Karel Marx



Situace v britském továrním průmyslu


Londýn 25. února 1859

Angličtí, skotští a irští tovární inspektoři uveřejnili k 31. říjnu 1858 pravidelné zprávy, které podávají ze svých jednotlivých obvodů za půlroční období, a já vám jako obvykle posílám stručný výtah z těchto velmi důležitých průmyslových bulletinů.[99] Celá zpráva je tentokrát shrnuta do několika řádek; konstatuje pouze, že s výjimkou jediného Skotska rapidně stoupl počet případů, kdy továrníci nedodržují zákonem stanovenou pracovní dobu pro mladistvé a ženy a zejména dobu určenou na jídlo. Proto považují inspektoři za svou povinnost trvat na tom, aby se tomuto porušování zákona bránilo dodatkem k zákonu.

„Nedostatky továrních zákonů,“ říkají, „které inspektorům a jejich pomocníkům neobyčejně ztěžují odhalování a usvědčování porušovatelů těchto zákonů a plněni jasných záměrů, jež sleduje zákonodárství v tak vysoce důležitých otázkách, jako je omezení pracovní doby a zajištění dostatečných možností k odpočinku a k občerstvení během dne, nutně vyžadují, aby se v zákonu provedly určité změny. Kdyby byl parlament tušil, že se zákon bude moci takto obcházet, jistě by byl učinil příslušná opatření, aby tomu předešel.“

Prostudoval jsem si svědomitě bouřlivé debaty v parlamentě, z nichž vyšly nynější tovární zákony, a tovární inspektoři mi proto musí prominout, když nesouhlasím s jejich závěrem a nadále zastávám názor, že tovární zákony byly formulovány s jasným záměrem poskytnout všechny možnosti porušovat je a obcházet. Zuřivý antagonismus mezi pozemkovými vlastníky a továrníky, který tyto zákony vyvolal v život, byl přece jen trochu zmírněn společnou nenávistí obou vládnoucích tříd k těm, jimž říkají „prostý lid“. Zároveň rád využívám této příležitosti, abych projevil úctu oněm britským továrním inspektorům, kteří se proti všemohoucím třídním zájmům postavili na obranu utlačených mas s mravní odvahou, neochvějnou energií a rozumovou převahou, s jakou se v této době, kdy se každý klaní mamonu, setkáme velmi zřídka.

Autorem první zprávy je pan Leonard Horner, do jehož obvodu spadá průmyslové centrum Anglie, celý Lancashire, části Cheshiru a Derbyshiru, West Riding v Yorkshiru, North Riding a čtyři severní hrabství v Anglii. Poněvadž tovární zákony stále ještě narážejí u továrníků na nesmiřitelný odpor a skoro každý rok se v parlamentě vede kampaň za jejich zrušení, začíná pan Horner obhajobou zákonodárství, které osvobodilo děti a ženy z neomezené nadvlády neúprosných zákonů svobodného obchodu. Oficiální ekonomové prohlásili, že tovární zákony jsou v rozporu se všemi zdravými „zásadami“ a že se jejich důsledky určitě velmi škodlivě projeví v průmyslu. V odpovědi na první námitku pan Horner poznamenává:

„Ve všech továrnách byly investovány značné částky fixního kapitálu do budov a strojů, takže čím víc hodin se bude moci na strojích pracovat, tím větší bude zisk. A je zcela samozřejmé, že kdyby se tato práce mohla vykonávat tak, aby to neubližovalo lidem, nemusely by tu zasahovat žádné zákony. Když se však zjistilo, že proto, aby se z kapitálu vytloukl větší zisk, pracovaly děti, mladiství obojího pohlaví a ženy ve dne a často i v noci tak dlouho, že to bylo naprosto neslučitelné s jejich zdravím, morálkou, výchovou dětí a normálním rodinným životem a že jim to vůbec neumožňovalo ani přiměřeně se radovat ze života, přiměly ty nejsamozřejmější požadavky mravních zásad zákonodárnou moc, aby s tímto obrovským zlem skoncovala.“

Jinak řečeno, pan Horner vyjadřuje myšlenku, že ekonomovi a třídám, jejichž teoretickým mluvčím tento ekonom je, se může za nynějšího stavu společnosti některá zásada zdát „zdravá“, a přitom může být nejen v rozporu se všemi zákony lidského svědomí, ale dokonce — jako rakovinný nádor — vysávat mízu celého pokolení. Pokud jde o tvrzení, že prý tyto zákony brzdí rozvoj průmyslu, staví pan Horner proti frázím fakta. Podle zprávy, kterou si vyžádala Dolní sněmovna 19. března 1835, byl počet továren a osob zaměstnaných v těchto továrnách v jeho nynějším obvodu tento:

 
Počet továren
Počet zaměstnanců
Na výrobu bavlněných tkanin 775          132 898        
Na výrobu vlněných tkanin a látek z česané příze 220          8 738        
Na výrobu lněných tkanin 60          5 546        
Na výrobu hedvábí 23          5 445        
  —————     —————    
Celkem 1078          152 627        

Ve zprávě, která byla předložena Dolní sněmovně v únoru 1857, jsou takováto čísla:

 
Počet továren
Počet zaměstnanců
Na výrobu bavlněných tkanin 1535          271 423        
Na výrobu vlněných tkanin a látek z česané příze 181          18 909        
Na výrobu lněných tkanin 49          6 738        
Na výrobu hedvábí 46          10 583        
  —————     —————    
Celkem 1811          307 653        

Z údajů v těchto tabulkách vysvítá, že za 22 let se počet továren na výrobu bavlněných tkanin téměř zdvojnásobil, přičemž počet osob zaměstnaných v těchto továrnách se víc než zdvojnásobil. V průmyslu vyrábějícím vlněné tkaniny a látky z česané příze se počet továren značně zmenšil, kdežto počet jejich zaměstnanců vyrostl víc než na dvojnásobek. To svědčí o koncentraci kapitálu a o tom, že menší továrny byly do značné míry vytlačeny většími. Týž proces, i když v menší míře, můžeme pozorovat také ve lnářském průmyslu. Pokud jde o továrny na výrobu hedvábí, jejich počet se zdvojnásobil a počet osob, které jsou v nich zaměstnány, se téměř zdvojnásobil.

„Rostoucí počet továren není však ve skutečnosti jediným měřítkem pokroku v průmyslu,“ konstatuje pan Horner, „neboť na všech druzích strojů se uskutečnila značná zlepšení, a tak se nesmírně zvýšila jejich výrobní kapacita.“

Přitom je důležité, že podnět k těmto zlepšením, zejména pokud jde o větší rychlost strojů za určitý časový úsek, dalo nesporně to, že byla zákonem omezena pracovní doba.

„Tato zlepšení,“ říká pan Horner, „i okolnost, že dělníkům se tak umožnilo pracovat usilovněji, vedla k tomu, jak jsem znovu a znovu ujišťován, že se za kratší dobu vykoná tolik práce, kolik se jí dříve dělávalo za delší pracovní dobu.“

Po nedávném zlepšení obchodní situace se právě v obvodu pana Hornera stále častěji záměrně a vědomě porušují ustanovení omezující pracovní dobu i ustanovení o věku dělníků a o školní docházce dětí od osmi do třinácti let, které mají podle zákona pracovat jen polovinu pracovní doby. Cituje ze zprávy:

„Pokušení dosáhnout většího zisku podléhají ti továrníci, pro jejichž morální kodex není porušování parlamentního ustanovení prohřeškem a kteří si vypočítali, že výše jakékoli pokuty, kterou zaplatí v případě, že budou přistiženi, bude jen nepatrnou částečkou zisku, kterého dosáhnou, když nebudou dodržovat zákonné předpisy.“

Abychom pochopili tuto obvyklou stížnost, s níž se znovu a znovu setkáváme v každé zprávě, musíme za prvé vzít v úvahu, že ve většině případů plní funkci soudců továrníci nebo jejich příbuzní, za druhé, že pokuty, které ukládá zákon, jsou velmi nízké, a konečně, že mladiství a ženy se považují za pracující jen tehdy, „nebude-li dokázán opak“. A tu pan Horner konstatuje:

„Pro nesvědomitého továrníka není nic snazšího než opak dokázat. Stačí, když zastaví parní stroj, jakmile se objeví inspektor, a všechna práce se přeruší, kdežto inspektor musí v každé zprávě dokázat, že osoba, o níž se ve stížnosti mluví, byla skutečně zastižena při práci. Jakmile začne nezákonná práce, a to se děje šestkrát denně v různou dobu, neboť celková denní pracovní doba se skládá z malých částí, postaví se hlídka a ta dá znamení, když se blíží inspektor; jakmile se inspektor objeví, je dán okamžitě signál, aby se zastavily stroje a dělníci odešli z továrny.“

Usvědčující materiál mohou získat skutečně jen ti pomocníci inspektora, kteří překonají odpor přirozený u všech slušných lidí a sáhnou k podobným metodám, jakých užívají policejní detektivové. Protože inspektor i jeho pomocníci jsou ve svých obvodech brzy dobře známi, nejsou s to odhalit ty nejobratnější porušovatele zákona a zbývá jim jediná možnost — obrátit se na kolegy ze sousedních obvodů, kteří mohou nepozorovaně projít kolem špehů, jež továrníci rozestavili na různých železničních stanicích, neboť jsou mylně považováni za cizí obchodníky, kteří přišli nakupovat.

Bulletin, který dále uvádíme a který udává, kolik raněných a zabitých si vyžádalo v obvodu pana Hornera půlroční polní tažení v průmyslu, rozhodně velmi zaujme ty, kdo se zabývají vojenskou vědou, neboť z něho uvidí, že pravidelná daň, kterou lidé odvádějí modernímu průmyslu v podobě svých údů, tj. rukou, paží, kostí, nohou, hlav a obličejů, přesahuje ztráty v mnoha bitvách, považovaných za nejkrvavější.

Úrazy způsobené stroji
Druh úrazu
Dospělí
Mladiství
Děti
Celkem
 
M
Ž
M
Ž
M
Ž
M
Ž
———————————————————————————————————————————————————————————————
Smrtelné úrazy 4         —        3         1         2         —         9         1        
Amputace pravé ruky nebo paže 2         —        1         —         —         —         3         —        
Amputace levé ruky nebo paže 2         —        1         1         1         —         4         1        
Amputace části pravé ruky 8         19         14         14         6         4         28         37        
Amputace části levé ruky 14         14         8         12         5         3         27         29        
Zlomeniny kostí na končetinách a trupu 18         4         10         4         3         3         31         11        
Zlomeniny rukou nebo nohou 26         37         23         19         8         9         57         55        
Úrazy hlavy a obličeje 11         16         12         13         7         1         30         30        
Odřeniny, pohmožděniny a jiná zranění
než výše uvedená
146         97         122         138         33         35         301         270        
———————————————————————————————————————————————————————————————
Celkem 231         177         194         202         65         55         490         434        


Úrazy způsobené jinak než stroji
Druh úrazu
Dospělí
Mladiství
Děti
Celkem
 
M
Ž
M
Ž
M
Ž
M
Ž
———————————————————————————————————————————————————————————————
Smrtelné úrazy 3         1        —         —         —         —         3         1        
Úrazy hlavy a obličeje 2         —         1         —         —         —         3         —        
Odřeniny, pohmožděniny a jiná zranění
než výše uvedená
3         2         4         2         —         1         7         5        
———————————————————————————————————————————————————————————————
Celkem 8         3         5         2         —         1         13         6        

Druhá zpráva, kterou sestavil sir John Kincaid, zahrnuje údaje z celého Skotska, kde, jak uvádí, se i nadále přísně dodržují zákony upravující zaměstnávání žen, mladistvých a dětí v továrnách. To se však nedá říci o dodržování předpisů o školní docházce dětí, neboť skotští továrníci zřejmě s oblibou praktikují to, že získávají pro své nezletilé dělníky školní vysvědčení ze zařízení zavedených speciálně k tomuto účelu, kam však děti vůbec nedocházejí, a pokud ano, nemohou v nich stejně žádné vzdělání získat. Postačí, uvedeme-li dva případy. V roce 1858 navštívil sir John Kincaid v doprovodu pana Campbella, pomocníka inspektora, dvě školy, z nichž obvykle dostávají vysvědčení děti pracující v některé z glasgowských kartounek. Cituji ze zprávy:

„První školu vedla paní Anna Killinová ve Smithʼs Court v Bridgetonu; když jsme vstoupili do školní světnice, žádné děti tam nebyly, když jsme paní Killinovou požádali, aby nám hláskovala své jméno, udělala chybu, protože začala písmenem C, ale ihned se opravila a řekla, že její příjmení začíná písmenem K. Prohlížel jsem její podpisy v knize školních vysvědčení a všiml jsem si, že se podpisuje pokaždé jinak, a přitom její rukopis nenechával na pochybách o tom, že naprosto není schopna učit. Sama také přiznala, že není s to vést záznamy v třídní knize. Druhá škola, kterou jsme navštívili, byla v Landressey Street v Caltonu a vedl ji William Logue, a zde jsem rovněž pokládal za svou povinnost prohlásit jeho vysvědčení za neplatná. školní místnost byla asi 15 stop dlouhá a 10 stop široká a napočítali jsme v ní 75 dětí, které z plna hrdla vykřikovaly cosi nesrozumitelného. Požádal jsem učitele, aby mi ukázal, kde sedí některé děti, a podle toho, jak se po nich rozhlížel, jsem poznal, že ani neví, zdali tyto děti jsou přítomné, nebo nejsou.“

Skutečně, doložky o školní docházce obsažené v továrních zákonech sice vyžadují, aby děti měly vysvědčení o tom, že navštěvovaly školu, ale nevyžadují, aby se také něčemu naučily.

Ve Skotsku způsobily stroje 237 úrazů, z toho 58 jich utrpěli muži a 179 ženy; úrazů nezaviněných stroji bylo pouze 10. Stoupá počet úrazů, při nichž byla nutná amputace, a také lehčích úrazů; rozdíl však lze vysvětlit tím, že v druhé polovině roku 1858 bylo zaměstnáno víc dělníků. Smrtelný úraz byl zaznamenán jen jeden. Podle zpráv podaných pomocníky inspektorů ze západních oblastí Skotska nezačaly ještě znovu pracovat některé bavlnářské továrny, které byly zavřeny v roce 1857, a výroba módního potištěného kartounu vázla celý rok. Z nejnovčjších zpráv, které dostal sir John Kincaid z východních oblastí, se dovídáme, že v Dundee a v Arbroathu několik továren zastavilo práci, protože jejich majitelé nedávno udělali úpadek nebo z jiných důvodů, a že v některých jiných továrnách, které navenek pracují plnou pracovní dobu, mnoho strojů stojí; tuto situaci je prý třeba do značné míry připsat na vrub tomu, že došlo k nadvýrobě a že se z pobaltských zemí dováží méně lnu než obvykle, a v důsledku toho se zvýšily ceny surovin. Počet osob obvykle zaměstnaných v továrnách se snížil a majitelé přádelen lnu fakticky usilovali o to, aby továrny po dobu deprese pracovaly jen 42 hodin týdně. Naproti tomu ve vlnařských oblastech, zejména ve výrobě tvídu, což je výrobní odvětví, jež se den ode dne rozšiřuje, došlo k silnému oživení v Hawicku, Galashielsu, Selkirku aj.; všechna průmyslová odvětví pracovala na plné obrátky vyjma ruční tkalcovství, které s růstem počtu mechanických stavů upadá a brzy zmizí úplně.

Sir John Kincaid uveřejňuje tabulku, z níž je zřejmé, k jakým změnám došlo v hlavních odvětvích skotského továrního průmyslu za 20 let, tj.v letech 1835 až 1857:

Rok
Továrny
Počet dělníků
 
na výrobu
M
Ž
Celkem
———————————————————————————————————————
 
bavlněných
tkanin všech druhů
 
1835
159
10 529
22 051
32 580
1857
152
  7 609
27 089
34 698
 
vlněných tkanin
 
1835
  90
  1 712
  1 793
  3 505
1857
196
  4 942
  4 338
  9 280
 
lněných tkanin
 
1835
170
  3 392
10 017
13 409
1857
168
  8 331
23 591
31 722

Dvě další zprávy odkládám do příštího článku, zejména proto, že zpráva pana Roberta Bakera obsahuje materiál, který bude zajímat průmyslníky ve všech zemích.



Napsal K. Marx 25. února 1859
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5584 ze 15. března 1859
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

99 „Reports of the Inspectors of Factories to Her Majestyʼs Principal Secretary of State for the Home Department, for the Half Year ending 3lst October 1858“ [„Zprávy továrních inspektorů ministrovi vnitra Jejího Veličenstva za pololetí do 31. října 1858“]. Zpráv továrních inspektorů, které jsou citovány v tomto článku, použil Marx také v I. a III. dílu Kapitálu.