Vladimír Iljič Lenin



O úkolech proletariátu v nynější revoluci[67]


Protože jsem přijel do Petrohradu teprve 3. dubna v noci, mohl jsem na schůzi 4. dubna přednést referát o úkolech revolučního proletariátu přirozeně jen sám za sebe a s vysvětlením, že nejsem dostatečně připraven.

Jediné, co jsem mohl udělat, abych sobě i poctivě smýšlejícím oponentům usnadnil práci, bylo to, že jsem vypracoval písemné teze. Přečetl jsem je a jejich text jsem odevzdal soudruhovi Ceretelimu. Četl jsem je velmi pomalu a dvakrát: nejprve na schůzi bolševiků a potom na společné schůzi bolševiků a menševiků.

Uveřejňuji tyto své vlastní teze, doplněné jen zcela stručnými poznámkami, které jsem v referátu rozvedl mnohem podrobněji.

Teze

1. V našem stanovisku k válce, která je ze strany Ruska i za nové vlády Lvova a spol. vzhledem ke kapitalistickému charakteru této vlády nesporně válkou loupeživou, imperialistickou, nelze připustit sebemenší ústupky „revolučnímu obranářství“.

S revoluční válkou, která by skutečně ospravedlňovala revoluční obranářství, může uvědomělý proletariát souhlasit pouze za těchto podmínek: a) že moc převezme proletariát a k němu se přidávající chudé vrstvy rolnictva; b) že se upustí od veškerých anexí nejen slovy, ale i skutky; c) že se skutečně nadobro skoncuje se všemi zájmy kapitálu.

Protože široké vrstvy řadových stoupenců revolučního obranářství, které uznávají válku jen z nutnosti, a ne pro územní zisky, smýšlejí bezpochyby poctivě a protože jsou klamány buržoazií, je třeba jim zvlášť důrazně, vytrvale a trpělivě vysvětlovat, že se mýlí, vysvětlovat jim, že kapitál je nerozlučně spojen s imperialistickou válkou, a dokazovat, že bez svržení kapitálu není možné ukončit válku opravdu demokratickým, nenásilným mírem.

Organizovat co nejširší propagandu tohoto názoru v bojující armádě.

Sbratřování.

2. Specifika současné situace v Rusku spočívá v tom, že jde o přechod od první etapy revoluce, která dala v důsledku nedostatečné uvědomělosti a organizovanosti proletariátu moc buržoazii, k její druhé etapě, která musí dát moc proletariátu a chudým vrstvám rolnictva.

Tento přechod se vyznačuje jednak maximální legalitou (Rusko je nyní ze všech válčících zemí nejsvobodnější zemí na světě), jednak tím, že se vůči masám nepoužívá násilí, a konečně slepou důvěřivostí mas k vládě kapitalistů, úhlavních nepřátel míru a socialismu.

Tato specifika od nás vyžaduje, abychom zvláštním podmínkám dovedli přizpůsobovat stranickou práci mezi nesmírně širokými masami proletariátu, které se právě probudily k politickému životu.

3. Žádnou podporu prozatímní vládě, vysvětlovat, že všechny její sliby jsou naprosto falešné, zejména pokud jde o upuštění od anexí. Demaskovat ji, a ne klást nepřípustný, iluze vzbuzující „požadavek“, aby tato vláda, vláda kapitalistů, přestala být imperialistická.

4. Uznat skutečnost, že ve většině sovětů dělnických zástupců má naše strana menšinu, a zatím slabou menšinu ve srovnání s blokem všech maloburžoazních oportunistických živlů, které podlehly vlivu buržoazie a přenášejí její vliv na proletariát, lidovými socialisty a socialisty-revolucionáři počínaje a organizačním výborem (Čcheidze, Cereteli aj.), Stěklovem a dalšími a dalšími konče.

Vysvětlovat masám, že sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády a že proto, dokud tato vláda podléhá vlivu buržoazie, naším úkolem může být pouze to, že budeme masám trpělivě, systematicky, vytrvale a s ohledem především na jejich praktické potřeby vysvětlovat chyby v jejich taktice.

Dokud jsme v menšině, kritizujeme a vysvětlujeme chyby, zároveň však hlásáme, že veškerou státní moc musí převzít sověty dělnických zástupců, aby se masy zbavily svých chyb na vlastních zkušenostech.

5. Nikoli parlamentní republiku — návrat k ní od sovětů dělnických zástupců by byl krokem zpět—, nýbrž republiku sovětů zástupců dělníků, zemědělských dělníků a rolníků v celé zemi, zdola až nahoru.

Zrušit policii, armádu a úřednictvo.[a]

Platy všech úředníků, kteří budou všichni volitelní a kdykoli odvolatelní, nesmějí být vyšší než průměrná mzda dobrého dělníka.

6. V agrárním programu přesunout těžiště na sověty zástupců zemědělských dělníků.

Konfiskace veškeré statkářské půdy.

Nacionalizace veškeré půdy v zemi, půdou budou disponovat místní sověty zástupců zemědělských dělníků a rolníků. Vytvořit samostatné sověty zástupců chudých rolníků. Z každého velkostatku (o výměře asi 100—300 děsjatin podle místních a jiných podmínek a podle rozhodnutí místních orgánů) vytvořit vzorové hospodářství kontrolované zástupci zemědělských dělníků a vedené z prostředků společnosti.

7. Okamžitě sloučit všechny banky v zemi v jednu celonárodní banku a zavést nad ní kontrolu sovětu dělnických zástupců.

8. Naším bezprostředním úkolem není „zavést“ socialismus, ale jen neprodleně přejít ke kontrole společenské výroby a rozdělování výrobků, prováděné sovětem dělnických zástupců.

9. Úkoly strany:

a) okamžitě svolat sjezd strany;

b) změnit program strany, hlavně:

1. pokud jde o imperialismus a imperialistickou válku,

2. pokud jde o stanovisko ke státu a náš požadavek „státu-komuny“[b];

3. upravit zastaralý minimální program;

c) změnit název strany[c].

10. Obnovení internacionály.

Dát podnět k založení revoluční internacionály, internacionály proti sociálšovinistům a proti „centrismu“[d].

Aby čtenář pochopil, proč jsem zvlášť zdůraznil jako vzácnou výjimku „případ“ poctivě smýšlejících oponentů, prosím ho, aby s těmito tezemi porovnal tuto námitku pana Goldenberga: Lenin „vztyčil prapor občanské války uvnitř revoluční demokracie“ (citováno v listě pana Plechanova Jedinstvo[68], č. 5).

To je perlička, že?

Píšu, říkám, donekonečna omílám: „Protože široké vrstvy řadových stoupenců revolučního obranářství... smýšlejí nesporně poctivě a protože jsou klamány buržoazií, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě vysvětlovat, že se mýlí...“

Avšak pánové z řad buržoazie, kteří si říkají sociální demokraté a kteří nepatří ani k širokým vrstvám, ani k řadovým stoupencům obranářství, si troufají tlumočit mé názory a vykládat je takto: „vztyčil (!) prapor (!) občanské války“ (o té není v tezích ani slovo a v referátě o ní také nebylo ani slovo!) „uvnitř (!!) revoluční demokracie...“

Co to má znamenat? Čím se to liší od štvavé agitace? Od listu Russkaja volja[69]?

Píšu, říkám, donekonečna omílám: „Sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády, a proto naším úkolem může být pouze to, že budeme masám trpělivě, systematicky, vytrvale a s ohledem především na jejich praktické potřeby vysvětlovat chyby v jejich taktice..

Avšak oponenti jistého druhu vykládají mé názory jako výzvu k „občanské válce uvnitř revoluční demokracie“!!

Útočil jsem na prozatímní vládu proto, že nestanovila nejen brzký, ale vůbec žádný termín svolání Ústavodárného shromáždění a vykrucovala se sliby. Dokazoval jsem, že bez sovětů dělnických a vojenských zástupců není svolání Ústavodárného shromáždění zajištěno a nemůže se podařit.

Připisují mi, že prý jsem proti co nejrychlejšímu svolání Ústavodárného shromáždění!!!

Nazval bych to „blábolením“, kdyby mě desítky let politického boje nenaučily pokládat poctivost oponentů za vzácnou výjimku.

Pan Plechanov nazval ve svém listě můj projev „blábolením“. Výborně, pane Plechanove! Ale podívejte se, jak jste ve své polemice nešikovný, neobratný a nedůvtipný. Jestliže jsem dvě hodiny blábolil, jak to, že stovky posluchačů to „blábolení“ snesly? A dále. Proč váš list věnuje celý sloupec výkladu tohoto „blábolení“? To se nějak neshoduje, ba ani trochu se vám to neshoduje!

Je přirozeně mnohem snazší křičet, nadávat a bědovat, než se snažit vyložit, vysvětlit, vzpomenout si, jak uvažovali Marx a Engels v roce 1871, 1872 a 1875 o zkušenostech Pařížské komuny[70] a o tom, jaký stát proletariát potřebuje.

Bývalý marxista pan Plechanov si asi nerad vzpomíná na marxismus.

Citoval jsem slova Rosy Luxemburgové, která 4. srpna 1914 nazvala německou sociální demokracii „páchnoucí mrtvolou“. A páni Plechanovové, Goldenbergové a spol. „jsou uraženi“.., kvůli komu? — kvůli německým šovinistům, že byli nazváni šovinisty!

Ubozí ruští sociálšovinistě, socialisté slovy a šovinisté skutky, jsou pořádně zmatení!



Napsáno 4. a 5. (17. a 18.) dubna 1917
Otištěno 7. dubna 1917
v Pravdě, č. 26
Podepsán N.  L e n i n
  Podle textu Pravdy



__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Tj. nahradit pravidelnou armádu všeobecným ozbrojením lidu.

b Tj. takového státu, jehož prototypem byla Pařížská komuna.

c Místo „sociální demokracie“, jejíž oficiální vůdcové na celém světě zradili socialismus a přešli k buržoazii („obranáři“ a kolísaví „kautskisté“), je třeba přijmout název komunistická strana.

d „Centrismem“ se v mezinárodní sociální demokracii nazývá směr, který kolísá mezi šovinisty (= „obranáři“) a internacionalisty; je to Kautsky a spol. v Německu, Longuet a spol. ve Francii, Čcheidze a spol. v Rusku, Turati a spol. v Itálii, MacDonald a spol. v Anglii atd.


67 Článek O úkolech proletariátu v nynější revoluci, uveřejněný 7. dubna 1917 v 26. čísle Pravdy s podpisem N. Lenin, obsahuje proslulé Dubnové teze, které Lenin napsal zřejmě ve vlaku na cestě do Petrohradu.

Lenin přečetl teze 4. (17.) dubna na dvou schůzích, na schůzi bolševiků a na společné schůzi bolševiků a menševiků — delegátů celoruské porady sovětů dělnických a vojenských zástupců v Tavridském paláci.

Během diskuse předal Lenin teze jednomu členovi redakce Pravdy a naléhavě ho žádal, aby byly otištěny hned příštího dne a v plném znění. Protože se však v tiskárně porouchal stroj, nebyly teze otištěny 5., ale až 7. dubna; redakce Pravdy na to upozornila čtenáře v 25. čísle listu z 6. dubna.

Článek přetiskly listy Social-demokrat (Moskva), Proletarij (Charkov), Krasnojarskij rabočij, Vperjod (Ufa), Bakinskij rabočij, Kavkazskij rabočij (Tiflis, dnešní Tbilisi) a další.

68 Jedinstvo — legální list, který vydávala od května do června 1914 v Petrohradě skupina menševiků stoupenců zachování ilegální strany v čele s G. V. Plechanovem a skupina bolševiků-smířlivců. V květnu a červnu 1914 vyšla 4 čísla. Od března do listopadu 1917 vycházel jako deník. Od prosince 1917 do ledna 1918 vycházel pod názvem Naše jedinstvo. Členy redakce byli L. I. Axelrodová (Ortodox), G. A. Alexinskij, N. V. Vasiljev, L. G. Dejč, V. I. Zasuličová, N. I. Iordanskij a G. V. Plechanov. List prosazoval podporování prozatímní vlády, koalici s buržoazií a „vládu pevné ruky“ a bojoval proti bolševikům, přičemž často používal metody bulvárního tisku. Lenin konstatoval, že Jedinstvo „napomáhá podvratným živlům, které vyhrožují násilím, pogromy a pumovými atentáty“, a označil ho za „hašteřivý list“ (viz tento svazek, zde a zde). K Říjnové revoluci a nastolení sovětské moci se list stavěl nepřátelsky.

69 Russkaja volja — buržoazní deník, založený carským ministrem vnitra A. D. Protopopovem a financovaný velkými bankami. Vycházel od prosince 1916 v Petrohradě. Po únorové buržoazně demokratické revoluci vedl pomlouvačnou kampaň proti bolševikům. Lenin ho nazval „jedním z nejhnusnějších buržoazních listů“ (Spisy 25, Praha 1956, s. 307). Deník byl 25. října 1917 zastaven vojenským revolučním výborem. — 142

70 Viz K. Marx - B. Engels, Předmluva k německému vydání Manifestu Komunistické strany z roku 1872; K. Marx, Občanská válka ve Francii, Adresa generální rady Mezinárodního dělnického sdružení; Kritika gothajského programu; B. Engels, Dopis Bebelovi z 18.—28. března 1875; K. Marx, Dopisy L. Kugelmannovi z 12. a 17. dubna 1871 (K. Marx-B. Engels, Spisy 18, Praha 1966, s. 125—126; Spisy 17, Praha 1965, s. 353—378; Spisy 19, Praha 1966, s. 31—32 a 39—61; Spisy 33, Praha 1971, s. 246 až 247 a 251—252).