 33 rublů na rodinu. Připusťme, že celý tento důchod dostane jeden pracující člen rodiny a že v této kategorii jsou samí individuální výrobci. V každém případě jsou výdělky těchto domáckých výrobců mnohem nižší než průměrné výdělky námezdních dělníků u domáckých výrobců (45 rublů 85 kopějek). Patří-li většina těchto individuálních výrobců do nejnižší (3.) podskupiny, tj. pracuje-li pro faktory, znamená to, že „zaměstnavatelé“ platí dělníkům pracujícím doma méně než námezdním dělníkům v dílně. I když připustíme, že u této kategorie domáckých výrobců je nejkratší pracovní období, je přesto jejich výdělek více než nuzný.

b) Přes dvě pětiny celkového počtu domáckých výrobců (41,8 %) patří k špatně situovaným, protože mají v průměru 75 rublů na rodinu. Z těchto domáckých výrobců už nejsou všichni výrobci individuálními (předešlá kategone se skládala jen z individuálních výrobců): přibližně téměř polovina rodin této kategorie ma 2 pracující členy rodiny. Průměrný výdělek jednoho pracujícího člena rodiny činí tedy jen asi 50 rublů, tj. není větší, nebo je dokonce menší nez mzda námezdního dělníka u domáckého výrobce (kromě peněžní mzdy 45 rublů 85 kopějek dostává část námezdních dělníků od zaměstnavatelů stravu). Tedy sedm desetin celkového počtu domáckých výrobců má výdělky na úrovni námezdních dělníků u domáckých výrobců a zčásti ještě nizší. Přes všechnu svou překvapivost tento závěr plně odpovídá uvedeným údajům o převaze velkých dílen nad malými. Na nízkou úroveň důchodu těchto domáckých výrobců lze usuzovat podle toho, že celoroční zemědělský dělník dostává v Permské gubernii kromě stravy průměrně za rok 50 rublů.[q] Tedy sedm desetin „samostatných“ domáckých výrobců nežije na vyšší úrovni než zemědělští dělníci!

Narodnici jistě řeknou, že to je jen vedlejší výdělek zemědělců; ale za prvé, cožpak se nezjistilo už velmi dávno, že zemědělství může po odečtení výkupní platby, pachtovného a výdajů na hospodářství poskytnout vše, co je třeba k obživě rodiny, jen menšině rolníků? My však srovnáváme výdělek domáckého výrobce se mzdou zemědělského dělníka, který se stravuje u hospodáře. Za druhé, do sedmi desetin celkového počtu domáckých výrobců bylo nutné zařadit i nezemědělce. Za třetí, i kdyby se ukázalo, že tyto kategorie zemědělských domáckých výrobců zemědělství uživí, zůstává tu přesto zcela nepochybně skutečnost, že spjatost s půdou neobyčejně snižuje výdělky.

Ještě jedno srovnání: v krasnoufimském újezdě se průměrný výdělek jednoho námezdního dělníka u domáckého výrobce rovná 33,2 rublu (s. 149 tabulek), ale průměrný výdělek jedné pracovní síly, která pracuje v podniku, k němuž byla přidělena, tj. báňského dělníka z řad továrních rolníků stanovila zemstevní statistika na 78,7 rublu (podle Statistických podkladů o krasnoufimském újezdu Permské gubernie. Oblast závodů. Kazaň, l894), tj. více než dvojnásobný. A přitom víme, že výdělky kvalifikovaných báňských dělníků vázaných na svůj závod jsou vždy nižší než výdělky „svobodných“ dělníků v továrnách a závodech. Z toho vidíme, jakým snížením potřeb, snížením životní úrovně na žebráckou je vykupována smutně proslulá „samostatnost“ ruského domáckého výrobce „na principu organické spjatosti domácké výroby se zemědělstvím“!

c) K „středním“ domáckým výrobcům počítáme rodiny s důchodem od 100 do 300 rublů, průměrně asi 180 rublů na rodinu. Je jich asi čtvrtina z celkového počtu domáckých výrobců (24,1%). I jejich důchod je více než nepatrný: počítáme-li 21/2 pracujících členů rodiny na jednu dílnu, je to asi 72 rublů na jednoho pracujícího člena rodiny, což je částka velmi nedostatečná, kterou jim nebude závidět žádný tovární dělník. Ale ve srovnání s množstvím domáckých výrobců je tato částka dosti značná! Ukazuje se, že i toto skromné živobytí mohou získat jen na úkor jiných: V této kategorii domáckých výrobců si již většina najímá námezdní dělníky (přibližně asi 85% podnikatelů má námezdní dělníky a v průměru připadá na každou z 2016 dílen více než jeden námezdní dělník). Aby se tedy vymanili z masy domáckých výrobců ubitých bídou, musejí si za daných zbožních kapitalistických vztahů vybojovat své živobytí na úkor jiných, dát se do hospodářského boje, zatlačit ještě více drobné průmyslové výrobce a stát se maloburžoou. Buď chudoba a snížení životní úrovně na nec plus ultra[r], nebo (pro menšinu) vytvoření vlastního (absolutně krajně nuzného) živobytí na úkor jiných, to je dilema, které staví před drobné průmyslové výrobce zbožní výroba. Tak mluví fakta.

d) Do kategorie zámožných domáckých výrobců patří jen 3,8 % rodin s průměrným důchodem kolem 385 rublů a asi 100 rublů na jednoho pracujícího člena rodiny (počítáme-li, že sem patří podnikatelé s 4 a 5 pracujícími členy rodiny na dílnu). Tento důchod je dvakrát vyšší než peněžní důchod námezdního dělníka a je už založen na značném využití námezdní práce: všechny dílny této kategorie zaměstnávají námezdní dělníky, průměrně asi 3 pracovní síly na 1 dílnu.

e) Bohatých domáckých výrobců s průměrným důchodem 820 rublů na rodinu je jen 1,9 %. Sem patří jednak dílny s 5 pracujícími členy rodiny, jednak dílny bez pracujících členů rodin, tj. založené výlučně na námezdní práci. Propočteno na jednoho pracujícího člena rodiny činí důchod asi 350 rublů. Vysoký důchod, jehož dosahují tito „domáčtí výrobci“, závisí na větším počtu námezdních dělníků, kterých je v každé dílně průměrně asi l0.[s] To už jsou malí továrníci, majitelé kapitalistických podniků, jejichž zařazení mezi „domácké výrobce“ spolu s individuálními nezemědělskými výrobci, s vesnickými řemeslníky a dokonce s výrobci pracujícími doma pro továrníky (jak ještě uvidíme, často právě pro tyto bohaté domácké výrobce!), jen dokazuje, jak už jsme poznamenali, naprostou neurčitost a vágnost termínu „domácký výrobce“.

Na závěr výkladu údajů soupisu domácké výroby o důchodech domáckých výrobců musíme ještě připojit poznámku: Někdo může říci, že koncentrace důchodu v domácké výrobě není značná: 5,7 % podniků má 26,5 % důchodu a 29,8 % podniků má 64,4 % důchodu. Na to odpovídáme, že za prvé i taková koncentrace dokazuje naprostou nevhodnost a nevědeckost paušálních závěrů o „domáckém výrobci“ a paušalizovaných „průměrech“. Za druhé musíme mít neustále na zřeteli, že do těchto údajů nebyli zahrnuti faktoři, čímž je rozdělení důchodů krajně nepřesné. Viděli jsme, že 2346 rodin a 5628 dělníků pracuje pro faktory (třetí podskupina), největší důchody zde tedy pobírají faktoři. Jejich vyčlenění z počtu nezemědělských výrobců je zcela umělé a ničím neodůvodněné. Tak jako by bylo nesprávné popisovat ekonomické vztahy v průmyslové velkovýrobě v továrnách a závodech a nepoukázat na výši důchodů továrníků, není také správné popisovat ekonomiku „domáckého“ průmyslu a nepoukázat na důchody faktorů, protože to jsou důchody z téže výroby, kterou se zabývají domáčtí výrobci; důchody tvořící část hodnoty produkce domáckých výrobců. Máme proto právo a povinnost na závěr prohlásit, že skutečné rozdělení důchodů v domácké výrobě je mnohem nerovnoměrnější než to, které jsme už uvedli, protože v něm nejsou zahrnuty kategorie největších výrobců.



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Je známo, že u rolníků musí vykonávat zemědělské práce často i průmysloví dělníci. Srov. Dom. prům. atd., III, s. 7.

b Sezónní dělník v zemědělství dostává vždy více než polovinu roční mzdy. Předpokládejme, že sezónní dělníci zde dostávají jen polovinu mzdy celoročního dělníka. Potom bude mzda celoročního dělníka (2492 : (73 + 51/2 = 25,5)) rublu. Podle údajů zemědělského odboru činí v Permské gubernii průměrná mzda celoročního zemědělského dělníka stravujícího se u hospodáře za 10 let (1881—1891) 50 rublů.

c K tomuto poslednímu (podle důležitosti prvnímu) bodu poznamenáváme, že ve Studii bohužel chybějí data o životní úrovni zemědělců i nezemědělců. Ale jiní statistikové zaznamenali, že je běžně v Permské gubernii mnohem vyšší životní úroveň u drobných průmyslových výrobců, kteří se nezabývají zemědělstvím, než u „obyčejných“ zemědělců. Srov. Zprávy a šetření o domáckém průmyslu v Rusku, vydané ministerstvem zemědělství a státního majetku, sv. III, článek Jegunovův. Autor poukazuje na to, že v některých nezemědělských osadách se životní üroveň vyrovná „městské“, a na snahu nezemědělského domáckého výrobce žít a oblékat se „jako člověk“ (evropský oděv včetně naškrobené košile, samovar, velká spotřeba čaje, cukru, bílého chleba, hovězího masa atd.). Autor se opírá o rozpočet statistických publikací zemstev.

d U zpracováni rohoviny je uvedena jen I. skupina.

e Rozdělení dělníků těchto tří druhů výroby mezi I. a II. skupinu je přibližné, normu tvoří 85,9% pro I. skupinu.

f Existuje výjimka: výroba modrotisku je výlučně řemeslná výroba a více se tu pracuje v létě než v zimě.

g Připomínáme, že sem bylo zařazeno jako výjimka jen jedno město (a to újezdní): ze 4762 pracujících členů rodin domáckých výrobců II. skupiny bylo městských jen 1412, tj. 29,6 %.

h Můžeme samozřejmě srovnávat jen domácké výrobce jedné podskupiny, a nikoli výrobce zboží s řemeslníkem nebo s tím, kdo pracuje pro faktora.

i To však nejsou ještě zdaleka největší podniky. Z rozdělení podniků podle počtu námezdních dělníků (s. 113) lehce zjistíme, že ve třech podnicích je 163 námezdních dělníků, tj. průměrně 54 námezdních dělníků na jeden podnik. To jsou ti „domáčtí výrobci“, které dávají dohromady s individuálními výrobci (individuálních výrobců je v této výrobě téměř 460), a vypočítávají tak celkové „průměry“!

j „V jednom z podniků“ je zaznamenáno zavedení stroje na čechrání vlny (s. 119).

k V tabulce na s. 158 je zřejmě tisková chyba nebo omyl, protože v irbitském újezdě je čistý důchod vyšší než 9827 rublů, jak udává součet. Tato tabulka musela být přepracována podle údajů tabulek přiložených ke Studii.

l Srov. Dom. prům., s. 46—47 a též popis tohoto druhu výroby ve Studii, s. l62n. Je nanejvýš charakteristické, že „tito podnikatelé byli kdysi skutečnými domáckými výrobci, proto se vždycky... rádi nazývali a nazývají domáckými výrobci“.

m Ze Studie vyplývá, že při výrobě dehtu a smoly se používá jak primitivní způsob destilování smoly v jámách, tak i dokonalejší metody za pomoci otevřených kotlů a dokonce i válcovitých (s. 195). Soupis podle usedlostí poskytl podklady k odlišení těchto metod, tyto podklady však nebyly využity, neboť nebyly vyčleněny velké podniky.

n Srov. výrobu kočárů, s. 308 textu a s. 11 a 12 tabulek; truhlářství, s. 335; krejčovství, s. 344n.

o Tyto údaje existují také pro krajkářství, zámečnictví a výrobu harmonik. Vypustili jsme je však, protože u nich chybějí údaje o rozdělení podniků podle počtu pracujících členů rodin domáckých výrobců.

p 8377 dílen v 28 druzích výroby se dělí podle pracujících členů rodiny a námezdních dělníků takto: bez pracujících členů rodiny — 95 dílen; s 1 pracujícím členem rodiny = 4362 dílen; se 2 pracujícími členy rodiny — 2632; se 3 — 870; se 4 — 275; s 5 a více — 143. Dílen s námezdními dělníky je 2228; z toho s 1 námezdním dělníkem — 1359; se 2 námezdními dělníky — 447; se 3 — 201; se 4 — 96; s 5 a více — 125. Celkem je 4625 námezdních dělníků se mzdou 212 096 rublů (na 1 pracovní sílu 45,85 rublu).

q Výdaje na stravu činí 45 rublů ročně. Podle zpráv zemědělského odboru je to průměr za 10 let (1881—1891). (Viz S. A. KoroIenko, Svobodná námezdní práce atd.)

r — na nejnižší míru. Red.

s Z 2228 dílen s námezdními dělníky má v těchto 28 druzích výroby 46 dílen 10 i více námezdních dělníků, celkem 887 námezdních dělníků, tj. průměrně 19,2 námezdních dělníků na dílnu.

111 K. Marx, Kapitál I, Praha 1954, s. 416. V české sekci MIA zde.