Marxistický internetový archiv - Česká sekce

V. I. Lenin: Proletářská revoluce a renegát Kautský
říjen – listopad 1918

SOVĚTSKÁ ÚSTAVA

   Jak jsem již poznamenal, zbavení buržoasie volebního práva není nezbytným a nevyhnutelným znakem diktatury proletariátu. Také v Rusku nemluvili bolševici, kteří již dávno před říjnem razili heslo takové diktatury, předem o tom, že je nutno vykořisťovatele zbavit volebního práva. Tato složka diktatury se tu neobjevila „podle plánu“ nějaké strany, nýbrž vznikla sama sebou v průběhu boje. Historik Kautský to ovšem nepostřehl. Nepochopil, že buržoasie již v době, kdy byli v Sovětech u vesla menševici (kompromisníci, paktující se s buržoasií), se sama oddělila od Sovětů, bojkotovala je, stavěla se proti nim a osnovala proti nim pikle. Sověty vznikly bez jakékoliv ústavy a pres rok (od jara 1917 do léta 1918) existovaly bez jakékoliv ústavy. Běsnění buržoasie proti samostatné a všemocné (protože všeobsáhlé) organisaci utiskovaných mas, boj — a to nejbezohlednější, nejhamižnější a nejšpinavější boj buržoasie proti Sovětům, a posléze zjevná účast buržoasie (od kadetů po pravé esery, od Miljukova po Kerenského) v kornilovštině — to vše připravilo formální vyloučení buržoasie ze Sovětů.
   Kautský slyšel o kornilovštině, avšak velkopansky kašle na historická fakta, na průběh a formy boje, určující formy diktatury: vždyť k čemupak fakta, jde-li o „čistou“ demokracii? „Kritika“ Kautského, namířená proti tomu, aby byla buržoasie zbavena volebního práva, vyniká proto takovou… líbeznou naivností, která by byla dojemná u nemluvněte, avšak u člověka, jenž dosud nebyl úředně prohlášen za slabomyslného, budí odpor.
   …„Kdyby se kapitalisté za všeobecného hlasovacího práva octli v nepatrné menšině, spíše by se smířili se svým osudem“ (str. 33)... Dojemné, že ano? Přemoudrý Kautský jistě mnohokrát v dějinách viděl a z pozorování skutečného života vůbec jistě skvěle zná takové statkáře a kapitalisty, kteří dbají vůle většiny utiskovaných mas. Přemoudrý Kautský stojí pevně na stanovisku „oposice“‚ tj. na stanovisku vnitroparlamentního boje. Také doslova píše: „oposice“ (str. 34 a na mnoha jiných místech).
   Ó, veleučený historiku a politiku! Neuškodilo by vám, kdybyste věděl, že „oposice“ je pojem klidného a jen parlamentního boje, tj. pojem, odpovídající nerevoluční situaci, odpovídající situaci, kdy není revoluce. Za revoluce jde o bezohledného nepřítele v občanské válce — žádné reakcionářské jeremiády maloměšťáka, který se bojí takové války stejně, jako se jí bojí Kautský, nezmění nic na této skutečnosti. Je prostě směšné hloubat nad otázkami bezohledné občanské války v době, kdy se buržoasie neštítí žádného zločinu — příklad versailleských a jejich paktu s Bismarckem říká leccos každému, kdo neposuzuje historii jako Gogolův Petruška[16] — v době, kdy buržoasie volá na pomoc cizí státy a kuje s nimi pikle proti revoluci. Revoluční proletariát si prý má právě tak jako pan „konfusní rada“ Kautský natáhnout noční čepičku a v buržoasii, která organisuje dutovská, krasnovská a česká kontrarevoluční povstání a platí miliony sabotérům — spatřovat legální „oposici“. Ó, jaká hlubokomyslnost!
   Kautského zajímá výhradně formálně právní stránka, takže čteme-li jeho úvahy o sovětské ústavě, vzpomínáme si mimoděk na Bebelova slova: „Právníci jsou .naprostí reakcionáři“.
   „Ve skutečnosti — píše Kautský — není vůbec možno zbavit práv pouze kapitalisty. Kdo je kapitalistou v právním smyslu? Majetný člověk? I v zemi hospodářsky tak vyspělé, jako je Německo, jehož proletariát je tak četný, byly by ustavením sovětské republiky zbaveny politických práv veliké masy. Roku 1907 ve třech velkých skupinách: v zemědělství, průmyslu a obchod bylo v Německé říši napočteno ve skupině zaměstnanců a námezdních dělníků něco přes 35 milionů příslušníků povolání (osob výdělečně činných a členů jejich rodin) a ve skupině samostatně výdělečně činných 17 milionů. Může tedy mít některá strana velmi dobře za sebou většinu námezdních dělníků, a přesto bude představovat menšinu obyvatelstva“ (str. 33).
   To je jedna z ukázek, jak Kautský usuzuje. Nu, není to kontrarevoluční fňukání měšťákovo? Proč jste, pane Kautský, zařadil všechny „samostatně výdělečně činné“ mezi osoby zbavené práv, třebaže dobře víte, že převážná většina ruských rolníků nezaměstnává námezdní dělníky, že tedy práv není zbavena? Není to fixlování?
   Proč jste, veleučený národohospodáři, neuvedl vám dobře známé údaje o námezdní práci v zemědělství podle skupin podniků obsažené v téže německé statistice z r. 1907? Proč jste neseznámil německé dělníky, čtenáře své brožury, s těmito údaji, z který by bylo patrno, kolik je podle německé statistiky  v y k o ř i s ť o v a t e l ů  a jak málo je jich v porovnání s celkovým počtem „podnikat v zemědělství“?
   Proto, poněvadž vaše renegátství z vás učinilo obyčejného sykofanta ve službách buržoasie.
   Kapitalista, nastojte, je prý neurčitý právní pojem, a Kautský na několika stránkách kaceřuje „zvůli“ sovětské ústavy. Anglické buržoasii tento „seriosní vědátor“ dovoluje, aby vypracovávala a propracovávala novou (novou pro středověk) buržoasní ústavu po staletí, kdežto nám, dělníkům a rolníkům Ruska, nechce tento představitel lokajské vědy dát žádnou lhůtu. Na nás žádá, abychom vypracovali ústavu do poslední písmenky v několika měsících...
   … „Zvůle“! Představte si, jaká bezedná propast nejšpinavějšího lokajství vůči buržoasii, nejtupějšího pedantství zeje z této výtky. Když zcela buržoasní a většinou reakční právníci kapitalistických zemí vypracovávali po celá staletí nebo desetiletí nejpodrobnější ustanovení, když napsali desítky a sta svazků zákonů a komentářů k nim, utlačujících dělníka, poutajících na rukou i nohou venkovského chudáka, stavících tisíce nástrah a překážek každému prostému pracujícímu člověku z lidu — ó, v tom buržoasní liberálové a pan Kautský nevidí „zvůli“! To je „pořádek“ a „zákonitost“! Tady je promyšleno a přesně zapsáno všechno, jak je možno chudého člověka „přitisknout ke zdi“. Tady jsou tisíce buržoasních advokátů a byrokratů (o nichž Kautský vůbec mlčí, pravděpodobně právě proto, že Marx přikládal ohromný význam rozbití byrokratické mašinerie...) — advokátů a byrokratů, kteří dovedou vykládat zákony tak, že se dělníkovi a střednímu rolníkovi nikdy nepodaří prodrat drátěnými zásekami těchto zákonů. To není „zvůle“ buržoasie, to není diktatura hamižných a špinavých vykořisťovatelů, kteří se nacucali krve lidu, kdepak! To je „čistá demokracie“, která se den ze dne stává stále čistší a čistší.
   A když pracující a vykořisťované třídy, odříznuté imperialistickou válkou od svých zahraničních bratří, utvořily po prvé v dějinách své sověty, povolaly k politickému budování masy, které buržoasie utiskovala, deptala a ohlupovala, a když počaly samy budovat nový, proletářský stát, když počaly v ohni urputného boje, v ohni občanské války načrtávat hlavní principy státu bez vykořisťovatelů, spustili všichni buržoasní ničemové, celá banda upírů i se svým trabantem Kautským pokřik o „zvůli“! Nu, cožpak je vůbec možné, aby tito nevzdělanci, dělníci a rolníci, tato „luza“ uměla vyložit své zákony? Kde mají vzít cit spravedlnosti, oni, prostí pracující lidé, jimž neradí vzdělaní advokáti, buržoasní publicisté, Kautští a přemoudří staří byrokraté?
   Z mé řeči 29. dubna 1918[17] otiskuje pan Kautský tato slova:
   … „Masy samy určují způsob a lhůty voleb“... A „čistý demokrat“ Kautský dovozuje:

Zdá se tedy, že si jakákoliv schůze voličů nemůže stanovit volební řád podle své vůle. Zvůle a možnost zbavit se nepohodlných oposičních živlů v řadách proletariátu samého by takto byly vystupňovány do nejzazších mezí“ (str. 37).

Nu, čím se to liší od řečí prodejného pisálka, zjednaného kapitalisty, jenž běduje za stávek, že masa utiskuje pilné dělníky, „chtějící pracovat“? Proč byrokraticko-buržoasni stanovení volebního řádu v „čisté“ buržoasní demokracii není zvůlí? Proč by cit spravedlnosti u mas, které povstaly do boje proti svým odvěkým vykořisťovatelům, které jsou vychovávány a zocelovány tímto neohroženým bojem, měl být méně vyvinut než u hrstky byrokratů, intelektuálů i advokátů, vychovaných v buržoasních předsudcích?
   Kautský je skutečně socialistou, neopovažujte se pochybovat o upřímnosti tohoto ctihodného otce rodiny, tohoto loyálního občana. Je horoucím a přesvědčeným přívržencem vítězství dělníků, proletářské revoluce. Přál by si jen, aby slaďoučcí maloměšťáčtí inteligentíkové a šosáci v noční čepičce sestavili předem před hnutím mas, před jejich urputným bojem proti vykořisťovatelům a bezpodmínečně bez občanské války umírněný a puntičkářský statut vývoje revoluce...
   Náš veleučený Juduška Golovlev[18] s hlubokým mravním rozhořčením vypráví německým dělníkům, že I 4. června 1918 se Všeruský ústřední výkonný výbor sovětů usnesl vyloučit ze Sovětů zástupce strany pravých eserů a menševiků.
   „Toto opatření — píše Juduška Kautský, všecek planouc ušlechtilou nevolí — není namířeno proti určitým osobám, které se dopustily určitých trestných činů... V ústavě sovětské republiky není slova o imunitě poslanců — členů sovětů. Ze sovětů jsou zde vyloučeny nikoliv určité osoby, nýbrž určité strany“ (str. 37)
   Ano, to je opravdu strašné, to je nepřípustné odchýlení se od čisté demokracie, podle jejíchž zásad bude dělat revoluci náš revoluční Juduška Kautský. My, ruští bolševici, jsme měli nejdříve slíbit imunitu Savinkovům a spol., Liberdanům, Potresovům[19] (,‚aktivistům“) a spol., pak napsat trestní zákoník, který by prohlásil účast v československé kontrarevoluční válce nebo spolčení s německými imperialisty na Ukrajině nebo v Gruzínsku proti dělnictvu vlastní země za „trestný čin“, a teprve potom, na základě tohoto trestního zákoníku bychom měli podle „čisté demokracie“ právo vylučovat ze sovětů „určité osoby“. Přitom se samo sebou rozumí, že Čechoslováci, kteří prostřednictvím Savinkovů, Potresovů a Liberdanů nebo pomocí jejich agitace dostávají peníze od anglických a francouzských kapitalistů, jakož i Krasnovové, kteří dostávají od Němců s pomocí ukrajinských a tifliských menševiků munici, by zůstali klidně sedět tak dlouho, dokud bychom nesestavili správný trestní zákon, a zatím by se jako nejčistší demokraté spokojili rolí „oposice“…
   Stejně silné mravní rozhořčení u Kautského vzbuzuje to, že sovětská ústava zbavuje volebního práva ty, kdož „zaměstnávají námezdní dělníky pro zisk“.
   „Domácký dělník nebo malý mistr s jedním tovaryšem — píše Kautský — třebas žije a cítí zcela proletářsky, nemá volební právo,“ (str. 36).
   Jaká odchylka od „čisté demokracie“! Jaká nespravedlnost! Doposud se sice všichni marxisté domnívali, a nesčíslné skutečnosti to potvrzovaly, že drobní podnikatelé jsou nejnesvědomitějšími a nejskrbličtějšími vykořisťovateli námezdních dělníků, ale Juduška Kautský nemá samozřejmě na zřeteli třídu drobných podnikatelů (kdo si to jen vymyslil škodlivou theorii třídního boje?), nýbrž jednotlivé osoby, takové vykořisťovatele, kteří „žijí a cítí zcela proletářsky“. Pověstná „šetrná Anežka“, o které se soudilo, že je již dávno nebožkou, vstala pod perem Kautského z mrtvých. Tuto šetrnou Anežku si vymyslil a před několika desetiletími uvedl v německé literatuře do světa „čistý“ demokrat měšťák Evžen Richter. Předpovídal nevylíčitelné pohromy, které přinese diktatura proletariátu, konfiskace kapitálu vykořisťovatelů, a ptal se s nevinnou tváří: kdo je kapitalistou v právním smyslu? Jako příklad uvedl chudou šetrnou švadlenku (,‚šetrnou Anežku“), kterou zlí „diktátoři proletariátu“ obírají o poslední groš. Byly doby, kdy se celá německá sociální demokracie smála této „šetrné Anežce“ čistého demokrata Evžena Richtra. Ale to bylo dávno, za onoho času, kdy žil ještě Bebel, jenž otevřeně a bez okolků říkal pravdu, že ve straně je mnoho nacionálních liberálů; za onoho času, kdy Kautský nebyl ještě renegátem.
   Nyní „šetrná Anežka“ vstala z mrtvých v podobě „zcela proletářsky žijícího a cítícího malého mistra s jedním tovaryšem“. Zlí bolševici mu ubližují, berou mu volební právo. Pravda, „každá volební schůze“ jak praví týž Kautský, může v sovětské republice připustit k účasti i chudého živnostníčka, který má, dejme tomu, spojení s určitou továrnou, jestliže není výjimečně vykořisťovatelem a opravdu „žije a cítí zcela proletářsky“. Je však možno se spolehnout na znalost života a na cit spravedlnosti neuspořádané závodní schůze prostých dělníků, která jedná (ó, jaká hrůza) bez statutu? Není jasné, že je lepší dát volební právo všem vykořisťovatelům, všem, kdož zaměstnávají námezdní dělníky, než riskovat možnost, že dělníci ublíží „šetrné Anežce“ a „proletářsky žijícímu a cítícímu živnostníčkovi“?

*

   Nechť jen hanobí odporní renegátští ničemové za jásotu buržoasie a sociálšovinistů[20] naši sovětskou ústavu, že bere vykořisťovatelům volební právo. To je dobře, neboť to uspíší a prohloubí rozchod evropských revolučních dělníků se Scheidemanny a Kautskými, Renaudely a Longuety, Hendersony a Ramsay Macdonaldy, se starými vůdci a starými zrádci socialismu.
   Masy utiskovaných tříd a třídně uvědomělí a poctiví vůdci z řad revolučních proletářů půjdou s námi. Postačí seznámit tyto proletáře a tyto masy s naší sovětskou ústavou a hned řeknou: To jsou skuteční n a š i n c i, to je skutečná dělnická strana, skutečná dělnická vláda. Neboť neklame dělníky žvaněním o reformách, jako nás klamali všichni uvedení vůdcové, nýbrž opravdu bojuje proti vykořisťovatelům, provádí seriosní revoluci, bije se skutečně za úplné osvobození dělníků.
   Jestliže Sověty po jednoleté „praxi“ zbavily vykořisťovatele hlasovacího práva, znamená to, že to jsou opravdu organisace utiskovaných mas, a nikoliv sociálimperialistů a sociálpacifistů kteří se zaprodali buržoasii. Jestliže tyto Sověty vzaly hlasovací právo vykořisťovatelům, znamená to, že to nejsou orgány maloburžoasního paktování s kapitalisty, orgány parlamentního žvaněn (Kautských, Longuetů a Macdonaldů), nýbrž orgány skutečně revolučního proletariátu, bojujícího na život a na smrt proti vykořisťovatelům.
   „Brožura Kautského je zde téměř neznámá“, psal mi nedávno (dnes je 30. října) dobře informovaný soudruh z Berlína. Rad bych našim vyslancům v Německu a ve Švýcarsku, aby nelitovali několika tisícovek na zakoupení této brožury a rozdali ji zdarma třídně uvědomělým dělníkům, aby byla do bláta zašlapána „evropská“ — čti: imperialistická a reformistická sociální demokracie, která se už dávno stala „páchnoucí mrtvolou“.

*

   Na konci svého spisu, na str. 61 a 63 pan Kautský hořce běduje, že „nová theorie“ (jak nazývá bolševismus, obávaje se dotknout se Marxovy a Engelsovy analysy Pařížské komuny!) „nalézá přívržence dokonce ve starých demokraciích, jako na př. ve Švýcarsku“. Pro Kautského je „nepochopitelné“ ‚ že „tuto theorii mohou přijímat němečtí sociální demokraté“.
   Nikoli, to je zcela pochopitelné, neboť po významných poučeních z války se protiví revolučním masám jak Scheidemannové, tak i Kautští.
   „My“ jsme byli vždy pro demokracii — píše Kautský — a náhle bychom se jí měli zříci!
   „My“, sociálně demokratičtí oportunisté, jsme byli vždy proti diktatuře proletariátu a Kolbové a spol. to již dávno otevřeně hlásali. Kautský to ví a marně doufá, že zatají čtenářům zřejmý fakt svého „návratu do lůna“ Bernsteinů a Kolbů.
   „My“, revoluční marxisté, jsme nikdy z „čisté“ (buržoasní) demokracie nedělali modlu. Plechanov byl r. 1903, jak známo, revolučním marxistou (až do svého smutného obratu, který jej přivedl na posice ruského Scheidemanna). A Plechanov prohlásil tehdy na sjezdu strany, na kterém byl schválen program, že za revoluce, bude-li to nutno, zbaví proletariát kapitalisty volebního práva, rozežene jakýkoli parlament, bude-li kontrarevoluční. Každý se může přesvědčit, že tento názor jedině odpovídá marxismu, třebas už jen z Marxových a Engelsových výroků, které jsem výše citoval. To vyplývá jasně ze všech zásad marxismu.
   „My“, revoluční marxisté, jsme nikdy nemluvili k lidu tak, jak rádi mluvívali kautskyánci všech národů, kteří se hrbí před buržoasií, přizpůsobují se buržoasnímu parlamentarismu, zamlčují buržoasní ráz soudobé demokracie a žádají jen její rozšíření, jen její uskutečnění do všech důsledků.
   “My“ jsme říkali buržoasii: „Vy, vykořisťovatelé a pokrytci, mluvíte o demokracii, ale současně stavíte na každém kroku nesčíslné překážky, bránící utiskovaným masám účastnit se politiky. Bereme vás za slovo a v zájmu těchto mas požadujeme rozšíření  v a š í  buržoasní demokracie, abychom masy připravili k revoluci, která smete vás, vykořisťovatele. A pokusíte-li se vy, vykořisťovatelé, postavit se na odpor naší proletářské revoluci, bez milosti vás potlačíme, zbavíme vás všech práv, a nejen to: nedáme vám chleba, neboť v naší proletářské republice budou vykořisťovatelé bezprávní, budou prohlášeni za psance, neboť jsme socialisty doopravdy a nikoli po scheidernannovsku a kautskyánsku“.
   To jsme říkali a budeme říkat „my“, revoluční marxisté, a proto také utiskované masy budou pro nás a s námi, kdežto Scheidemannové a Kautští budou na smetišti renegátů.

__________________________________

Poznámky:

[16] Petruška — sluha-nevolník, postava z Gogolových „Mrtvých duší“ četl, co mu padlo do ruky, aniž chápal obsah knih, zajímal ho jedině způsob čtení. (Pozn. překl. čes. originálu)

[17] V. I. Lenin. Spisy, rusky, 3. vydání, sv. XXII, str. 469—498. (Pozn. red. čes. originálu)

[18] Juduška Golovlev — typ feudálního statkáře, pokrytce a pobožnůstkáře z novelly ruského spisovatele M. J. Saltykova-Ščedrina „Páni Golovlevové“ (Pozn. překl. čes. originálu)

[19] Savinkov B. V. (1879—1925) — eser. — Liberdanové — ironická přezdívka menševikům, podle jmen dvou menševických vůdců Libera a Dana— Potresov A. N. (1869—1934) — jeden z vůdců menševismu. (Pozn. překl. čes. originálu)

[20] Právě jsem přečetl úvodník „Frankfurter Zeitung“ (z 22. října 1918, č. 293), kde je s nadšením citována brožura Kautského. Časopis bursiánů je spokojen. Jak by ne! Soudruh z Berlína mi píše, že „Vorwärts“, list Scheidemannů, prohlásil ve zvláštním článku, že podpisuje téměř každou řádu Kautského. Gratulujeme, gratulujeme! (Pozn. Leninova)