Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Ospravedlňování ostudy

Oddělení pro mezinárodní styky při výkonném výboru petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců zaslalo Huysmansovi, známému tajemníkovi zkrachované II. internacionály, která přešla na stranu „svých“ vlád, zprávu uveřejněnou v 78. čísle listu Izvěstija.

Tato zpráva se pokouší dokázat, že vstup ruských narodniků a menševiků do buržoazní a imperialistické vlády se nedá „srovnávat“ se vstupem západoevropských zrádců socialismu do „jejich“ vlád. Argumenty „oddělení“ jsou tak chabé a ubohé, tak směšně bezmocné, že je musíme znovu předvést v celé jejich ubohosti.

Argument první. V jiných zemích probíhal vstup do vlády „za zcela jiných podmínek“. To není pravda. Rozdíly mezi Británií, Francií, Dánskem, Belgií, Itálií aj. na jedné straně a dnešním Ruskem na druhé straně jsou „zcela“ nepodstatné, neboť každý, kdo nezradil socialismus, ví, že podstata věci je v nadvládě buržoazní třídy. V tomto ohledu nejsou podmínky v každé z uvedených zemí „jiné“, nýbrž stejné. Ani národní specifika nic nemění na základní otázce nadvlády třídy buržoazie.

Argument druhý. „Naši“ ministři vstoupili do „revoluční“ vlády. Toje nejhanebnější klamání lidu slovem „revoluce“, na kterou se menševici a narodnici odvolávají, aby zakryli, že ji zradili. Vždyť přece každý ví, že deset ministrů ze šestnácti v nynější „revoluční“ vládě patří ke stranám statkářů a kapitalistů, které souhlasí s imperialistickou válkou a s nezveřejňováním tajných smluv, a že tyto strany dnes uskutečňují kontrarevoluční politiku. To dokázaly zvlášť názorně volby do obvodních dum v Petrohradě 27.—29. května, kdy s všechny reakční sily spojily, aby naše „revoluční“ vláda dosáhla většiny.

Argument třetí. „Naši“ vstoupili do vlády „s konkrétním úkolem dosáhnout všeobecného míru dohodou mezi národy a neprodlužovat imperialistickou válku ve jménu osvobození národů zbraněmi“. Za prvé, tento úkol vůbec není „konkrétní“, protože neobsahuje ani konkrétní program, ani konkrétní akce. Jsou to prázdná slova. Je to totéž, jako kdyby tajemník svazu dělníků přešel za plat 10 000 rublů do vedení sdružení kapitalistů „s konkrétním úkolem“ usilovat o lepší postavení dělníků a neprodlužovat nadvládu kapitalismu. Za druhé, o „dohodu mezi národy“ usilují všichni imperialisté, včetně Viléma, Poincarého atd., a jsou to také bezobsažné fráze. Za třetí, válka ze strany Ruska se po 6. květnu 1917 zjevně „prodlužuje“ mimo jiné i proto, že naše imperialistická vláda dosud nevyhlásila a nenavrhla přesné a jasné podmínky míru, podmínky dohody.

Argument čtvrtý. Cílem „našich“ není „skončit třídní boj, ale pokračovat v něm a použít k tomu nástroje politické moci“. Výborně! Takže když špinavost zakryjeme pěkným cílem nebo pěkným „zdůvodněním účasti“ na té špinavosti, je všechno v pořádku!! Účast v buržoazní, imperialistické vládě, která fakticky vede imperialistickou válku, se — jak vidíte — dá označit za „pokračování třídního boje nástroji politické moci“. Toje ale perlička! Doporučujeme, aby se na každé schůzi dělníků, na každém shromáždění lidu provolala sláva Černovovi, Ceretelimu, Pešechonovovi a Skobelevovi, kteří vedou „třídní boj“ proti Tereščenkovi, Lvovi a spol.

Pánové z „oddělení“, kteří hájíte ministerialismus takovýmito argumenty, vždyť se vám vysmějí! A nejste ani originální: slavný Vandervelde, přítel Plechanovův (kterému nadáváte, ačkoli po vstupu do vlády na to nemáte vůbec žádné morální právo), Vandervelde už dávno říkal, že také vstoupil do vlády, „aby pokračoval v třídním boji“.

Argument pátý. „Naši“ vstoupili do vlády až po svrženi carismu a vyhnání „nepřátel ruského proletariátu“ (tj. Miljukova, Gučkova) „vystoupením revolučních mas 20. až 21. dubna“.

Mohou snad Francouzi za to, že svrhli absolutistickou vládu před 122 roky, a ne před 100 dny? A Angličané už před vice než 260 lety? A Italové před desítkami let? Ale 20. duben vyhnal Miljukova a nahradil ho Tereščenkem, to znamená, že se vůbec nezměnilo ani postavení jednotlivých tříd, ani situace v jednotlivých stranách. Nové sliby ještě neznamenají novou politiku.

Když někdo vyžene metropolitu a nahradí ho papežem, neznamená to ještě, že přestal být klerikálem.

Argument šestý. V Rusku „má proletariát a armáda úplnou svobodu“. To není pravda, nemá úplnou svobodu. Má sice úplnější svobodu než v jiných zemích, ale tím hanebnější je pošpinit tuto mladou, ještě svěží svobodu špinavou účastí v buržoazní imperialistické vládě.

Mezi ruskými a evropskými zrádci socialismu není větší rozdíl než mezi násilníkem a svůdcem.

Argument sedmý. „Proletariát Ruska má kromě toho v rukou prostředky pro důslednou kontrolu těch, které si zvolil.“

To není pravda. Stranický život je v Rusku dosud velmi krátký a rozklad ve straně menševiků a eserů tak zjevný (Martov se napolo odtrhl, jsou tu protesty Kamkova, jeho blok s námi ve volbách proti jeho vlastní straně; blok menševiků a socialistů-revolucionářů se skupinou Jednota, kterou oni sami označují za imperialistickou, aj.), že neexistuje nejen „důsledná“ kontrola, ale ani žádná seriózní kontrola ministrů prováděná „proletariátem“.

A proletariát, to je třídní pojem, který menševici a narodnici nemají právo užívat, protože se opírají víc o maloburžoazii. Když už jste začali o třídách, buďte přesní!

Argument osmý. „Vstup představitelů ruského socialistického (??) proletariátu (???) do vlády vůbec neznamenal oslabení svazků, které ho pojí k socialistům všech zemí bojujícím proti imperialismu, ale naopak, znamenal upevnění těchto svazků ve společném boji za všeobecný mír.“

Zase lež. Samé fráze a lži.

Každý ví, že vstup do vlády v Rusku upevnil svazky spojující stoupence imperialismu, sociálšovinisty, sociálimperialisty všech zemí — jak Hendersona a spol., tak Thomase a spol., tak i Scheidemanna a spol.

Ano, i Scheidemanna! Protože Scheidernann pochopil, že škodlivý vliv německého sociálimperialismu na světové dělnické hnutí bude pokračovat, protože i Rusové dokonce při rozsáhlé svobodě a dokonce za revoluce přistoupili na ostudné spojenectví s vlastní imperialistickou buržoazií.



Pravda, č. 70
14. (1.) června 1917
  Podle textu Pravdy