Zasedání vojenské sekce petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců 17. (30.) dubna 1917

Vladimír Iljič Lenin

Zasedání vojenské sekce petrohradského sovětu
dělnických a vojenských zástupců
17. (30.) dubna 1917^{^[131]}

1
Projev k rezoluci výkonné komise sovětu vojenských zástupců

Lenin oznamuje, že si přečetl rezoluci výkonné komise a výboru o své činnosti a že se rozhodl uveřejnit v souvislosti s touto rezolucí článek v Pravdě; teď chce stručně odpovědět na obvinění, která jsou proti němu vznášena. Vytkl si čtyři otázky, na něž chce odpovědět: 1. formální otázku, 2. otázku půdy, 3. otázku vlády a 4. otázku války.

Pokud jde o první otázku, Lenin vítá, že se v rezoluci nemluví o jeho cestě přes Německo, protože to svědčí o tom, že komise zaujala stanovisko obou částí výboru, které o tom mlčely. Čte výňatek z rezoluce, že „považuje propagandu takzvaných leninovců atd.“, a prohlašuje, že bere veškerou odpovědnost za propagandu leninovců na sebe. Aby mohl na tuto výtku rezoluce odpovědět, musí rozebrat tři výše uvedené otázky. Přistupuje k jejich objasnění. Pokud jda o půdu, je pro to, aby veškerá půda byla dána do užívání pracujícím masám bez úhrady; hovoří o předávání půdy na základě usnesení rolnických výborů a poukazuje přitom na Šingarjovův telegram, v němž je zabírání půdy označováno jako svévole. To není správné, protože zabírá-li se půda na základě usnesení vesnických výborů, je to již zákonný zábor. Je naivní myslet si, že na rolníky se dá působit poučováním z Petrohradu; to není možné. Otázka půdy se vyřeší na vesnici. Protože hrozí hlad, je nutné zabírat půdu okamžitě. Dobrovolná dohoda se statkáři je nesmysl, nelze chtít, aby se s jedním statkářem dohodlo 300 rolnických rodin, a takový je poměr sil v evropském Rusku.

(Je podán návrh, aby byl řečníkovi omezen čas. Ozývají se hlasy pro i proti. Na základě hlasování je řečníkovi omezena lhůta na 30 minut.)

Lenin říká, že pokud si to přítomní přejí, může dobu výkladu přizpůsobit, ale také může výklad dokončit během 20 minut.

O státním zřízení a státní správě říká, že nepotřebujeme republiku s úředníky, kapitalisty a armádou, že potřebujeme republiku lidovou. Ideálem správy jsou sověty zástupců dělníků, rolníků a zemědělských dělníků zdola nahoru. Moc musí být v rukou lidu. K otázce války podotýká, že o pochodových rotách nikdy nemluvil a že s tímto problémem není vůbec obeznámen.^{^[132]} Proto mluví pouze o válce. Naše vláda se skládá výhradně z kapitalistů a válka se vede ve prospěch kapitalistů; taková válka může být tedy ukončena jedině zásluhou revoluce dělnických mas. Závazky našich spojenců jsou lupičské, mluví se v nich pouze o dělení; anexe je spjata s kapitálem, a dokud nemáme kapitál v rukou, nemůžeme anexím zamezit. Kapitalisty v Německu považuje za stejné jako naše kapitalisty, Viléma považuje za krvežíznivce, jednat s ním o separátním míru samozřejmě nelze, to je nesmyslné. Válku rozpoutali kapitalisté, ale nemohou ji ukončit — k ukončení války je nutná dělnická revoluce. Leninovci jsou proti separátnímu míru. Prohlásili to již v roce 1915, kdy řekli, že až proletariát uchopí moc a vypoví všechny smlouvy, musí navrhnout mír celému světu^{^[a]}. Jestliže někdo tento mír odmítne, zahájí proletariát revoluční válku. Válku může ukončit jedině revoluce dělníků několika zemí. Světový mír může nastolit jen dělnická revoluce. Praktickým krokem k ukončení války je sbratřování na frontě a upevňování moci sovětu zástupců dělníků, rolníků a zemědělských dělníků. Pouze těmito kroky je možno dospět k dělnické revoluci a k světovému míru.

2
Odpovědi na dotazy

1. Opětné dobytí Kuronska by byla anexe, protože v tom případě by Německo mělo právo zmocnit se znovu svých kolonií. Lidu je třeba poskytnout právo, aby sám rozhodl, jak chce žít. V kapitalistickém světě se rozděluje podle síly — kdo je silnější, dostává víc. Nemá cenu bojovat o Kuronsko, ale má cenu bojovat za to, aby se Kuronsko mohlo svobodně rozhodnout, ke komu se chce připojit.

2. K převzetí bank a financí. Lenin vyzývá, aby se nezabíraly svévolně, ale na základě rozhodnutí většiny. (Z pléna se ozývá volání: „Vaše učení vede k primitivismu!“) — Ne! (Ozývá se otázka: „Co budeme dělat, když budou chtít jiné země mír?“) — Rozvíjet dělnickou revoluci a sbratřovat se na frontě.

Pokud jde o taktiku, musíme sledovat, jak se bude utvářet život. Životní zkušenosti jsou to nejlepší. Revoluci v Rusku je třeba rozvíjet tak, aby moc uchopili zástupci dělníků, rolníků a zemědělských dělníků. (Ozývá se další otázka: „Hlásal jste to v Německu?“) — Vydali jsme, tj. já a Zinovjev, v zahraničí brožurku^{^[133]}, v níž říkáme totéž co teď, vydali jsme ji v němčině a němečtí socialistě ji v Německu rozšiřovali.

V neúplném znění otištěno
18. dubna 1917 v listu
Jedinstvo, č. 17

V plném znění otištěno poprvé;
podle protokolárního zápisu
psaného na stroji

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 69. Red.

131 Dne 17. (30.) dubna 1917 se Lenin dostavil na zasedání vojenské sekce sovětu dělnických a vojenských zástupců a požádal přednostně o slovo vzhledem k tomu, že 16. (29.) dubna se v tisku objevila rezoluce výkonné komise vojenské sekce, v níž byla propaganda leninovců odsuzována jako neméně škodlivá „než jakákoli kontrarevoluční propaganda zprava“ (viz zde). Lenin slovo dostal, ale během projevu mu byla na žádost menševicko-eserské většiny sekce přes protesty menšiny omezena lhůta na 30 minut. Po skončení projevu odpovídal Lenin na dotazy z pléna a potom na dotazy vojáků, kteří ho obklopili v jedné místnosti, když byl na odchodu z Tavridského paláce.

Po Leninově projevu, jemuž oponoval menševik Liber, se vojenská sekce usnesla přejít k dalším bodům a k podstatě problému se nevyslovila.

Leninův projev uveřejnily ve zkomoleném znění listy Reč a Jedinstvo; v tomto vydání je otištěn podle protokolárního zápisu, který je uložen v Ústředním stranickém archívu Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS.

132 Jednalo se o vyslání jednotek petrohradské posádky na frontu; dělníci a vojáci proti tomu protestovali, poněvadž prozatímní vláda tímto opatřením oslabovala síly revolučního obyvatelstva hlavního města a porušovala podmínku výkonného výboru, předloženou při ustavení prozatímní vlády v noci na 2. (15.) března, že jednotky posádky, které se podílely na svržení samoděržaví, nebudou z Petrohradu odsunuty.

133 Lenin má na mysli práci Socialismus a válka (viz Sebrané spisy 26, Praha 1986, s. 327—372).

Vladimír Iljič Lenin