Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin



Jedna ze zásadních otázek
(Jak uvažují socialisté, kteří přeběhli k buržoazii)


Pan Plechanov to skvěle vysvětluje. Ve svém „prvomájovém“ dopise adresovaném „sdružení socialistického studentstva“, který dnes uveřejnily listy Reč, Dělo naroda a Jedinstvo, píše:

(Mezinárodní socialistický sjezd roku 1889) „chápal, že sociální, respektive socialistická revoluce předpokládá dlouhodobou výchovnou a organizační práci uvnitř dělnické třídy. Na to u nás dnes zapomínají lidé, kteří vyzývají masy pracujících v Rusku, aby uchopily politickou moc, což by mohlo mít smysl jen tehdy, kdyby existovaly objektivní podmínky nutné pro sociální revoluci. Tyto podmínky zatím ještě nejsou...“

a tak dále, až k výzvě „svorně podporovat“ prozatímní vládu.

Tato úvaha pana Plechanova je úvahou velice typickou pro hrstku „ztroskotanců“, kteří si říkají sociální demokraté. A právě proto, že je typická, zasluhuje, abychom se jí podrobně zabývali.

Za prvé je rozumné a poctivé odvolávat se na první kongres II. internacionály, a ne na poslední?

První kongres II. internacionály (1889—1914) se konal vroce 1889, poslední v Basileji v roce 1912. V basilejském manifestu, který všichni jednomyslně schválili, se mluví přesně, jednoznačně, otevřeně a jasně (takže to nemohou překroutit ani páni Plechanovové) o proletářské revoluci, a to právě v souvislosti s touž válkou, která vypukla v roce 1914.

Není těžké pochopit, proč jsou socialisté, kteří přeběhli k buržoazii, nuceni „zapomínat“ buď na celý basilejský manifest, nebo alespoň na tuto jeho nejdůležitější část.

Za druhé, náš autor píše, že uchopení politické moci „masami pracujících v Rusku by mohlo mít smysl jen tehdy, kdyby existovaly podmínky nutné pro sociální revoluci“.

To nejsou myšlenky, to je galimatyáš.

Připusťme dokonce i to, že „sociální“ bylo napsáno omylem místo „socialistickou“. Galimatyáš však není jen v tomhle. Z jakých tříd se skládají masy pracujících v Rusku? Každý ví, že z dělníků a rolníků. Kdo z nich tvoří většinu? Rolníci. Kdo jsou tito rolníci svým třídním postavením? Drobní hospodáři neboli drobní vlastníci. Vzniká otázka: Jestliže většinu obyvatelstva tvoří drobní vlastníci a jestliže neexistují objektivní podmínky pro socialismus, jak se tedy většina obyvatelstva může vyslovit pro socialismus?! Kdo může mluvit a kdo mluví o zavedení socialismu proti vůli většiny?!

Pan Plechanov se najednou velice směšně zapletl.

Dostat se do směšného postavení je ten nejmenší trest pro toho, kdo si sám podle vzoru kapitalistického tisku vymýšlí „nepřítele“, místo aby přesně citoval slova těch či oněch politických odpůrců.

Pokračujme. Kdo má mít „politickou moc“, a to i z hlediska vulgárního buržoazního demokrata z Reči? Většina obyvatelstva. Tvoří „masy pracujících v Rusku“, o nichž začal sociálšovinista, který se zapletl, tak nezdařile mluvit, většinu obyvatelstva Ruska? Nepochybně, a to drtivou většinu!

Je tedy možné být proti „uchopení politické moci“ „masami pracujících v Rusku“ a nezpronevěřit se přitom demokracii — ani té miljukovovsky chápané demokracii?

Čím hloub do lesa, tím víc stromů. Každý krok rozboru odhaluje, jak se pan Plechanov čím dál víc zamotává.

Sociálšovinista je proti přechodu politické moci do rukou většiny obyvatelstva Ruska!

Pan Plechanov slyšel zvonit, ale neví, v kterém kostele. Taky si spletl „masy pracujících“ s masami proletářů a poloproletářů, ačkoli Marx před takovým zaměňováním už v roce 1875 zvlášť varoval.[137] Vysvětleme bývalému marxistovi panu Plechanovovi tento rozdíl.

Může většina rolníků v Rusku žádat a zavést nacionalizaci půdy? Nepochybně může. Je to socialistická revoluce? Není. Je to zatím buržoazní revoluce, protože nacionalizace půdy je opatření, které je slučitelné s kapitalismem. Zároveň je to však útok na soukromé vlastnictví nejdůležitějšího výrobního prostředku. Tento útok posiluje proletáře a poloproletáře mnohem víc, než tomu bylo za revolucí v 17.. 18. a 19. století.

Dále. Může se většina rolníků v Rusku vyslovit pro sloučení všech bank v jednu? Pro to, aby v každé vesničce byla pobočka jediné celonárodní státní banky?

Může, protože takové opatření je pro lid nesporně výhodné a užitečné. Mohou pro ně být dokonce „obranáři“, protože toto opatření mnohonásobně zvýší „obranyschopnost“ Ruska.

Je ekonomicky možné provést takové sloučení všech bank v jednu okamžitě? Je to zcela jistě možné.

Je to socialistické opatření? Ne, to ještě není socialismus.

Dále. Může se většina rolníků v Rusku vyslovit pro to, aby cukrovarnický syndikát přešel do rukou státu, pod kontrolu dělníků a rolníků, a aby se cena cukru snížila?

Určitě může, protože je to užitečné pro většinu lidu.

Je to ekonomicky možné? Je to zcela možné, neboť cukrovarnický syndikát už ve skutečnosti nejen hospodářsky splynul s jediným výrobním organismem v celostátním měřítku, ale byl už i za carismu pod kontrolou „státu“ (tj. úředníků sloužících kapitalistům).

Bude přechod syndikátu do rukou buržoazně demokratického, rolnického státu opatření socialistické?

Ne, to ještě není socialismus. Pan Plechanov by se o tom snadno přesvědčil, kdyby se rozpomenul na všeobecně známé pravdy marxismu.

Vzniká otázka: Posílí, nebo oslabí taková opatření, jako je sloučení všech bank v jednu a převedení cukrovarnického syndikátu do rukou demokratického, rolnického státu, význam, úlohu a vliv proletářů a poloproletářů mezi veškerým obyvatelstvem?

Nepochybně posílí, protože to nejsou opatření ve prospěch „drobných vlastníků“ a protože jsou umožněna právě těmi „objektivními podmínkami“, které v roce 1889 ještě neexistovaly a které nyní už existují.

Taková opatření nevyhnutelně posílí význam, úlohu a vliv zejména městského dělnictva jako předvoje městských a vesnických proletářů a poloproletářů na všechno obyvatelstvo.

Po takových opatřeních budou v Rusku zcela možné další kroky k socialismu, a pomohou-li našim dělníkům vyspělejší a lépe připravení západoevropští dělníci, kteří se rozešli se západoevropskými Plechanovy, bude v Rusku přechod k socialismu skutečně nevyhnutelný a úspěch tohoto přechodu bude zajištěn.

Takto musí uvažovat každý marxista a každý socialista, který nepřeběhl ke „své“ národní buržoazii.



Napsáno 20. dubna (3. května) 1917
Otištěno 21. dubna (4. května) 1917
v Pravdě, č. 37
  Podle textu Pravdy



__________________________________

Poznámky:

137 Srov. K. Marx, Kritika gothajského programu.