Bitva u Montebella

Bedřich Engels

Bitva u Montebella

Pošta, kterou přivezl parník „Africa“, nepřináší příliš mnoho nového o této pověstné bitvě, kterou bonapartistický tisk na obou stranách Atlantiku tolik vynášel. Z Gyulayovy zprávy máme zatím jen stručný telegrafický výtah a většina francouzských a sardinských líčení jsou jen turínské a pařížské klepy, které si kladou tak malé nároky na přesnost, že ani správně neuvádějí čísla pluků, které se této bitvy zúčastnily. Tyto mezery doplňuje sice částečně zpráva generála Foreye, kterou přivezl parník „City of Washington“ v pondělí večer, jenže Forey neuvádí ani sílu, ani ztráty rakouského vojska. Od Baraguaye dʼHilliers nemáme bohužel nic; protože kromě Foreyovy divize se bitvy zúčastnily také jednotky jeho sboru, jeho zpráva by jistě osvětlila nějaké sporné otázky. Než se však dočkáme úplnějších a věrohodnějších zpráv, pokusíme se formulovat některé poznatky, k nimž jsme dospěli po pečlivém srovnání všech dostupných dokumentů a které nejsou tak zcela bez ceny. Když se Rakušané dověděli, že se Francouzi chystají posunout na linii Pádu mezi Pavií a Piacenzou, postavili u Vaccarizzy nedaleko Pavie most přes Pád. Sbor generála Stadiona byl poslán na druhý břeh, aby prozkoumal postavení nepřítele a zjistil jeho záměry. Stadion zaujal postavení ve Stradelle, kde je soutěska těsně u řeky a kde se k Pádu přibližuje jeden z výběžků Apenin, přes který nevedou žádné sjízdné cesty, a poslal tři brigády (15 praporů asi s 18 děly a možná i s nějakým jezdectvem) ve směru na Vogheru. Rakušané, kteří určitě ponechali na své pochodové ose silné skupiny, aby si zajistili ústup, narazili před Casteggiem na nepřátelské přední stráže a zatlačili je zpátky přes město a přes vesnici Montebello. Pak postoupili k další vesnici, Genestrellu, ale tam narazili na jednu brigádu z divize generála Foreye (Beuretova brigáda, tj. 17. prapor střelců, 74. a 84. řadový pluk) a boj nabyl pozičního charakteru. V tomto období měli Rakušané nasazeno zřejmě jen několik jednotek, možná jednu brigádu. Francouzi byli narychlo posíleni čtyřmi prapory z jiné Foreyovy brigády (Blanchardův 98. pluk a jeden prapor 91. řadového pluku). Tím získali přesilu. Beuretova brigáda se zformovala k útoku; dobyla Genestrello a po úporném boji také Montebello, ale u Casteggia, za malou říčkou, na které město leží, se Rakušané zastavili. Nejspíš právě zde dostali čerstvé posily, protože přinutili Francouze ve zmatku ustoupit k Montebellu, a právě se chystali znovu vstoupit do této vesnice, když narazili na část divize generála Vinoye, a to na 6. prapor střelců a 52. řadový pluk. Tak se zase válečné štěstí přiklonilo k Francouzům a Rakušané spořádaně ustoupili do Casteggia, kde ponechali zadní voj, dokud se jejich kolony neuspořádaly do pochodové sestavy. Když takto splnili svůj úkol a zjistili, kde je umístěn sbor Baraguaye dʼHilliers (který tvořil krajní pravé křídlo Francouzů), ustoupili bez překážek za Pád, přesvědčeni, že spojenci zatím nehodlají postupovat na Piacenzu.

Rakušané nemohli mít na bojišti víc než asi dvě brigády, poněvadž nejméně tři prapory museli ponechat na silnici a dalších dvou bylo zapotřebí k bojí se dvěma prapory 91. francouzského pluku u Oriola, takže u Montebella bojoval jen jeden prapor tohoto pluku. Z těchto dvou brigád čili deseti praporů se mohla boje zúčastnit jen část, neboť rakouský generál, který by byl použil k průzkumu své poslední zálohy, by na to byl určitě velmi těžce doplatil.

Na straně Francouzů bojovaly tři pluky (74., 84. a 98.) a jeden řadový prapor (91. pluku), kromě toho jeden prapor střelců — celkem 11 praporů, a ke konci bitvy je ještě podporovaly dva prapory 52. pluku a jeden prapor 6. pluku střelců. Máme tedy celkem 15 francouzských praporů proti asi 10 rakouským. I když rakouské prapory jsou jistě početnější než francouzské, přece jen, když v bitvě nastal obrat, měli Francouzi přesilu. Mimoto nesmíme zapomínat, že Rakušané nebojovali ani tak proto, aby dosáhli vítězství,jako spíše proto, aby přinutili protivníka ukázat, jaké síly má v daném bodě; tohoto úkolu se zhostili dokonale. Proto by bylo pošetilé dívat se na tuto bezvýznamnou srážku jako na nějaké významné vítězství. U tak obrovských armád, jaké teď stojí proti sobě v italských rovinách, nemá taková událost jako u Montebella o nic větší význam než obyčejná střetnutí předních stráží v menších válkách; a je-li tohle vítězství, kde jsou pak jeho plody? Francouzi říkají, že získali 140 raněných a 60 nezraněných zajatců, tedy o nic víc, než kolik by mohli předpokládat, že zajmou v několikahodinovém boji o kteroukoli ves. Kromě toho ukořistili jeden muniční vůz a jeden ztratili. Nedošlo však k žádnému pronásledování. Nikdo se nepokusil sklidit plody vítězství, ačkoli Francouzi měli spoustu piemontského jezdectva. Rakušané zřejmě nakonec své protivníky odrazili a pak v naprostém pořádku a bez překážek odpochodovali.

Napsal B. Engels kolem 24. května 1859
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 5659 z 10. června 1859 Podle textu novin
Přeloženo z němčiny