Karel Marx
Anglická zvůle v Číně
Když byl před několika lety v parlamentě pranýřován strašlivý systém mučení v Indii, sir James Hogg, jeden z ředitelů velevážené Východoindické společnosti, troufale tvrdil, že přednesená prohlášení jsou nepodložená. Další vyšetřování však dokázalo, že se zakládají na faktech, která by byla měla být ředitelům dobře známa, a siru Jamesovi nezbývalo než doznat buď „záměrnou neznalost“, nebo „zločinnou znalost“ strašlivých obvinění vznesených proti Východoindické společnosti. Zdá se, že lord Palmerston, nynější anglický ministerský předseda, a hrabě Clarendon, ministr zahraničnich věcí, se právě nyní dostali do podobné nepříjemné situace. Na nedávném banketu pořádaném londýnským starostou prohlásil ministerský předseda ve své řeči, v níž se snažil ospravedlnit ukrutnosti spáchané na Číňanech:
„Jestliže vláda v tomto případě schvalovala neospravedlnitelné akce, byl to nepochybně postup zasluhující výtku parlamentu a celé země. Byli jsme však naopak přesvědčeni, že tyto akce byly nutné a životně důležité. Připadalo nám, že na naší zemi bylo spácháno značné bezpráví. Připadalo nám, že naši spoluobčané ve vzdálených částech světa museli snášet řadu urážek, provokací a ukrutností, které se nedaly přejít mlčením.“ (Potlesk.) „Připadalo nám, že byla porušena smluvní práva naší země a že ti, kdo jsou tam, v oné části světa, odpovědni za obranu našich zájmů, měli nejen právo, ale i povinnost čelit těmto provokacím, pokud měli takovou moc, aby to mohli učinit. Připadalo nám, že bychom zklamali důvěru, kterou v nás vložili občané naší země, kdybychom neschválili akce, které se nám zdály správné, vždyť i my bychom byli za stejných okolností pokládali za svou povinnost jednat stejně.“ (Potlesk.)
I když se sebevíc lidí v Anglii a na celém světě dá oklamat takovými věrojatnými výroky, Jeho lordstvo samo rozhodně nevěří, že jsou pravdivé, a jestliže věří, pak projevuje záměrnou neznalost, která je téměř stejně neospravedlnitelná jako „zločinná znalost“. Od té chvíle, kdy jsme dostali první zprávy o anglických válečných akcích v Číně, chrlí anglické vládní listy a část amerického tisku spousty pomluv proti Číňanům — obviňují je paušálně z porušování smluvních závazků, z urážek anglické vlajky, z ponižování cizinců žijících v jejich zemi a z podobných nepravostí; tyto pomluvy nejsou podloženy ani jedinou výslovnou stížností, ani jediným faktem kromě incidentu s lorchou „Arrow“, a i v tomto případě parlamentní krasořečníci okolnosti tak zkreslili a přikrášlili, že úplně zmátli ty, kdo se upřímně snažili proniknout k jádru věci.
Lorcha „Arrow“ byla malá čínská loď s čínskou posádkou, kterou si však najali nějací Angličané. Dostala dočasně oprávnění plout pod britskou vlajkou, to však vypršelo dříve, než došlo k údajně „urážce“. Lodi prý se užívalo k pašování soli a na její palubě prý bylo několik pochybných individuí — čínští piráti a pašeráci, které čínské úřady už dávno chtěly zatknout, protože se už dlouho prohřešovali proti zákonům. Když loď kotvila se svinutými plachtami u Kantonu — neměla vztyčenu žádnou vlajku — dověděla se policie, že tito zločinci jsou na její palubě, a zatkla je; přesně totéž by se bylo stalo zde, kdyby se naše přístavní policie dověděla, že se někde blízko na naší nebo cizí lodi schovali říční zloději a pašeráci. Protože však toto zatčení narušilo obchody majitelů, vydal se kapitán za britským konzulem, aby si stěžoval. Konzul, mladý muž, který byl jmenován teprve nedávno, a jak jsme se dověděli, člověk velmi prchlivý a popudlivý, spěchá in propria persona[a] na palubu, začne vzrušeně vyjednávat s policií, která jen konala svou samozřejmou povinnost, a proto s ní také nic nepořídí. Odtud pospíchá zpět na konzulát, kategoricky požaduje od generálního guvernéra kuangtungské provincie nápravu a omluvu a píše siru Johnu Bowringovi a admirálu Seymourovi v Hongkongu hlášení, že byl nesnesitelně potupen on i vlajka jeho země, a naznačuje velmi jednoznačně, že konečně nadešla tak dlouho očekávaná chvíle k vojenské demonstraci proti Kantonu.
Guvernér Jie odpovídá na naduté požadavky rozčileného mladého britského konzula zdvořile a klidně. Uvádí důvody pro zatčení a lituje, že to vedlo k tolika nedorozuměním; zároveň rozhodně popírá sebemenší úmysl potupit britskou vlajku a posílá námořníky zpět, třebaže byli zatčeni zákonně, neboť je nechce dál zadržovat za cenu tak vážného nedorozumění. S tím se však pan konzul Parkes nespokojí — požaduje oficiální omluvu a formálnější navrácení námořníků, nebo prý bude guvernér Jie muset nést následky. Tu se objevuje admirál Seymour s britskou flotilou a začíná další korespondence — pánovitá a výhružná ze strany admirálovy, chladná, nevzrušená a zdvořilá ze strany čínského úředníka. Admirál Seymour požaduje osobní rozhovor uvnitř města Kantonu. Guvernér Jie upozorňuje, že je to v rozporu se všemi dosavadními zvyklostmi a že sir George Bonham už dříve souhlasil, že takový požadavek nebude vznesen. Bude-li to však zapotřebí, ochotně prý souhlasí s rozhovorem, ke kterému dojde jako obvykle mimo město, nebo vyhoví admirálovým přáním v jakémkoli jiném směru, pokud nebudou v rozporu s čínskými zvyklostmi a s tradiční etiketou. Jenže to nebylo po chuti bojovnému představiteli britské moci na Východě.
Z důvodů, jež tu byly takto stručně vyloženy — a úřední zprávy předložené nyní britskému lidu toto vysvětlení plně potvrzují — byla tedy rozpoutána tato na výsost nespravedlivá válka. Nevinní obyvatelé a mírumilovní obchodníci města Kantonu byli masakrováni, jejich obydlí byla srovnána se zemí, zásady lidskosti byly znásilněny pod průhlednou záminkou, že „agresívními akcemi Číňanů byly ohroženy anglické životy a anglický majetek“! Britská vláda a britský lid — alespoň ti, kdo se rozhodli, že tuto záležitost prozkoumají — vědí, jak falešná a lichá jsou taková obvinění. Byl tu i pokus svést vyšetřování od hlavního problému a přesvědčit veřejnost, že už před incidentem s lorchou „Arrow“ stačila jako casus belli[b] celá řada urážek. Tato paušální tvrzení jsou však neopodstatněná. Číňané by si mohli stěžovat nejméně na devětadevadesát urážek za každou, na kterou si stěžují Angličané.
Britský tisk zachovává věru hluboké mlčení o nestoudném porušování smlouvy, jehož se denně dopouštjí cizinci žijící v Číně pod britskou ochranou! Neslyšíme nič o nezákonném obchodu s opiem, který rok co rok plní britskou státní pokladnu na úkor lidských životů a morálky. Neslyšíme nic o neustálém podplácení subalterních úředníků, jímž je čínská vláda okrádána o důchody, které ji právem přísluší z dováženého a vyváženého zboží. Neslyšíme nic o křivdách, jež končívají „i smrtí“, páchaných na svedených a zotročených emigrantech, kteří jsou zaprodáváni do nejhoršího otroctví na pobřeží Peru a do kubánského područí. Neslyšíme nic o tom, že se často zastrašují od přírody bázliví Číňané, a o neřestech, které zavlékají cizinci do přístavů, v nichž smějí volně obchodovat. o tom všem a o mnohém jiném neslyšíme nic, za prvé proto, že málo lidí z těch, kteří žijí mimo Čínu, se stará o sociální a morální podmínky v této zemi, a za druhé proto, že jednou ze zásad rozšafné politiky je nerozviřovat problémy, z nichž nekyne zisk. Proto ti Angličané, kteří nevidí dál než k hokynáři, u něhož si kupují čaj, ochotně spolknou všechny lži, jimiž se vláda a tisk uráčí krmit veřejnost.
V Číně se mezitím doutnající ohýnek protibritské nenávisti, roznícený opiovou válkou, znovu rozhořel v požár záští, který se asi nepodaří utlumit nabídkami míru a přátelství.[160]
Napsal K. Marx 20. března 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4984 z 10. dubna 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — osobně. (Pozn. red.)
b — důvod k válce. (Pozn. red.)
160 Následuje věta, kterou doplnila redakce „New-York Daily Tribune“: „V zájmu křestanských a obchodních svazků s Čínou je nanejvýš žádoucí, abychom se do tohoto konfliktu nemíchali, neboť Číňané by mohli dojít k závěru, že všechny národy západního světa se spojily a spikly proti nim.“