Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Berlínské spiknutí. — Londýnská policie. — Mazzini. — Radecký


Londýn, v pátek 8. dubna 1853

Když jsem psal svůj poslední článek o velkém spiknutí odhaleném panem Stieberem[a], nemohl jsem tušit, že mé názory na tuto věc víceméně potvrdí dva konzervativní berlínské listy. „Preussisches Wochenblatt“[50], orgán konzervativní skupiny vedené von Bethmannem-Hollwegem, byl 2. dubna konfiskován, protože svým čtenářům doporučoval, aby „příliš zbrkle neuvěřili báchorkám policie o posledním zatýkání“. Mnohem důležitější je však článek v „Zeit“[51], polooficiálním listě skupiny v pruské vládě, v jejímž čele stojí pan von Manteuffel. List „Zeit“ byl nucen přiznat toto:

„Kdo není raněn slepotou, musí si být vědom, že četné neřešitelné komplikace způsobené celkovou situací v Evropě povedou nakonec nevyhnutelně k násilnému výbuchu; evropské velmoci jej mohou, budou-li se o to upřímně snažit, na čas odsunout, ale i když udělají všechno, co je v lidských silách, nemohou jej natrvalo odvrátit... Je naší povinností nezastírat si nadále, že se stále víc šíří nespokojenost; je tím nebezpečneší a vyžaduje tím vážnější pozornosti, že se neobjevuje na povrchu, nýbrž proniká stále hloubeji do myšlení lidí. Je třeba říci bez okolků, že tato nespokojenost je vyvolávána snahami rozpoutat v Prusku kontrarevoluci, které byly v poslední době vystavovány na odiv s neuvěřitelnou étourderie[b].“

„Zeit“ se mýlí jen ve svém závěru. Pruská kontrarevoluce nemá teď někdy začít, naopak, teď už končí a vrcholí. Neobjevila se v poslední době, ale začala už 20. března 1848 a od té doby neustále postupuje. Právě teď se pruská vláda zabývá dvěma velmi nebezpečnými záměry: hodlá omezit svobodu dělení nemovitostí a podřídit veřejnou osvětu církvi. Nemohla si ani vybrat dvě vhodnější věci, aby si odradila rolnictvo v porýnském Prusku a buržoazii v celé monarchii. Rád bych se také zmínil o jedné kuriozitě, o násilném rozpuštění Berlínské hygienické společnosti (Vzájemně podpůrný spolek chorých) v souvislosti s „odhalením velkého spiknutí“. Tento spolek měl téměř 10 000 členů, vesměs příslušníků dělnické třídy. Vláda je patrně přesvědčena, že dnešní ústava pruského státu je neslučitelná s „hygienou“.

Londýnský tisk, který dosud nebyl informován o počínání londýnské policie, byl překvapen zprávou ve vídeňském listu „Presse“[52] a ve vedoucím reakčním belgickém listu „Emancipation“[53], že londýnská policie pořídila seznam všech politických emigrantů žijících v Londýně s nejrůznějšími údaji o jejich soukromém životě a chování.

„Budeme-li trpět takovýto postup vůči cizincům,“ rozhořčuje se „Morning Advertiser“, „bude se ho pak používat, kdykoli to vláda nebo některý člen vlády uzná za vhodné, i k tomu, aby se získaly informace ze soukromého života našich občanů... Je to smutné pomyšlení, že londýnští policisté mají hrát stejně hanebnou úlohu jako jejich kolegové na kontinentě.“

Kromě těchto zpráv v belgických a jiných listech přináší dnes londýnský tisk telegrafickou zprávu z Vídně, že

„otázka emigrantů byla vyřešena: britská vláda slíbila, že bude na emigranty přísně dozírat a zakročí proti nim podle zákona a s veškerou přísností, kdykoli se prokáže, že se zúčastnili revolučních intrik“.

„Morning Advertiser“ k tomu poznamenává:

„Ještě nikdy se Anglie nedostala do tak potupné situace jako teď, když padla na kolena před Rakouskem. Takové ponížení dosud nezažila, až nyní, za koaliční vlády.“

Z velmi spolehlivého pramene jsem se dověděl, že královské soudní úřady zahájí stíhání Mazziniho, jakmile bude zjištěno, že se zdržuje v Londýně. Naproti tomu jsem slyšel, že v dolní sněmovně budou interpelováni ministři ve věci skandálních úmluv vlády s Rakouskem a jejích záměrů v otázce emigrantů vůbec.

V jednom z dřívějších článků jsem konstatoval, že Radeckému se milánské povstání hodilo „k získání peněz pod falešnou záminkou“[54]. Tento názor byl potom potvrzen činem, jehož význam je jednoznačný. Nedávno vydal Radecký proklamaci, v níž prohlásil za neplatné všechny půjčky a hypotéky uzavřené od roku 1847 na základě sekvestrovaného majetku lombardských emigrantů. Pro tuto konfiskaci neexistuje jiná omluva než horror vacui[c] rakouské státní pokladny. Sentimentální buržoazie všude obětovala revoluci svému bohu — Vlastnictví. Kontrarevoluce se teď tohoto boha zříká.

Dnešní kabelová depeše přináší zprávu, že kníže Menšikov uzavřel dohodu s Portou, že ruská armáda dostala rozkaz stáhnout se od tureckých hranic a že východní otázka je opět jednou vyřešena.


Napsal K. Marx 8. dubna 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3748 z 21. dubna 1853
Podpis: K a r e l  M a r x
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny




__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b — nerozvážností. (Pozn. red.)

c — strach z prázdnoty. (Pozn. red.)


50Preussisches Wochenblatt“ [„Pruský týdeník“] — německý konzervativní týdeník, vycházel v Berlíně v letech 1851—1861.

51Die Zeit“ [„Doba“] — německý konzervativní list, vycházel v Berlíně v letech 1851—1858.

52Die Presse“ [„Tisk“] — rakouský buržoazní liberální deník; vycházel ve Vídni v letech 1848—1894; v letech 1861—1862, kdy byl zaměřen protibonapartisticky, vycházely v něm Marxovy články a příspěvky.

53L‘Emancipation“ [„Osvobození“] — belgický deník, orgán klerikálně katolických kruhů; byl založen v Bruselu roku 1830.

54 Viz Marxův článek „Atentát na Františka Josefa. — Milánské povstání. — Britská politika. — Projev Disraeliho. — Napoleonova závěť“ (Marx-Engels, Spisy 8, zde).