Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Anglická vláda a uvěznění feniané[350]
Londýn 21. února 1870
I
Mlčení, které zachovává evropský tisk o hanebnostech, jež spáchala tato oligarchicko-buržoazní vláda, má různé příčiny. Především je anglická vláda bohatá a tisk, jak víte, je neúplatný. Dále je anglická vláda vzorná vláda, což uznávají landlordi, kapitalisté na kontinentě a dokonce i Garibaldi (viz jeho knihu[351]); není tedy možné tuto ideální vládu pomlouvat. A konečně francouzští republikáni jsou natolik omezení a sobečtí, že si všechen svůj hněv ponechávají pro císařství. Sdělit svým krajanům, že v zemi buržoazní svobody se trestá dvaceti lety nucených prací to, co se v zemi kasáren trestá šesti měsíci vězení, by asi bylo zločinem proti svobodě slova. Zde je několik podrobností z anglických novin o tom, jak se nakládá s uvězněnými fcniany.
Mulcahy zástupce redaktora "The Irish People" ("Irský lid")[352], odsouzený jako účastník fenianského spiknutí, byl v Dartmooru zapřažen s železným chomoutem na krku do káry naložené kamením.
O'Donovan Rossa, vydavatel listu "Irish People", byl po 35 dní uvržen do temnice, ruce ve dne v noci spoutané za zády. Pouta mu nesňali, ani aby mohl sníst jídlo, řídkou polévku, kterou mu dávali na podlahu vězení.
Kickham, jeden z redaktorů "Irish People", byl - ačkoli nemohl vládnout pravou rukou, protože na ní měl vřed - přinucen posadit se se svými spoluvězni na hromadu rumu a za listopadové mlhy a chladu roztloukat kameny a cihly levou rukou. Na noc se vracel do své cely a k jídlu měl jen 6 uncí chleba a pintu teplé vody.
O'Leary, stařec mezi šedesáti a sedmdesáti lety, byl ve vězení držen po tři týdny o chlebě a vodč, protože se nechtěl zříci pohanství (tak zřejmě žalářník označuje volnomyšlenkářství) a stát se buď, papežencem, nebo protestantem, nebo presbyteriánem nebo třeba kvakerem, nebo si konečně zvolit jedno z mnoha náboženství, které dal ředitel věznice irskému pohanovi na vybranou.
Martin H. Carey je zavřen v blázinci v Millbanku. Mlčení a ostatní špatné zacházení, jemuž byl vystaven, jej připravilo o rozum.
Plukovník Rickard Burke na tom není o nic lépe. Jeden z jeho přátel píše, že se pomátl na rozumu, ztratil paměť a že jeho chování, jednání i řeč prozrazují šílence.
Politické vězně vláčejí z jednoho vězení do druhého, jako kdyby to byla divá zvěř. Jsou nuceni být ve společnosti nejhorších ničemů; musejí umývat nádobí, jehož používali tito darebáci; musejí nosit košile a flanelové prádlo po těchto zločincích, z nichž mnozí jsou nakaženi nejodpornějšími chorobami, a musejí se koupat ve vodě, v níž se před nimi už vykoupali oni. Dokud nepřivezli do Portlandu feniany, směli všichni tito zločinci hovořit s lidmi, kteří je přišli navštívit. Pro uvězněné feniany byla zřízena návštěvní klec. Má tři části oddělené tlustými železnými mřížemi; žalářník je v prostřední části a vězeň se může vidět se svými přáteli jen skrze tuto dvojí řadu mříží.
V docích jsou vězňové, kteří jedí všechny druhy slimáků, žáby jsou v Chathamu považovány za pamlsek. Generál Thomas Burke říká, že jej vůbec nepřekvapilo, když mu v polévce plavala chcíplá myš. Trestanci tvrdí, že den, kdy poslali do vězení feniany, byl pro ně nešťastným dnem (režim je od té doby mnohem tužší).
*
K uvedeným výňatkům bych chtěl připojit několik slov.
Loni byl pan Bruce, ministr vnitra, velký liberál, velký policajt, velký majitel dolů ve Walesu a krutý vykořisťovatel práce, interpelován o špatném zacházení s uvězněnými feniany, zejména pak s O'Donovanem Rossou. Napřed všechno popřel; potom to byl nucen přiznat. Tu žádal pan Moore, irský poslanec Dolní sněmovny, aby se věc vyšetřila. Radikální kabinet, v jehož čele stojí poloviční světec (byl veřejně přirovnáván k Ježíši Kristu) pan Gladstone a k jehož nejvlivnějším členům patří starý buržoazní demagog John Bright, to bez okolků zamítl.
Protože se v poslední době pověsti o špatném zacházení začaly znovu šířit, žádali někteří členové parlamentu ministra Bruce o povolení navštívit vězně, aby mohli konstatovat, že tyto pověsti jsou nepravdivé. Pan Bruce jim povolení nedal, protože prý se ředitelé věznic obávají, že by podobné návštěvy vězně příliš rozjitřily.
Minulý týden byl ministr vnitra interpelován znovu. Tázali se ho, zda je pravda, že O'Donovan Rossa byl jako poslanec za Tipperary tělesně trestán (tj. zmrskán); pan ministr je ujistil, že se to O'Donovanovi Rossovi od roku 1868 nestalo (tím tedy přiznal, že po dva až tři roky byli političtí vězni mrskáni).
Posílám vám také výňatky (budou uveřejněny v našem příštím čísle) týkající se Michaela Terberta, který byl jako fenian odsouzen k nuceným pracím a odpykával si svůj trest ve věznici na Spike Island v hrabství Cork v Irsku. Zjistíte z nich, že i sám coroner (soudní vyšetřovatel) připisuje jeho smrt mukám, která musel podstoupit. Vyšetřování se konalo minulý týden.
Během dvou let zemřelo nebo zešílelo přes dvacet dělníků fenianů díky lidumilnosti těchto dobrých buržoů podporovaných dobrými landlordy.
Pravděpodobně víte, že anglický tisk předstírá ctnostné rozhořčení nad hanebnými zákony o výjimečném stavu, které zdobí krásnou Francii. Nuže, zákony o výjimečném stavu tvoří - kromě několika krátkých přestávek - irskou chartu. Od roku 1793 pozastavuje anglická vláda v Irsku při každé příležitosti pravidelně a periodicky platnost Habeas Corpus Bill (zákona, který zaručuje osobní svobodu)[353] a ve skutečnosti každého zákona kromě zákona brutálního násilí. Tak bylo v Irsku jen pro podezření z fenianismu uvězněno tisíce lidí, kteří nebyli nikdy ani odsouzeni, ani postaveni před soud, ani dokonce obžalováni. Anglická vláda neměla dost na tom, že je zbavila svobody, ale dala je ještě nejsurovějším způsobem mučit. Zde je příklad:
Jedno z vězení, v němž byli podezřelí feniané za živa pohřbeni, je věznice Mountjoy v Dublinu. Inspektor tohoto vězení Murray je ukrutná bestie. Nakládal s vězni tak surově, že někteří z nich zešíleli. Vězeňský lékař M'Donnell, znamenitý člověk, který se zachoval čestně také při vyšetřování smrti Michaela Terberta, psal po několik měsíců protestní dopisy, které adresoval nejdříve přímo Murrayovi. Protože Murray na ně neodpovídal, adresoval tato oznámení nadřízeným úřadům; jenže Murray, zkušený žalářník, dopisy zachytil.
Nakonec se M'Donnell obrátil přímo na lorda Maya, tedy na irského místokrále. U moci byli v té době toryové (Derby-Disraeli). Jaký byl výsledek jeho zákroků? Dokumenty o této aféře byly na příkaz parlamentu uveřejněny a... doktor M'Donnell byl sesazen!!! A Murray zůstal na svém místě.
Tu přichází takzvaný radikální kabinet Gladstonův, toho jemnocitného, jímavého a velkodušného Gladstona, který před celou Evropou proléval tak vřelé a upřímné slzy nad osudem Poeria a jiných buržoů pronásledovaných králem Bombou.[354] Co udělal tento idol pokrokové buržoazie? Zatímco Iry urážel nestoudnými odpověďmi na jejich žádosti o amnestii, netvora Murraye nejenže potvrdil v jeho úřadě, ale aby dokázal, že je s ním na výsost spo-kojen, připojil k jeho místu vrchního žalářníka tučnou sinekuru! Takový je to apoštol buržoazní lidumilnosti!
Ale veřejnosti se musí naházet písek do očí; je třeba vytvořit zdání, že se dělá něco pro Irsko, a tak se s velkým halasem ohlásí zákon o úpravě otázky půdy (Land Bill)[355]. Ale to všechno je jen podvod, jehož vlastním smyslem je zaimponovat Evropě, získat irské soudce a advokáty vyhlídkou na nekonečné procesy mezi landlordy a pachtýři, zajistit si přízeň landlordů příslibem státní finanční podpory a navnadit zámožnější pachtýře některými polo-vičatými ústupky.
V dlouhém úvodu ke své chvástavé a zmatené řeči Gladstone přiznává, že i "blahovolné" zákony, které liberální Anglie v posledních sto letech vnutila Irsku, byly vždycky ke škodě země.[356] A po tomto naivním přiznání trvá tento člověk na tom, aby byli mučeni lidé, kteří chtějí s tímto škodlivým a slaboduchým zákonodárstvím skoncovat.
II
Dále otiskujeme podle jedněch anglických novin výsledky vyšetřování smrti Michaela Terberta, vězněného feniana, který zemřel ve věznici na Spike Island na následky špatného zacházení.
Ve čtvrtek 17. února provedl pan John Moore, coroner pro obvod Midleton, ve věznici na Spike Island vyšetřování smrti vězně Michaela Terberta, který zemřel v nemocnici.
Peter Hay, ředitel věznice, byl vyslýchán jako první. Zde je jeho výpověď:
Zesnulý Michael Terbert přišel do tohoto vězení v červnu 1866; není mi známo, jaký byl tehdy jeho zdravotní stav; 12. ledna byl odsouzen k 7 letům žaláře; před nějakým časem zřejmě ochuravěl, neboť v jedné vězeňské knize je záznam o tom, že byl přemístěn na doporučení úředních lékařů, protože nesnášel samovazbu. Svědek pak podrobně líčí časté tresty, které byly zesnulému ukládány za porušování kázně, zejména za to, že se neuctivě vyjadřoval o úředních lékařích.
Jeremian Hubert Kelly. Vzpomínám si, že už tenkrát, když sem Michael Terbert přišel z věznice Mountjoy, bylo konstatováno, že nesnáší samovazbu; osvědčení o tom podepsal doktor M'Donnell. Já jsem ho však shledal zdravým a poslal jsem ho pracovat. Pamatuji se, že od 31. ledna do 6. února byl v nemocnici; trpěl tehdy srdečním neduhem a od té doby už nebyl posílán na veřejné práce, ale nechávali jej pracovat v cele. Od 19. do 26. března ležel v nemocnici se srdeční chorobou, od 24. dubna do 5. května s chrlením krve, od 19. května do 1. června, od 21. do 22. června a od 22. července do 15. srpna se srdeční chorobou, od 9. listopadu do 13. prosince pro celkovou slabost; konečně naposledy byl v nemocnici od 20. prosince do 8. února 1870 a zemřel tam na vodnatelnost. První příznaky této nemoci se objevily 13. listopadu, ale zase zmizely.
Každý den navštěvuji cely vězňú v samovazbě a občas jsem viděl, že je trestán; mou povinností je odložit trest pokaždé, když usoudím, že vězeň není s to jej podstoupit; u něho jsem to učinil dvakrát.
- Nedomníváte se jako lékař, že pět dní o chlebě a vodě byl pro něho přílišný trest, i když nebereme v úvahu jeho zdravotní stav v Mountjoy a zde?
- Nedomnívám; zesnulý měl chuť k jídlu a nemyslím, že by tato opatření zpúsobila vodnatelnost, na kterou zemřel.
Martin O'Connell, lékárník žijící na Spike Island. Loni v červenci říkal svědek doktoru Kellymu, že by Terbert neměl být trestán, protože trpí srdeční chorobou; domnívá se, že tyto tresty měly škodlivý vliv na vězňovo zdraví, tím spíše, že byl v posledních dvanácti měsících invalida; nikdy by nevěřil, že se takto trestají invalidé, kdyby byl jednou nenavštívil cely místo nepřítomného doktora Kellyho; je jisté, že při takovém zdravotním stavu muselo pět dní samovazby nemocnému uškodit.
Nato coroner energicky odsuzuje takové zacházení s vězněm. Vězeň byl, jak říká, střídavě v nemocnici a v samovazbě.
Porota vynáší tento rozsudek:
"Prohlašujeme, že Michael Terbert zemřel ve vězeňské nemocním na Spike Island 8. února 1870 na vodnatelnost; byl 36 let stár a svobodný. Vyjadřujeme co nejrozhodněji svúj naprostý nesouhlas s častými tresty několikadenní samovazby o chlebě a vodě, které mu byly ukládány během jeho pobytu na Spike Island, kam byl převezen v červnu 1866 z věznice Mountjoy, protože podle dobrozdání doktora M'Donnella nebyl s to snášet samovazbu; takové zacházení s vězni odsuzujeme."[357]
Napsal K. Marx 21. února 1870
Otištěno v "L'Internationale",
čís. 59 a 60 z 27. února a 6. března 1870Podle textu novin
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)350 Článek "Anglická vláda a uvěznění feniané" poslal Marx do listu "Internationale", aby před evropskou veřejností odhalil koloniální politiku Gladstonovy vlády v Irsku. Jak píše Marx v.dopise Engelsovi z 9. března 1870, byl článek v této podobě jen náčrtem, který Marx poslal jako soukromý dopis redaktorovi De Paepovi. Marx navrhl De Paepovi, aby tento náčrt zpracoval na článek. Redakce jej však otiskla doslova, a to ve dvou částech. K textu první části připojila redakce několik nepodstatných vysvětlivek v závorkách a tento dovětek: ,,V příštím čísle uveřejníme výsledky šetření o zavražděni Michaela Terberta a náš názor na velmi důležitou záležitost uvězněných fenianů. Nemusíme zdůrazňovat, že se plně ztotožňujeme s rozhořčením našeho dopisovatele nad tak brutálním zacházením." Ke druhé části článku připojila redakce tento závěr:
"Shrnujeme: Terbert byl uvězněn ve věznici Mountjoy, což je vězení pro samovazby. Po několikaměsíčním pobytu v této věznici žádá doktor M'Donnell, aby byl Terbert převezen na Spike Island, kde nejsou samovazby; odůvodňuje to tím, že vězeň nemůže pro svůj zdravotní stav snášet samovazbu.
Co udělali po tomto lékařském doporučení? Ve vězení na Spike Island jsou sice vězňové pohromadě, ale existuje tam samovazba za trest; a Terbertovi ukládají horlivě jeden trest za druhým, jen aby jej mohli držet v samovazbě, která je pro něho vražedná. Pokaždé, když tento nešťastník opustí své nemocniční lůžko a potřeboval by dobrou péči, aby se úplně zotavil, nechávají jej o chlebu a vodě. Ničema doktor Kelly kryje tuto vraždu autoritou vědy. Všimněte si dobře výpovědi Petera Haye; ředitele vězení. Říká, že většinou byl vězeň trestán za to, že se neuctivě vyjadřoval o lékaři; doktor Kelly tedy nejen neprotestoval proti špatnému zacházení s vězněm, ale sám poskytoval záminku k tomu, aby byl trestán. Byl udavačem i katem zároveň.
Výrok tedy postavil na pranýř dva vrahy: Petera Haye a Kellyho. Ale to je všechno: nejenže nebudou stíháni, ale zůstanou i na svých místech; je dokonce pravděpodobné, že je Gladstone ještě povýší a oni budou užívat plodů svého zločinu až do dne, kdy budou postaveni před soud lidu. Zatímco se viníci cítí v naprostém bezpečí, chystá jim lid šibenice. Doufejme, že ke cti lidstva nezemrou Hay a Kelly na svých postelích, ale budou lynčováni - pro výstrahu příštím ničemům, kdyby snad reakce ještě jednou zvítězila.
Jakou to pomstu přivolávají na svou hlavu s podivuhodnou bezstarostností všichni tito bídáci, počínaje monarchy a jejich ministry a konče jejich nejpodlejšími katany! Avšak vy, kteří se kocháte mukami jiných, vězte: není zločinu, není podlosti, není nespravedlivosti, není slzy, kterou bychom nezaznamenali; předložíme každému účet a není málo těch, kteří toho mají už hodně na svědomí. Nechť se ti, kdo ještě nezašli příliš daleko na cestě zločinu a utlačování lidu, zastaví a snaží se napravit svou vinu, dokud je ještě čas. Přijde den, kdy bude pozdě prosit: lid bude neúprosný, neboť musí pomstít milióny mrtvých."
351 Je míněna kniha Guiseppa Garibaldiho "The rule of the monk, or Rome in the nineteenth century" ["Vláda mnichů aneb Řím v devatenáctém století"], Londýn 1870.
352 "The Irish People" ["Irský lid"] - irský týdeník, hlavní orgán fenianů, vydávaný v letech 1863-1865 v Dublinu; anglická vláda jej zakázala a členové jeho redakce byli zatčeni.
353 Jde o Habeas Corpus Act, který anglický parlament přijal v roce 1679. Podle tohoto zákona musel být každý rozkaz k zatčení řádně zdůvodněn a zatčený musel být v krátké době (od 3 do 20 dnů) buď předveden před soud, nebo osvobozen. Habeas Corpus Act se nevztahoval na případy obvinění z velezrady a jeho platnost mohla být usnesením parlamentu pozastavena.
354 Marx má na mysli brožuru "Two letters to the Earl of Aberdeen on the state prosecutions of the Neapolitan government" [,,Dva dopisy hraběti z Aberdeenu o politických perzekucích neapolské vlády"], Londýn 1851, ve které Gladstone odsoudil nelidské zacházení neapolské vlády Ferdinanda II. (krále Bomby) s uvězněnými účastníky národně osvobozeneckého boje z let 1848-1849.
355 Land Bill - návrh zákona pro Irsko, který anglický parlament projednával v první polovině roku 1870. Jménem britské vlády jej předložil Gladstone pod záminkou pomoci irským pachtýřům. Návrh však měl tolik výhrad a omezení, že fakticky ponechával základy velkého pozemkového vlastnictví anglických landlordů v Irsku nedotčeny; umožňoval, aby landlordi i nadále zvyšovali rentu a vyháněli pachtýře z půdy, kladl jen podmínku, že pachtýřům bude zaplacena jistá náhrada za meliorační práce, a stanovil k tomu určitý právní postup. Pozemkový zákon byl přijat v srpnu 1870. Landlordi jej všemožně sabotovali a pod různými záminkami porušovali. Tento zákon přispěl do značné míry k vytvoření a koncentraci velkých pachtýřských hospodářství v Irsku a ke zbídačení drobných irských pachtýřů.
356 Tento Gladstonův projev, který pronesl 15. února 1870 v Dolní sněmovně, byl uveřejněn 16. února 1870 v "Times".
357 Výsledky vyšetřování o příčinách smrti Michaela Terberta byly publikovány v listě "Irishman", čís. 34 z 19. února 1870.
"The Irishman" ["Ir"] - irský týdeník buržoazně nacionalistického zaměření; vycházel od roku 1858 do roku 1885 zprvu v Belfastu, potom v Dublinu; zastával se fenianů.