Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



{112} Prohlášení generální rady o Univerzální federalistické radě[100]


Před několika týdny vyšla brožura s názvem "Univerzální federalistická rada Mezinárodního dělnického sdružení a přidružených republikánských socialistických spolků". Tato brožura nechce nic menšího než coup ďétat[a] v Internacionále. Ohlašuje, že byla ustavena druhá generální rada, a vznáší obvinění jak proti celé organizaci Internacionály, tak proti její generální radě. Kdo však jsou členové této nové, samozvané rady a autoři těchto obvinění? Mezi podpisy na dokumentu vidíme za prvé jméno občana Johna Westona, člena generální rady a jejího bývalého pokladníka, který však v dopise radě oznamuje, že jeho jména bylo zneužito bez jeho svolení. Za druhé je tam podepsáno šest delegátů Všeobecné republikánské ligy[101], která nemá s Internacionálou nic společného. Za třetí jsou tam podpisy dvou delegátů "Mezinárodní republikánské federalistické sekce", o jejíž existenci Internacionála vůbec neví. Za čtvrté podepsali dokument dva delegáti Ligy půdy a práce[102], společnosti, která k Internacionále nepatří. Za páté jsou zde podpisy dvou samozvaných delegátů Německého dělnického vzdělávacího spolku, to jsou však ve skutečnosti delegáti několika Němců vyloučených z tohoto spolku pro zjevně nepřátelský postoj k Internacionále.[103] Konečně jsou zde podepsáni čtyři delegáti dvou francouzských spolků, které dohromady nemají ani dvacet členů a které generální rada odmítla uznat jako sekce; mezi nimi figurují pan {113} Vésinier, vyloučený z Internacionály komisí ustanovenou bruselským kongresem v roce 1868[104], a pan Landeck, jehož náhlý útěk Bonapartova policejního prefekta 4. září 1870 zprostil dobrovolného a vůči tomuto hodnostáři "úzkostlivě dodržovaného závazku, že se už nebude zabývat ve Francii ani politikou, ani Internacionálou," (viz publikovanou zprávu o třetím procesu proti Internacionále v Paříži)[b] a jenž byl nedávno vyloučen ze spolku komunardů emigrantů v Londýně.

Těm, kdo podepsali tento dokument, musí být jasné, že konkláve takovýchto lidí, Internacionále naprosto cizích, má zrovna takové právo zasahovat do její organizace a ustavovat se jako její generální rada, jako může generální rada Internacionály zasahovat do organizace Velké severní dráhy a prohlašovat se za její správní radu.

Není divu, že tito lidé nevědí zhola nic o dějinách a organizaci Internacionály. Jak by mohli vědět, že podle našich stanov je generální rada povinna skládat účty ze své činnosti kongresům, a ne jim? Nebo to, že když vypuknutí války v roce 1870 znemožnilo konání kongresu, všechny federace se jednomyslně usnesly zmocnit generální radu, aby pokračovala ve své funkci až do doby, než politická situace dovolí svolat veřejný kongres? Pokud jde o fond, který generální rada shromáždila na pomoc uprchlíkům, byla celková částka čas od času uváděna v publikovaných zprávách o zasedáních generální rady a nás pokladník, občan Jung, 4, Charles Street, Northampton Square, Clerkenwell, má stvrzenky na každý vydaný halíř; tyto stvrzenky, jakož i účty si může kterýkoli dárce kdykoli prohlédnout. Při takové kontrole se ukáže, že generální rada nejen věnovala této věci, jež vůbec nepatřila k jejím běžným funkcím, značnou část svého času, ale že také sama, jako orgán i její jednotliví členové, přispívala na fond uprchlíků podle svých možností.

Od té doby, co Internacionála dosáhla nynějšího rozsahu a moci, jediný způsob, jímž se mohou soupeřící a nepřátelské spolky pokusit ji napadnout s určitou nadějí na úspěch, je uzurpovat si její jméno a tím zlomit její sílu. Všechen tisk vládní kliky a panujících {114} tříd to tak dobře chápe, že jejich listy, od policejních až k takzvaným demokratickým a republikánským, které pečlivě zamlčují každé oficiální prohlášení generální rady, si vždycky pospíší informovat celou Evropu o bezvýznamných a směšných projevech podobných projevu této "Univerzální federalistické rady".

Generální rada:

R. Applegarth, Ant. Arnaud, M. Barry, M. J. Boon, F. Bradnick, G. H. Buttery, E. Delahaye, Eugène Dupont, J. G. Eccarius, W. Hales, Hurliman, Jules Johannard, Ch. Keen, Harriet Lawová, F. Lessner, Lochner, Ch. Longuet, Marguerite, C. Martin, Zévy Maurice, H. Mayo, G. Milner, Th. Mottershead, Pfänder, J. Rozwadowski, V. Regis, J. Roach, Rühl, G. Ranvier, Sadler, G. Sexton, Cowell Stepney, A. Taylor, W. Townshend, Éd. Vaillant, J. Weston, De Wolfers, F. J. Yarrow

Dopisující tajemnici:

Leo Frankel, pro Rakousko a Uhry; A. Herman, pro Belgii; F. Cournet, pro Dánsko; Aug. Serraillier, pro Francii; Karel Marx, pro Německo a Rusko; Ch. Rochat, pro Holandsko; J. P. MacDonnel, pro Irsko; B. Engels, pro Itálii a Španělsko; Walery Wróblewski, pro Polsko; Hermann Jung, pro Švýcarsko; Le Moussu, pro francouzské sekce ve Spojených státech

Ch. Murray, předseda
H. Jung, pokladník
John Hales, generální tajemník

33, Rathbone Place, W
Londýn 20. května 1872




Napsal K. Marx
Otištěno v "The Eastern Post", čís. 191 z26. května 1872,
v "The International Herald", čís. 9 z 1. června 1872,
v "Der Volksstaat", čís. 44 z 1. června 1872,
v "La Liberté", čís. 22 z 2. června 1872,
v "La Emancipación", čís. 52 z 8. června 1872,
v "O Pensamento Sociál", čís. 16 z června 1872,
a v "L'Égalité", čís. 13 z 23. června 1872
  Podle textu
v "The Eastern Post
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a - převrat. (Pozn. red.)

b Viz tento svazek, str. {59}. (Pozn. red.)


100 Toto prohlášení, jehož autorem je Marx, bylo přečteno na zasedání generální rady 21. května 1872. Podnět k němu dala brožura "Conseil fédéraliste universel de l'Association Internationale des Travailleurs et des sociétés républicaines socialistes adhérentes", Londýn 1872 (brožura vyšla francouzský, anglicky a německy). Univerzální federalistická rada se vytvořila počátkem roku 1872 ze zbytků Francouzské sekce 1871 (viz tento svazek, str. {54-59}), z různých buržoazních a maloburžoazních organizací, z některých lassallovců vyloučených z Německého dělnického vzdělávacího spolku v Londýně a z jiných živlů usilujících o vedení v Internacionále. Ve svých útocích se soustřeďovala hlavně na rezoluce londýnské konference o politické činnosti dělnické třídy a o boji proti sektářství. Usnesení haagského kongresu, že rezoluce o politické činnosti dělnické třídy má být pojata do všeobecných stanov, a o vyloučení Bakunina zasadilo všem těmto nepřátelským živlům pádnou ránu. Koncem září 1872 svolala Univerzální federalistická rada do Londýna sjezd, který se pokoušela vydávat za kongres Mezinárodního dělnického sdružení. Další činnost federalistické rady se vyčerpávala v bojích různých klik, činících si nárok na vedení "hnutí".

Toto prohlášení generální rady bylo otištěno téměř ve všech orgánech Internacionály; v listu "Emancipación" k němu redakce připojila tento závěrečný odstavec: "Tento závažný dokument, který nám odhaluje intriky buržoazních stran, ukazuje jejich snahu vnést rozkol do Sdružení a ochromit jeho činnost. Ve všech zemích, v Anglii, v Německu, v Belgii, ve Švýcarsku, v Americe i v Itálii, se buržoazie pokouší překroutit zásadu dělnické solidarity, aby do našeho Sdružení vnesla destruktivní dezorganizaci. Je to pro nás ponaučení."

101 Všeobecná republikánská liga (Universal Republican League) - maloburžoazní organizace založená v roce 1871 v Anglii. Mezi její předáky patřili tradeunionista Odger, buržoazní radikál Bradlough, maloburžoazní publicisté Vésinier, Le Lubez a jiní. Za svůj cíl vyhlásila Liga dosažení intelektuálního, morálního a materiálního blaha lidstva sjednocením republikánů všech zemí a rozšiřováním knih, brožur a všestranné osvěty přednáškami a projevy na shromážděních. Vedle požadavku nacionalizace půdy a všeobecného hlasovacího práva zahrnoval program Ligy také požadavek zrušení titulů a výsad duchovenstva a aristokracie a vyzýval ke zřízení federativní světové republiky. Tato Liga, k níž se připojila celá řada republikánských klubů zřizovaných v různých anglických městech a sdružujících maloburžoazní a zčásti i proletářské živly, vyrostla na půdě republikánského hnutí, které v Anglii zesílilo po vyhlášení Francouzské republiky 4. září 1870.

102 Liga půdy a práce (Land and Labour League) byla založena v Londýně v říjnu 1869 za účasti generální rady Internacionály. Ve výkonném výboru Ligy bylo přes 10 členů generální rady. Program, který vypracoval Eccarius podle Marxových pokynů (viz Marx-Engels, Spisy 16, Provolání Ligy půdy a práce k dělníkům a dělnicím ve Velké Británii a Irsku, str. {624-629}), obsahoval vedle některých všeobecně demokratických požadavků (reforma finanční a daňové soustavy, lidového vzdělání apod.) požadavek nacionalizace půdy a zkrácení pracovního dne a dále chartistické požadavky všeobecného volebního práva a zřízení zemědělských kolonií.

Marx se domníval, že by Liga mohla přispět k revolucionování anglické dělnické třídy; viděl v ní jednu z cest k vytvoření samostatné proletářské strany v Anglii. Ale už na podzim 1870 zesílil v Lize vliv buržoazních živlů a postupně ztratila s Internacionálou spojení.

103 Míní se tu vyloučení skupiny lassallovců z Německého dělnického vzdělávacího spolku v Londýně, který se stal sekcí Internacionály. K vyloučení skupiny došlo koncem roku 1871 pro pomlouvání generální rady.

Německý dělnický vzdělávací spolek v Londýně založili v únoru 1840 Karl Schapper, Josef Moll a další členové Svazu spravedlivých. V letech 1847 a 1849 až 1850 spolupracovali ve spolku aktivně i Marx a Engels. 17. září 1850 Marx, Engels a několik jejich spolubojovníků ze spolku vystoupili, protože jeho většina se postavila na stranu sektářské a dobrodružné frakce Willicha a Schappera. Koncem padesátých let se Marx a Engels znovu zúčastnili práce vzdělávacího spolku. Po založení Internacionály se spolek stal německou sekcí Mezinárodního dělnického sdružení v Londýně, koncem roku 1871 se připojil jako sekce k Britské federaci. Londýnský spolek existoval až do roku 1918, kdy jej anglická vláda zakázala.

104 V souvislosti s Vésinierovými pomluvami francouzských členů Internacionály uložil bruselský kongres v roce 1868 bruselské sekci, aby od Vésiniera žádala důkazy o vyřčených obviněních, a v případě, že nebudou postačující, aby jej vyloučila ze Sdružení.

26. října 1868 přijala bruselská sekce usnesení o vyloučení Vésiniera z Internacionály.