Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Hostinští a svěcení nedělí. — Clanricarde
Londýn 19. ledna. V „Morning Advertiser“ se nyní vede velmi živý spor o to, zda se koaliční vládě právem či neprávem vytýká „stupidnost“. Urquhart ze svého hlediska, které předpokládá tajné dorozumění vlády s Ruskem, hájí vládu celkem šťastně proti výtce z neschopnosti.
List „Morning Advertiser“ je mezi londýnskými novinami zvláštní zjev. Je vlastnictvím „Ochranného sdružení hostinských s výčepnickou koncesí“, založen byl za dobročinným účelem, totiž k podpoře sirotků, vysloužilců a zbankrotovaných obchodníků a je hned za „Times“ nesporně nejrozšířenějším londýnským deníkem. Samozřejmě jistě ne zásluhou své redakce, kterou vede jistý Grant, bývalý stenograf. Tento Grant se oženil s dcerou nejdůležitějšího činitele „ochranného sdružení“, totiž Homera, „velkého Homéra“, jak mu říkají sdružení hostinští, a tento veliký Homer udělal svého malého zetě šéfredaktorem listu „Morning Advertiser“. Tím, že společnost měla možnost protlačit „Advertiser“ do každého výčepu, ba i do většiny „lepších“ hostinců, byl položen materiální základ jeho velikosti. Ovšem za svůj vliv vděčí list té okolnosti, že není redigován, nýbrž je spíše diskusní tribunou, kde si může každý čtenář povědět své. Protože nebyl uznán za hodna být počítán do sboru „ctihodného“ londýnského tisku, mstí se této společnosti tím, že poskytuje své stránky nejen veřejnosti, ale čas od času i významnějším literátům, kteří se nezaprodali žádné straně.
Od listu „Morning Advertiser“ se dá organicky přejít na pivo a na poslední pivní zákon pana Wilsona Pattena. Tento nedávný státní převrat klerikálů vyvolal mnoho žertů a dokázal, že shakespearovské vzory kvetou bujnými květy i v druhé polovině 19. století. Vážnou stránkou věci je však všeobecný údiv nad troufalostí církve zasahovat rušivě do občanského života a pokoušet se jej regulovat. Lidové masy se už natolik odcizily církvi, že takové pokusy chápou jako „practical jokes“[a], které je třeba uvést do příslušných mezí, jakmile začínají být nechutné. Klerikální strana, která nechápe svou situaci, měla tu troufalost, že uspořádala včera večer v Nottinghamu veřejné shromáždění, na němž předložila návrh, aby byla parlamentu zaslána petice s žádostí zavřít všechny hostince nejen v době nedávno stanovené Wilsonem Pattenem, nýbrž přes celou neděli. Na shromáždění se sešlo ohromné množství dělnického posluchačstva a po bouřlivé schůzi prosadil jeden tovární dělník jménem Hatton velkou většinou hlasů tento pozměňovací návrh:
„Podat parlamentu petici, aby byly v neděli zavřeny všechny kostely a kaple.“
Tvrdí se, že lord Lyndhurst hodlá, hned jakmile se znovu sejde parlament, vystoupit v Horní sněmovně se všemi obviněními proti vládě. V jednacím období 1853—1854 hrál, jak známo, roli „rádoby“ vůdce protiruské opozice mezi pairy markýz Clanricarde. Jenomže dopisy, které napsali on a jeho syn lord Dunkellin — když byl lord Dunkellin propuštěn z ruského zajetí — caru Mikulášovi, už teď nedovolují, aby v této hře pokračoval. Douglas Jerrold, známý humorista, poznamenává v „Lloydʼs Paper“ v souvislosti s Dunkellinovým dopisem:
„Mikuláš je podle lorda Dunkellina opravdu velký muž z toho podivuhodného důvodu, že pustil lorda Dunkellina na svobodu. Pravím, že je velký, protože přemohl i mne, říká v pohádce obr o Palečkovi, jenomže tady prohlašuje cara za velikého muže trpaslík.“
Ten, kdo se seznámil s Modrými knihami, uveřejněnými roku 1841 o turecko-egyptských záležitostech[336], ví, jakou úlohu hrál markýz Clanricarde jako velvyslanec u petrohradského dvora, a ví také to, že lordovy protiruské tirády v Horní sněmovně patří zcela do kategorie té opozice, k níž zásadně přechází každý pravý whig, když mu bůh nedá úřad.
Napsal K. Marx 11. ledna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 35 z 22. ledna 1855Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — surové žerty. (Pozn. red.)