Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx
Kapitál, III. díl

Kapitola čtyřicátá šestá

Renta ze stavebních pozemků, důlní renta, cena půdy

Všude, kde vůbec existuje renta, objevuje se diferenciální renta a řídí se týmiž zákony jako zemědělská diferenciální renta. Všude, kde se přírodní síly dají monopolisovat a zajišťují průmyslníkovi, který jich používá, mimořádný zisk — ať je to vodní spád nebo bohatý důl nebo voda bohatá na ryby nebo dobře položené stavební místo — odnímá osoba, označená pro svůj titul na část zeměkoule za vlastníka těchto přírodních předmětů, fungujícímu kapitálu tento mimořádný zisk ve formě renty. Pokud jde o půdu ke stavebním účelům, vyložil A. Smith, jak je renta z této půdy, tak jako i renta ze všech nezemědělských pozemků, v základě regulována vlastní zemědělskou rentou. (Kniha I, kap. XI, 2 a 3.)[*] Tuto rentu charakterisuje za prvé převládající vliv, který tu má na diferenciální rentu poloha (ta je velmi důležitá na př. u vinařství a u stavebních míst ve velkých městech); za druhé vyložená naprostá pasivita vlastníka; jeho aktivita záleží pouze vtom (zejména u dolů), že těží z pokroku společenského vývoje, k němuž ničím nepřispívá a při němž nic neriskuje, kdežto průmyslový kapitalista ano; a konečně převaha monopolní ceny v mnoha případech, zejména při nejbezostyšnějším vykořisťování bídy (neboť bída je pro domovní rentu vydatnějším zdrojem, než kdy byla ložiska v Potosi[39] pro Španělsko), a obrovská moc, kterou toto pozemkové vlastnictví dává, když spojeno s průmyslovým kapitálem v jedněch rukou umožňuje tomuto kapitálu prakticky vyhánět dělníky bojující o mzdy z půdy, na níž bydlí.[40] Jedna část společnosti tu žádá na druhé tribut za právo obývat zemi, jako je vůbec v pozemkovém vlastnictví obsaženo právo vlastníků těžit ze zeměkoule, z hlubin země, ze vzduchu, a tím ze všeho, co je nutné k udržení a vývoji života. Stavební rentu nutně zvyšuje nejen růst obyvatelstva, a tím rostoucí potřeba bytů, nýbrž i rozvoj fixního kapitálu, který se buď včleňuje do půdy, nebo do ní zapouští kořeny, spočívá na ní, jako všechny průmyslové stavby, železnice, obchodní sklady, tovární budovy, doky atd. Zaměňovat nájemné, pokud představuje úrok a amortisaci kapitálu vloženého do domu, s pouhou rentou z půdy tu není možné ani při Careyově dobré vůli, zejména jsou-li, jako v Anglii, vlastník pozemku a stavební spekulant naprosto různé osoby. Záleží tu na dvou prvcích: jednak na exploataci půdy za účelem reprodukce nebo těžby, jednak na prostoru, jehož je zapotřebí jako prvku veškeré výroby a veškeré lidské činnosti. A v obou případech žádá pozemkové vlastnictví tribut. Poptávka po stavebních pozemcích zvyšuje hodnotu půdy jako prostoru a základu, a zároveň tím roste poptávka po prvcích země, které slouží jako stavební materiál.[41]

V knize II, kap. XII [str. 247, 248] ve výpovědích velkého londýnského stavebního spekulanta Edwarda Cappse před bankovním výborem roku 1857 jsme uvedli příklad toho, jak v rychle rostoucích městech, zejména tam, kde se staví průmyslově, jako v Londýně, není vlastním předmětem stavební spekulace dům, nýbrž pozemková renta. Capps tam pod čís. 5435 říká: „Myslím, že člověk, který to chce na světě někam přivést, sotva může čekat, že to někam přivede se solidním podnikáním (fair trade) . . . musí nutně kromě toho stavět na spekulaci, a to ve velikém měřítku; neboť podnikatel vyzíská velmi málo na budovách, hlavní zisk má ze zvýšení pozemkové renty. Převezme, dejme tomu, pozemek a platí z něho 300 liber št. ročně; vystaví-li na něm podle pečlivého stavebního plánu správný druh domů, může se mu podařit, že na tom vyzíská 400 nebo 450 liber št. ročně, a jeho zisk by mnohem spíše záležel ve zvýšení pozemkové renty o 100 nebo 150 liber št. ročně než v zisku z budov, s nímž v mnoha případech sotva počítá.“ Přitom se nesmí zapomínat, že po uplynutí nájemní smlouvy, uzavřené obvykle na 99 let, přechází půda se všemi budovami na ní a s pozemkovou rentou, která mezitím stoupla většinou na více než dvojnásobek až trojnásobek, se stavebního spekulanta nebo jeho právního nástupce zase zpět na původního posledního majitele pozemku.

Vlastní důlní renta je určována stejně jako zemědělská renta. „Jsou takové doly, že jejich produkt sotva stačí na to, aby zaplatil práci a uhradil kapitál do nich vložený i obvyklý zisk. Vynášejí podnikateli jakýsi zisk, ale nedávají majiteli pozemku rentu. Může v nich s úspěchem dolovat jen majitel pozemku, který jakožto podnikatel dosahuje z vloženého kapitálu obvyklého zisku. V mnoha uhelných dolech ve Skotsku se doluje takto a nemůže se v nich dolovat jinak. Majitel pozemku nedovolí nikomu jinému dolovat bez placení renty, ale nikdo není s to ji platit.“ (A. Smith [„Wealth of Nations“], kniha I, kap. XI, 2.)

Musíme rozlišovat, zda renta pramení z monopolní ceny, protože nezávisle na ní existuje monopolní cena výrobků nebo přímo půdy, nebo zda se výrobky prodávají za monopolní cenu, protože existuje renta. Mluvíme-li o monopolní ceně, máme vůbec na mysli cenu, která je určena jen chutí kupujících koupit a jejich platební schopností, nezávisle na ceně určené jak všeobecnou výrobní cenou, tak hodnotou výrobků. Vinice, která rodí víno zcela výjimečné jakosti, víno, jehož lze vůbec vypěstovat jen poměrně nepatrné množství, vynáší monopolní cenu. Vinař by v důsledku této monopolní ceny, jejíž přebytek nad hodnotou výrobku je určen jedině bohatstvím a zálibou urozených milovníků vína, realisoval značný mimořádný zisk. Tento mimořádný zisk, který tu pramení z monopolní ceny, se přeměňuje v rentu a připadá v této formě pozemkovému vlastníku v důsledku jeho titulu na tento kus země, nadaný zvláštními vlastnostmi. Zde tedy vytváří monopolní cena rentu. Naopak, renta by vytvářela monopolní cenu, kdyby se obilí prodávalo nejen nad svou výrobní cenou, ale i nad svou hodnotou, v důsledku hranice, kterou klade pozemkové vlastnictví bezrentovému vkládání kapitálu do neobdělávané půdy. Že jen vlastnický titul určitého počtu lidí k zeměkouli umožňuje těmto lidem přivlastňovat si jako tribut část nadpráce společnosti, a s rozvojem výroby si jí přivlastňovat stále větší část, je zastřeno tím, že kapitalisovaná renta, tedy právě tento kapitalisovaný tribut, vystupuje jako cena půdy a že se proto půda může prodávat jako každý jiný předmět obchodu. Kupujícímu se proto jeho nárok na rentu nejeví jako nárok, jehož nabyl zadarmo, bez práce, bez risika a bez podnikavosti kapitálu, nýbrž jako nárok, za nějž zaplatil ekvivalent. Renta, jak jsme poznamenali již dříve, se mu jeví jen jako úrok z kapitálu, za který koupil půdu a s ní i nárok na rentu. Právě tak se zdá otrokáři, který koupil černocha, že svého vlastnického práva k černochovi nenabyl v důsledku instituce otroctví jako takové, nýbrž koupí a prodejem zboží. Titul sám se však prodejem nevytváří, nýbrž jen přenáší. Titul tu musí být, než se může prodat, a jako jej nemůže vytvořit jeden prodej, nemůže jej vytvořit ani řada takových prodejů, jejich ustavičné opakování. Vytvořily jej výrobní vztahy. Jakmile tyto výrobní vztahy dospějí k bodu, kdy musí svléknout kůži, odpadá materiální zdroj titulu a všech transakcí na něm založených, oprávněný ekonomicky a historicky a vznikající z procesu společenského vytváření života. S hlediska vyšší ekonomické společenské formace bude soukromé vlastnictví jednotlivých individuí nad zeměkoulí stejně nesmyslné jako soukromé vlastnictví jednoho člověka nad jiným. Ani celá společnost, národ, ba ani všechny soudobé společnosti dohromady nejsou vlastníky země. Jsou jen jejími držiteli, mají ji jen v užívání, a jako boni patres familias [dobří otcové rodin] ji mají zlepšenou zanechat příštím pokolením.

*

Při dalším zkoumání ceny půdy ponecháváme stranou všechny výkyvy konkurence, všechny spekulace s půdou i drobné pozemkové vlastnictví, kde je půda hlavním nástrojem výrobců, takže výrobci ji musí kupovat za jakoukoli cenu.

I. Cena půdy může stoupnout, ačkoli renta nestoupá; a to:

1) prostě proto, že klesla úroková sazba, což způsobí, že se renta prodává dráže, a kapitalisovaná renta, cena půdy, proto roste;
2) proto, že roste úrok z kapitálu přivtěleného k půdě.

II. Cena půdy může stoupnout, protože roste renta.

Renta může růst proto, že stoupá cena produktu půdy, a v tomto případě vždy stoupá míra diferenciální renty, ať už je renta z nejhorší obdělávané půdy velká, malá nebo vůbec žádná. Mírou rozumíme poměr té části nadhodnoty, která se přeměňuje v rentu, k zálohovanému kapitálu, který vyrábí produkt půdy. Je to poměr odlišný od poměru mimořádného produktu k celkovému produktu, neboť celkový produkt nezahrnuje celý zálohovaný kapitál, neobsahuje totiž fixní kapitál — ten existuje dále vedle výrobku. Je v něm však obsaženo to, že na druzích půdy, které nesou diferenciální rentu, se stále větší část produktu přeměňuje v přebytečný mimořádný produkt. Na nejhorší půdě teprve vzestup ceny zemědělského výrobku vytváří rentu a tím i cenu půdy.

Ale renta může stoupnout i tehdy, když cena zemědělského výrobku nestoupá. Tato cena může zůstat nezměněna nebo dokonce klesnout.

Zůstane-li nezměněna, může renta stoupnout (ponecháme-li stranou monopolní ceny) buď jen proto, že se při stejně velkém vkladu kapitálu na starých pozemcích začnou obdělávat nové pozemky lepší kvality, které však jen stačí krýt zvýšenou poptávku, takže regulující tržní cena zůstává nezměněna. Pak cena starých pozemků nestoupne, ale cena nově obdělávané půdy stoupne nad cenu staré půdy.

Anebo stoupne renta proto, že při nezměněné relativní výnosnosti a nezměněné tržní ceně roste množství kapitálu exploatujícího půdu. Proto ačkoli renta zůstává v poměru k zálohovanému kapitálu táž, její množství se např. zdvojnásobuje, protože sám kapitál se zdvojnásobil. Protože nedošlo k poklesu ceny, vynáší druhý vklad kapitálu tak jako první vklad mimořádný zisk, který se po uplynutí pachtovní doby rovněž přeměňuje v rentu. Množství renty tu stoupá proto, že stoupá množství kapitálu, který rentu vytváří. Tvrdit, že různé postupné vklady kapitálu na témž pozemku mohou vytvářet rentu jen potud, pokud je jejich výnos nestejný a pokud tudíž vzniká diferenciální renta, znamená tvrdit, že vloží-li se dva kapitály po 1000 librách št. do dvou stejně výnosných polí, může vynášet rentu jen jedno z nich, ačkoli obě tato pole patří k lepší třídě půdy, která vynáší diferenciální rentu. (Úhrnné množství renty, celková renta určité země, roste tudíž s množstvím vynaloženého kapitálu, aniž nutně stoupá cena jednotlivého pozemku nebo míra renty nebo dokonce množství renty na jednotlivém pozemku; úhrnné množství renty roste v tomto případě s prostorovým rozšířením kultury. To může být spojeno dokonce s poklesem renty na jednotlivých usedlostech.) Jinak by toto tvrzení znamenalo, že vklad kapitálu na dvou různých pozemcích, ležících vedle sebe, podléhá jiným zákonům než postupný vklad kapitálu na témž pozemku, kdežto diferenciální renta se přece vyvozuje právě z toho, že zákon je v obou případech totožný, že výnosnost vkladu kapitálu roste jak na témž poli, tak na různých polích. Jediná modifikace, která tu existuje a která se přehlíží, je, že postupný vklad kapitálu, který se vynaloží na prostorově odlišnou půdu, naráží na překážku pozemkového vlastnictví, což u postupných vkladů kapitálu na téže půdě není. Odtud také protichůdný účinek, jímž se tyto rozdílné formy vkládání v praxi navzájem udržují v mezích. Při tom se nikdy neobjevuje rozdíl v kapitálu. Nezmění-li se složení kapitálu ani míra nadhodnoty, nezmění se ani míra zisku, takže při zdvojnásobeném kapitálu se masa zisku zdvojnásobuje. Rovněž míra renty zůstává za předpokládaných okolností stejná. Vynáší-li kapitál 1000 liber št. rentu x, vynáší za předpokládaných okolností kapitál 2000 liber št. rentu 2x. Ale vzhledem k ploše půdy, která zůstala stejná, protože podle předpokladu dvojnásobný kapitál pracuje na témž poli, stoupla tím, že se zvětšilo množství renty, i výše renty. Týž akr, který vynášel 2 libry št. renty, vynáší nyní 4 libry št.[42]

Poměr části nadhodnoty, peněžní renty — neboť peníze jsou samostatný výraz hodnoty — k půdě je sám o sobě nesmyslný a irracionální, neboť se tu navzájem poměřují nesouměřitelné veličiny: určitá užitná hodnota, pozemek o výměře tolika a tolika čtverečních stop na jedné straně, a hodnota, přesněji nadhodnota na druhé straně. Ve skutečnosti to nevyjadřuje nic jiného, než že za daných poměrů umožňuje vlastnictví čtverečních stop půdy pozemkovému vlastníku zmocňovat se určitého množství nezaplacené práce, realisované kapitálem, který ryje ve čtverečních stopách jako vepř v bramborách {zde je v rukopise v závorkách, ale škrtnuto: Liebig}. Prima facie je však tento výraz totéž, jako kdybychom chtěli mluvit o poměru pětilibrové bankovky k průměru zeměkoule. Ale do zprostředkovací úlohy irracionálních forem, v nichž vystupují a prakticky se shrnují určité ekonomické poměry, praktickým nositelům těchto poměrů v jejich každodenním jednání nic není; a protože jsou zvyklí pohybovat se v nich, jejich rozum se nad nimi nijak nepozastavuje. V tom, co je naskrz rozporné, není pro ně nic záhadného. V jevových formách bez vnitřní souvislosti a nesmyslných, vezmeme-li je isolovaně, cítí se stejně doma jako ryba ve vodě. Platí tu, co praví Hegel o jistých matematických vzorcích: že to, co zdravý lidský rozum pokládá za irracionální, je racionálno, a to, co je pro něho racionální, je sama irracionalita.

Vzhledem k ploše půdy projevuje se tedy vzestup množství renty úplně stejně jako vzestup míry renty; odtud rozpaky, jestliže podmínky, které by vysvětlily jeden případ, u druhého případu chybějí.

Cena půdy však může stoupnout i tehdy, když cena produktu půdy klesá.

V tomto případě se v důsledku další diferenciace může zvýšit diferenciální renta, a tudíž i cena lepších pozemků. Anebo není-li tomu tak, může při zvýšené produktivitě práce cena produktu půdy klesnout, ale tak, že to zvýšená výroba více než vyváží. Dejme tornu, že kvarter stál 60 šilinků. Vyrobí-li se na témž akru s týmž kapitálem 2 kvartery místo jednoho a klesne-li cena jednoho kvarteru na 40 šilinků, vynesou 2 kvartery 80 šilinků, takže hodnota výrobku téhož kapitálu na témž akru o třetinu stoupne, ačkoli cena kvarteru o třetinu klesla. Když jsme pojednávali o diferenciální rentě, vyložili jsme, jak je to možné, aniž se výrobek prodává nad svou výrobní cenou nebo hodnotou. Je to vlastně možné jen dvěma způsoby.Bud se špatná půda vyřadí z konkurence, ale cena lepší půdy stoupá, stoupá-li diferenciální renta, působí-li tedy všeobecné zlepšení na různé druhy půdy nestejně. Anebo se na nejhorší půdě táž výrobní cena (a táž hodnota, platí-li se absolutní renta) v důsledku zvýšené produktivity práce zračí ve větším množství produktu. Produkt představuje i nadále tutéž hodnotu, ale cena jeho alikvotních částí klesla, kdežto jejich počet se zvětšil. Použije-li se téhož kapitálu, je to nemožné; neboť pak se v jakémkoli množství produktu zračí stále jedna a táž hodnota. Ale je to možné, vynaloží-li se dodatečný kapitál na sádru, guano atd., krátce na zlepšení, jehož účinky trvají několik let. Podmínkou je, že cena jednotlivého kvarteru sice klesá, ale ne v témž poměru, jak roste počet kvarterů.

III. Tyto různé podmínky vzestupu renty, a tudíž i ceny půdy všeobecně nebo u jednotlivých druhů půdy, mohou spolu zčásti konkurovat, zčásti se navzájem vylučují a mohou působit jen střídavě. Ale z toho, co jsme vyložili, vyplývá, že ze vzestupu ceny půdy nelze bez všeho dalšího usuzovat, že stoupla renta, a ze vzestupu renty, což má vždy za následek vzestup ceny půdy, nelze bez všeho dalšího usuzovat, že se zvětšil produkt půdy.[43]

*

Místo aby se zabývali skutečnými přírodními příčinami vyčerpávání půdy, které ostatně nikdo z ekonomů, kteří psali o diferenciální rentě, pro stav zemědělské chemie v jejich době neznal, vypomáhali si někteří plochým názorem, že nelze vložit libovolné množství kapitálu do prostorově omezeného pole; tak na př. „Westminster Review“ namítla Richardu Jonesovi, že není možno celou Anglii nakrmit obděláváním Soho Square. Považuje-li se to za zvláštní nevýhodu zemědělství, je pravda právě pravý opak. V zemědělství je možno produktivně vynakládat postupné vklady kapitálu, protože půda sama působí jako výrobní nástroj, což u továrny, kde půda funguje jen jako základ, jako místo, jako prostorová operační základna, není nebo je jen ve velmi úzkých mezích. Je sice možné na malém prostoru, srovnáme-li to s rozdrobeným řemeslem, soustředit velký výrobní závod, a velký průmysl to dělá. Ale při daném vývojovém stupni produktivní síly je vždy zapotřebí určitého prostoru, a stavění do výšky má také své určité praktické hranice. Za těmito hranicemi vyžaduje rozšiřování výroby také rozšiřování rozlohy pozemku. Fixní kapitál vložený do strojů atd. se používáním nezlepšuje, nýbrž se naopak opotřebovává. Nové vynálezy mohou i zde provést jednotlivá zlepšení, ale předpokládá-li se rozvoj produktivní síly jako daný, může se stroj jen zhoršovat. Při rychlém rozvoji produktivní síly se musí všechny staré stroje nahradit výhodnějšími; musí se tedy vyhodit. Naproti tomu půda, zachází-li se s ní správně, se neustále zlepšuje. Ta přednost půdy, že postupné vklady kapitálu mohou být výhodné, aniž přijdou nazmar dřívější vklady, obsahuje zároveň možnost rozdílu ve výnosech těchto postupných vkladů kapitálu.

__________________________________

Poznámky:

* A. Smith: „An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations“, Londýn 1776. (Pozn. red. čes. vydání).

39 Laing, Newman.

40 Crowlingtonská stávka. Engels: „Lage der arbeitenden Klasse in England“, str. 307. (Engels: „Postavení dělnické třídy v Anglii“, 1950, str. 234.)

41 „Dláždění londýnských ulic umožnilo vlastníkům několika holých skalisek na skotském pobřeží brát rentu ze skalnaté půdy, která byla dříve úplně neužitečná.“ A. Smith: „Wealth of Nations“, kniha I, kap. XI, 2.

42 Je jednou ze zásluh Rodbertusových, k jehož významnému spisu o rentě se vrátíme v knize IV, že tento bod rozvedl. Mýlí se jen v tom, že za prvé předpokládá, že u kapitálu se vzrůst zisku vždy projevuje také jako vzrůst kapitálu, takže prý poměr při rostoucím množství zisku zůstává týž. To je však nesprávné, protože při změněném složení kapitálu může míra zisku přes nezměněné vykořisťování práce stoupat právě proto, že poměrná hodnota konstantní části kapitálu ve srovnání s jeho variabilní částí klesá. — Mýlí se za druhé v tom, že o tomto poměru peněžní renty ke kvantitativně určitému pozemku, např. k jednomu akru, pojednává jako o něčem, co klasická ekonomie při svém zkoumání vzestupu nebo poklesu renty prostě předpokládá. Ale i to je nesprávné. Klasická ekonomie pojednává o míře renty, pokud zkoumá rentu v její naturální formě, vždy v poměru k produktu, a pokud ji zkoumá jako peněžní rentu, v poměru k zálohovanému kapitálu, protože to jsou skutečně racionální výrazy.

43 O poklesu cen půdy při vzestupu renty jako faktu viz Passy.