Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Mohl by Londýn padnout do rukou Francouzům?



Zpráva britské komise národní obrany, která byla nedávno uveřejněna v Londýně,[81] zjišťuje, že kdyby si francouzský císař zamanul poslat proti Anglii nepřátelskou armádu, nemohly by "všechny lodě, které má královské válečné námořnictvo k dispozici", zabránit jejímu vylodění na některém místě 2147 mil dlouhého pobřeží Anglie a Walesu, o irském pobřeží nemluvě. Vzhledem k tomu, že se také už několikrát — před uveřejněním proslulého de Joinvillova pamfletu[92] i po něm — přiznalo, že při obratném vedení je možné vylodit 100 000 i více Francouzů na britských ostrovech, zbývá prozkoumat jedinou důležitou otázku, a to, jaké prostředky má Velká Británie k dispozici, aby mohla čelit takovéto invazi.

Podle příkazu Dolní sněmovny byly v květnu uveřejněny údaje o síle britských pozemních vojsk. Podle těchto údajů činí celkový početní stav pluků 144 148 mužů, počet vojáků všech hodností, schopných bojové služby, činil k 1. květnu 133 952 mužů a počet zařazených příslušníků milice 19 333. Když byly tyto údaje uveřejněny, zvedl se ze všech koutů tří království téměř jednohlasný pokřik, jak bylo vlastně užito oněch 75 000 000 dolarů, určených pro vojenský rozpočet, jestliže prověrka 144 148 mužů, o nichž se tvrdilo, že jsou k dispozici pro řadovou službu, "odhalila děsivou skutečnost, že by k útočným či obranným účelům na určitém místě mohlo nastoupit sotva 30 000 pěšáků".

Pan Sidney Herbert okamžitě uspořádal poradu se svými kolegy z hlavního štábu a londýnské "Times" se snažily uklidnit obavy obyvatelstva. Napsaly:

"Chopili jsme se příležitosti prozkoumat čísla, která byla podkladem těchto tvrzení, a vyjasnili jsme dosti podrobně skutečný stav věcí."

List se pokusil

"ukázat, že situace byla vylíčena poměrně přesně, byla-li termínem ‚vojsko' míněna pouze řadová pěchota, že však vojenské síly rozmístěné v zemi ve skutečnosti zahrnují i silné oddíly jiných druhů vojsk, takže celková síla armády není naprosto tak malá, jak by se mohlo zdát".

Výsledkem této nervozity veřejnosti a porady v hlavním štábu byla úplně nová statistická tabulka, podle níž dosahovaly vojenské síly Velké Británie ve vlasti 323 259 mužů, tj. o 179 111 mužů více, než uváděla zpráva vydaná o dva měsíce dříve. Rozpor je snadno vysvětlitelný. První zpráva měla ukázat počet vojáků, kteří by mohli být za příznivých okolností a po včasném vyrozumění k dispozici pro okamžitý nástup služby; druhá měla uvést celkový počet mužů a chlapců, zanesených do výplatní listiny armády a dostávajících tudíž část z oněch 75 000 000 dolarů, a také 227 179 dobrovolníků a příslušníků milice, z nichž plných 200 000 ve vojenském smyslu neexistuje. Pak je tu započítáno ještě 33 302 mužů, kteří prý patří k "náhradním jednotkám". Abychom nemohli být obviňováni z toho, že hovoříme o těchto "náhradních jednotkách" s předsudkem, uvedeme jako autoritu londýnské "Times":

"Vojáci v náhradních jednotkách nejsou ve skutečnosti určeni ke službě ve vlasti, nýbrž v zahraničí. Příslušejí k praporům, které slouží v zahraničí, a není tedy divu, že se ke službě ve vlasti hodí poměrně málo."

Krátce, jsou to jen nevýkonné jednotky složené z odvedenců, kteří neslouží ani tři měsíce a kteří jsou po vstupu do vojska jednou za čtvrt roku nebo častěji odesíláni k plukům v zahraničí, a ze starých vysloužilců, kteří byli jako nepoužitelní ponecháni doma; "takže takový sbor složený z vysloužilých nebo dosud nevycvičených lidí nemůže mít nikdy úroveň pravidelných praporů".

Tolik o náhradních jednotkách. Nyní k dobrovolníkům a k milici. Je třeba pouze opakovat, že z nich nejméně 200 000 mužů dnes existuje jen na papíře. Pan Maguire nedávno dokázal v parlamentě, že téměř každý pluk milice má v seznamech hlavního štábu o 200 až 300 mužů více, než by kdy mohl dát dohromady na přehlídce. Pan Sidney Herbert doznal něco podobného. Z irských miličních pluků, jejichž příslušníci jsou strádáním a bídou nuceni hlásit se přesněji než jejich angličtí sousedé, mají mnohé pluky, jejichž počet se nyní odhaduje na 800 — například Waterfordský pluk — ve skutečnosti pouze 400 mužů. Odhaduje-li se početní síla anglické milice a dobrovolnických vojsk na 138 560 mužů, je to pravděpodobně odhad tak blízký pravdě, jak je to pro nestranného statistika vůbec možné.

Síla pravidelné armády ve vlasti činí — podle nejnovější zprávy ministerstva války — 68 778 mužů. Sem je započítáno královské gardové jezdectvo (1317 mužů), královský ženijní sbor (2089 mužů), armádní zdravotnický sbor složený z vyřazených invalidů, armádní trén a jiná vojska částečně nepoužitelná v boji. Abychom se vyhnuli této sporné otázce, připusťme, že je v boji použitelných všech těchto 68 000 mužů. Předpokládáme-li, že veškerá milice a všichni dobrovolníci jsou zařazeni u jednotek a ve zbrani, dostaneme tedy celkový počet 206 560 mužů. A i když k tomuto seznamu připočítáme dokonce irskou policii, stoupne celkový počet asi na 237 000 mužů.

Nominální početní síla pravidelné armády a zařazených příslušníků milice činí podle posledních údajů 100 000 mužů, což převyšuje asi o 16 000 reálná čísla; budeme ji však brát tak, jak se udává. Připustíme-li, že by do tří dnů po vylodění Francouzů mohlo být na kterémkoli daném místě shromážděno 15 000 dobrovolníků, měla by Anglie přece jen k dispozici armádu o 115 000 mužů. Musíme však mít na paměti, že plných 25 000 z nich jsou v zacházení se zbraní nováčky. Dále, všechny vojenské loděnice, arzenály a vládní pevnosti by musely mít zvláštní posádky, protože ve válečných přístavech nebývá nikdy na břehu víc než 8000 příslušníků námořní pěchoty. Také Irsko bude potřebovat armádu, i když nepřikládáme žádný velký význam vlivu "národní petice" na vytvoření přátelských vztahů k Mac-Mahonovým vojákům. Ani všichni dobrovolníci a celá milice by nestačili udržet pořádek na Zeleném ostrově[a], kdyby byla vyhlídka, že dojde k boji. Úřady Jejího Veličenstva by musely pro tuto zemi vyčlenit kromě policie aspoň 10 000 vojáků pravidelné armády a 25 000 vojáků nepravidelných vojsk. To by znamenalo dohromady asi 55 000 mužů, a v Anglii a ve Walesu by k ochraně arzenálů, zbrojnic a vojenských loděnic zbylo pouze 80 000 vojáků. Je lehkovážné předpokládat, že by na tento důležitý úkol stačilo méně než 20 000 vojáků schopných služby, i kdybychom dokonce připustili, že vysloužilí nebo nezkušení příslušníci náhradních jednotek jsou schopni se uhájit sami. Tak by se proti Napoleonovým 100 000 Francouzů, zuávů atd. postavilo 60 000 červenokabátníků, z nichž jen o něco víc než 45 000 by byli příslušníci řadových jednotek. O pravděpodobném výsledku střetnutí dvou sil, které by takto stály proti sobě, lze sotva pochybovat.

Bude se namítat, že by Francie nedokázala ve vší tajnosti vybavit a poslat přes Kanál 100 000 vojáků. Snad; jenže Anglie by nevěděla, kam úder dopadne, obávala by se samozřejmě o bezpečnost svých držav na pobřeží Středozemního moře a pokoušela by se posílit své tamější posádky ze strachu, že by hrozící útok na Londýn mohl být zamýšlen jako zástěrka pravých záměrů — napadnout Maltu a Gibraltar. Na několika lodích své lamanšské flotily by poslala do těchto míst 20 000 či 30 000 vojáků, což by ovšem nebyli "dobrovolníci"; tím by uvalila celou tíhu obrany vlasti proti nepříteli právě na bedra dobrovolníků. Někteří význační autoři tvrdí, že dokonce ani dobytí Londýna by nakonec nebylo pro Anglii tak škodlivé jako její vypuzení z Malty a z Gibraltaru.

Bude se však dokazovat, že pouhé vyhlášení národního nebezpečí postačí, aby povstali všichni Britové v celé zemi, od Cheviotských vrchů až po Cornwall, a zahnali vetřelce do moře. To je chvalitebné. Ale zkušenost nás učí, že poněvadž masy — nehledě na hloubku jejich vlasteneckého cítění — zpravidla nemají zbraně, kdyby je měly, neuměly by jich použít, nemohou se v případě naléhavé potřeby nijak valně uplatnit. Klacky a vidle jsou možná životu velmi nebezpečné zbraně v Seven Dials[b] nebo někde na venkově, nebylo by však moudré domnívat se, že jsou nepřemožitelné při odrážení zuávů. Lze také vážně pochybovat o tom, zda by buržoazie, z níž se téměř výhradně skládají dobrovolnické oddíly, tak ochotně uposlechla výzvy do zbraně v situaci, kdy by Francouzi stáli na půdě jejího rodného ostrova, jako když je svolávána, aby si nechala blahopřát od Jejího Veličenstva. Rozhodně však není o nic nesmyslnější připustit, že by invazní armáda mohla mít 150 000 vojáků, než předpokládat, že dobrovolníci mohou postavit 120 000 mužů, jestliže ani srdečné pozvání z Buckinghamského paláce nedokáže po dvanáctiměsíčním náboru shromáždit víc než 18 300 osob.

Protože se trochu pochybovalo o početní síle vojsk, která se skutečně účastnila přehlídky v Hyde Parku, uvádíme odstavec z "Manchester Guardian" o druhém dni přehlídky. Zvláštním dopisovatelem, který je tu citován, je pan Tom Taylor, blízký a důvěrný přítel plukovníka McMurdo:

"Náš zvláštní dopisovatel, jak se snad čtenáři pamatuji, uvedl, opíraje se o oficiální údaje plukovníka McMurdo, počet 18 300 mužů, což je o něco méně než číslo, které ve svém výčtu uvádí sir John Burgoyne. Vojácký vzhled dobrovolníků však zřejmě zaujal sira Johna víc než jejich pouhý počet."

Při odhadu sil, které by se mohly pravděpodobně soustředit k boji proti vetřelcům, jsme byli ve svých výpočtech vůči Velké Británii úmyslně co nejblahovolnější. Naše údaje o pravidelné armádě počítají jako se schopným s každým mužem, nemocným i zdravým, jehož jméno je ve vojenských seznamech. V našich úvahách jsme počítali se 115 000 příslušníků milice a dobrovolnických vojsk; dobře informovaným lidem se bude patrně tento počet zdát přehnaný. Vůbec jsme nebrali v úvahu uznávané schopnosti francouzských vyšších důstojníků, výtečnou vojenskou kázeň Francouzů a celkovou převahu francouzské taktiky, ani naproti tomu nespornou tupost mnohých nejvyšších důstojníků anglické armády, ledabylé vedení pravidelných i dobrovolnických vojsk (v květnu se jeden pluk milice objevil — pět týdnů poté, kdy byl povolán k přehlídce — se 135 vojáky bosými) a dokonce ani nesporně horší bojové vlastnosti britské armády jako celku ve srovnání s armádou francouzskou — ačkoli to všechno jsou velmi důležité prvky při diskusi na toto téma.

Vzhledem k těmto skutečnostem se zdá být jisté, že kdyby se Napoleon zítra vylodil se 150 000 nebo dokonce i se 100 000 vojáků ve vhodně vybraném anglickém přístavu, podařilo by se mu "uchvátit Londýn" a vyhnout se "zničení", které by podle nedávného tvrzení jednoho londýnského listu mělo být jeho osudem, "kdyby s nepřátelskými úmysly vkročil na anglosaskou půdu".




Napsal B. Engels koncem července 1860
Otištěno jako úvodník
v "New-York Daily Tribune",
čís. 6021 z 11. srpna 1860
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. v Irsku. (Pozn. red.)

b — čtvrť chudiny v londýnském centru. (Pozn. red.)


92 Tím se míní brožura prince de Joinville "De l'état des forces navales de la France" ["O stavu francouzských námořních sil"], která vyšla roku 1844.