Karel Marx a Bedřich Engels



Prohlášení
o vystoupení z londýnského
Německého dělnického vzdělávacího spolku[256]


Předsedovi úterní schůze spolku na Great-Windmill Street.
Podepsaní oznamují, že vystupují ze spolku.

Londýn 17. září 1850

H. Bauer, K. Pfänder,
I. G. Eccarius, S. Seiler,
K. Marx, K. Schramm,
B. Engels, F. Wolf,
W. Liebknecht,
Hein, Haupt, G. Klose



Uveřejněno poprvé   Otištěno podle rukopisu
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:

256 Tento dokument se týká jednoho z důležitých okamžiků v dějinách Marxova a Engelsova boje za proletářskou stranu, rozkolu ve Svazu komunistů v září 1850. V srpnu 1850 došli zakladatelé marxismu k závěru, že hospodářská krize z roku 1847 skončila a začíná-li všeobecná hospodářská prosperita, nelze v nejbližší době očekávat novou revoluci. Z toho Marx a Engels usoudili, že za nové situace je třeba věnovat pozornost hlavně propagandě myšlenek vědeckého komunismu a ideovému i organizačnímu posílení proletářské strany, nezávislé na maloburžoazní demokracii. Proti této střízlivé analýze a taktice založené na vědeckých závěrech vystoupili členové ústředního výboru Svazu komunistů Willich a Schapper. Willich, Schapper a jejich přívrženci nahrazovali materialistickou analýzu objektivní skutečnosti „revolučními“ frázemi a snažili se pomocí dobrodružné taktiky a spojenectví s maloburžoazními demokraty vyvolat v Německu nová povstání. Spory, které z těchto rozporů vznikly v ústředním výboru Svazu, propukly silně už na schůzích v srpnu a v první polovině září a nejvíce se vyhrotily na schůzi 15. září 1850, kdy došlo k rozkolu ve Svazu. Marx motivoval na této schůzi příčiny rozchodu s Willichem a Schapperem takto:

„Menšina nahrazuje kritický názor dogmatickým, materialistický názor idealistickým. Místo skutečných poměrů stává se jí hybnou pákou revoluce pouhá vůle. Říkáme-li my dělníkům: Musíte prodělat patnáct, dvacet, padesát let občanských válek a bojů mezi národy, abyste změnili nejen poměry, nýbrž abyste se změnili sami a naučili se politicky vládnout, říkáte vy naopak: ‚Musíme se dostat k moci hned — nebo si můžeme rovnou lehnout za pec!‘ Upozorňujeme-li my zvlášť německé dělníky na nevyvinutost německého proletariátu, pochlebujete vy nejneomalenějším způsobem národním citům a stavovským předsudkům německého řemeslníka, což je ovšem populárnější. Demokraté povyšují na svátost slovo lid, vy děláte totéž se slovem proletariát. Vy, stejně jako demokraté, podstrkujete revoluční frázi na místo revolučního vývoje...“ (Viz K. Marx, „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“, Spisy, sv. 8.)

Na téže schůzi bylo rozhodnuto, že ústřední výbor Svazu má přesídlit do Kolína nad Rýnem, a kolínskému krajskému výboru bylo uloženo, aby utvořil nový ústřední výbor Svazu. Pro tento návrh hlasovalo šest členů ústředního výboru : Marx, Engels, Konrad Schramm, Heinrich Bauer, Eccarius a Pfänder; proti němu hlasovali zbylí čtyři členové výboru: Schapper, Willich, Lehmann a Fränkel. Když tito čtyři poznali, že jsou v menšině, opustili schůzi a obrátili se na členy londýnského kraje Svazu, u nichž našli podporu. K sektářské frakci Willichově a Schapperově se přidala i většina členů londýnského Německého dělnického vzdělávacího spolku, a proto Marx, Engels a jejich přívrženci z tohoto spolku vystoupili.