Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
O svolání mezinárodní, takzvané socialistické konference s účastí sociálšovinistů
List Izvěstija petrogradskogo sověta rabočich i soldatskich deputatov dnes uveřejňuje „Stanovisko“ výkonného výboru k jmenování komise pro svolání mezinárodní konference[37]. Do této komise je mimo jiné zván i zástupce naší strany. Samozřejmě že členové naši strany se nedostaví ani do komise, ani nepůjdou na žádnou svolávanou konferenci, kde budou takzvaní socialističtí ministři, kteří přešli na stranu vlastní buržoazie. Každý, kdo se zajímal o naši stranu a četl její rczoluci o situaci v internacionále[38], to musel vědět.
Ústřední výbor naší strany se už před několika dny jednomyslně usnesl, že vyšle delegáta na připravovanou zimmerwaldskou konferenci[39] a uloží mu, aby v případě, že se konference vysloví pro jakékoli sbližování nebo společné projednávání problémů se sociálšovinisty, tuto konferenci okamžitě opustil a vystoupil z zimmerwaldského svazu.
Napsáno 10. (23.) května 1917
Otištěno 25. (12.) května 1917
v Pravdě, č. 55Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
37 Jde o svolání mezinárodní konference všech socialistických stran válčících i neutrálních zemí, kterého se iniciativně ujal esersko-menševický výkonný výbor petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců (viz poznámku [14]).
8. (21.) května 1917 bylo na zasedání výkonného výboru přijato usnesení o ustavení komise pro svolání konference, složené z předsednictva petrohradského sovětu, tří členů výkonného výboru a zástupců stran (včetně strany bolševiků).
20. května (2. června) schválil výkonný výbor petrohradského sovětu výzvu socialistickým stranám a ústředním odborovým orgánům celého světa, aby se zúčastnily mezinárodní konference, a rozhodl, že se bude konat 28. června—8. července (11 .—21. července) 1917 ve Stockholmu.
Bolševici kategoricky odmítli účastnit se jak práce komise, tak samotné konference s odůvodněním, že esersko-menševičtí kompromisníci hodlají protahovat imperialistickou válku. V rezoluci VI. sjezdu strany Současná situace a válka se uvádělo: „Kampaň za mír pomocí ‚nátlakuʻ na spojenecké vlády a dohody se sociálimperialisty, kterou prováděly sověty, jež ve skutečnosti odmítly rozchod s imperialismem, musela utrpět těžký krach. Tento krach potvrdil správnost hlediska revoluční sociální demokracie, že jen revoluční boj mas ve všech zemích proti imperialismu, mezinárodní proletářská revoluce bude s to vést k demokratickému míru“ (KSSS v rezolucích a usneseních sjezdü, konferencí a plenárních zasedání ÚV, díl I, Praha 1954, 5. 323).
Konference se nekonala.
38 Jde o rezoluci Situace v internacionále a ůkoly SDDSR(b), kterou schválila VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b) (viz KSSS v rezolucích a usneseních sjezdů, konferencí a plenárních zasedání ÚV, díl I, Praha 1954, s. 299—301).
39 Jde o svolání III. zimmerwaldské konference (ve Stockholmu), kterou mezinárodní socialistická komise stanovila na 31. května 1917, ale pak ji několikrát odložila. Lenin se domníval, že bolševici se musí rozejít s zimmerwaldským sdružením, v němž se centristé rozhodli vyklidit všechny pozice sociálšovinismu, a že musí okamžitě začít vytvářet III. internacionálu. Účast na III. zimmerwaldské konferenci považoval za možnou jen kvůli informovanosti. VII. (dubnová) celoruská konference přijala na základě Zinovjevova referátu většinou hlasů usnesení o účasti zástupců bolševiků na konferenci.
Konference se konala 5.—12. 9. 1917. Byly na ni zastoupeny levicové živly socialistických stran (švédská levice, americká Liga socialistické propagandy, polští sociální demokraté sjednocení „zemským vedením“, rakouská levice /„opozice“/, spartakovci a dánský svaz sociálně demokratické mládeže); centristé (němečtí „nezávislí“, Švýcarská sociálně demokratická strana, Sociálně demokratická strana Finska, rumunská strana, menševici-internacionalisté, bulharské „nezávislé odbory“); sociálšovinisté (ruští menševici v čele s P. B. Axelrodem). Bolševiky zastupoval na konferenci V. V. Vorovskij (Orlovskij) a N. A. Semaško (Alexandrov). Konference se konala za přísné konspirace a zprávy o jejím konání nebyly prakticky vůbec uveřejněny v tisku.
Konference měla na programu tyto otázky: 1. Zprávu mezinárodní socialistické komise, 2. incident s Grimmem, 3. stanovisko ke stockholmské mírové konferenci a 4. boj za mír a zimmerwaldské hnutí v různých zemích.
Konference projednala „záležitost R. Grimma“, který byl v Rusku odhalen jako emisar švýcarského ministra Hoffmanna, sondujícího půdu ohledně separátního míru v zájmu německého imperialismu. V té době byl už Grimm zbaven funkce předsedy mezinárodní socialistické komise. Konference schválila vyloučení R. Grimma z mezinárodní socialistické komise a kvalifikovala jeho chování jako nepřípustné. Lenin pokládal toto rozhodnutí za nedostatečné.
V diskusi o stanovisku socialistů II. internacionály ke stockholmské mírové konferenci se část delegátů vyslovila pro účast na této konferenci a ruští menševici dokonce dostali imperativní mandát zůstat na zimmerwaldské konferenci jen v případě, budou-li s účastí na stockholmské konferenci souhlasit všichni její delegáti. S ostrým usvědčujícím projevem na adresu menševiků vystoupil na konferenci jménem ÚV, zahraničního byra ÚV SDDSR(b) a polské sociální demokracie V. V. Vorovskij. Bolševiky podporovalo na konferenci mnoho delegátů, avšak většina v čele s Haasem odmítla učinit v této věci rozhodnutí.
Nesourodé složení konference způsobilo, že její rezoluce i manifest byly velice pružné, ba kompromisní. Manifest konference vyzýval ke všeobecné mezinárodní stávce proti válce a na obranu ruské revoluce; k manifestu se připojili představitelé některých stran, které se jednání konference neúčastnily.
III. zimmerwaldská konference plně potvrdila Leninův závěr, že zimmerwajdské sdružení definitivně zkrachovalo a že je třeba okamžitě z něj vystoupit a založit III., komunistickou internacionálu. Rezoluce konference zhodnotil Lenin v nedokončeném článku Úkoly naší strany v internacionále (viz Spisy 26, Praha s. 210—212).