Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Na přelomu
V první etapě svého vývoje předala revoluce v Rusku moc imperialistické buržoazii a vedle této moci vytvořila sověty zástupců, v nichž měla většinu maloburžoazní demokracie. Druhá etapa revoluce (6. květen) oficiálně zbavila moci cynicky otevřené představitele imperialismu Miljukova a Gučkova a ze stran, které mají v sovětech většinu, fakticky vytvořila strany vládní. Naše strana měla jak před 6. květnem, tak po něm postavení opoziční menšiny. Jinak to nešlo, protože my jsme strana socialistického proletariátu, zastávající internacionalistické stanovisko. Socialistický proletariát, zastávající za imperialistické války internacionalistické stanovisko, musí být nutně v opozici vůči každé vládě, která takovou válku vede, ať už je to vláda monarchistická, republikánská nebo vláda „socialistů“-obranářů. A strana socialistického proletariátu bude nutně kolem sebe shromažďovat čím dál početnější vrstvy obyvatelstva, jež je ožebraěováno prodlužující se válkou a přestává důvěřovat „socialistům“, kteří přisluhují imperialismu, stejně jako už dříve přestalo důvěřovat vysloveným imperialistům. Boj proti naší straně začal proto hned v prvních dnech revoluce. A i když boj pánů kadetů a plechanovovců proti naší straně míval někdy velice nechutnou a odpornou formu, podstata je jasná. Je to stejný boj, jaký vedli imperialisté a scheidemannovci proti Liebknechtovi a B. Adlerovi (oba přece byli prohlášeni za „šílence“ v ústředním orgánu německých „socialistů“, nemluvě už o buržoazním tisku, který tyto soudruhy prohlásil jednoduše za „vlastizrádce“ pracující pro Anglii). Je to boj celé buržoazní společnosti včetně maloburžoazní demokracie, i té sebe-r-r-revolučnější, proti socialistickému, internacionalisticky smýšlejícímu proletariátu.
V Rusku dospěl tento boj tak daleko, že se imperialisté pokoušejí — prostřednictvím vůdců maloburžoazní demokracie, Cereteliů, Černovů atd. — jediným prudkým a rozhodným úderem zlikvidovat rostoucí sílu proletářské strany. A jako důvod k tomuto rozhodnému úderu chce ministr Cereteli uvést argument, kterého kontrarevoluce použila už mnohokrát: obvinění ze spiknutí. Toto obvinění je jen záminka. Podstata včci je v tom, že maloburžoazní demokracie, která je ve vleku ruských a dohodových imperialistů, nutně potřebuje jednou provždy zlikvidovat internacionalisticky smýšlející socialisty. Domnívají se, že právě nastala doba vhodná k úderu. V rozrušení, ve strachu a pod bičem svých pánů se rozhodli: teď, anebo nikdy.
Socialistický proletariát a naše strana musí uplatnit všechnu svou chladnokrevnost a projevit maximální zásadovost a ostražitost: ať příští Cavaignacové začnou první. A na to, že přijdou, upozorňovala naše strana už na své konfercnci. Petrohradský proletariát jim neumožní, aby se zbavili odpovědnosti. Bude vyčkávat, shromažďovat síly a připravovat se k protiúderu, až se tito pánové rozhodnou přejít od slov k činům.
Pravda, č. 80
26. (13.) června 1917Podle textu Pravdy