Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Lassalle


Kolín 2. května. Včera jsme slíbili, že se vrátíme k obžalobě proti Lassallovi.

Lassalle je obžalován ze „zločinu podle článků 87 a 102 trestního zákoníku“.

Článek 87 je namířen proti „atentátu nebo spiknutí, jehož účelem je vyzývat (exciter) občany nebo obyvatele k ozbrojení proti císařské moci“.

Podle článku 102 podléhají trestům (hlavně trestu smrti) uvedeným v předcházejících článcích oddílu (k němuž patří také článek 87) všichni, kdo řečmi na veřejných místech a na veřejných shromážděních nebo vyvěšováním plakátů vyzývají (excitent) občany těmto zločinům. Jen v případě, že výzva zůstala bez účinku, zmírňuje se trest smrti na vyhnanství.

Z čeho je tedy Lassalle obžalován?

Protože se prý provinil zároveň proti článku 87 i proti článku 102, může být obviněn jen z toho,

že vyzýval podle článku 102 ke zločinu podle článku 87, tj.:

vyzýval občany k atentátu nebo spiknutí, jehož cílem bylo vyzývat k ozbrojení proti královské moci, tj.:

vyzýval občany k výzvě k ozbrojení!

To je pro obyčejný lidský rozum dost zřejmý nesmysl. Ale co naplat, prokuratura a obžalovací senát tak ráčily rozhodnout!

Článek 102, který staví výzvu ke zločinu podle článků 86 až 101 naroveň spáchanému zločinu, jestliže výzva měla úspěch, se totiž dá velmi dobře použít na všechny tyto články. Dá se použít dokonce i na ostatní body téhož článku 87. Všechny tyto články jsou totiž namířeny proti určitým činům, ke kterým je možno podněcovat. Článek 87, namířený proti atentátu a spiknutí, týká se například také atentátu a spiknutí proti životu a osobě císařově, atentátu a spiknutí, jehož účelem je změnit nebo zvrátit vládní formu nebo posloupnost na trůně. To všechno jsou věci, ke kterým je možno „vyzývat“. Výzva k zavraždění krále a k revoluci je fakt zcela možný, výzva ke spiknutí, jehož účelem je zavraždění krále nebo revoluce, se také může vyskytnout. Ale „vyzývat k provedení atentátu nebo spiknutí za účelem výzvy k ozbrojení proti královské moci“, krátce dopouštět se výzvy k výzvě, to je tak nemožný, tak nesmyslný zločin jako „pokus o vzdálený pokus o velezradu“, který tak mnohého chudinku buršáka za nebožtíka pruského zákoníku stál deset let na pevnosti, anebo jako to pověstné suspect de suspicion dʼincivisme (podezřelý z podezření z nedostatku občanského cítění), o kterém tvrdí lidé, nosící legitimistické brýle, že prý je našli ve vězeňských seznamech z doby teroru roku 93.

Anebo, je-li „výzva k výzvě k ozbrojení“ vskutku logicky a právně možný zločin, nesměl by být Lassalle, má-li být proti němu uplatňována zmíněná část článku 87 a zároveň článek 102, obžalován pro neusskou řeč, nýbrž pro adresu Národnímu shromáždění, v níž se praví: „Zapřísaháme Národní shromáždění: volejte do zbraně!“

Zde je „výzva k výzvě k ozbrojení“. Ale ani v tomto non plus ultra[a] obžalovacím spisu nikoho nenapadlo vidět v těchto slovech zločin.

Jak ale došla prokuratura k tomu, že z dlouhé řady článků příslušného oddílu vybrala a uvedla ve spojení s článkem 102 právě to místo, na něž se článek 102 naprosto nedá aplikovat?

Velmi prostě. Zločin proti článku 87 se trestá smrtí. Ale v celé Porýnské provincii se nenašla porota, která by Lassalla odsoudila k smrti. Páni žalobci tedy raději přibrali článek 102, který pro případ, že výzva ke „zločinu“ byla bezvýsledná, předpisuje zmírnění trestu na vyhnanství. A k tornu, řekli si, se už porota snáz najde.

Aby se tedy zbavila Lassalla, vynalezla prokuratura nemožný zločin, spřáhla dohromady dva články zákona, které v tomto spojení nemají jiný smysl než čirý nesmysl.

Tedy buďto je Lassalle vinen, že přestoupil článek 87, a pak ať si pánové dodají odvahy a odsoudí ho přímo k smrti; anebo není vinen, že přestoupil článek 87, a pak nepřestoupil ani článek 102 a musí být najisto osvobozen. Ale přestoupit zároveň uvedené místo článku 87 i článek 102 je holá nemožnost.

Povšimněme si, jak je prokuratura prohnaná. Žaloba proti Lassallovi spadá vlastně pod článek 87 (trest smrti). Obžalovat ho podle tohoto článku si pánové netroufají; proto ho obviňují podle článku 87 ve spojení s článkem 102 (vyhnanství); a jestliže to nepomůže a porotci Lassalla osvobodí, bude postaven před kárný soud a podstrčí se mu článek 209 a 217 (od šesti dnů do jednoho roku vězení). A to všechno zajeden a týž skutek, za jeho činnost agitátora v hnutí za odepření daní!

Podívejme se nyní na vlastní corpus delicti[b] — řeč pronesenou 21. listopadu v Neussu.

Lassalle je obviněn, že přímo vyzýval k ozbrojení proti královské moci.

Podle tří svědeckých výpovědí, kterých se dovolává obžaloba, Lassalle sice přímo vyzýval Neusské, aby se ozbrojili, aby si opatřili střelivo a se zbraní v ruce hájili vydobyté svobody, podporovali Národní shromáždění činy atd. Ale výzva k ozbrojení vůbec není ani přečin, tím méně zločin, přinejmenším od revoluce a vyhlášení zákona z 6. dubna 1848, který zaručuje každému pruskému občanu právo nosit zbraň. Výzva k ozbrojení je podle Codu trestná teprve tehdy, je-li ozbrojení namířeno proti jednotlivým úředníkům (vzpoura) nebo proti královské moci, resp. proti druhé části občanů (povstání). To je speciálně výzva, a to přímá výzva k ozbrojení proti královské moci.

Ve všech třech svědeckých výpovědích není však o ozbrojení proti královské moci ani slova; mluví se pouze o ozbrojení na ochranu Národního shromáždění. A Národní shromáždění byl zákonně svolaný a zákonně existující orgán, bylo podstatnou částí zákonodárné, zde dokonce ústavodárné moci. Právě tak jako je ústavodárná moc nadřazena výkonné moci, bylo Národní shromáždění nadřazeno „královské vládě“. A vyzývat k všeobecnému ozbrojení lidu na ochranu tohoto orgánu, vedle krále nejvyššího zákonného orgánu v zemi, pokládá naše prokuratura za těžký zločin!

Jediné místo, v němž by jemný čich prokuratury mohl ucítit vzdálenou souvislost s „královskou vládou“, byla zmínka o bateriích v Neussu. Ale vyzýval snad Lassalle Neusské k ozbrojení proto, aby se zmocnili baterií na levém břehu Rýna, nebo je k tomu dokonce vyzýval „přímo“, jak se tvrdí v závěru obžaloby a jak by bylo třeba, aby mohl být odsouzen?

Naopak! Nevyzýval je k tomu ani „přímo“, ani nepřímo. Řekl jen, že Düsseldorfští očekávají, že Neusští tyto baterie obsadí. A toto pouze vyslovené „očekávání“ je podle názoru slavné prokuratury excitation directe, přímá výzva k ozbrojení proti královské moci!

Tedy v celém skutečném ozbrojení Düsseldorfu, otevřeně organisovaném na ochranu Národního shromáždění a přitom namířeném proti nikomu jinému než proti pruskému vojsku, tj. proti královské vládě (le gouvernement de lʼempereur), není zločin, je to pouze přečin odporu proti jednotlivým úředníkům; ale v tomto pouhém výroku, v těchto čtyřech slovech tkví těžký hrdelní zločin.

Za to, co Lassalle dělal, si ho netroufají obviňovat. Ale to, co řekl, je prý těžký zločin. A co řekl? Že se očekává, že se Neusští zmocní baterií. A kdo to podle Lassalla očekával — snad ne on sám? Ne, ne on, nýbrž Düsseldorfští!

Lassalle říká: někdo jiný očekává, že uděláte to a to, a podle logiky prokuratury je to „přímá výzva“ k vám, že to, co se očekává, skutečně provedete.

V Berlíně teď ministři rozpustili sněmovnu a chystají se k dalšímu oktrojování. Dejme tomu, že by dnes bylo násilně zrušeno všeobecné hlasovací právo, potlačeno spolčovací právo a zrušena tisková svoboda. Řekneme-li: očekáváme, že lid odpoví na tuto hanebnou věrolomnost barikádami, pak jsme, jak říká prokuratura, „přímo vyzývali“ berlínské občany, aby se ozbrojili proti královské moci, a půjde-li to podle přání prokuratury, budeme odsouzeni podle okolností k smrti nebo k vyhnanství!

Celý proces proti Lassallovi není nic jiného než tendenční proces proti nepohodlnému agitátorovi. Je to skrytý proces pro „podněcování k nespokojenosti“, jakými nás obšťastňovali až do března také zde na Rýně. Podobněje i proces proti Weyersovi skrytý proces pro urážku veličenstva. Weyers řekl: „Smrt králi“ a: „Králi nesmí být ponechána koruna už ani čtvrt hodiny“; a těchto několik slov, z hlediska Code pénal velmi nevinných, obsahuje prý rovněž „přímou výzvu k ozbrojení“!

A ostatně i kdyby byl Lassalle skutečně vyzýval k ozbrojení proti královské moci, co z toho? Postavme se na konstituční stanovisko, mluvme v konstitučních pojmech. Nebylo povinností každého občana, aby tehdy v listopadu nejen „vyzýval k ozbrojení“, ale aby se sám ozbrojil na ochranu konstitučních zástupců lidu, proti věrolomné „královské vládě“, která vojenskou mocí honila shromáždění zástupců lidu z hotelu do hotelu, rozpouštěla jeho zasedání, jeho spisy házela vojákům, aby si jimi zapalovali dýmky a topili v kamnech, a celé shromáždění nakonec rozehnala a poslala domů? Což nebylo shromáždění podle výnosů Spojeného zemského sněmu, podle proslavené právní půdy pana Camphausena, o vymoženostech 19. března ani nemluvě, „rovnoprávným kontrahentem“ koruny? A takovéto shromáždění že se nesmí chránit před přehmaty takzvané „královské vlády“?

Viděli jsme ostatně, že se „královské vládě“ stalo druhou přirozeností častovat zástupce lidu kopanci. Jsou tomu sotva dva měsíce, co se oktrojované sněmovny sešly, a už je táž královská vláda rozhání při prvním usnesení, které se jí nelíbí — rozhání sněmovny, které prý měly revidovat ústavu! Nyní sněmovny uznaly oktrojovanou ústavu za platnou, a teď teprve nevíme, máme-li ústavu nebo ne. Kdo ví, co nám bude naoktrojováno zítra!

A lidi, kteří to všechno předvídali a podle toho jednali, kteří se chtěli energicky vzepřít násilnému řádění zpupné kamarily, kteří podle názorů všech konstitučních zemí a zejména Anglie stáli plně na půdě práva, takové lidi dává Manteuffel, Simons a spol. zatknout, šest měsíců je drží ve vazbě a nakonec je postaví před porotu pro podněcování ke vzpouře!




Napsal B. Engels 2. května 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 288 z 3. května 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a — nepředstižitelném, nad nějž není. (Pozn. red.)

b — doličný předmět. (Pozn. red.)