Marxistický internetový archiv - Česká sekce

B. Engels



{376} K úmrtí Karla Marxe


I

U příležitosti této smutné události jsem obdržel ještě dodatečně několik soustrastných projevů, které svědčí o tom, jakou vzbudila účast, a mou povinností je podat o tom zprávu.

20. března dostala slečna Eleanor Marxová od redakce "Daily News" tento telegram ve francouzštině:

"Moskva 18. března. Redakci ,Daily News', Londýn. Vyřiďte laskavě panu Engelsovi, autoru ,Dělnické třídy v Anglii* a blízkému příteli zemřelého Karla Marxe, naši prosbu, aby položil na rakev nezapomenutelného autora ,Kapitálu* věnec s tímto nápisem:

,Obhájci práv dělníků v teorii a bojovníku za jejich uskutečňování v životě - studenti Petrovské zemědělské akademie v Moskvě.*

Pana Engelse prosíme, aby nám sdělil svou adresu a cenu věnce; částku okamžitě poukážeme.

Studenti Petrovské akademie v Moskvě"

Na pohřeb, který se konal 17. března, přišla ovšem depeše příliš pozdě.

Dále mi poslal přítel P. Lavrov z Paříže 31. března poukázku na 124,50 franků = 4,18,9 libry št., jež poslali studenti technologického institutu v Petrohradě a ruské kursistky rovněž na věnec na Marxův hrob.

Za třetí přinesl "Sozialdemokrat" minulý týden zprávu, že oděští studenti si také přejí, aby byl jejich jménem položen věnec na Marxův hrob.[263]

Protože peníze z Petrohradu úplně stačí na všechny tři věnce, dovolil jsem si z nich uhradit i moskevský a oděský věnec. Zhotovení nápisů je zde dost neobvyklá věc a způsobilo to určité zdržení, {377} věnce však budou položeny začátkem příštího týdne a teprve pak budu moci podat v "Sozialdemokratu" vyúčtování peněz, jež jsem obdržel.

Ze Solingenu jsme rovněž dostali prostřednictvím zdejšího Komunistického dělnického vzdělávacího spolku krásný velký věnec s nápisem: "Karlu Marxovi na hrob dělníci nožířského a mečířského průmyslu v Solingenu." Když jsme jej 24. března kladli na hrob, shledali jsme, že čísi hanobitelská ruka odstřihla a ukradla dlouhé konce rudých hedvábných stuh z věnců "Sozialdemokratu" a Komunistického dělnického vzdělávacího spolku. Stížnost u správní rady nebyla nic platná, ale snad se postará, aby se už nic takového neopakovalo.

Slovanský spolek[264] ve Švýcarsku se domnívá,

"že památka Karla Marxe by se zejména uctila založením mezinárodního fondu - který by nesl Marxovo jméno - na podporu obětí velkého boje za osvobození a na podporu tohoto boje"

a posílá první příspěvek, který jsem prozatím nechal u sebe. Osud tohoto návrhu ovšem závisí především na tom, zda bude mít ohlas, a proto jej zde uveřejňuji.

Abych postavil proti falešným pověstem kolujícím v novinách fakta, sděluji zde tyto stručné podrobnosti o průběhu nemoci a o smrti našeho velkého vůdce a teoretika.

Když se Marx po trojím léčení v Karlových Varech skoro úplně vyléčil ze zastaralé jaterní choroby, trpěl už jen chronickými žaludečními potížemi a nervovým přepětím, jež se projevovalo bolestmi hlavy a zejména úpornou nespavostí. Tyto potíže víceméně zmizely po letní návštěvě v mořských či klimatických lázních a začaly se rušivěji projevovat teprve po Novém roce. Chronické bolesti v krku, kašel, který rovněž přispíval k nespavosti, a chronická bronchitida ho trápily celkem méně. Ale právě tyto choroby se mu nakonec staly osudnými. Čtyři nebo pět neděl před smrtí své ženy dostal náhle prudký zánět pohrudnice (pleuritis), spojený s bronchitidou a počínajícím zápalem plic (pneumonie). Bylo to velmi nebezpečné, ale nemoc proběhla dobře. Pak ho lékaři nejdříve poslali na ostrov Wight (počátkem roku 1882) a potom do Alžírská. Cestou byla zima a Marx dojel do Alžírská s novým zánětem pohrudnice. {378} Za normálních okolností by to nebylo tak vadilo. Ale zima a jaro v Alžírsku byly chladné a deštivé jako nikdy jindy; v dubnu se tam marně pokoušeli vytopit jídelnu! Tak z toho bylo nakonec zhoršení celkového stavu místo zlepšení.

Z Alžírská poslali Marxe do Monte Carla (Monako), kam přijel po studené a deštivé cestě přes moře s třetím, třebaže mírnějším zánětem pohrudnice. Přitom bylo stále špatné počasí, jako by si je byl zrovna přivezl s sebou z Afriky. A tak i zde místo posílení - zápas s novou nemocí. Začátkem léta odjel ke své dceři, paní Longuetové do Argenteuil a léčil si chronický zánět průdušek sirnými koupelemi v sousedním Enghienu. Přes vytrvalé deštivé léto pokračovalo léčení sice pomalu, ale přesto ke spokojenosti lékařů. Ti jej pak poslali do Vevey na Ženevském jezeře a tam se zotavil nejvíc, takže mu na zimu povolili pobyt ne sice v Londýně, ale aspoň na jižním pobřeží Anglie. Tam se také konečně zase chtěl pustit do práce. V září přijel do Londýna a to vypadal zdravě a často se mnou bez obtíží stoupal na hampsteadský kopec (asi o 300 stop výše, než byl jeho byt); když hrozily listopadové mlhy, poslali ho lékaři do Ventnoru na jižním výběžku ostrova Wightu. Ihned zase vlhké počasí a mlha; nutný důsledek: nové nachlazení, kašel atd., zkrátka nezdravé domácí vězení místo posilňujícího pohybu na čerstvém vzduchu. Tu zemřela paní Longuetová. Druhého dne (12. ledna) přijel Marx do Londýna, očividně už se zánětem průdušek. Brzy se k tomu přidružil zánět hrtanu, takže nemohl skoro vůbec polykat. Marx, který dovedl snášet největší bolesti se stoickým klidem, pil raději litr mléka denně (k němuž měl po celý život odpor), než by polykal vhodnou tuhou potravu. V únoru se mu udělal absces na plících. Léky přestaly působit na tělo, krmené po patnáct měsíců nejrůznějšími medikamenty; jen zeslabily chuť k jídlu a zhoršily zažívací činnost. Takřka den ode dne nám přímo před očima hubl. Přesto nemoc probíhala vcelku příznivě. Bronchitida se skoro ztratila, polykal snáze. Lékaři nám dávali největší naděje. Tu najednou - mezi druhou a třetí hodinou, to byla pro něho nejvhodnější doba pro návštěvy - zastihnu celý dům v slzách; je prý tak slabý, že se asi blíží konec. A přece ještě to ráno s chutí vypil víno, mléko a snědl polévku. Stará věrná {379} Lenka Demuthová, která vychovala všechny jeho děti od kolébky a je v domě už čtyřicet let, jde k němu nahoru, ale hned se vrátí: "Pojďte se mnou, je v polospánku." Když jsme vešli, spal docela, ale navždy. Klidnější smrt, než jakou usnul Karel Marx ve svém křesle, si nelze přát.

A nyní závěrem ještě jedna dobrá zpráva:

Rukopis druhého dílu "Kapitálu" se celý dochoval. Do jaké míry je v této formě připraven pro tisk, nemohu zatím posoudit, je to přes 1000 stran foliového formátu. Ale "proces oběhu kapitálu" a "formy celkového procesu" jsou dokončeny ve zpracování z let 1867-1870. Máme také začátek pozdějšího zpracování i bohatý materiál v kritických excerpcích, hlavně o pozemkových vlastnických vztazích v Rusku, z nichž se možná dá ještě leccos použít.

Ústní závětí ustanovil svou nejmladší dceru Eleanor a mne vykonavateli svého literárního odkazu.

Londýn 28. dubna 1883


II

Od sociálních demokratů z Erfurtu přišel do Argenteuil krásný věnec s nápisem na rudých stuhách; naštěstí se našel někdo, kdo sem měl cestu a vzal jej s sebou; když byl kladen na hrob, zjistilo se opět, že jsou ukradeny rudé hedvábné stuhy z věnce solingenského.

Tři věnce za Moskvu, Petrohrad a Oděsu byly mezitím také hotové. Abychom zabránili ukradení stuh, museli jsme je na okrajích trochu nastříhat, aby se už nedaly znovu použít. Věnce byly položeny včera. Dešťová přeháňka znehodnotila erfurtskou stuhu pro jiné účely, takže ji nikdo neukradl.

Každý z těchto tří věnců stál 1,1,8 liber št., tj. dohromady 3,5,0 liber št. Ze 4,18,9 liber št., které mi byly zaslány, zbylo tedy ještě 1,13,9 liber št. a ty jsem poslal zpět P. Lavrovovi, aby s nimi naložil podle přání dárců.

Smrt velkého člověka je výbornou příležitostí pro lidi malé, jak vytlouci politický, literární i peněžní kapitál. Uvedu jen několik {380} příkladů, o nichž se musí dovědět veřejnost; o mnoha jiných, jež se odehrály ve sféře soukromé korespondence, nestojí ani za to hovořit.

Philipp Van Patten, tajemník Centrál Labor Union in New York[265] mi (2. dubna t. r.) napsal:

"V souvislosti s nedávnou manifestací k uctění památky Karla Marxe, na níž se spojily všechny frakce, aby vzdaly čest zesnulému mysliteli, rozhlašoval Johann Most a jeho přátelé, že on, Most, byl Marxovým důvěrným přítelem, že on to byl, kdo zpopularizoval Marxovo dílo ,Kapitál' v Německu, a že Marx souhlasil s propagandou, jak ji Most řídil.

Vysoce si ceníme Marxova talentu i činnosti; nemůžeme však věřit, že by byl sympatizoval s Mostovým anarchistickým a dezorganizátorským způsobem myšlení a jednání. Proto bych se rád dověděl, co vy soudíte o Marxovu stanovisku k otázce anarchie a sociální demokracie? Most svým nevčasným a hloupým žvaněním nadělal už příliš mnoho zmatku a nám je velice nepříjemné, když musíme poslouchat, že tak velká autorita jako Marx podobnou taktiku schvaloval."

Odpověděl jsem na to 18. dubna dopisem, který zde uvádím v německém překladu[266] :

"Moje odpověď na Váš dotaz z 2. dubna o stanovisku Karla Marxe k anarchistům vůbec a Johannu Mostoví zvláště bude stručná a jasná:

Marx i já jsme od roku 1845 zastávali názor, že jedním z konečných důsledků budoucí proletářské revoluce bude postupné zanikání politické organizace označované názvem stát.[267] Hlavním účelem této organizace odjakživa bylo ozbrojenou mocí zajišťovat ekonomické utlačování pracující většiny privilegovanou majetnou menšinou. Jakmile zmizí privilegovaná majetná menšina, zmizí také nutnost ozbrojené utlačovací neboli státní moci. Přitom jsme však vždycky byli toho mínění, že k dosažení tohoto i jiných, daleko závažnějších cílů budoucí sociální revoluce se musí dělnická třída napřed zmocnit organizované politické moci státu, s její pomocí potlačit odpor třídy kapitalistů a celou společnost zorganizovat novým způsobem. To se lze dočíst už v ,Komunistickém manifestu' z roku 1847, kapitola II, závěr[268].

Anarchisté to všechno stavějí na hlavu. Prohlašují, že proletářská revoluce musí začít tím, že zruší politickou moc státu. Jenže jediná organizace, kterou proletariát po svém vítězství nachází {381} v hotové podobě, je právě stát. Tento stát bude ovšem třeba velmi důkladně změnit, než bude moci plnit své nové funkce. Avšak rozbít jej v této chvíli by znamenalo rozbít jediný organismus, jehož prostřednictvím může vítězný proletariát uplatnit svou právě vydobytou moc, potlačit své kapitalistické odpůrce a prosadit onu ekonomickou revoluci společnosti, bez níž by celé vítězství muselo skončit novou porážkou a masovým vražděním dělníků, jako tomu bylo po Pařížské komuně.

Myslím, že není potřeba, abych výslovně ujišťoval, že se Marx stavěl proti tomuto anarchistickému nesmyslu hned od prvního dne, kdy jej v nynější podobě přednesl Bakunin. Potvrzuje to celá vnitřní historie Mezinárodního dělnického sdružení. Od roku 1867 se anarchisté pokoušeli těmi nejpodlejšími prostředky zmocnit se vedení v Internacionále; hlavní překážkou jim v tom byl Marx. Tento pětiletý boj skončil na haagském kongresu v září 1872 vyloučením anarchistů z Internacionály; byl to Marx, kdo se o toto vyloučení nejvíc přičinil. Náš starý přítel F. A. Sorge v Hobokenu, který byl na haagském kongresu jako delegát, Vám může, budete-li si to přát, sdělit bližší podrobnosti.

A ted k Johannu Mostoví.

Jestliže někdo tvrdí, že Most poté, co se stal anarchistou, byl v nějakém styku s Marxem, či že mu Marx nějak pomáhal, stal se buď obětí lži, nebo sám záměrně lže. Od té doby, kdy vyšlo první číslo londýnské ,Freiheit', byl Most na návštěvě u Marxe nebo u mne nanejvýš jednou či dvakrát. Stejně málo jsme navštěvovali my jeho a ani náhodou jsme se nikdy nikde nesešli. Nakonec jsme si dokonce přestali předplácet i jeho noviny, protože v nich ,doopravdy nic' nebylo. Jeho anarchismem a jeho anarchistickou taktikou jsme opovrhovali právě tak jako lidmi, od nichž se obojímu naučil.

Ještě za svého pobytu v Německu publikoval Most ,populární' výtah z Marxova ,Kapitálu'[269]. Marx byl požádán, aby ho pro druhé vydání zrevidoval. Konal jsem tuto práci společně s Marxem. Zjistili jsme, že pokud nechceme celý tento spis od začátku do konce přepsat, můžeme udělat jedině to, že vyházíme ty nejhorší Mostový nesmysly. Marx také svolil, aby byly jeho opravy {382} zaneseny výslovně jen s tou podmínkou, že jeho jméno nikdy nebude uváděno v žádné souvislosti ani s touto opravenou slátaninou Johanna Mosta.

Chcete-li, můžete tento dopis uveřejnit."

Z Ameriky přejdeme k Itálii.

Asi před dvěma roky poslal Marxovi jeden mladý Ital, pan Achille Loria z Mantovy, svou knihu o pozemkové rentě[270] a s ní německy psaný průvodní dopis, v němž se označoval za jeho žáka a obdivovatele; dopisoval si s ním ještě po určitou dobu. V létě 1882 přijel do Londýna a dvakrát mě navštívil. Při druhé návštěvě jsem měl příležitost říci mu vážně své mínění o tom, že v jedné brožuře, která mezitím vyšla,[271] vytýká Marxovi, že vědomě nesprávně cituje.

Ted píše tento človíček, který svou moudrost načerpal u německých katedrových socialistů, článek o Marxovi do "Nuova Antología"[272] a má tolik drzosti poslat jeden zvláštní výtisk mně, "svému velectěnému příteli" (!!). V čem spočívá tato drzost, vysvitne z následujícího překladu mé odpovědi (napsal jsem mu v jeho mateřštině, protože jeho němčina je pořád ještě horší než moje italština):

"Dostal jsem Váš spisek o Karlu Marxovi. Můžete podrobit jeho učení co nejostřejší kritice a dokonce mu i neporozumět; můžete načrtnout Marxův životopis, který bude čirou fantazií. Co však nemůžete a co nikdy nikomu nedovolím, to je pomlouvat charakter mého zesnulého přítele.

Už v jedné ze svých dřívějších prací jste se opovážil obvinit Marxe, že záměrně nesprávně cituje. Když si to Marx přečetl, srovnal své a Vaše citáty s originály a řekl mi, že jeho citáty jsou správné a jestli tady někdo záměrně nesprávně cituje, pak jste to Vy. A když vidím, jak Vy ted citujete Marxe, že máte tolik nestoudnosti nechat jej mluvit o ,zisku' tam, kde mluví o ,nadhodnotě' - kde se znovu a znovu ohrazuje proti mylnému názoru, jako by obojí bylo totéž - (což jsme Vám ostatně - pan Moore a já - ústně vyložili už zde v Londýně), vím, komu mám věřit a kdo záměrně nesprávně cituje.

Ale to je jen maličkost ve srovnání s Vaším ,pevným a hlubokým {383} přesvědčením..., že veškeré' (Marxovo učení) ,je ovládáno vědomým sofismatem'; že ,Marx se nedal odradit falešnými závěry, i když dobře věděl, že jsou falešné'; že ,často byl sofistou, který se chtěl na úkor pravdy dostat k negaci existující společnosti', a že si, jak řekl Lamartine, ,pohrával se lží a pravdou, jako si děti hrají s kostkami'.

V Itálii, která je zemí antické civilizace, by to možná byla poklona. Možná, že i mezi katedrovými socialisty znamená něco podobného velkou pochvalu, vždyť jinak než ,na úkor pravdy" by přece tito čačtí profesoři nemohli své nesčetné systémy přivést na svět. My, revoluční komunisté, se na to díváme jinýma očima. Taková tvrzení považujeme za zostouzející obvinění a poněvadž víme, že jsou vylhaná, házíme je zpátky jejich autorovi, jenž takovými výmysly zostouzí jen sám sebe.

Mám za to, že bylo Vaší povinností sdělit veřejnosti, v čem vlastně tkví ono proslulé ,vědomé sofisma", jímž je ovládáno veškeré Marxovo učení. Marně to však hledám. Nagott!!" (silný lombardský výraz pro: nikde nic).

"Jaký slepičí mozek musí mít ten, kdo si představuje, že člověk jako Marx ,vyhrožoval svým odpůrcům vždycky druhým dílem", ačkoli ,mu nikdy ani na okamžik nepřišlo na mysl" ho napsat; že tento druhý díl není nic než ,Marxův chytrácký prostředek, jímž se vyhýbal vědeckým argumentům". Tento druhý díl mám před sebou a brzy bude publikován. Pak snad také konečně pochopíte rozdíl mezi nadhodnotou a ziskem.

Německý překlad tohoto dopisu vyjde v příštím čísle curyšského ,Sozialdemokratu'.

Mám čest pozdravit Vás se všemi pocity, které si zasluhujete."

To by pro dnešek stačilo.

Londýn 12. května 1883




Napsal B. Engels
Otištěno v "Der Sozialdemokrat",
čís. 19 a 21 z 3. a 17. května 1883
Podpis: Friedrich Engels
  Podle textu novin
Text dopisů srovnán
s rukopisy
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

263 Zpráva o tom, že studenti oděské university chtějí položit věnec na Marxův hrob, byla uveřejněna v časopisu "Sozialdemokrat", čís. 17 z 19. dubna 1883. Na jejich žádost měl být na stuze věnce nápis: "Karlu Marxovi, autoru ,Kapitálu' a zakladateli Mezinárodního dělnického sdružení od skupiny socialistů na oděské universitě, jeho žáků a následovníků."

264 Jde o slovanský socialistický studentský spolek "Slavia", který sdružoval mládež ze slovanských zemí, žijící v Curychu.

265 Central Labor Union in New York (Ústřední dělnický svaz v New Yorku) - sdružení newyorských odborových svazů, které vzniklo roku 1882. V osmdesátých letech se stalo masovou dělnickou organizací, sjednocující ve svých řadách dělníky amerického i cizího původu, bělochy i černochy. Ve vedení svazu byli socialisté, kteří uznávali, že k úspěšnému vedení proletářského třídního boje je zapotřebí odborové i politické organizace dělnické třídy.

266 Originál Engelsova dopisu Van Pattenovi z 18. dubna byl napsán anglicky.

267 Marx a Engels odhalili už v letech 1845-1846, když pracovali na svém velkém společném díle "Německá ideologie", úlohu státu jako nástroje moci vládnoucí třídy té doby (viz Marx-Engels, Spisy 3, str. 23-551).

268 Viz Marx-Engels, Spisy 4, str. 450.

269 Engels má na mysli brožuru Johanna Josepha Mosta, "Kapital und Arbeit. Ein populärer Auszug aus ,Das Kapital' von Karl Marx" ["Kapitál a práce. Populární výtah z ,Kapitálu' Karla Marxe"] ; brožura vyšla v Saské Kamenici roku 1873.

270 Achille Loria, "La rendita fondiaria e la sua elisione naturale" ["Pozemková renta a její přirozený zánik"], Milán 1880.

271 Achille Loria, "La teoria del valore negli economisti italiani" ["Teorie hodnoty u italských ekonomů"], Bologna 1882.

272 Jde o článek Achille Lorii "Karel Marx", který vyšel v časopise "Nuova Antologia di scienze, lettere ed arti", řada 2, sv. 38, kap. 7, Řím 1883, str. 509-542.

"Nuova Antologia di scienze, lettere ed arti" ["Nová antologie pro vědu, literaturu a umění"] - italský liberální časopis, který vycházel v letech 1866 až 1877 jednou měsíčně ve Florencii, v letech 1878-1943 dvakrát měsíčně v Římě.