Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
*Návrh adresy druhé sněmovny
Kolín 16. března. Níže seznamujeme naše čtenáře s návrhem adresy druhé sněmovny, s touto bledou, servilní kopií trůnní řeči. Jejím autorem je pověstný rytíř červené země[a], chrabrý (!) von Vincke.
Adresní komise „vděčně uznává“ (starozákonní styl) „ustavení právního pořádku ústavou z 5. prosince minulého roku“. Vyslovuje dokonce tento vděk jménem „pruského lidu“. A proč děkuje lid v zastoupení adresní komise za tuto prosincovou ústavu naoktrojovanou šavlí? Protože je „proniknut touhou po návratu veřejnoprávního pořádku“. Chudák rytíř Vincke! Musel se osvědčit jako muž „půdy práva“, která je jeho specialitou. Ale jak je možno uznat „půdu práva“ proti Brandenburgově vládě, která právě tuto půdu práva rozmetala, když roztrhala zákony ze 6. a 8. dubna 1848? Není nic prostšího! Vláda naoktrojovala novou půdu práva, stanné právo, a zároveň chartu, kodex a filosofii stanného práva — ústavu z 5. prosince. Napřed vláda zruší „veřejnoprávní pořádek“. Nato vyhlašuje jiný, první, který se namane, chorvatský „veřejnoprávní pořádek“, půdu práva quelconque[b]. A adresní komise ve jménu pruského lidu a Vincke ve jménu pruské adresní komise nemají nic naléhavějšího na práci než vítat návrat nějakého (jakéhokoli, prvního, který se namane) „veřejnoprávního pořádku“! Půda práva je mrtva! Ať žije půda práva! Bude-li zítra pruská vláda svržena, bude-li v Berlíně ustaven comité du salut public[c], nebude mezi prvními gratulanty, mezi prvními svatebčany jistě chybět „muž půdy práva“, nějaký Vincke, který s dojetím v hlase uzná „návrat“ nějakého „veřejnoprávního pořádku“.
Umrlci uhánějí rychle[265] a adresní komise také. Napřed „vděk“ (podle návodu „Neue Preussische Zeitung“) za státní převrat z 5. prosince! Potom prohlášení ústavy stanného práva za „od nynějška platný základní zákon pruského státu“! A nakonec slavnostní slib, že „revise bude provedena v duchu nejhlubší úcty a věrnosti k Jeho královskému Veličenstvu“, tj. že se bude revidovat podle představ dárce. Takhle nás asi dovedou zpátky až do časů před „Spojeným zemským sněmem“.
Pokud jde o „stav obležení“ v Berlíně, zmůže se adresní komise jen na otřepanou frázi, že „pravá svoboda nemůže existovat bez zákonného pořádku“. A co znamená heslo „zákonný pořádek“, víme už z Varšavy[266]. Kdyby jen Prusko mohlo existovat bez peněz nebo kdyby mohlo přijít k penězům bez těchto dotěrných parlamentních žvanilů! Pokud jde o ojedinělé stavy obležení „mimo město Berlín“, pokládá komise za vhodné „vyčkat dalšího sdělení vlády Jeho královského Veličenstva“. Erfurt a slezské okresy, kde je vyhlášen stav obležení, musí zatím mít strpení. Vincke bude satisfait[d] už tím, když vojenští censoři v Erfurtu a Rosenbergu[e] „neškrtnou“ jeho návrh adresy. Zbytečné strachy!
Nato Vincke slibuje jménem adresní komise a komise slibuje jménem druhé sněmovny a druhá sněmovna slibuje jménem lidu, že „vynaloží veškeré úsilí“, aby se co nejuspokojivěji zhostila úkolů, které královsko-pruská vláda uložila „takzvanému lidovému zastupitelstvu“. Zdařbůh!
„S radostí uznáváme i my, že pruské vojsko prokázalo svou válečnou slávu ve dnech boje a svou věrnost ve chvílích těžkých zkoušek.“
Dánské tažení v duchu říšského soudu[267]! Bitvy u Miloslawi a Wrzešnie! Vítězství v Anhaltu, v Mohuči, ve Frankfurtu nad Mohanem ![268] A co víc! Vincke s radostí uznává věrnost, s níž „Moje skvělá armáda“ pořádala štvanice na Vinckovy předchůdce a úředními spisy starého Národního shromáždění zatápěla v kamnech. Vincke má proč se radovat. Nebýt „věrnosti pruského vojska ve chvílích těžkých zkoušek“, neměl by nikdy příležitost učinit se nesmrtelným tím, že sám vypracoval tento návrh adresy. Ostatně poznamenejme ještě mimochodem, že se adresní komise i v tomto bodu školácky řídí předpisy, které dala „Neue Preussische Zeitung“ v hohenzollernském celkovém plánu reforem.
A německá otázka?
„Prusko“ nebude litovat „žádných obětí“, aby k sobě připojilo území Malého Německa[f] jinou cestou, než jakou si Bedřich Veliký přivlastnil Slezsko. Pokud jde o „výboje“, je moderní Prusko pro „pokojný“ postup. Kromě toho adresní komise „doufá“ v „dohodu všech německých vlád s německým Národním shromážděním“. A my doufáme, že německé vlády nebudou s tímto říšským učitelským seminářem dělat velké okolky.
Adresní komise si dále přeje, aby „prohlášení dánského krále o vypovězení příměří nevedlo k porušení míru“. Vincke velmi dobře ví, že toto dánské vypovězení příměří není míněno vážněji než prusko-dánská válka. Pruské vojsko v roli říšských vojsk ve Šlesviku-Holštýnu, šlesvicko-holštýnské vojsko v roli říšského vojska v jižním Německu; jedni zde, druzí tam vyhlašují stav obležení!
Projevy soustrasti k úmrtí prince Valdemara, přísahy o sebeobětování, jimiž se von Bodelschwinghové, Riedelové, von Seckendorfové, Arnimové, Harkortové, hrabata Renardové, Camphausenové, Vinckové, Grünové a podobná cháska snižují k úloze pruských Lykurgů a Solónů, bázeň boží, úcta před zákonem, jednomyslnost, spravedlnost, prozřetelnost, srdce králů a budoucnost Pruska „a s ním i budoucnost Německa“ — to všechno servíruje adresní komise jako desert laskavým prostřednictvím von Vincka
V takovém lidovém zastupitelstvu a v takovém lidu je asi domovským právem idiotství, když si nějaký von Vincke může troufat vydávat je posměchu evropské galerie takovou odpornou slátaninou, psanou jménem adresní komise, jménem sněmovny a přímo jménem lidu.
Napsal B. Engels 16. března 1849
Otištěno ve zvláštní příloze
k „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 247 ze 16. března 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Vestfálsko. (Pozn. red.)
b — jakoukoli. (Pozn. red.)
c — výbor veřejného blaha. (Pozn. red.)
d — uspokojen. (Pozn. red.)
f — tj. celé Německo bez Rakouska. (Pozn. red.)
265 Z balady Gottfrieda Augusta Bürgera „Lenora“.
266 Narážka na potlačení polského povstání z let 1830—1831 carskými vojsky.
267 Říšský soud — v 15. až 18. století nejvyšší soudní instance v Německu. Byl příslovečný neuvěřitelnou zdlouhavostí, průtahy a prodejností soudců. Říšský soud přestal existovat roku 1806, když zanikla tzv. Svatá říše římská německého národa.
268 Při potlačení povstání v Poznaňsku koncem dubna a počátkem května 1848 utrpělo pruské vojsko porážku u Miloslawi; Prusové postříleli polské povstalcě u Wrzešnie (viz zde).
Pruské vojsko krvavě potlačilo lidové hnutí v Anhaltu v březnu 1849 a v Mohuči v květnu 1848 a také povstání ve Frankfurtu nad Mohanem v září 1848. Tyto události má Engels na mysli, když mluví ironicky o „vítězstvích“ pruské armády.