Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Francouzské ozbrojené síly[140]
Podle "Almanach de Gotha"[141], který je v této oblasti nejspolehlivějším pramenem, jaký lze vůbec najít, byly válečné počty francouzské armády na léta 1860-1861 stanoveny takto:
1. Pěchota: garda - 12 praporů granátníků, 16 praporů voltižérů, 2 prapory zuávů, 1 prapor myslivců - celkem 31 praporů. Řadové vojsko - 103 pluky po 4 praporech, celkem 412 praporů, 3 pluky zuávů, 2 pluky cizinecké legie, 3 pluky turcos (čili domorodých alžírských střelců), všechny pluky po třech praporech, celkem tedy 24 prapory. Myslivci - 20 praporů; zefírové čili lehké africké (trestní) prapory - 3 prapory; pompierové (požárníci) města Paříže - 1 prapor. Celkem 491 prapor, čili v době války
515 037
mužů2. Jezdectvo: garda - 6 pluků čili 37 eskadron; řadové jezdectvo - 58 pluků čili 358 eskadron; celkem 395 eskadron
100 221
ˮ3. Dělostřelectvo: 22 pluky - 227 baterií (z toho 146 baterií po šesti dělech čili 876 děl tvoří polní dělostřelectvo)
66 007
ˮ4. Ženijní vojsko 15 443 ˮ 5. Trén: sanitní jednotky, intendantura 24 561 ˮ 6. Četnictvo 24 172 ˮ 7. Štáby, invalidové, vojenské školy atd. 17 324 ˮ _____________ Celkem 762 765 mužů To jsou válečné počty. Mírový stav je takovýto:
Pěchota 255 248 mužů Jezdectvo 61 023 ˮ Dělostřelectvo 39 023 ˮ Ženijní vojsko 7 467 ˮ Trén atd. 11 489 ˮ Četnictvo, invalidové atd. 41 496 ˮ _____________ Celkem 415 746 mužů V lednu 1859, krátce před vypuknutím italské války, uveřejnil "Constitutionnel" oficiální status francouzské armády, podle něhož měla armáda ve válečném stavu 568 000 mužů a v mírovém stavu 433 000 mužů. Jak tedy bylo možné zvýšit během dvou let válečné počty o 200 000 mužů, když se mírové počty ve skutečnosti snížily?
Dále: Kontingent mladých mužů schopných vojenské služby, kteří jsou armádě ročně k dispozici, činí asi 160 000 lidí. Z nich bylo za Ludvíka Filipa skutečně povoláváno 40 000 až 60 000, a tento počet se pokládal za dostačující k udržení početního stavu armády i přes ztráty v Alžírsku. Později bylo povoláváno 80 000 a dokonce 100 000 i více; císařství, které znamená mír,[6] spotřebovávalo dvakrát tolik potravy pro děla, než kolik si žádala konstituční monarchie a republika. Délka služby je 7 let, ale i za předpokladu, že se v poslední době povolávalo ročně 100 000 mužů (což je nadprůměrný počet), znamenalo by to za 7 let jen 700 000 mužů; a odečteme-li z toho ztráty způsobené válečnými taženími i jinými příčinami, zbude stěží 600 000 mužů. Kde se tedy vzalo zbývajících 163 000 mužů?
Na tyto dvě otázky odpovídají poslední dekrety francouzského císaře. Před italskou válkou se pluky, jež se do té doby skládaly ze tří praporů po osmi rotách, začaly formovat o čtyřech praporech po šesti rotách; tak se pouhou změnou v rozdělení 24 rot pluku došlo ke čtyřem praporům místo tří. Početní síla praporu má své maximum; jakmile přesáhne 1000 mužů, je už prapor příliš silný na to, aby jej mohl jeden člověk ovládnout hlasem, a příliš těžkopádný, aby mohl rychle manévrovat. Velikost roty se však dá měnit mnohem snáze; to, zda v ní bude 100 nebo 250 mužů, je věcí volby, nikoli nutnosti. Vytvoření čtvrtých praporů uvedeným způsobem, při stejném počtu důstojníků a poddůstojníků, umožnilo, aby pluk místo 3000 měl 4000 mužů, jakmile byli k dispozici. Za války odcházely pluky v síle tří bojových praporů, kdežto čtvrtý byl náhradní. Tak se vytvořením těchto čtvrtých praporů u 100 řadových pluků našly prostředky, jak umístit o 100 000 mužů více, než mohly pojmout staré stavy. Po válce byly čtvrté prapory rozpuštěny, před nedávnem však byly obnoveny. Byly vytvořeny tři nové pěší pluky (101., 102. a 103.), takže bylo možno umístit dalších 17 000 mužů. Tyto nové formace dávají přírůstek 112 000 mužů; a 51 000 mužů, kteří nám ještě chybějí do součtu, je možná počet, o který se v důsledku dřívějších ztrát armáda v lednu 1859 zmenšila proti svému plnému válečnému stavu. To by svědčilo o tom, že v samotné francouzské pěchotě jsou nyní dostatečně vysoké kmenové počty, aby bylo možné organizovat zmíněný obrovský počet lidí, aniž by bylo nutné uchylovat se k formování nových útvarů. Odkud však vzít lidi k doplnění těchto kmenových počtů?
Při pravidelných odvodech v posledních sedmi letech zůstalo nepovoláno 550 000 až 600 000 mužů. Ročně je k dispozici kontingent asi 160 000 mužů. Z jednoho odvodního ročníku by se mohlo do potřebného počtu nedostávat v nejhorším případě 50 000 mužů; a v nutném případě jsou tu ještě mladí lidé, kteří byli v posledních šesti letech zcela osvobozeni od vojenské služby, protože si při konskripci vytáhli šťastný los. Z nich by mohlo být k dispozici aspoň 300 000, protože si však tito lidé už dávno zvykli na myšlenku, že jsou navždy osvobozeni od vojenské povinnosti, a protože se jich část oženila a část se rozptýlila po celé zemi a je těžko k nalezení, bylo by takové opatření nejen nepopulární, ale dalo by se i stěží provést.
Jak tedy Ludvík Napoleon doplňuje chybějící počet? Zavedením jakési obdoby pruského systému záložníků. Ze 160 000 mužů, kteří jsou každoročně k dispozici, odvádí se část — řekněme polovina — aby zaplnila mezery v pravidelné armádě. Zbytek je zapsán do seznamu záložníků; tito lidé jsou přiděleni k jednotkám a cvičeni první rok po dobu dvou měsíců, druhý a třetí rok měsíc; po sedm let mohou být povoláni k vojenské službě tak, jako příslušníci řadového vojska. Mimoto máme důvody předpokládat, že nebudou-li vojenští lékaři při prohlídkách příliš přísní — a za války jsou často neobyčejně shovívaví — dal by se každoroční kontingent 160 000 mužů schopných služby při jistém vypětí zvýšit na 200 000; to však zatím ponecháme stranou. Za sedm let by se z ročních kontingentů 160 000 mužů vytvořila armáda o 1 112 000 mužů, odpočítáme-li poměrně vysokou zaokrouhlenou cifru ztrát, byl by to stále ještě plný milión vojáků. Z toho vyplývá, že při novém, nedávno zavedeném systému záložníků vojsko Ludvíka Napoleona přeroste během několika let počet, který mohou organizované jednotky pojmout. S touto možností se však rovněž počítá. V budoucnosti mají být všechny čtyři prapory pluku bojovými prapory; pod názvem školní prapor se nyní tvoří v plucích pátý prapor, v němž prý mají být cvičeni vojáci zapsaní v seznamu záložníků. Touto novou organizací vznikne místo pro dalších 103 000 mužů a počet vojáků, jichž lze plně použít v rámci dosavadních jednotek a kmenových stavů, se zvýší na 863 000 mužů.
Francouzská vláda se s tím však nespokojuje a navrhuje vytvoření ještě jednoho gardového pluku a sedmnácti řadových pěších pluků. Těchto 18 pluků představuje dalších 90 praporů čili 90 000 mužů.
Z toho, co je známo už dnes, můžeme tedy s jistotou vyvozovat, že ještě před koncem letošního roku bude francouzská armáda organizována tak, aby její prapory, eskadrony a baterie mohly pohodlně spolknout neméně než 953 000 mužů. A pokud jde o to, najít lidi, kteří by tuto organizaci zaplnili, viděli jsme, že až do počtu 700 000 mužů je lze najít už letos, aniž je třeba znovu povolávat ty, kteří byli v předcházejících letech osvobozeni. Jakmile však bude zavedena všeobecná branná povinnost se službou buď v řadovém vojsku, nebo v záloze, nebude těžké uplatnit stejnou zásadu vůči mužům zproštěným služby v posledních šesti letech (Napoleon to svého času dělal stále znovu), a pak už nebude pochyb, že všech 953 000 mužů bude brzy pohromadě.
Zde je tedy muž, který mimoděk vyvolal dobrovolnické hnutí a který teď na ně odpovídá tím, že klidně a tiše organizuje miliónovou armádu a současně staví dvacet obrněných fregat, možná proto, aby doprovázely část této armády přes Kanál.
Napsal B. Engels koncem ledna 1861
Otištěno v "The Volunteer Journal,
for Lancashire and Cheshire",
čís. 22 z 2. února 1861Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)140 Tento článek napsal Engels zprvu pro list "New-York Daily Tribune" pak ho přepracoval pro "Volunteer Journal, for Lancashire and Cheshire".
141 "Almanach de Gotha" ["Gothajský almanach"] — diplomatická a statistická ročenka, která vycházela francouzsky v letech 1764-1929 v Gotě (Německo).