Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Statistické údaje o železnicích
Anglické železnice jsou teprve 30 let staré, trvají jednu lidskou generaci. S výjimkou národního dluhu se žádné odvětví národního bohatství nevyvinulo tak rychle a v tak obrovském rozsahu. Podle nedávno uveřejněné Modré knihy činil kapitál vložený do železnic do roku 1860 348 130 127 liber št., z čehož připadalo 190 791 067 liber št. na obyčejné akcie, 67 873 840 liber št. na prioritní akcie, 7 576 878 liber št. na dlužní úpisy a 81 888 546 liber št. na běžné půjčky. Celkový kapitál dosahuje přibližně poloviny národního dluhu a pětinásobně převyšuje roční důchod z veškerého nemovitého majetku ve Velké Británii. Tento parvenu mezi různými formami majetku, nejkolosálnější plod moderního průmyslu, pozoruhodný ekonomický hermafrodit, který se nohama vkořenil do půdy a hlavou žije na burze, dal aristokratickému pozemkovému vlastnictví mocného soupeře a střední třídě armádu nových pomocníků.
V roce 1860 bylo opředeno železničními kolejemi včetně dvoukolejných a pobočných tratí 22 000 anglických mil. V průměru bylo tedy za třicet let položeno ročně 733 mil kolejnic. Ale takové průměrné číslo vyjadřuje v tomto průmyslovém odvětví životní proces ještě mnohem nepřesněji než ve všech jiných odvětvích. V jednotlivých letech železniční horečky, jako byla léta 1844 a 1845, bylo útokem dobyto základní území. V ostatních letech se území postupně doplňuje, spojují se hlavní tratě, budují se odbočky, síť se rozšiřuje poměrně pomalu. V těchto letech klesá železniční výstavba pod průměrnou úroveň.
Než se položí kolejnice, je třeba vykonat spoustu prací. Již v roce 1854 bylo podle údajů Roberta Stephensona proraženo přibližně 70 mil železničních tunelů, existovalo 25 00 železničních mostů a četné viadukty, z nichž jeden blízko Londýna byl dlouhý 11 mil. Náspy 70 000 kubických yardů na 1 míli — by vyplnily prostor o 550 miliónech kubických yardů. Kdyby se nasypaly v podobě pyramidy, měla by průměr půl míle (anglické) a výšku půldruhé míle, což je kopec hlíny, proti němuž by chrám svatého Pavla vypadal jako trpaslík. Ale od té doby, kdy Robert Stephenson podal tento odhad, se železniční síť rozšířila ještě o jednu třetinu.
"Věčná cesta", jak pokřtili Angličané železnici, naprosto není nesmrtelná. Podléhá neustálé výměně látek. Železo, které přichází neustále nazmar opotřebováním, oxydací a novým opracováním, vyžaduje, aby bylo neustále vyměňováno. Bylo vypočítáno, že parní stroj obrousí za 60 mil jízdy 2,2 libry, každý prázdný vagón 41/2 unce, každá tuna nákladu půldruhé unce a že železnice, jako například Londýnská severozápadní dráha, má životnost přibližně 20 let. Celkové roční opotřebování železa se odhaduje na půl libry z jednoho yardu; pro celou síť v jejím dnešním rozsahu se spotřebuje 24 000 tun železa ročně na výměnu a 240 000 tun ročně na opotřebování. Ovšem kolejnice, která je kostrou železnice, vyžaduje mnohem pomalejší reprodukci než pražce, na nichž kolejnice spočívá. Na dřevěné součásti železniční sítě je ročně zapotřebí dodat 300 000 stromů, které potřebují ke svému růstu 6000 akrů půdy.
A když už je železnice postavena, vyžaduje ke svému využití lokomotivy, uhlí, vodu, železniční vagóny a konečně i pracovní personál. V roce 1860 činil počet lokomotiv 5801, čili víc než jednu lokomotivu na dvě míle. Jako všechny stroje byly i lokomotivy ve svém raném stadiu původně nevzhledné, nejistě se pohybovaly, do jisté míry ještě připomínaly staromódní dopravní prostředky, které nahradily, a byly poměrně laciné. První anglická lokomotiva měla čtyři kola, nevážila ani 6 tun a stála 550 liber št.; byla postupně nahrazena parními stroji za 3000 liber št., které utáhnou 30 osobních vagónů, každý o váze 51/2 tuny, rychlostí 30 mil za hodinu nebo 500 tun zboží rychlostí 20 mil za hodinu. Jako jejich předchůdci, koně, mají i jednotlivé lokomotivy svá jména a s jejich jmény je spojen různý stupeň proslulosti.
Lokomotiva "Liverpool", která patří Severozápadní dráze, má v plném chodu výkon 1140 koňských sil. Takový obr spotřebuje denně tunu uhlí a 1000 až 1500 galonů vody. Organismus tohoto železného oře je mimořádně jemný. Má neméně než 5416 součástek, které jsou sestaveny stejně pečlivě jako v hodinkách. Rychlost vlakové soupravy, která ujede 50 mil (anglických) za hodinu, se rovná jedné šestině rychlosti dělové koule. Činí-li průměrný náklad na lokomotivu 2200 liber št., pak na 5801 lokomotivjc třeba vynaložit přes 12 700 000 liber št. Každou minutu v roce se 4-5 tunami uhlí přeměňuje v páru 20-25 tun vody. Stephenson připomíná, že voda, která se takto přeměňuje v páru, by stačila krýt denně potřeby veškerého obyvatelstva Liverpoolu. Množství spotřebovaného paliva je však skoro stejně velké, jako byl celý britský vývoz uhlí před čtyřmi roky, a větší než polovina celé spotřeby Londýna.
Za 5801 lokomotiv se připojuje 15 076 osobních a 180 574 nákladních vagónů, které představují celkový kapitál 20 miliónů liber šterlinků. Kdyby se ze všech lokomotiv a vagónů vytvořil jeden vlak, zaplnil by celou trať z Brightonu do Aberdeenu, tj. víc než 600 mil.
Denně jezdí přes 7000 vlaků, za den a noc každou minutu sedm vlaků. Za minulý rok ujely přepravované osoby a zboží přes 100 miliónů mil, tj. víc než čtyřtisíckrát tolik, než měří obvod zeměkoule. Každou vteřinu v roce zaujímaly vlaky víc než 3 míle železniční trati. Po železnici bylo přepraveno dvanáct miliónů kusů dobytka, ovcí a prasat, 90 miliónů tun zboží a nerostů. Nerostů bylo dvakrát tolik než ostatního zboží.
Celkový hrubý příjem dosáhl 28 miliónů liber šterlinků. Výrobnĺ náklady bez opotřebování železnice samé se odhadují u Středoanglické železniční společnosti na 41 procent příjmu, u Yorkshirské a Lancashirské dráhy na 42 procent, u Středozápadní dráhy na 46 procent a u Velké severní dráhy na 55-56 procent, průměrné výdaje pro všechny tratě se odhadují na 13 187 369 liber št. čili na 47 procent příjmu.
Co do rozsahu je na prvním místě Londýnská severozápadní dráha. Původně se omezovala na trati Londýn-Birmingham, Velkou spojovací dráhu a trať Manchester-Liverpool, dnes sahá se svými pobočnými tratěmi z Londýna až do Carlisle a z Petersboroughu do Leedsu na východě a do Holyheadu na západě. Její ředitelství ovládá víc než tisíc mil železničních tratí a stojí v čele průmyslové armády asi 20 000 mužů. Stavba dráhy stála přes 36 miliónů liber šterlinků. Každou hodinu ve dne i v noci dává hrubý příjem 500 liber št., provozní náklady činí týdně 1000 liber šterlinků. Čistý výnos této dráhy, tak jako většiny ostatních, klesal v tom poměru, jak rostla její síť a jak se rozšiřovala na méně obydlené a méně průmyslové obvody. Její akcie vydávané za 100 liber št. klesly postupně z 240 liber št. na 92 až 93 a dividendy z 10 procent na 33/4 procenta. Současně s ohromným rozsahem provozu této i jiných železnic se zmenšila kontrola akcionářů, ředitelství si uzurpovalo větší pravomoc, a to vedlo ke špatné správě.
Napsal K. Marx v polovině ledna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 22 z 23. ledna 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny