Karel Marx
K událostem v Severní Americe
Krátké tažení do Marylandu[334] rozhodlo o osudu americké občanské války, i když snad válečné štěstí bude ještě kratší či delší dobu mezi válčícími stranami kolísat. Již dříve jsme v tomto listě objasnili, že boj za ovládnutí pohraničních otrokářských států je bojem o vládu nad Unií[a] a že Konfederace v tomto boji, který zahájila za nejpříznivějších okolností, jaké se už nikdy nenavrátí, podlehla.
Maryland byl právem považován za hlavu, Kentucky za paži otrokářské strany v pohraničních státech. "Loajalita" Baltimore, hlavního města Marylandu, se udržela až do dneška jen stanným právem. Nejen na Jihu, ale i na Severu panovalo nezvratné přesvědčení, že jakmile se konfederovaní objeví v Marylandu, bude to signál, na který se lid hromadně pozdvihne proti "Lincolnovým satelitům". Nešlo tu jen o vojenský úspěch, ale také o morální demonstraci, která měla elektrizovat jižanské elementy ve všech pohraničních státech a násilně je zatáhnout do svého víru.
S Marylandem by padl Washington, byla by ohrožena Philadelphia a New York by už nebyl v bezpečí. Současný vpád do Kentucky[335], počtem obyvatelstva, polohou a ekonomickými zdroji nejdůležitějšího z pohraničních států byl — pohlížíme-li naň izolovaně — pouhou diverzí. Ale kdyby se opíral o rozhodné úspěchy v Marylandu, zatlačil by stranu unionistů v Tennessee, obchvátil Missouri, zabezpečil Arkansas a Texas, ohrozil New Orleans a hlavně by přenesl válku do Ohia, centrálního státu Severu, jehož ovládnutí je rozhodující pro vládu nad celým Severem, stejně jako je ovládnutí Georgie rozhodující pro vládu nad Jihem. Armáda konfederovaných v Ohiu by odřízla západní státy Severu od východních a zdolala protivníka z jeho vlastního centra. Po nezdaru hlavní povstalecké armády v Marylandu zůstává vpád do Kentucky, který byl proveden málo energicky a nikde se nesetkal se sympatiemi lidu, jen bezvýznamnou gerilovou akcí. I dobytí Louisvillu by teď jen sjednotilo "velikány Západu"[336] , vojska Iowy, Illinoisu, Indiany a Ohia, a vytvořilo by podobnou "lavinu", jaká se za prvního slavného tažení do Kentucky sesypala na hlavy Jižanů.
Marylandské tažení tak dokázalo, že se vlnám secese nedostává sil k tomu, aby se přelily za Potomac a dosáhly až k Ohiu. Jih se musí omezit na defenzívu; ale jen ofenzíva mu dávala možnost úspěchu. Oloupen o pohraniční státy, vklíněn mezi Mississippi na západě a Atlantickým oceánem na východě, nezískal nic víc než hroby.
Nesmíme ani na chvíli zapomenout, že Jižané, když vztyčili prapor povstání, měli v moci pohraniční státy, že je politicky ovládali. Chtěli však teritoria. A s teritorii ztratili i pohraniční státy.
A přece se vpádu do Marylandu odvážili za těch nejpříznivějších okolností. Sever utrpěl řadu neslýchaných, potupných porážek; federální armáda byla demoralizována; "Stonewall"[b] Jacksona oslavovali jako hrdinu dne; Lincoln a jeho vláda byli jen pro smích; demokratická strana na Severu opět zesílila a už počítala s presidentskou funkci Jeffersona Davise; Francie a Anglie se chystaly nahlas proklamovat legitimitu otrokářů, kterou v duchu uznávaly. "E pur si muove !"[c] Rozum přece jen vítězí ve světové historii.
Ještě důležitější než marylandské tažení je však Lincolnova proklamace. Lincoln je v análech dějin postava "sui generis"[d]. Žádná iniciativa, ani idealistický vzlet, ani koturny, ani historická drapérie. Ty nejvýznamnější skutky koná vždy co nejbezvýznamnější formou. Jiní, kterým jde o čtvereční stopy území, proklamují "boj za ideu". Lincoln i tam, kde jedná v zájmu ideje, proklamuje její "čtvereční stopy". Bravurní árii své úlohy zpívá váhavě, nerad, s nechutí, jako by se omlouval, že jej okolnosti nutí "vystupovat jako lev". Nejhroznější, historicky navěky pozoruhodné dekrety, které vrhá proti nepříteli, vypadají všechny — a snaží se, aby vypadaly — jako všední obsílky, které si navzájem zasílají advokáti dvou protivných stran, jako právní šikany, úzkoprse klauzulované actiones juris[e]. Tento charakter má i jeho nejnovější proklamace, nejvýznamnější listina amerických dějin od založení Unie, dokument, který na kusy roztrhal starou americkou ústavu, jeho manifest o zrušení otroctví.[337]
Není nic snazšího než dokazovat, jak to dělají angličtí Pindarové otrokářství, "Times", "Saturday Review" a tutti quanti[f], že Lincolnovy státnické akce odporují estetice, že jim chybí logika, že mají burleskní formu a politicky jsou plné rozporů. A přesto v dějinách Spojených států a lidstva Lincoln zaujme místo hned za Washingtonem! Je však dnes, kdy se na této straně Atlantiku všechno bezvýznamné melodramaticky naparuje, tak zcela bez významu, že Novým světem kráčí všechno významné ve všedním šatě?
Lincolna nezrodila lidová revoluce. Obyčejná hra všeobecného volebního práva, která neví nic o velikých osudech, o nichž má rozhodovat, ho vynesla do čela, plebejce, který se ze štěrkaře vypracoval na senátora v Illinoisu a nevyniká ani intelektem, ani zvlášť velkým charakterem, ani nemá žádný mimořádný význam — průměrnou povahu s dobrou vůlí. Nový svět nedosáhl nikdy většího vítězství, než byl tento důkaz, že při jeho politické a sociální organizaci stačí průměrné povahy s dobrou vůlí vykonat činy, k nimž by ve Starém světě bylo třeba hrdinů.
Již Hegel poznamenal, že komedie stojí ve skutečnosti nad tragédií, humor rozumu nad jeho patosem.[383] Nemá-li Lincoln patos historické akce, má jako průměrná lidová postava její humor. Ve které chvíli vydává proklamaci, že se v Konfederaci od 1. ledna 1863 ruší otroctví? V téže chvíli, kdy se Konfederace jako samostatný stát usnáší na Kongresu v Richmondu na "mírovém jednání". V téže chvíli, kdy se otrokáři pohraničních států domnívali, že vpádem Jižanů do Kentucky mají "the peculiar institution" (zvláštní instituci) zajištěnu stejně jako moc nad svým krajanem, presidentem Abrahamem Lincolnem ve Washingtonu.
Napsal K. Marx 7. října 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 281 z 12. října 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz Občanská válka ve Spojených státech, Ke kritice amerických poměrů (Pozn. red.)
b — "Kamennou hráz" (Pozn. red.)
c — "A přece se točí!" (Pozn. red.)
d — "zvláštního druhu". (Pozn. red.)
e — žaloby. (Pozn. red.)
f — jim podobní. (Pozn. red.)
334 Krátké tažení, které podnikli stoupenci Konfederace 4. září 1862 do státu Maryland, skončilo 17. září porážkou konfederovaných na řece Antietam.
335 Vojska Konfederace, která vtrhla 12. září 1862 do státu Kentucky, byla 18. října poražena vojsky Severu v bitvě u Perryville.
336 "Velikány Západu" nazývá Marx farmářské obyvatelstvo západních států USA, které byly v 19. století pojmenovány "velký Západ" (The great West); za občanské války sehráli farmáři v boji proti otroctví rozhodující úlohu.
337 Lincolnova proklamace o osvobození černošských otroků z 22. září 1862 prohlašovala od 1. ledna 1863 za svobodné černošské otroky ze států, v nichž v této době ještě probíhalo povstání proti Unii. Zároveň nabývali všichni černoši práva sloužit v armádě a v námořnictvu. Osvobození černochů, které bylo provedeno po řadě vojenských porážek a pod nátlakem lidových mas, změnilo charakter války. Sever přešel k revolučnímu boji. Ale bez přidělení půdy a bez likvidace panství plantážníků na Jihu nemohla Lincolnova proklamace přinést černochům skutečnou svobodu. Byli dále krutě vykořisťováni bývalými otrokáři a vydáni barbarské rasové diskriminaci.
338 Marx naráží zřejmě na myšlenku vyjádřenou v Hegelových "Přednáškách o estetice" ("Vorlesungen über die Ästhetik"), kniha III, oddíl A, "Princip tragédie, komedie a dramatu" ("Das Prinzip der Tragödie, Komödie und des Dramas").