Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Výluka stavebních dělníků v Ženevě[373]
Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení dělníkům a dělnicím v Evropě a ve Spojených státech
Soudruzi dělníci!
Ženevští stavitelé dospěli po zralé úvaze k závěru, že štěstí pracujícího obyvatelstva může nejlépe dát "úplná svoboda práce". Aby zajistili toto požehnání svým dělníkům, rozhodli se 11. června vyzkoušet trik vynalezený Angličany a vyhlásili výluku více než 3000 dělníků, kteří u nich do té doby byli zaměstnáni.
Odborové svazy, které ve Švýcarsku vznikly teprve nedávno, označovali tito ženevští stavitelé s nelibostí za anglický import. Před dvěma lety popichovali své dělníky pro nedostatek vlasteneckého cítění, protože prý se pokoušejí přesadit do švýcarské půdy takovou cizokrajnou bylinu, jako je omezení pracovního dne a pevná hodinová mzda. Ani vteřinu nebyli na pochybách, že v tom musí mít prsty nějaké nekalé živly, poněvadž švýcarští dělníci, když je nikdo neponouká, by samozřejmě hrozně rádi dřeli 12-14 hodin denně a dostali za to zaplaceno tolik, kolik se uráčí jejich zaměstnavateli. Svedení dělníci, prohlašovali tito podnikatelé veřejně, jednali podle příkazu z Londýna a Paříže, přesně tak, jako jsou švýcarští diplomati zvyklí poslouchat příkazy z Petrohradu, Berlína a Paříže. Avšak ani lichotky, ani výsměch, ani zastrašování nepřesvědčily dělníky, že omezení pracovního dne na 10 hodin a pevná hodinová mzda by urážely důstojnost svobodného občana; nepodařilo se jim ani vyprovokovat je k nějakým násilným činům, které by podnikatelům poskytly vítanou záminku k prosazení otevřených represálií proti odborům.
Konečně v květnu 1868 dosáhl pan Camperio, tehdejší ministr spravedlnosti a policie, toho, že byla uzavřena dohoda, v níž se pracovní doba stanovila na 9 hodin v zimě a 11 hodin v létě při mzdách pohybujících se mezi 45-50 centimy za hodinu. Tuto dohodu podepsali v přítomnosti ministra stavitelé i dělníci. Na jaře 1869 však odmítali někteří podnikatelé platit vyšší mzdu za jedenáctihodinovou pracovní dobu, než platili v zimě za devítihodinovou. Ale záležitost byla urovnána tím, že pro všechna řemesla ve stavebnictví byla stanovena jednotná mzda 45 centimů za hodinu. Přestože se tato dohoda jasně týkala také štukatérů a malířů, museli pracovat i nadále podle starých podmínek, protože ještě nebyli natolik organizováni, aby si mohli prosadit nové. 15. května t. r. požadovali, aby byli postaveni naroveň ostatním oborům, a když to stavitelé odmítli, zastavili od příštího týdne práci. 4. června se stavitelé dohodli, že jestliže štukatéři a malíři nenastoupí do 9. června práci, vyhlásí 11. výluku všech stavebních dělníků. Tuto svou hrozbu také splnili. Nespokojili se jen s propuštěním dělníků, ale ještě veřejně vyzvali spolkovou vládu, aby násilím rozpustila unii[a] a cizince vypudila ze Švýcarska.[374] Jejich blahovolný a vskutku liberální pokus o znovunastolení svobody práce však zhatili švýcarští dělníci z nestavebních odvětví velkým shromážděním a protesty.
Ženevské odborové svazy ostatních odvětví ustavily výbor, který spravuje záležitosti propuštěných dělníků. Někteří majitelé domů, kteří měli se staviteli smlouvy na novostavby, považují tyto smlouvy za neplatné a nabídli dělníkům, kteří na novostavbách pracovali, aby pokračovali v práci, jako by se nic nestalo. Tato nabídka byla okamžitě přijata. Mnoho svobodných dělníků opouští Ženevu, jak nejrychleji může. A přesto zbývá ještě asi 2000 rodin, které nemají být z čeho živy. Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení vyzývá proto všechny poctivé dělníky a dělnice v civilizovaném světě, aby ženevským stavebním dělníkům poskytli v jejich spravedlivém boji proti despotismu kapitálu morální i materiální podporu.
Z pověření rady
B. Lucraft, předseda
John Weston, pokladník
George Eccarius, generální tajemník256, High Holborn
Londýn, W. C., 5. července 1870
Napsal K. Marx
Otištěno jako letákPodle textu letáku
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Tím se mysli Internacionála. (Pozn. red.)
373 O výluce stavebních dělníků v Ženevě jednala generální rada na zasedání z 21. června 1870; Marx byl pověřen, aby napsal provolání k odborovým svazům a sekcím Internacionály v Evropě i Americe. Výzvu pak schválila rada na zasedání z 5. července a byla vytištěna jako leták anglicky, německy a francouzsky: ,,The lock-out of the building trades at Geneva. The General Council of the International Working Men's Association to thc working men and women of Europe and the United States"; ,,Die Aussperrung der Bauarbeiter in Genf. Der Generalrath der internationalen Arbeiterassoziation an die Arbeiter und Arbeiterinnen in Europa und den Vereinigten Staaten"; "La grève des corps de métiers en bâtiment à Genève. Appel du Conseil général de l'Association Internationale des Travailleurs aux travailleurs et travailleuses de l'Europe et des États-Unis". Německy byla výzva otištěna také v listech "Volksstaat", čís. 56 z 13. července 1870, "Volkswille", čís. 25 ze 16. července 1870, a v časopise "Vorbote", čís. 7. z července 1870.
Ve Spisech je text přeložen z anglického letáku srovnaného s textem německým a francouzským.
"Volkswille" ["Vůle lidu"] - rakouský dělnický list, který vycházel ve Vídni od ledna 1870 do června 1874.
374 Jde o provolání, které bylo přijato 2. června 1870 na schůzi Sdružení stavitelů v kantonu Ženeva a vytištěno jako plakát. Veškerá odpovědnost za stávky v Ženevě se v něm svalovala na Internacionálu; stavitelé žádali, aby úřady použily příslušného článku spolkové ústavy, který opravňoval vládu vypovědět "cizince ohrožující vnitřní a zahraniční bezpečnost Švýcarska".