Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Projev na zasedání petrohradského výboru SDDSR(b)
11. (24.) června 1917 k odvolání demonstrace

Nespokojenost většiny soudruhů s odvoláním demonstrace je zcela oprávněná, ale ústřední výbor nemohl jednat jinak ze dvou důvodů: za prvé, oficiální zákaz demonstrovat jsme dostali od jednoho ze dvou mocenských orgánů; a za druhé, tento zákaz byl odůvodňován takto: „Je nám známo, že vaší akce chtějí zneužít zakuklení kontrarevolucionáři.“ Věrohodnost tohoto zdůvodnění byla zvýšena uvedením jmen, například jednoho generála, jenž měl být do tří dnů zatčen, a dalších: prohlásili, že 10. června měli mít demonstraci černosotňovci, kteří se měli do naší demonstrace vmísit a vyvolat rvačky.

I v obyčejné válce se stává, že ohlášené útoky se musí ze strategických důvodů odvolat, a tím spíš se to může přihodit v třídním boji, který je závislý na kolísání středních maloburžoazních vrstev. Musí se umět vystihnout pravá chvíle a směle se rozhodovat.

Odvolání bylo bezpodmínečně nutné, což dokazují další události. Dnes pronesl Cereteli svůj historický a hysterický projev[119]. Dnes revoluce vstoupila do nové vývojové fáze. Začalo to zákazem naší pokojné demonstrace na tři dny, chtějí ji zakázat na celou dobu sjezdu, žádají, abychom se podřídili rozhodnutí sjezdu, a vyhrožují, že nás ze sjezdu vyloučí. Ale my jsme prohlásili, že se raději dáme zavřít, než bychom se vzdali svobodné agitace.

Cereteli, který se ve svém vystoupení projevil jako vyložený kontrarevolucionář, prohlásil, že s bolševiky se nemá bojovat slovy ani rezolucemi, ale že se jim musí vzít všechny technické prostředky, které mají v rukou. Výsledkem buržoazních revolucí je snaha proletariát nejdřív ozbrojit a potom ho odzbrojit, aby nešel dál. Když bylo potřeba zakázat pokojnou demonstraci, pak je situace velmi vážná.

Cereteli, který přišel na sjezd přímo ze sídla prozatímní vlády, vyslovil jasné přání odzbrojit dělníky. Strašlivě se rozzuřil a žádal, aby bolševická strana nebyla považována za součást revoluční demokracie. Dělníci musí střízlivě uvážit, že teď není na pokojnou demonstraci ani pomyšleni. Situace je mnohem vážnější, než jsme předpokládali. Chtěli jsme uspořádat pokojnou demonstraci, abychom tak co nejvíce ovlivnili rozhodnutí sjezdu — na to máme právo —‚ ale jsme obviňováni, že jsme zorganizovali spiknutí a chceme zatknout vládu.

Cereteli říká, že kromě bolševiků žádní jiní kontrarevolucionáři neexistují. Shromáždění, které nás soudilo, mělo mimořádně slavnostní charakter — bylo tam předsednictvo sjezdu, výkonný výbor sovětu dělnických a vojenských zástupců v kompletním složení, byro frakcí všech stran zastoupených na sjezdu — a na tomto shromáždění nám vyžvanili celou pravdu, že proti nám vyhlašují tažení.

Proletariát na to může odpovědět tak, že zachová maximální klid a ostražitost, že se co nejvíc ukázní, co nejlépe zorganizuje a jasně si uvědomí, že pokojné demonstrace už patří minulosti.

Nesmíme jim zavdat příčinu k útoku, ať zaútočí sami, a dělnici pak pochopí, že je to útok na samu existenci proletariátu. Jenže život pracuje pro nás a nikdo nemůže vědět, jestli se jim útok podaří: na frontě mezi vojáky je velká nespokojenost, v zázemí je drahota, hospodářský rozvrat atd.

Ústřední výbor nechce, abyste se rozhodovali pod jeho nátlakem. Máte přece právo protestovat proti postupu ústředního výboru a musíte se rozhodovat svobodně.



Poprvé otištěno roku 1923
v časopise Krasnaja letopis. č. 9
  Podle exempláře
protokolárního zápisu
psaného na stroji



__________________________________

Poznámky:

119 Jde o projev ministra prozatímní vlády menševika Cereteliho přednesený 11. (24.) června 1917 na společném zasedání předsednictva I. celoruského sjezdu sovětů, výkonného výboru petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců a byra všech sjezdových frakcí. Toto zasedání svolali esersko-menševičti předáci a chtěli na něm využit svou početní převahu a zasadit úder bolševické straně. Cereteli ve svém kontrarevolučně laděném projevu označil demonstraci, kterou bolševici plánovali na 10. (23.) června, za „spiknutí sloužící bolševikům k převzetí moci“. Bolševici na znamení protestu opustili zasedání. Lenin se tohoto zasedání odmítl zúčastnit a nedoporučil účast ani ostatním bolševikům (viz tento svazek zde).