Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin
Úkoly proletariátu v naší revoluci



Revoluční obranářství a jeho třídní význam

9. Nejvýznamnějším a nejvýraznějším projevem maloburžoazní vlny, která zaplavila „téměř všechno“, je nepochybně revoluční obranářství. Právě ono je úhlavním nepřítelem dalšího zdárného rozvíjení revoluce v Rusku.

Kdo v této věci podlehl a nedokázal se z obranářství vymanit, je pro revoluci ztracen. Masy však podléhají jinak než vůdcové a jinak, jinou vývojovou cestou, jiným způsobem se z různých vlivů vymaňují.

Revoluční obranářství je jednak výsledkem klamání mas buržoazií, výsledkem slepé důvěřivosti rolníků a části dělníků, jednak výrazem zájmů a hlediska drobného vlastníka, zainteresovaného do určité míry na anexích a na bankovních ziscích a „posvátně“ zachovávajícího tradice carismu, který demoralizoval Velkorusy tím, že z nich učinil katy jiných národů.

Buržoazie klame lid tím, že zneužívá jeho ušlechtilého, hrdého vztahu k revoluci a líčí věci tak, jako by se touto etapou revoluce, kdy carskou monarchii vystřídala gučkovovsko-miljukovovská skororepublika, změnil sociálně politický charakter války vedené Ruskem. A lid — dočasně — uvěřil, do značné míry pod vlivem starých předsudků, které ho nutily vidět v jiných národech Ruska, než je velkoruský, jakési vlastnictví nebo dědičný statek Velkorusů. Hanebná demoralizace velkoruského národa, již má na svědomí carismus, který učil vidět v jiných národech něco nižšího, něco, co „právem“ náleží Velkorusku, nemohlá zmizet naráz.

Je zapotřebí, abychom dovedli masám vysvětlit, že sociálně politický charakter války neurčuje „dobrá vůle“jednotlivců nebo skupin, ba ani národů, nýbrž postavení třídy, která válku vede, její politika, neboť válka je pokračováním politiky, kontakty kapitálu jakožto síly ovládající ekonomiku v soudobé společnosti, imperialistický charakter mezinárodního kapitálu, závislost Ruska — finanční, bankovní a diplomatická — na Anglii, Francii atd. Není snadné umět to masám srozumitelně vysvětlit, nikdo z nás to bez chyb hned nedokáže.

Avšak zaměření anebo přesněji obsah naší propagandy musí být jedině takový. Sebemenší ústupek revolučnímu obranářství by byl zradou socialismu, úplným ústupem od internacionalismu, i kdybychom to omlouvali sebehezčími řečmi a nejrůznějšími „praktickými“ důvody.

Heslo Pryč s válkou! je samozřejmě správné, jenomže nepřihlíží ke specifice nynějších úkolů, k nutnosti přistupovat k širokým masám jinak. Podle mého názoru se podobá heslu Pryč s carem!, s nímž šel nezkušený agitátor „za starých zlatých časů“ jednoduše rovnou na vesnici — a dostal výprask. Řadoví stoupenci revolučního obranářství jsou poctiví — ne ve smyslu osobním, ale třídním, tj. patří k těm třídám (dělníci a chudí rolníci), které z anexí a z potlačování cizích národů skutečně nic nemají. Jsou něco jiného než buržoové a páni „inteligenti“, kteří velmi dobře vědí, že se nemohou zříci anexí, pokud se nezřeknou nadvlády kapitálu, a nestoudně klamou lid hezkými řečmi, ustavičnými sliby a nespočetnými přísliby.

Řadový stoupenec obranářství se dívá na věci jednoduše, očima maloměšťáka: „Nechci žádné anexe, Němec ‚se vrhá‘ na mne, bráním teda spravedlivou věc a vůbec ne nějaké imperialistické zájmy.“ Takovému člověku musíme znovu a znovu vysvětlovat, že nezáleží na jeho osobním přání, ale na masových, třídních, politických vztazích a podmínkách, na souvislosti války se zájmy kapitálu a s mezinárodní sítí bank atd. Jedině takový boj proti obranářství má význam a vyhlídky na úspěch — možná ne příliš brzký, zato však jistý a trvalý.