Karel Marx
Kapitál, I. dílPŘEDMLUVA K TŘETÍMU VYDÁNI
MARXOVI nebylo dopřáno, aby toto třetí vydání sám připravil do tisku. Mohutný myslitel, před jehož velikostí se nyní sklánějí i odpůrci, zemřel 14. března 1883.
Mně, který jsem v něm ztratil přítele, k němuž mě po čtyřicet let poutalo nejlepší, nejvěrnější přátelství, přítele, jemuž vděčím za více, než lze vyjádřit slovy, mně teď připadla povinnost připravit jak toto třetí vydání prvního dílu, tak i vydání druhého dílu, který Marx zanechal v rukopise. Jak jsem dostál první části této povinnosti, o tom jsem povinen složit čtenáři účty.
Marx měl z počátku v úmyslu z valné části přepracovat text prvního dílu, některé theoretické body formulovat zřetelněji, přidat nové a doplnit historický a statistický materiál až do nejnovější doby. Jeho nemoc a nutnost pustit se do definitivní redakce druhého dílu způsobily, že se svého úmyslu vzdal. Mělo být změněno jen to nejnutnější, měly být vsunuty jen ony dodatky, které již obsahovalo francouzské vydání, které zatím vyšlo (,‚Le Capital. Par Karl Marx“. Paris, La Châtre 1873).
V pozůstalosti se našel také německý výtisk, který Marx místy opravil a opatřil odkazy na francouzské vydání; rovněž francouzský výtisk, v němž přesně označit místa, kterých chtěl použít při novém vydání. Tyto změny a doplňky se omezují, až na několik výjimek, na poslední část knihy, na oddíl: „Akumulační proces kapitálu“. Tam se dosavadní text přidržoval více než ostatní text původního náčrtku, kdežto předcházející oddíly byly důkladněji přepracovány. Sloh byl proto živější, jednolitější, ale také nedbalejší, promíšený anglicismy, místy nepřesný; postup výkladu vykazoval tu a tam mezery, protože jednotlivé důležité momenty byly jen naznačeny.
Co se týče slohu, Marx sám důkladně revidoval některé pododdíly, a tím, jakož i četnými ústními pokyny mi určil míru, jak daleko bych mohl jít při odstraňování anglických technických výrazů a anglicismů vůbec. Dodatky a doplňky by byl Marx jistě ještě přepracoval a hladkou francouzštinu nahradil svou vlastní pádnou němčinou; musel jsem se spokojit tím, že jsem je převedl, přidržuje se co nejvíce původního textu.
V tomto třetím vydání není tedy změněno ani jedno slovo, o němž nevím určitě, že by je byl změnil sám autor. Nemohlo mě ani napadnout, abych zavedl do „Kapitálu“ běžný žargon, jímž se vyjadřují němečtí ekonomové, onu slátaninu, která na př. toho, kdo si za hotové dává od jiných dávat práci, nazývá dárcem práce [Arbeitgeber], a toho, jemuž se práce za mzdu bere, příjemcem práce [Arbeitnehmer]. Také ve francouzštině se užívá slova „travail“ v obyčejném životě ve smyslu „zaměstnání“. Právem by však Francouzi považovali za pomatence ekonoma, který by chtěl nazývat kapitalistu donneur de travail a dělníka receveur de travail.
Rovněž jsem si nedovolil převést anglické peníze, míry a váhy, důsledně užívané, na novoněmecké ekvivalenty. Když vyšlo první vydání, bylo v Německu tolik druhů měr a vah, kolik je dní v roce, k tomu dvojí marka (říšská marka platila tehdy jen v hlavě Soetbeerově, který ji vynalezl ke konci třicátých let), dvojí zlatka a nejméně trojí tolar, mezi tím jeden, jehož jednotkou byla „nová dvoutřetina“. V přírodních vědách panovaly metrické míry a váhy, na světovém trhu anglické. Za takových okolností byly anglické jednotky míry samozřejmé pro knihu, která byla nucena čerpat faktické doklady skoro výhradně z anglických průmyslových poměrů. A tento poslední důvod zůstává ještě dnes rozhodujícím, tím spíše, že příslušné poměry na světovém trhu se sotva změnily a zejména v rozhodujících průmyslových odvětvích — železářském a bavlnářském — ještě dnes panují skoro výhradně anglické míry a váhy.
Konečně ještě zmínku o Marxově metodě citování, která nebyla správně pochopena. U ryze faktických údajů a popisů slouží citáty, na př. z anglických Modrých knih, samozřejmě jako pouhé doklady. Avšak jinak je tomu tam, kde jsou citovány theoretické názory jiných ekonomů. Tu má takový citát jen konstatovat, kde, kdy a kým byla po prvé jasně vyslovena ta či ona ekonomická myšlenka, tvořící určitý stupeň ve vývoji ekonomického učení. Při tom záleží jen na tom, že daný ekonomův názor má význam pro dějiny vědy, že je více méně adekvátním theoretickým výrazem ekonomických podmínek své doby. Ale naprosto nezáleží na tom, zda tento názor má absolutní nebo relativní platnost s hlediska autorova nebo zda je pro něho zajímavý již Jen historicky. Tyto citáty tvoří tedy jen běžný komentář k textu, převzatý z dějin ekonomické vědy, a konstatují jednotlivé důležitější pokroky ekonomické theorie podle dat a původců. A toho bylo velice zapotřebí ve vědě, jejíž dějepisci se dosud vyznačují jen tendenční, skoro patolízalskou nevědomostí. — Pak také pochopíme, proč Marx, jak říká v předmluvě k druhému vydání, jen velmi zřídka cituje německé ekonomy.
Druhý díl, doufám, bude moci vyjít během roku 1884.
Bedřich Engels
V Londýně dne 7. listopadu 1883