Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Co před revolucí prohlašovala naše strana o válce
Obzvlášť zajímavá jsou prohlášení, která měla na zřeteli právě vítězství revoluce šovinistické („obranářské“). List Social-demokrat[44], vycházející v Ženevě jako ústřední orgán Sociálně demokratické dělnické strany Ruska za Zinovjevovy a Leninovy redakce, uveřejnil v 47. čísle z 13. října 1915 jménem redakce toto:
„8. Za revolucionáře-šovinisty považujeme všechny ty, kdo si přeji zvítězit nad carismem, aby mohli zvítězit nad Německem, aby mohli drancovat v jiných zemích, aby mohli upevnit nadvládu Velkorusů nad ostatními národy Ruska atd. Revoluční šovinismus pramení z třídního postavení maloburžoazie. Ta vždycky kolísá mezi buržoazií a proletariátem. A dnes kolísá mezi šovinismem (který jí brání, aby byla důsledně revoluční dokonce i ve smyslu demokratické revoluce) a proletářským internacionalismem. Politickými mluvčími této maloburžoazie jsou dnes v Rusku trudovici[45], socialisté-revolucionáři, Naša zarja[46], Čcheidzeho frakce[47], organizační výbor, pan Plechanov a jemu podobní. 9. Kdyby v Rusku zvítězili revolucionáři-šovinisté, byli bychom proti obraně jejich ‚vlasti‘ v této válce. Naše heslo zní — proti šovinistům, i kdyby byli revolucionáři a republikány, proti nim a za spojenectví mezinárodního proletariátu v zájmu uskutečnění socialistické revoluce. 10. Na otázku, zda v Rusku může mít v buržoazní revoluci vedoucí úlohu proletariát, odpovídáme: Ano, může, pokud se maloburžoazie v rozhodujících okamžicích přikloní doleva, a doleva ji tlačí nejen naše propaganda, nýbrž i řada objektivních faktorů — ekonomických, finančnich (válečná břemena), vojenských, politických aj. 11. Na otázku, co by udělala strana proletariátu, kdyby jí revoluce dala v nynější válce moc, odpovídáme: Navrhli bychom všem válčícím zemím mír pod podmínkou, že budou osvobozeny kolonie a všechny závislé, porobené a neplnoprávné národy. Tuto podmínku by za nynějšího složení vlád ani Německo, ani Anglie a Francie nepřijaly. Pak bychom museli připravit a vést revoluční válku, tj. velmi radikálně a důsledně bychom uskutečnili nejenom celý náš minimální program, ale začali bychom zároveň systematicky mobilizovat k povstání všechny národy dosud utlačované Velkorusy, všechny kolonie a závislé země Asie (Indii, Čínu, Persii atd.), ale také a především bychom mobilizovali k povstání socialistický proletariát Evropy proti jeho vládám i přes odpor sociálšovinistů v jeho řadách. Vítězství proletariátu v Rusku by nepochybně vytvořilo mimořádně příznivé podmínky pro revoluční hnutí jak v Asii, tak i v Evropě. Dokázal to už i rok 1905[48]. A mezinárodní solidarita revolučního proletariátu je na rozdíl od hysterie oportunismu a sociálšovinismu faktem.“[a]
Pravda, č. 56
26. (13.) kvitna 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 69—70. Red.
44 Social-demokrat — ilegální list, ústřední orgán SDDSR, vycházel od února 1908 do ledna 1917, 1. číslo v Rusku, potom bylo jeho vydávání přeneseno za hranice; čísla 2—32 (únor l909—prosinec 1913) vyšla v Paříži, čísla 33—58 (listopad 1914—leden 1917) v Ženevě. Celkem vyšlo 58 čísel, z toho pět s přílohou. Od prosince 1911 byl redaktorem listu Social-demokrat Lenin; list uveřejnil přes 80 Leninových článků a noticek.
Za první světové války sehrál list Social-demokrat významnou úlohu v boji proti mezinárodnímu oportunismu, nacionalismu a šovinismu, v propagování bolševických hesel, v burcování dělnické třídy a pracujících mas k boji proti imperialistické válce a jejím iniciátorům. Na stránkách listu vyšel Leninův článek O hesle Spojených států evropských, v němž poprvé vyslovil myšlenku, že socialismus možná zvítězí zpočátku jen v jedné zemi. List Social-demokrat byl široce distribuován v Rusku, jeho nejzávažnější články byly přetiskovány v místních bolševických listech, což pomáhalo politicky vzdělávat a v internacionálním duchu vychovávat ruský proletariát a připravovat masy k revoluci.
List Social-demokrat významně přispěl k semknutí internacionalistických silv mezinárodní sociální demokracii. Přes všechny překážky vyplývající z válečného stavu se dostával do mnoha zemí.
Lenin vysoce hodnotil zásluhy listu Social-demokrat za první světové války a později napsal, že bez prostudování článků v něm otištěných „se neobejde žádný uvědomělý dělník, který chce pochopit vývoj idejí mezinárodní socialistické revoluce a jejího prvního vítězství 25. října 1917“ (Spisy 27, Praha 1962, s.2l6).
45 Trudovici — (Trudovická skupina) — skupina maloburžoazních demokratů ve Státních dumách v Rusku, složená z rolníků a příslušníků narodnicky smýšlející inteligence. Trudovickou frakci vytvořili v dubnu 1906 rolničtí poslanci v I. státní dumě. V dumě trudovici kolísali mezi kadety a sociálními demokraty. Za první světové války zastávala většina trudoviků stanovisko sociálšovinistické.
Po únorové revoluci vyjadřovali zájmy kulactva a aktivně podporovali prozatimní vládu. Trudovik Zarudnyj, který se stal ministrem spravedlnosti po červencových událostech, pronásledoval bolševickou stranu. Říjnovou revoluci přijali trudovici nepřátelsky, přešli do tábora kontrarevoluční buržoazie.
46 Naša zarja — legální měsíčník menševiků-likvidátorů; vycházel v Petrohradu od ledna 1910 do září 1914. Časopis řídil A. N. Potresov, spolupracovali s ním S. O. Cederbaum, F. I. Dan aj. Časopis se stal centrem likvidátorů v Rusku. Od počátku první světové války zaujímal sociálšovinistické stanovisko.
47 Čcheidzeho frakce — menševická frakce ve IV. státní dumě, v jejímž čele stál N. S. Čcheidze. Za první světové války zastávala centristické stanovisko, ve skutečnosti ve všem podporovala politiku ruských sociálšovinistů. Oportunistickou linii Čcheidzeho frakce kritizoval Lenin v článcích Má organizační výbor a Čcheidzeho frakce vlastní linii? a Čcheidzeho frakce a její úloha (viz Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 259—265; sv. 30, Praha 1987, s. 254—258) a v jiných dílech.
48 První ruská revoluce 1905—1907 výrazně ovlivnila dělnické a revoluční hnutí v Evropě a v Asii. Hrdinný boj ruských dělníků ukázal, že takzvané „pokojné období“ v dělnickém hnuti (1872 až 1904) skončilo. Roku 1905 se pod vlivem stávkového boje v Rusku převalila evropskými zeměmi vlna stávek a demonstrací za všeobecné volební právo (Vídeň, Praha, řada německých měst).
Revoluce z let 1905—1907 v Rusku měla obrovský vliv na probuzení revolučního hnutí v asijských zemích — v Turecku, v Persii a v Číně. Roku 1908 došlo k buržoazní revoluci v Turecku. V letech 1905—1911 probíhala revoluce v Persii, byla však potlačena spojeným úsilím britského a ruského imperialismu. V letech 1910 až 1911 došlo k revolučnímu hnutí v Číně, které vedlo až k buržoazní revoluci, k pádu dynastie Čching a k vytvořeni buržoazní republiky.