Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{96} *Prohlášení generální rady Mezinárodního dělnického sdružení
ke Cochranovu vystoupení v Dolní sněmovně[85]
Hrdinské činy versailleského statkářského shromáždění a španělských kortesů, jež si předsevzaly zničit Internacionálu, probudily ve vhodnou chvíli ušlechtilého ducha soupeření v srdcích představitelů horních deseti tisíc v britské Dolní sněmovně. A tak 12. dubna 1872 pan B. Cochrane - jeden z nejreprezentativnějších mužů, pokud jde o intelekt vyšších tříd - upozornil sněmovnu na výroky i skutky této strašlivé společnosti. Protože je to člověk, který se příliš nespoléhá na to, co se dočte, připravil se na svůj úkol tím, že loni na podzim podnikl inspekční cestu do několika středisek Internacionály na kontinentě; po návratu nemeškal a dopisem do "Times" si zajistil jakousi předběžnou záruku svého prvenství v této otázce. Kdyby tak jako on mluvil v parlamentě kdokoli jiný, považovalo by se to za svévolnou a promyšlenou neznalost věci, o které mluví. Až na jednu výjimku neví zhola nic o celé řadě oficiálních publikací Internacionály; místo nich uvádí směsici {97} citátů z bezvýznamných publikací soukromých osob ve Švýcarsku, za něž Internacionála jakožto organizace odpovídá asi tak, jako britský kabinet za řeč pana Cochrana. Podle jeho řeči
"velká většina těch, kdo vstoupili do této společnosti v Anglii - bylo jich 180 000 - neznala vůbec zásady, které měli uvádět ve skutek a které se před nimi v době jejich vstupu pečlivě tajily."[86]
Zásady, které Internacionála hodlá uvádět ve skutek, jsou vyloženy v preambuli všeobecných stanov a pan Cochrane žije v blahé nevědomosti o tom, že do Internacionály nemůže nikdo vstoupit, aniž by s těmito zásadami vyslovil svůj naprostý souhlas. Dále:
"Tato společnost byla původně založena na zásadách tradeunionů a neobsahovala tedy politické prvky."
Výrazné politické prvky jsou obsaženy nejen v preambuli původních všeobecných stanov, ale politické tendence Sdružení jsou obšírně rozvedeny v Inaugurální adrese, vydané společně s těmtito stanovami v roce 1864.[87] Jiný překvapující objev, že Bakunin byl "pověřen" odpovědět jménem Internacionály na Mazziniho útoky, je prostě lež. Cochrane cituje Bakuninovu brožuru[88] a pokračuje:
"Takový nabubřelý nesmysl by byl k smíchu, když však tyto spisy pocházely z Londýna," (jenže ony odtamtud nepocházely) "jaký div, že se cizí vlády poplašily?"
A jaký div, že se pan Cochrane stal jejich mluvčím v Anglii? Další obvinění - že Internacionála právě začala vydávat v Londýně "noviny" - je rovněž lež. Pan Cochrane se však může utěšit tím, že Internacionála má v Evropě i v Americe mnoho vlastních tiskových orgánů, vycházejících v jazycích skoro všech civilizovaných národů.
Jádro celé řeči je však obsaženo ve větě:
"Mohl by dokázat, že Komuna a Mezinárodní sdružení je vlastně jedno a totéž a že Mezinárodní společnost sídlící"(?) "v Londýně dala Komuně příkaz spálit Paříž a zavraždit arcibiskupa tohoto města."
A nyní důkazy. Eugène Dupont konstatoval jako předseda bruselského kongresu, který se konal v září 1868, podle pravdy, že cílem Internacionály je sociální revoluce. A kde je onen tajemný článek spojující tento výrok Eugèna Duponta z roku 1868 s činy Komuny z roku 1871? Tkví v tom, že
{98}"teprve minulý týden byl Eugène Dupont zatčen v Paříži, kam tajně odjel z Anglie. A tento pan Eugène Dupont byl členem Komuny i Mezinárodní společnosti."
Naneštěstí pro tento tak přesvědčivý způsob argumentace nebyl A. Dupont, člen Komuny zatčený v Paříži, členem Internacionály a E. Dupont, člen Internacionály, nebyl členem Komuny. Druhý důkaz:
"V červenci 1869 řekl Bakunin na kongresu v Ženevě, jemuž předsedal: ,Internacionála se prohlašuje za ateistickou.'"
Jenže v červenci 1869 se v Ženevě žádný kongres Internacionály nekonal; Bakunin nikdy žádnému kongresu Internacionály nepředsedal a nikdy nebyl pověřen prohlašovat něco jejím jménem. Třetí důkaz: "Volksstimme", orgán Internacionály ve Vídni[89], napsal:
"Rudý prapor je sice symbolem všeobecné lásky, naši nepřátelé nechť si však dají pozor, aby ho neproměnili v symbol všeobecného teroru."
Kromě toho tento list mnohokrát prohlašoval, že londýnská generální rada je vlastně generální radou Internacionály, tj. jejím delegovaným ústředním správním orgánem, čtvrtý důkaz: za jednoho francouzského soudního procesu proti Internacionále Tolain zesměšňoval výrok veřejného žalobce, že
"předsedovi Internacionály" (který vůbec neexistuje) "by stačilo pohnout prstem a podřídil by si celý svět".
Zmatený mozek pana Cochrana proměňuje Tolainovo záporné stanovisko v kladné. Pátý důkaz : adresa generální rady o občanské válce ve Francii, z níž pan Cochrane cituje pasáž ospravedlňující represálie vůči rukojmím a použití ohně jako válečná opatření nezbytná za podobných okolností. Jenže má se snad z toho, že pan Cochrane souhlasí s masakry versailleských, vyvozovat, že dal příkaz k jejich provedení, ačkoli jistě nemá na svědomí žádnou jinou vraždu než nějaké té zvěřiny? Šestý důkaz:
"Před požárem Paříže se konala schůzka vůdců Internacionály a Komuny."
To je pravdivé asi tak jako zpráva, která nedávno proběhla celým italským tiskem, že totiž generální rada Internacionály vyslala na inspekční cestu po kontinentě svého věrného a milovaného Alexandra Baillie Cochrana, jenž jí předložil nanejvýš uspokojivou zprávu o zdárném rozvoji organizace a konstatoval, že má 17 miliónů členů. A konečně poslední důkaz:
{99} "V dekretu Komuny, jímž se nařizuje zbořit sloup na náměstí Vendôme, je zdůrazněn souhlas Internacionály."
O ničem takovém není v dekretu zmínka, i když si Komuna jistě byla plně vědoma, že Internacionála na celém světě by toto rozhodnutí schválila.
Takový je tedy podle "Times" nezvratný důkaz Cochranova tvrzení, že pařížský arcibiskup byl zabit a Paříž spálena na přímý rozkaz londýnské generální rady Internacionály. Srovnejte tyto nesouvislé tlachy se zprávou pana Sacaze o zákonu proti Internacionále, kterou přednesl ve Versailles, a pochopíte stále ještě existující rozdíl mezi členem francouzského statkářského shromáždění a britským Dogberrym.
O fidus Achates[a] pana Cochrana, panu Eastwickovi, bychom mohli říci s Dantem: "Pohlédni na něho a jdi dále", nebýt jeho nesmyslného tvrzení, že Internacionála prý je odpovědna za "Père Duchêne"[90] pana Vermersche, kterého učený pan Cochrane nazývá Vermuthem.
Jestliže mít takového odpůrce, jako je pan Cochrane, je učiněná rozkoš, pak muset se odevzdat do ochrany - dá-li se to tak nazvat - pana Fawcetta, je hotová pohroma. Má-li dosti smělosti k tomu, aby Internacionálu chránil před represáliemi, které si britská vláda netroufne podniknout a na nichž také nemá žádný zájem, má zároveň také pocit povinnosti a velkou morální odvahu, která jej nutí vyslovit nad Internacionálou své nejvyšší profesorské opovržení. Naneštěstí nejsou údajné doktríny Internacionály, které napadá, nic jiného než výplody jeho chudého ducha.
"Stát," říká, "by měl dělat to a ono a obstarat peníze na realizaci všech návrhů Internacionály. V prvním bodě programu se říká, že stát by měl vykoupit všechnu půdu a všechny výrobní prostředky a pronajmout je za spravedlivou a přiměřenou cenu obyvatelstvu."
Pokud jde o vykoupení půdy státem za určitých okolností a její pronajmutí obyvatelstvu za spravedlivou a přiměřenou cenu, na tom ať se pan Fawcett dohodne se svým učitelem teorie, panem Johnem Stuartem Millem, a se svým politickým šéfem, panem Johnem Brightem. Ve druhém bodě "se navrhuje, aby stát reguloval pracovní dobu". Znalost historie z našeho profesora přímo srší, {100} když z Internacionály dělá autora britských továrních zákonů, a jeho ekonomická zběhlost se objevuje v neméně příznivém světle, když tyto zákony hodnotí. Třetí bod:
"Stát by měl umožnit bezplatnou školní výchovu."
Go jsou taková všeobecně známá fakta, jako existence bezplatné školní výchovy ve Spojených státech a ve Švýcarsku a její příznivé výsledky, ve srovnání s chmurnými proroctvími profesora Fawcetta? Čtvrtý bod:
"Stát by měl půjčovat kapitál družstevním spolkům."
Tady je malá chybička: pan Fawcett směšuje požadavky, které razil Lassalle, jenž zemřel ještě před založením Internacionály, se zásadami Internacionály. Mimochodem Lassalle se odvolával na precedent státních půjček, které si britští pozemkoví vlastníci pod záminkou různých zdokonalení v zemědělství tak štědře prostřednictvím parlamentu sami poskytovali. Pátý bod:
"Korunou všeho byl návrh, aby celkový příjem země byl zvýšen progresivním zdaněním majetku."
To už je přece jenom trochu moc, dělat z požadavků pana Roberta Gladstona a jeho liverpoolských buržoazních finančních reformátorů "korunu" Internacionály!
Velký politický ekonom pan Fawcett, jehož nároky na vědeckou slávu se zakládají na tom, že pro potřeby školáků zvulgarizoval výtah z politické ekonomie pana Johna Stuarta Milla, se přiznává, že "důvěřivé předpovědi" (freetraderů) "vyslovené před pětadvaceti lety byly vyvráceny fakty".
Přitom je přesvědčen o své schopnosti zkrotit dnešní obrovské proletářské hnutí neustálým opakováním - a to v ještě rozmělněnější formě - stejných otřepaných frází, o něž se před pětadvaceti lety opíraly tyto falešné předpovědi. Doufejme, že jeho licoměrná obhajoba Internacionály, která ve skutečnosti není nic jiného než pokorná omluva za jeho dřívější předstírané sympatie k dělnické třídě, otevře oči těm anglickým dělníkům, které stále ještě dojímá sentimentalita, za níž se pan Fawcett až dosud pokoušel skrýt svou vědeckou nemohoucnost.
Nuže, je-li pan B. Cochrane představitelem politického intelektu a pan Fawcett ekonomické vědy britské Dolní sněmovny, jak {101} se pak dá tento "nejpříjemnější londýnský klub" srovnat s americkou sněmovnou reprezentantů, která 13. prosince 1871 přijala zákon o zřízení úřadu pro statistiku práce[91] a prohlásila, že tento zákon byl přijat na výslovné přání Mezinárodního dělnického sdružení, které sněmovna uznává za jednu z nej význačnějších skutečností dnešních dnů?
Generální rada
R. Applegarth, A. Arnaud, M. Barry, M. J. Boon, F. Bradnick, G. H. Buttery, F. Cournet, P. Delahaye, Eugène Dupont, W. Hales, Hurliman, Jules Johannard, C. Keen, Harriet Lawová, F. Lessner, Lochner, C. Longuet, Marguerite, C. Martin, Zévy Maurice, H. Mayo, G. Milner, Chr. Murray, Pfänder, J. Rozwadowski, V. Regis, J. Roach, Rühl, G. Ranvier, Sadler, Cowell Stepney, A. Taylor, W. Townshend, E. Vaillant, J. Weston, De Wolfers, F. J. Yarrow
Dopisující tajemnici
Leo Frankel - pro Rakousko a Uhry; A. Herman - pro Belgii; T.Mottershead - pro Dánsko; A. Serraillier - pro Francii; Karel Marx - pro Německo a Rusko; C. Rochat - pro Holandsko; J. P. MacDonnel - pro Irsko; B. Engels - pro Itálii a Španělsko; Walery Wróblewski - pro Polsko; Hermann Jung - pro Švýcarsko; J. G. Eccarius - pro Spojené státy; Le Moussu - pro francouzské sekce ve Spojených státech
J. Hales, generální tajemník
Napsal K. Marx mezi 13. a 16. dubnem 1872
Otilténo jako leták a v listech
"The Eastern Post", čís. 186 z 20. dubna 1872,
"La Emancipacíón", čis. 49 z 18. května 1872,
a "O Pensamento Sociál", čis. 14 z května 1872Podle textu letáku
Přeloženo ze angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - věrném společníkovi. (Pozn. red.)
85 Tímto prohlášením odpověděl Marx na pomlouvačný projev člena parlamentu Alexandra Baillie Cochrana v Dolní sněmovně. Přečetl je na zasedání generální rady 16. dubna. Podle usnesení rady pak vyšlo jako samostatný leták a bylo uveřejněno v "The Eastern Post".
86 Tento citát i další citáty jsou z Cochranovy a Fawcettovy řeči v Dolní sněmovně 12. dubna 1872. Oba projevy byly otištěny v "Times" z 13. dubna 1872.
87 V preambuli "Prozatímních stanov Mezinárodního dělnického sdružení" zformuloval Marx v roce 1864 při zakládání Internacionály výchozí programové teze první mezinárodní masové organizace proletariátu. Preambule byla beze změny pojata do všeobecných stanov a v roce 1866 schválena ženevským kongresem. Úkoly politického boje proletariátu byly vyloženy v třetím odstavci tohoto dokumentu, kde se říká, "že ekonomické osvobození dělnické třídy je tedy oním velikým cílem, jemuž je třeba podřídit každé politické hnutí jako prostředek" (viz Marx-Engels, Spisy 16, str. {46}). V "Inaugurální adrese Mezinárodního dělnického sdružení", kterou Marx napsal současně s "Prozatímními stanovami", zdůvodnil tezi, že nyní je "velkým úkolem dělnické třídy dobýt politickou moc", a vyzval proletariát, "aby zvládl i taje mezinárodní politiky, aby kontroloval diplomatické činy svých vlád a v případě nutnosti se proti nim postavil všemi možnými prostředky" (viz Marx-Engels, Spisy, sv. 16, str. {44} a {45}).
88 Je míněna Bakuninova brožura "Risposta ďun Internazionale a Giuseppe Mazzini" ["Odpověď člena Internacionály Giuseppe Mazzinimu"], Milán 1871; brožura vyšla jako příloha k čís. 227 "Gazzettino Rosa" ze 16. srpna 1871.
89 "Die Volksstimme" ["Hlas lidu"] - rakouský dělnický list, orgán sociálních demokratů. Podporoval generální radu Internacionály; vycházel ve Vídni dvakrát měsíčně od dubna do prosince 1869.
90 "Le Père Duchêne" ["Otec Duchêne"] - francouzský deník, který od 6. března do 21. května 1871 vydával v Paříži Eugène Vermersch; svým zaměřením byl blízký blanquistickému tisku.
91 Koncem roku 1871 začala volební agitace pro znovuzvolení tehdejšího amerického republikánského presidenta Granta. Grantovi stoupenci se snažili získat sympatie dělnictva a slibovali proto, že Grant po svém zvolení bude prosazovat pronikavá "opatření ke zlepšení postavení dělnické třídy".
V této souvislosti byl 13. prosince 1871 podán ve sněmovně reprezentantů návrh zákona na zřízení federálního úřadu pro statistiku práce s odůvodněním, že prý Mezinárodní dělnické sdružení toto opatření výslovně žádá.
Sněmovna reprezentantů návrh přijala, ale senát jej potom zamítl.