Turecký manifest. — Hospodářská situace Francie

Karel Marx

*Turecký manifest. — Hospodářská situace Francie

Londýn, v úterý 18. října 1853

Turecký manifest odeslaný 1. října čtyřem velmocem, jímž sultán ospravedlňuje vypovězení války carovi, předčí ve všech směrech celou tu spoustu oficiálních dokumentů, které zaplavují Evropu od května 1853.

Praví se v něm, že sultán nezavdal příčinu ke sporu. Když byla vyřešena otázka svatých míst, nezůstala ani záminka k rozepřím. Rusko porušilo všechny smlouvy, Turecko vyčerpalo všechny prostředky ke smíru. Mocnosti samy uznaly, že sultán nemůže přijmout nótu knížete Menšikova. Jak se pak dalo očekávat, že přijme vídeňskou nótu, jež se od Menšikovovy nóty vcelku nelišila? Vysvětlující poselství vídeňské konference nemohlo na stavu věcí nic změnit. Jestliže Rusko dokázalo překroutit jasné a přesné články kajnardžské smlouvy, bylo by příliš riskantní „vložit mu do rukou nejasné a sporné články, jež by mu skýtaly vážnou záminku, aby si dělalo nároky na náboženský protektorát“. Mimoto byly změny navrhované sultánem plně ospravedlněny dalšími vysvětlivkami, které uveřejnil Nesselrode. Okupace podunajských knížectví vytvářela zjevně casus belli^{^[a]} a Porta se nyní rozhodla ji za casus belli prohlásit. Kníže Gorčakov byl proto vyzván, aby vyklidil podunajské provincie. Jestliže po uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení této výzvy odpoví záporně, má Omer paša zahájit válečné akce, ruští zmocněnci musí opustit osmanskou říši a obchodní styky obou zemí budou přerušeny. Na ruské obchodní lodi nebude uvaleno embargo, budou však vyzvány, aby opustily turecké přístavy. Úžiny zůstanou otevřeny pro obchodní lodi spřátelených mocností.

Takový je v podstatě obsah sultánova manifestu.

Turecké ultimátum bylo odevzdáno knížeti Gorčakovovi 9. t. m. Lhůta k evakuaci knížectví tedy vyprší 25. t. m. Hrozba, že budou zahájeny válečné akce, se nedá brát doslovně, neboť Ömer paša jistě neopustí své silné pozice proto, aby napadl Rusy.

Ve včerejším čísle „Morning Herald“ se potvrzuje to, co jsem psal o pohybu ruské armády směrem na západ a o tajném dorozumění s Rakouskem, jemuž tento pohyb nasvědčuje.^{^[b]}

Rusko, věrné starému asijskému systému podvodů a drobných lstí, spoléhá nyní na důvěřivost západního světa a rozšiřuje pověst, že „právě“ když car „vyslal co nejrychleji do Vídně kurýra s prohlášením, že přijímá ochotně a bez výhrad všechny podmínky navrhované zprostředkujícími mocnostmi“, byl naneštěstí „informován o tom, že Porta vyhlásila válku“. Za těchto okolností ovšem vládce všech Rusů z boží milosti odvolal ihned všechny ústupky, které kdy učinil, a prohlásil, že „nezbývá nic jiného než válka na život a na smrt“ (guerre à lʼoutrance). Takže car — jak je vidět — byl k válce donucen sultánem.

Rakouský internuncius von Bruck se prý dotazoval Porty, zda hodlá vyzvat politické uprchlíky, aby vytvořili cizineckou legii. Rešid paša odpověděl, že Porta sice neustále dostává nabídky emigrantů, že se však ještě nerozhodla; opustí-li však Turecko jeho spojenci, pak bude považovat za plně oprávněné, jestliže použije k vlastní obraně všech prostředků, tedy i služeb politickýh uprchlíků roztroušených po různých evropských zemích.

V listu „Constitutionnel“ čteme:

„Máme důvod se domnívat, že v této chvíli už došla do Paříže a Londýna oficiální žádost, aby Francie a Anglie poskytly Vysoké Portě pomoc.“

V novinách se oznamuje, že rakouský císař^{^[c]} snížil početní stav své armády asi o 100 000 mužů. Pravda je, že tito vojáci byli posláni na dovolenou a že mohou být kdykoli povoláni zpět. Vídeňskou vládu přiměla k tomuto kroku jednak tíživá finanční situace, jednak naděje, že tím naláká finančníky, aby jí poskytli úvěr.

Myslím, že čtenáře bude zajímat následující výňatek z londýnského obchodního bulletinu o obchodu s obilím ve Francii:

„Nešetřili jsme námahou, abychom na základě velmi rozsáhlé korespondence zjistili skutečný stav věcí, a dospěli jsme k závěru, že sklizeň pšenice ve Francii bude průměrně o celou třetinu nižší, bude nestejná podle různých oblastí a nejhorší bude na jihu. Listy ovlivňované vládou se sice pokoušely přesvědčit veřejnost, že tomu tak není, ale sama vládní opatření jsou s těmito tvrzeními zjevně v rozporu. Vláda nejprve zmírnila ve prospěch Anglie ustanovení zákonů o námořní plavbě a potom je docela zrušila; pak se usnesla snížit cla, jež by byla na základě klouzavého tarifu stejně klesla, neboť stanovila jeho sazby na minimum (bez ohledu na to, že v různých částech Francie platí rozdílné celní sazby), a zrušením tonážních poplatků otevřela francouzské přístavy cizím lodím. Později osvobodila od poplatků i všechnu lodní dopravu obilí po řekách a průplavech a vybídla železnice, aby přepravovaly potraviny za zlevněné sazby. Uvolnila přístup do Alžírska a povolila alžírským lodím bez rozdílu tonáže vplouvat do francouzských přístavů; zakázala vývoz brambor a zeleniny a neváhala na mnoha trzích svévolně zasahovat do vztahů mezi kupujícími a prodávajícími. To všechno nesporně svědčí o špatné úrodě, anebo jsou tato opatření zcela zbytečná. Obchod ve Francii prochází však v poslední době obdobím nejistoty; ne že by obchodníci v celé zemi měli nějaké pochybnosti o výsledcích sklizně, ale chybné rozhodnutí vlády stanovit pevné ceny chleba je tak zmátlo, že se bojí uzavírat obchody. Je všeobecně známo, že jakmile byl příslušný dekret vydán, rozletěly se na všechny strany telegramy rušící objednávky obilí. Nelze odhadnout, jak může nakonec toto opatření ovlivnit vývoj cen. Průměrná sklizeň pšenice ve Francii se odhaduje na 80 miliónů hektolitrů (asi 28 miliónů kvarterů). Za posledních 25 let byla nejvyšší sklizeň 97 miliónů hl v roce 1847 a nejnižší 52 miliónů hl v roce 1830. V posledních letech se pěstování pšenice velmi rozšířilo a produkce rostla mnohem rychleji než počet obyvatelstva; jestliže jsou dnes zásoby zcela vyčerpány, svědčí to o tom, že obyvatelstvo mnohem lépe jí a žije v lepších životních podmínkách než dříve.

Následující tabulka ukazuje přírůstek obyvatelstva a růst produkce za posledních 25 let.

Rok	Počet obyvatelstva	Průměrná roční sklizeň pšenice za 5 let (v hektolitrech)
1831	32 569 223	od 1827 do 1831	57 821 336
1836	33 540 910	od 1832 do 1836	68 684 919
1841	34 240 078	od 1837 do 1841	71 512 258
1846	35 400 486	od 1842 do 1846	72 015 564
1851	35 781 821	od 1847 do 1851	86 124 123

Zvýšení spotřeby v poměru k přírůstku obyvatelstva způsobí, že důsledky neúrody budou pociťovány tíživěji, neboť nezbyly staré zásoby, z nichž by bylo možno čerpat, a ve skladištích samozřejmě nejsou ani zásoby dovezeného obilí.“

O nekalých záměrech anglických vládnoucích tříd vůči Turecku je možno si učinit představu z řečí pánů Brighta a Cobdena v Edinburghu, z Gladstonových projevů v Manchesteru a z narážek, které se objevily v některých listech, že v případě rusko-turecké války bude lord Aberdeen nahrazen lordem Palmerstonem, chrabrým protivníkem Ruska.

Tisk neustále přináší zprávy o zkoumání poměrů v žalářích. Z toho, co už bylo odhaleno, vyplývá, že vězeňská disciplína v Birminghamu je vynucována železnými nákrčníky a přikováváním ke zdi, v Leicestershiru šlapacími koly a v Hampshiru méně rafinovanou metodou — hladomorem. A „to se nazývá svobodnou zemí“!

V jednom z dřívějších článků jsem upozornil na to, že takzvaný mír uzavřený s Barmou je pouhé příměří a že nově uchvácená území se stanou trvalým zdrojem nových nesnází pro britské uchvatitele.^{^[d]} Poslední pozemní pošta nás opravdu informuje, že bojovná strana nabývá v Barmě na síle, že nová území jsou doslova zaplavena velkými odbojnými tlupami podněcovanými vládou Inwy, což vyžaduje značné zvětšení počtu ozbrojených sil v Prome, a že „mezi britskými vojsky řádí nemoci a vládne nespokojenost, protože pro vojenské ubikace ještě nebyla nalezena zdravotně vyhovující místa“.

Britští vládcové Indie svým ostudným zanedbáváním všech zavlažovacích prací znovu způsobili, že v oblasti Patny vyvolalo dlouhé období sucha obvyklou epidemii cholery a hladomoru.

Z výkazu, který byl právě uveřejněn v tisku, jsem vybral tyto údaje o ztroskotání britských a cizích lodí u pobřeží Spojeného království:

Rok	Ztroskotalo	Potopeno pronikáním vody nebo při srážce	Najelo na mělčinu	Ztráty na lidských životech	Celkem ztroskotalo
1850	277	84	304	784	681
1851	358	—	343	750	701
1852	—	—	—	asi 900	1100
Celkový počet ztroskotání za 3 roky					2482
Ztráty na lidských životech				2434

Napsal K. Marx 18. října 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3912 z 31. října 1853
Podpis: K a r e l M a r x

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — důvod k válce. (Pozn. red.)

b Viz zde. (Pozn. red.)

c — tj. František Josef I. (Pozn. red.)

d Viz zde. (Pozn. red.)