Karel Marx
Kapitál, I. díl

PŘEDMLUVA KE ČTVRTÉMU VYDÁNI

ČTVRTÉ vydání vyžadovalo ode mne co možná definitivní redakci textu i poznámek. Jak jsem tento úkol splnil, o tom stručně toto:

Srovnal jsem ještě jednou francouzské vydání a Marxovy rukopisné poznámky a zařadil jsem do německého textu z onoho vydání ještě několik dodatků. Jsou na str. 80 (3. vyd. str. 88), str. 458—460 (3. vyd. str. 509—510), str. 547—551 (3. vyd. str. 600) a na str. 591—593 (3. vyd. str. 644), str. 596 (3. vyd. str. 648) v pozn. 79. Právě tak jsem podle francouzského a anglického vydání zařadil do textu (4. vyd. str. 461—467) dlouhou poznámku o hornících (3. vyd. str. 509 – 515)[1]. Ostatní malé změny jsou čistě technického rázu.

Dále jsem připojil v poznámkách několik vysvětlivek, zejména tam, kde se to zdálo nutné v důsledku změněných historických okolností. Všechny tyto přidané poznámky jsou v hranatých závorkách a označeny mými začátečními písmeny.[2]

Pro anglické vydání, které mezitím vyšlo, bylo nutno provést úplnou revisi četných citátů. Tohoto obtížného úkolu vyhledat všechna citovaná místa v originálech se ujala Marxova nejmladší dcera Eleanor, takže anglické citáty, které tvoří většinu poznámek, nejsou zpětným překladem z němčiny, nýbrž jsou tu v původním anglickém znění. Musil jsem proto při čtvrtém vydání k tomuto textu přihlížet. Přitom se našly různé drobné nepřesnosti. Byly to odkazy na nesprávné stránky, vzniklé jednak přepsáním při opisování ze sešitů, jednak jako tiskové chyby, nahromaděné během tří vydání. Nesprávně vyznačené uvozovky nebo tečkování mezer, což se nevyhnutelně stává při tak rozsáhlém citování ze sešitů s výpisky. Tu a tam nějaké méně šťastně volené slovo překladu. Jednotlivá místa citovaná ze starých pařížských sešitů z roku 1843—1845, kdy Marx ještě neuměl anglicky a četl anglické ekonomy ve francouzském překladu; kde se tedy dvojím překladem snadno setřelo zabarvení, jako u Steuarta, Ura aj. — tam bylo nyní použito anglického textu. A takových menších nepřesností a nedbalostí je víc. Porovnáme-li však čtvrté vydání s dřívějšími vydáními, přesvědčíme se, že celý tento namáhavý proces oprav nezměnil na knize nic, co by stálo za řeč. Jen jediný citát nebylo možno nalézt: citát z Richarda Jonese (4. vyd., str. 562, pozn. 47); Marx se patrně přepsal, uváděje titul knihy.[3] Všechny ostatní citáty podržují svou plnou průkaznost nebo jsou v nynější přesné formě ještě průkaznější.

Zde však jsem nucen vrátit se k jedné staré záležitosti.

Je mi totiž znám jediný případ, kdy bylo pochybováno o správnosti Marxova citátu. Protože se však o tom psalo ještě po Marxově smrti, nemohu to přejít mlčením.

V berlínské „Concordii“, orgánu svazu německých továrníků, vyšel 7. března 1872 anonymní článek: „Jak cituje Karel Marx“. S hojnými výlevy mravního rozhořčení a neparlamentárními výrazy se tu tvrdilo, že citát z Gladstonovy řeči k rozpočtu, pronesené 16. dubna 1863 (citát je uveden v Inaugurální adrese Mezinárodního dělnického sdružení z r. 1864 a znovu pak v „Kapitálu“ sv. I, 4. vyd., str. 617, 3. vyd., str. 671)[4], je falšován. Z věty: „Tento ohromující vzrůst bohatství a moci… je plně omezen na majetné třídy“, není prý ani slovo v (quasioficiální) stenografické zprávě Hansardově. „Tato věta však v Gladstonově řeči nikde není. Je v ní řečen pravý opak. (A dále tučným písmem): Marx si tuto větu formálně i obsahově přilhal“!

Marx, jemuž toto číslo „Concordie“ bylo posláno v květnu, na to odpověděl anonymovi v listu „Volksstaat“ z 1. června. Protože si už nepamatoval, podle kterého novinového referátu citoval, omezil se na to, že především dokázal, že citát stejného znění vyšel ve dvou anglických publikacích, a citoval pak referát „Times“, podle kterého Gladstone praví: „That is the state of the case as regards the wealth of this country. I must say for one, I should look almost with apprehension and with pain upon this intoxicating augmentation of wealth and power, if it were my belief that it was confined to classes who are in easy circumstances. This takes no cognizance at all of the condition of the labouring population. The augmentation I have described and which is founded, I think, upon accurate returns, is an augmentation entirely confined to classes of property.“[5]

Gladstone tu tedy praví, že by mu bylo líto, kdyby tomu tak bylo, ale že tomu tak je: že tento ohromující vzrůst moci a bohatství je plně omezen na majetné třídy. A co se týče quasioficiálního „Hansarda“, praví Marx dále: „Pan Gladstone byl tak chytrý, že v této dodatečně přičesané redakci vyškrtl místo, které by ho zajisté kompromitovalo jako anglického kancléře pokladu. Je to ostatně běžný anglický parlamentní obyčej, nikoli teprve vynález našeho maličkého Laskera proti Bebebovi.“

Anonym však ještě více zuří. Ve své odpovědi („Concordia“ ze 4. července) odmítá všechny prameny z druhé ruky a stydlivě naznačuje, že je „mravem“ citovat parlamentní řeči podle stenografické zprávy; ale zpráva v „Times“ (kde „přilhaná“ věta stojí) i zpráva „Hansardova“ (kde chybí) prý obsahově úplně souhlasí, s zpráva v „Times“ prý obsahuje „pravý opak onoho pověstného místa lnaugurální adresy‘‘, při čemž onen pán pečlivě zamlčuje ten fakt, že v novinové zprávě hned vedle toho domnělého „opaku“ stojí právě „ono pověstné místo“. Přes to vše cítí anonym, že je usazen a že ho může zachránit jen nový trik. Svůj článek, který, jak právě dokázáno, se hemží „drzou prolhaností“, špikuje vybranými nadávkami jako: „mala fides“ [obmyslnost], „nečestnost“, „lživé údaje“, „onen lživý citát“, „drzá prolhanost“, „úplně zfalšovaný citát“, „toto zfalšování“, „prostě nestoudné“ atd. Zároveň shledává nutným svést spor na jiné pole a slibuje, že „v druhém článku vyloží, jaký význam my (tj. ne „prolhaný“ anonym) přikládáme obsahu Gladstonových slov“. Jako by toto jeho nesměrodatné mínění mělo vůbec něco společného s věcí! Tento druhý článek vyšel v „Concordii“ z 11. července.

Marx odpověděl ještě jednou v listu „Volksstaat“ ze 7. srpna, tím že tu uveřejnil také referáty o Gladstonově řeči z „Morning Star“ a „Morning Advertiser“ ze dne 17. dubna 1863. Podle obou praví Gladstone, že by se díval s obavou atd. na tento ohromující vzrůst bohatství a moci, kdyby věřil, že je omezeno na třídy žijící v blahobytu (classes in easy circumstances), ale že tento vzrůst je skutečně omezen na majetné třídy (entirely confined to classes possessed of property). Tedy i tyto referáty přinášejí doslovně větu prý „přilhanou“ Marxem. Dále Marx srovnáním textů z „Times“ a „Hansarda“ znovu konstatuje, že věta — o níž tři novinové zprávy z druhého dne ve stejném znění a nezávisle na sobě konstatovaly, že byla skutečně řečena — chybí v Hansardově zprávě, přehlédnuté řečníkem podle známého „mravu“, že ji tedy Gladstone — podle Marxových slov — „dodatečně stopil“ („nachträglich wegstipitzt hat“); nakonec Marx prohlašuje, že nemá kdy polemisovat dál s anonymem. Zdálo se také, že anonym má už dost, aspoň Marxovi nedošla žádná další čísla „Concordie“.

Tak se zdálo, že věc je vyřízena a pochována. Od té doby se k nám jednou nebo dvakrát donesly od lidí, kteří měli styk s universitou v Cambridgi, tajemné pověsti o nevýslovném literárním zločinu, kterého prý se Marx dopustil v „Kapitálu“; ale přes všechno pátrání se nedalo absolutně nic určitějšího zjistit. Až 29. listopadu 1883, osm měsíců po Marxově smrti, objevil se v „Times“ dopis, datovaný v Trinity College, Cambridge, a podepsaný Sedleyem Taylorem, v němž nám tento človíček, který dělá velice krotce do družstevnictví, zcela neočekávaně podal konečně vysvětlení nejen o šuškání v Cambridgi, nýbrž i o anonymovi z „Concordie“.

„Co se jeví prazvláštní,“ praví človíček z Trinity College, „je to, že bylo vyhrazeno profesoru Brentanovi (tehdy ve Vratislavi, nyní ve Štrasburku)... odhalit mala fides [obmyslnost], která zřejmě diktovala citát z Gladstonovy řeči v (Inaugurální) adrese. Pan Karel Marx, který… se snažil citát hájit, byl rychle sražen v prach mistrně vedenými útoky Brentanovými a už ve smrtelných křečích (deadly shifts) měl tu smělost tvrdit, že pan Gladstone zprávu o své řeči z ‚Times‘ ze 17. dubna 1863 přičesal, než vyšla v ‚Hanardově‘ zápisu, a že vypustil místo, které by ho zajisté kompromitovalo jako anglického kancléře pokladu. Když Brentano dopodrobna srovnal text a dokázal, že zprávy v ‚Times‘ a ‚Hansard‘ souhlasí v tom, že absolutně vylučují smysl, který Gladstonovým slovům podkládala zchytrale vytržená citace, tu Marx zalezl pod záminkou, že nemá čas!“

Tak to tedy bylo! A tak velkolepě se obrážela v cambridgské družstevnické fantasii anonymní kampaň páně Brentanova v „Concordii“! Tak tu stál, tento svatý Jiří svazu německých továrníků, a tak ťal svým mečem v „mistrně vedeném útoku“ a u jeho nohou „velmi rychle ve smrtelných křečích“ dochroptěla pekelná saň Marx!

Celé toto ariostovské vylíčení boje slouží však jen k tomu, aby zamaskovalo triky našeho svatého Jiří. Zde se už nemluví o „přilhání“, o „zfalšování“, nýbrž o „zchytrale vytržené citaci“ (craftily isolated quotation). Celá otázka byla přenesena na jiné pole, a svatý Jiří i jeho cambridgský panoš věděli velmi dobře proč.

Eleanor Marxová odpověděla v měsíčníku „To-Day“ (únor 1884), protože „Times“ odmítly uveřejnit její odpověď. Především redukovala debatu na jediný bod, o který šlo: „Přilhal“ Marx onu větu nebo nepřilhal? Na to odpovídá pan Sedley Taylor: „Otázka, vyskytla-li se určitá věta v řeči pana Gladstona“, je prý podle jeho názoru ve sporu mezi Marxem a Brentanem „velmi podřadného významu“, ve srovnání s otázkou, „zda byl citát uveden s úmyslem reprodukovat smysl Gladstonových slov nebo jej překroutit“. Připouští dále, že zpráva v „Times“ „obsahuje skutečně rozpor ve slovech“, ale ostatní obsah řeči, vyložen správně, tj. v liberálně gladstonovském smyslu, prý ukazuje, co pan Gladstone chtěl říci. („To-Day“, březen 1884.) Nejkomičtější na tom je, že náš človíček z Cambridge nyní vytrvale cituje onu řeč ne podle „Hansarda“, jak je „mravem“ podle anonymního Brentana, nýbrž podle zprávy v „Times“, kterou týž Brentano označil za „nutně zkomolenou“. Nu ovšem, vždyť u „Hansarda“ ona osudná věta není!

Pro Eleanoru Marxovou nebylo těžké rozmetat tuto argumentaci v témže čísle „To-Day“. Buď pan Taylor polemiku z roku 1872 četl. Pak si nyní nejen „přilhává“, nýbrž i „odelhává“. Anebo ji nečetl. Pak měl být zticha. V každém případě je jisté, že se už neodvažoval trvat na obvinění vzneseném svým přítelem Brentanem, že Marx něco „přilhal“. Naopak, Marx prý nic nepřilhal, nýbrž vypustil prý důležitou větu. Ale právě tato věta je citována na str. 5 Inaugurální adresy, několik řádků před domněle „přilhanou“ větou. A pokud jde o „rozpor“ v Gladstonově řeči, vždyť je to právě Marx, kdo v „Kapitálu“ (str. 618, 3. vyd. str. 672, pozn. 105)[6] mluví o neustálých „křiklavých rozporech v Gladstonových rozpočtových řečech z let 1863 a 1864“! Jenže se nepokouší přijímat je s takovou liberální blahovůlí jako Sedley Taylor! A konečné resumé v odpovědi E. Marxové zní: „Naopak, Marx ani nevynechal nic, co stálo za zmínku, ani to nejmenší nepřilhal. Ale reprodukoval a zachránil před zapomenutím jistou větu Gladstonovy řeči, která byla nesporně pronesena, která však, ať tak či onak, z ‚Hansarda‘ — vypadla.“

To stačilo i panu Sedley Taylorovi. Výsledek celého profesorského tažení, které trvalo dvě desetiletí a odehrávalo se ve dvou velkých zemích, byl ten, že se už nikdo neodvážil dotknout Marxovy literární svědomitosti. Lze doufat, že po tom všem pan Sedley Taylor bude mít právě tak málo důvěry v literární zprávy o vítězstvích pana Brentana, jako pan Brentano v papežskou neomylnost „Hansarda“.

B. Engels
V Londýně dne 25. července 1890

__________________________________

Poznámky:

[1] V tomto vydání jsou tato místa na str. 134, 522—525, 614—620, 659—664, 665—666 v pozn. 79 a 525—532. (Pozn. red. čes. originálu) V internetové verzi se jedná o texty v [kap. 3, sekce 2, stať b) – Oběh zboží], [kap. 13, sekce 9 – Tovární zákonodárství atd.], [kap. 22., sekce 1 – Kapitalistický výrobní proces atd.], [kap. 23, sekce 3 – Relativní zmenšování atd. a sekce 4 – Vzrůst produkce atd.], [kap. 23, sekce 4 – Vzrůst produkce atd., pozn. 79] a [kap. 13, sekce 9 – Tovární zákonodárství atd.] (Pozn. editora)

[2] V tomto vydání jsou přidané poznámky ve svorkách. (Pozn. red. čes. originálu)

[3] Marx se nezmýlil v udání titulu knihy, nýbrž uvedl nepřesně stránku: Citát není na str. 36, nýbrž 37. (Viz str. 631 tohoto vydání.) (Pozn. red. čes. originálu) V internetové verzi poznámka 46 v [kap. 22, sekce 3, – Dělení nadhodnoty atd.] (Pozn. editora)

[4] V tomto vydání str. 686—687. (Pozn. red. čes. originálu) V internetové verzi poznámky 102 a 103 v [kap. 23, sekce 5, stať a) – Anglie v letech atd.] (Pozn. editora)

[5] „Takový je stav naší země pokud jde o bohatství. Musím přiznat, že bych se skoro s obavou a bolestí díval na tento ohromující vzrůst bohatství a moci, kdybych byl přesvědčen, že je omezen jen na majetné třídy. Avšak tato fakta nám neříkají nic o postavení pracujícího obyvatelstva. Vzrůst bohatství, který jsem tu vylíčil a který se opírá, jak doufám, o přesná čísla, je plně omezen na majetné třídy.“

[6] Viz toto vydáni str. 687. (Pozn. red. čes. originálu) V internetové verzi poznámka 105 v [kap. 23, sekce 5, stať a) – Anglie v letech atd.] (Pozn. editora)