Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Petrohradská městská konference SDDSR(b)
9.
Návrh rezoluce o válce[127]
I
Nynější válka je ze strany obou skupin válčících mocnosti válkou imperialistickou, tj. válkou, kterou vedou kapitalisté proto, aby ovládli svět, aby si rozdělili kapitalistickou kořist, aby získali výhodné trhy pro finanční a bankovní kapitál a aby si podrobili slabé národy.
Tím, že státní moc v Rusku přešla z rukou Mikuláše II. do rukou vlády Gučkova, Lvova a jiných, do rukou vlády statkářů a kapitalistů, se tento třídní charakter a význam války vedené Ruskem nezměnil a změnit nemohl.
Skutečnost, že nová vláda vede stejnou, stejně imperialistickou, tj. dobyvačnou, loupeživou válku, se zvlášť názorně projevila v této okolnosti: nová vláda nejenže neuveřejnila tajné smlouvy, které uzavřel bývalý car Mikuláš II. s kapitalistickými vládami Anglie, Francie atd., ale dokonce tyto smlouvy formálně potvrdila. Udělala to, aniž se ptala po vůli lidu, a se zřejmým cílem lid oklamat, neboť je všeobecně známo, že tyto tajné smlouvy bývalého cara jsou smlouvy skrznaskrz lupičské, slibující ruským kapitalistům drancování Číny, Persie, Turecka, Rakouska atd.
Proletářská strana tedy nesmí podporovat ani nynější válku, ani nynější vládu, ani její půjčky, i kdyby měly sebekrásnější názvy, jestliže se nechce úplně rozejít s internacionalismem, tj. s bratrskou solidaritou dělníků všech zemí v boji proti jařmu kapitálu.
Nelze věřit ani slibu nynější vlády, že upustí od anexí, tj. že nebude dobývat cizí země nebo násilně držet v rámci Ruska jakékoli národy. Neboť za prvé, kapitalisté, kteří jsou spojeni tisícerými nitkami ruského i anglického a francouzského bankovního kapitálu a hájí zájmy kapitálu, se nemohou v této válce vzdát anexí, pokud nepřestanou být kapitalisty, pokud se nevzdají zisků z miliard investovaných do půjček, koncesí, zbrojních podniků atd. Za druhé, nová vláda, která se zřekla anexí, aby oklamala lid, prohlásila 9. dubna 1917 v Moskvě ústy Miljukova, že se anexí nezříká. Za třetí, jak prozradilo Dělo naroda, list, s nímž spolupracuje ministr Kerenskij, Miljukov ani své prohlášení o tom, že upouští od anexí, do zahraničí neposlal.
Konference proto varuje lid před planými sliby kapitalistů a prohlašuje, že je třeba přísně rozlišovat mezi upuštěním od anexí slovy a upuštěním od anexí skutky, což znamená okamžitě zveřejnit všechny tajné, lupičské smlouvy a všechny dokumenty zahraniční politiky a okamžitě poskytnout co nejúplnější svobodu všem národům, které třída kapitalistů, jež pokračuje v politice bývalého cara Mikuláše II., tak hanobící náš lid, utlačuje nebo násilně připoutává k Rusku či udržuje v neplnoprávném postavení.
II
Takzvané „revoluční obranářství“, které teď v Rusku zachvátilo téměř všechny narodnické strany (lidové socialisty, trudoviky a socialisty-revolucionáře) a oportunistickou stranu sociálních demokratů menševiků (organizační výbor, Čcheidzeho, Cereteliho aj.), jakož i většinu stranicky neorganizovaných revolucionářů, jednak reprezentuje svým třídním významem zájmy a hledisko maloburžoazie, drobných vlastníků a zámožných rolníků, kteří podobně jako kapitalisté těží z násilí na slabých národech, a jednak je výsledkem toho, že kapitalisté, kteří neuveřejňují tajné smlouvy a vykrucují se sliby a žvaněním, klamou lidové masy.
Je třeba konstatovat, že velmi široké masy „revolučních obranářů“ jsou poctivé, tj. že skutečně nechtějí anexe, zábory a násilí vůči slabým národům a že skutečně usilují o demokratický, ne násilný mír mezi všemi válčícími zeměmi. Je to třeba konstatovat proto, že městský a vesnický proletariát a poloproletariát (tj. lidé, kteří se živí úplně nebo částečně prodejem své pracovní síly kapitalistům) nemá vzhledem k svému třídnímu postavení na ziscích kapitalistů zájem.
Proto konference, jež považuje jakékoli ústupky „revolučnímu obranářství“ za naprosto nepřípustné, neboť ve skutečnosti znamenají úplný rozchod s internacionalismem a socialismem, zároveň prohlašuje, že dokud ruští kapitalisté a jejich prozatímní vláda budou pouze vyhrožovat, že použijí vůči lidu násilí (například Gučkovovo smutně proslulé nařízení, v němž vyhrožuje vojákům tresty za svévolné sesazování velitelů), dokud kapitalisté nepoužijí násilí vůči sovětům zástupců dělníků, vojáků, rolníků, zemědělských dělníků aj., které se svobodně organizují a zároveň svobodně odvolávají a volí naprosto všechny mocenské orgány, do té doby bude naše strana hlásat, že odmítá jakékoli násilí, a proti hluboké a osudné pochybenosti „revolučního obranářství“ bude bojovat výhradně soudružským přesvědčováním a vysvětlováním skutečnosti, že rychlému ukončení války brání v této chvíli v Rusku především slepá důvěřivost širokých mas vůči vládě kapitalistů, úhlavních nepřátel míru a socialismu.
III
Pokud jde o tu nejdůležitější otázku, a to jak ukončit co nejrychleji a přitom ne násilným, ale opravdu demokratickým mírem tuto zločinnou, loupeživou válku kapitalistů, která dovedla veškeré lidstvo na pokraj bídy, hladu a záhuby, konference konstatuje a usnáší se:
Bylo by naprosto nesmyslné předpokládat, že tuto válku je možné ukončit jednostranně tím, že vojáci některé jednotlivé země odmítnou dále bojovat, že zastaví válečné operace, že prostě „odhodí pušky“.
Naše strana bude lidu trpělivě, ale důrazně vysvětlovat, že války vedou vlády, že války vždy nerozlučně souvisí s politikou určitých tříd, a že proto válku, kterou zahájili korunovaní lupiči — monarchově typu Mikuláše II., i nekorunovaní lupiči — kapitalisté, je možné ukončit skutečně demokratickým, nikoli násilným mírem jedině tak, že veškerá státní moc přejde do rukou třídy, která skutečně nemá zájem chránit zisky kapitalistů, do rukou třídy, která je skutečně schopna skoncovat s útlakem kapitálu, totiž třídy proletářů a poloproletářů.
Jedině tato třída je schopna skutečně upustit od anexí, vyprostit se z pavučiny finančního a bankovního kapitálu a za určitých podmínek přeměnit loupeživou válku nejen slovy, ale i skutky ve válku revolučně proletářskou, ve válku vedenou ne proto, aby byly porobeny slabé národy, ale proto, aby se dělníci a rolníci celého světa osvobodili z jařma kapitálu.
Konference znovu protestuje proti hanebné pomluvě, kterou o naší straně rozšiřují kapitalisté, že prý jsme pro separátní (dílčí) mír s Německem. Považujeme německé kapitalisty za stejné lupiče jako kapitalisty ruské, anglické, francouzské a ostatní a císaře Viléma za stejného korunovaného lupiče jako Mikuláše II., anglického, italského, rumunského a všechny ostatní monarchy. Tento svůj názor jsme vyslovili nejen rusky, ale i německy, v německém překladu Zinovjevovy a Leninovy brožury Socialismus a válka[a].
A nejen to. Jmenovaní soudruzi jako redaktoři ústředního orgánu naší strany ve 47. čísle listu Social-demokrat, které vyšlo 13. října 1915 v Ženevě, prohlásili jménem naší strany, že kdyby ji revoluce dosadila k moci už za války, okamžitě bychom Německu a zároveň všem národům veřejně navrhli nenásilný, tj. demokratický mír, a kdyby němečtí, angličtí, francouzští a jiní kapitalisté odmítli na tento mír přistoupit, sami bychom zahájili revoluční válku a vyzvali dělníky všech zemí, aby se s námi spojili.[b]
Konference toto prohlášení plně schvaluje.
Konference konstatuje, že v žádné válčící zemi na světě není dnes taková svoboda jako v Rusku a neexistují ani takové masové revoluční organizace jako sověty dělnických, vojenských, rolnických a jiných zástupců;
— proto nikde na světě nemůže veškerou státní moc převzít tak snadno a tak pokojně do rukou skutečná většina lidu, tj. dělníci a chudí rolníci.
Konference prohlašuje, že peníze na vydržování vojáků nemají být získány půjčkami, které obohacují kapitalisty, nýbrž zavedením zvlášť vysoké daně z příjmů a z majetku kapitalistů.
Konference prohlašuje, že pokud většina lidu za naprosté svobody agitace a propagandy dosud nechápe, že tato válka je nerozlučně spojena se zájmy kapitalistů, pak existuje pouze jeden praktický prostředek, jak rychle zastavit vraždění národů.
Tímto prostředkem je sbratřování vojáků na frontě.
Konference konstatuje skutečnost, že dokonce list Novoje vremja, který hájí bezvýhradně zájmy kapitalistů, v telegramu z Kyjeva z 12. dubna přiznává, že se vojáci na frontě začali sbratřovat. Tuto skutečnost potvrzuje celá řada sdělení vojenských delegátů sovětu dělnických a vojenských zástupců v Pitěru.
Tím, že se ruští a němečtí vojáci, proletáři a rolníci obou zemí oblečení do vojenských uniforem, začali sbratřovat, ukázali celému světu, že správný instinkt tříd utlačovaných kapitalisty naznačil správnou cestu, jak zastavit vraždění národů.
Sbratřování znamená za prvé vydávat provolání v ruštině s překladem do němčiny a rozšiřovat je na frontě a za druhé organizovat na frontě s pomocí tlumočníků veřejná shromáždění ruských a německých vojáků tak, aby se kapitalisté a generálové i důstojníci obou zemí, kteří patří většinou ke kapitalistické třídě, neopovážili těmto shromážděním bránit, ba ani se jich bez přímého a zvláštního povolení samotných vojáků neopovážili zúčastnit.
V těchto provoláních a na těchto shromážděních je nutné vysvětlovat výše vyložené názory na válku a mír, je nutné poukazovat na to, že převezmou-li v obou zemích, v Německu i v Rusku, veškerou moc ve státě plně a výhradně sověty dělnických a vojenských zástupců, celé lidstvo si okamžitě ulehčeně oddechne, protože pak bude skutečně zajištěn co nejrychlejší konec války, co nejtrvalejší, opravdu demokratický mír mezi všemi národy a zároveň bude zajištěn i přechod všech zemí k socialismu.
__________________________________
Poznámky:
a Viz Sebrané spisy 26, Praha 1986, s. 333—338. Red.
b Viz Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 69. Red.
127 Návrh rezoluce o válce vypracoval V. I. Lenin, poté byl projednáván v komisi ustavené na prvním zasedání petrohradské konference 14. (27.) dubna a na čtvrtém zasedání 22. dubna (5. května) jej Lenin přečetl. Rezoluce byla přijata jako podklad s tím, že v definitivním znění bude předložena VII. (dubnové) celoruské konferenci SDDSR(b) (viz zde, zde a zde).