Karel Marx a Bedřich Engels
Velikání emigrace



VII
Gustav a kolonie odříkání

Neúnavný Gustav se ještě bez úspěchu pokusil vytvořit s Friedrichem Bobzinem, Habbeggem, Oswaldem, Rosenblumem, Cohnheimem, Grunichem a jinými vynikajícími muži ústřední výbor utečenců, a potom se vydal do Yorkshiru. Zde totiž měla rozkvést kouzelná zahrada, v níž by vládla nikoli neřest, jako v zahradě Alcinině[199], nýbrž ctnost. Jakýsi starý, humorně založený Angličan, kterého náš Gustav otravoval svými teoriemi, ho vzal totiž za slovo a dal mu v Yorkshiru k dispozici několik jiter slatiny s výslovnou podmínkou, že tam bude založena „kolonie odříkání“, kolonie, v níž by bylo co nejpřísněji zapovězeno požívání masa, tabáku a lihovin, trpěna jen rostlinná strava a kde by byl každý osadník zavázán, aby si k ranní modlitbě přečetl kapitolu ze Struvova Státního práva. Mimoto se měla kolonie udržovat vlastní prací. Doprovázen svou Amálií, švábskou žlutou fialou Schnaufferem a několika jinými věrnými, vypravil se Gustav, odevzdav se do vůle boží, a založil „kolonii odříkání“. O této kolonii je nutno říci, že v ní vládlo málo „blahobytu“, hodně vzdělávání a úplná „svoboda“ nudit se a hubnout. Jednoho krásného rána objevil náš Gustav ohromný komplot. Jeho průvodci, kteří neměli jeho přežvýkavou konstituci a kterým se příčila rostlinná strava, se rozhodli, že za jeho zády porazí jedinou starou krávu, jejíž mléko bylo hlavním zdrojem příjmů „kolonie odříkání“. Gustav spráskl ruce nad hlavou, proléval hořké slzy nad tímto úkladem proti spolutvoru, rozhořčeně prohlásil, že kolonii ruší, a rozhodl se, že se stane mokrým kvakerem[200], leda že by se mu v Londýně tentokrát podařilo vzkřísit zase „německého diváka“ nebo založit nějakou „prozatímní vládu“.

__________________________________

Poznámky:

199 Alcina — postava z Ariostova eposu „Zuřivý Roland“, zlá čarodějnice.

200 Kvakeři (oficiální název — „Společnost přátel“) — protestantská sekta, která vznikla v Anglii za buržoazní revoluce v 17. století a rozšířila se i ve Spojených státech amerických. Kvakeři odmítali obřadnost oficiální církve a hlásali pacifistické ideje. „Mokrými“ kvakery (na rozdíl od ortodoxních „suchých“ kvakerů) byli nazýváni stoupenci směru, který vznikl ve dvacátých letech 19. století a usiloval o reformu kvakerského učení.