Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
*Návrh rezoluce generální rady o politice britské vlády vůči irským vězňům[324]
Konstatujeme,
že pan Gladstone ve své odpovědi na irské požadavky, aby uvěznění irští vlastenci byli propuštěni (v odpovědi obsažené v jeho dopise panu O'Sheaovi atd.)[a] úmyslně urazil irský národ;
že klade pro politickou amnestii podmínky, které ponižují jak oběti špatné vlády, tak lid, k němuž náležejí;
že bez ohledu na své odpovědné postavení veřejně a s nadšením uvítal vzpouru amerických otrokářů[325] a teď začíná kázat irskému lidu učení o pasívní poslušnosti;
že celé jeho jednání v otázce irské amnestie je pravým a nefalšovaným výsledkem oné "dobyvačné politiky", kterou pan Gladstone s takovým zápalem odhalil a tím vytlačil z vlády své odpůrce, torye;[326]
že generální rada Mezinárodního dělnického sdružení vyslovuje svůj obdiv nad tím, s jakou odvahou a vznešeností vede irský lid svůj boj za amnestii;
že tato rezoluce bude rozeslána všem sekcím Mezinárodního dělnického sdružení a všem dělnickým organizacím v Evropě a Americe, které s ním udržují styk.
Navrhl K. Marx 16. listopadu 1869
Otištěno v listech "Reynolds's
Newspaper" z 21. listopadu 1869,
"Der Volksstaat", čís. 17 z 27. listopadu 1869,
a "L'Internationale",
čís. 48 z 12. prosince 1869Podle rukopisu srovnaného
s protokoly generální rady
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V protokolech generální rady toto místo zní: "v odpovědi obsažené v dopise pana Gladstona panu O'Sheaovi z 18. října 1869 a panu Isaacu Buttovi z 23. října 1869". (Pozn. red.)
324 Návrh rezoluce generální rady o politice britské vlády vůči irským vězňům předložil Marx 16. listopadu 1869 na zasedání generální rady při diskusi o irské otázce.
V létě a na podzim 1869 se v Irsku rozvinulo rozsáhlé hnutí za omilostnění uvězněných fenianů (o fenianech viz poznámku [193]); na mnoha shromážděních (1. srpna 1869 v Limericku a jiných městech) byly přijímány petice k anglické vládě, v nichž se požadovalo, aby irští revolucionáři byli osvobozeni. Předseda anglické vlády Gladstone odpověděl na tyto požadavky Irů zamítavě. Svou odpověď vyložil v dopisech z 18. a 23. října 1869 adresovaných čelným představitelům boje za amnestii, O'Sheaovi a Buttovi; dopisy byly otištěny v "Times" z 23. a 27. října 1869 (Marxův rozbor Gladstonovy odpovědi viz tento svazek zde). Odmítnutí anglické vlády udělit milost uvězněným fenianům vyvolalo v Londýně 24. října 1869 protestní demonstraci. Demonstrace se zúčastnili londýnští dělníci a byl na ní přítomen i Marx.
9. listopadu 1869 se generální rada na Marxův návrh usnesla uspořádat diskusi o postoji britské vlády k irským vězňům a o stanovisku anglické dělnické třídy k irské otázce. Po diskusi, během níž se Marx dvakrát ujal slova (viz tento svazek zde), přijala generální rada 30. listopadu jednomyslně návrh rezoluce předložený Marxem, pouze s připomínkou jednoho z reformistických vůdců anglických tradeunionů Odgera, který navrhl vypustit v prvním odstavci rezoluce slovo "úmyslně".
Návrh rezoluce se dochoval v konceptu Marxova dopisu Engelsovi z 18. listopadu 1869 a v protokolech generální rady, kam jej zapsal Eccarius. Text rezoluce byl otištěn v listech: "Reynolds's Newspaper" z 21. listopadu 1869, "Volksstaat", čís. 17 z 27. listopadu 1869, "The National Reformer" ["Národní reformátor"] z 28. listopadu 1869, "Égalité", čís. 47 z 11. prosince 1869, "L'Internationale", čís. 48 z 12. prosince 1869 aj.
V plném znění je návrh rezoluce uveden v práci V. I. Lenina "O právu národů na sebeurčení" (viz V. I. Lenin, Spisy, sv. 20, čes. vyd. 1957, str. 446-447).
325 Jde o Gladstonův projev 7. října 1862 v Newcastlu. Gladstone v tomto projevu pozdravil Jeffersona Daviese jako presidenta Konfederace otrokářských jižních států, které se odtrhly od Unie. O tomto projevu, jenž byl 9. října 1862 otištěn v "Times", se hovořilo v uvedené diskusi v generální radě.
326 V prosinci 1868 vystřídala liberální vláda Gladstonova vládu toryů v čele s Disraelim. Jedním z demagogických hesel, které liberálům zajistilo vítězství ve volbách do parlamentu, byl Gladstonův slib, že vyřeší irskou otázku. V zápalu volebního boje kritizovali zástupci opozice na zasedáních Dolní sněmovny politiku toryů v Irsku a přirovnávali ji k politice normanského vévody Viléma při dobývání Anglie v 11. století.