Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
*Dopis výboru Sociálně demokratické dělnické strany[151]
{301} ...Vojenská kamarila, profesoři, měšťáci a pivní politici předstírají, že toto[a] je prostředek, jak Německo navěky uchránit války s Francií. Právě naopak, je to nejlepší prostředek, jak tuto válku přeměnit v evropskou instituci. Je to ve skutečnosti nejjistější prostředek, jak v omlazeném Německu na věky uchovat vojenský despotismus jako nezbytnou podmínku udržení Alsaska a Lotrinska, tohoto Polska Západu. Je to nejspolehlivější prostředek, jak přeměnit nadcházející mír v pouhé příměří, dokud se Francie nezotaví natolik, aby žádala ztracené území zpátky. Je to nejspolehlivější prostředek, jak zruinovat Německo i Francii tím, že se samy navzájem rozsápou.
L.... a b....[b], kteří tyto záruky věčného míru objevili, by přece měli vědět už z pruských dějin, z Napoleonovy perné lekce při tylžském míru[152], že taková násilná opatření ke zkrocení životaschopného národa vedou k pravému opaku toho, čeho se mělo {301} dosáhnout. A co je Francie, dokonce i po ztrátě Alsaska a Lotrinska, ve srovnání s Pruskem po tylžském míru!
Měl-li francouzský šovinismus, alespoň pokud trvají staré státní poměry, jisté materiální oprávnění v tom, že od roku 1815 je hlavní město Paříž a tím i Francie už po několika ztracených bitvách vydána všanc nepříteli - jaké to pro něj bude teprve sousto, povedou-li hranice na východě podél Vogéz a na severu kolem Met!
Že Lotriňané a Alsasané prahnou po dobrodiních německé vlády, to se neodváží tvrdit ani ten...[c] Teuton. Proklamuje se tu princip pangermanismu a "bezpečných" hranic[153], který by ze strany východu vedl ke krásným výsledkům pro Německo i pro Evropu!
Kdo není úplně ohlušen současným pokřikem nebo nemá zájem na tom, aby ohlušil německý lid, musí pochopit, že válka z roku 1870 chová ve svém lůně válku mezi Německem a Ruskem právě tak nezbytně, jako válka z roku 1866 v sobě chovala válku z roku 1870.
Říkám nezbytně, nevyhnutelně, vyjma nepravděpodobný případ, že by dříve vypukla revoluce v Rusku.
Nedojde-li k tomuto nepravděpodobnému případu, musí se válka mezi Německem a Ruskem už teď považovat za fait accompli (hotovou věc).
Na tom, jak si nyní budou počínat němečtí vítězové, záleží, zda tato válka bude užitečná, nebo škodlivá.
Zaberou-li Alsasko a Lotrinsko, pak Francie spolu s Ruskem Německo porazí. Poukazovat na zhoubné následky je zbytečné.
Uzavřou-li s Francií čestný mír, vymaní ona válka Evropu z moskalské diktatury, způsobí, že Prusko splyne s Německem, umožní západní části kontinentu mírový rozvoj a konečně napomůže propuknutí ruské sociální revoluce -jejíž prvky potřebují k tomu, aby se mohly rozvinout, právě jen takový náraz zvenčí - a bude tedy užitečná i ruskému lidu.
Ale obávám se, le l.... a b.... budou svou ztřeštěnou hru {302} provozovat nerušeně dál, nepozvedne-li německá dělnická třída masově svůj hlas.
Nynější válka tak zahajuje novou epochu světových dějin, neboť Německo dokázalo, že je dokonce bez německého Rakouska, nezávisle na cizině, schopno jít svou vlastní cestou. Že svou jednotu nachází nejprve v pruských kasárnách, je trest, který si plně zasloužilo. Ale jednoho výsledku bylo tak jako tak už dosaženo. Už nebudou zbytečně stát v cestě nicotné malichernosti, jako například konflikt mezi. Severoněmci z národně liberální[154] a Jihoněmci z lidové strany[155]. Vztahy se budou vyvíjet ve velkém měřítku a zjednoduší se. A nebude-li pak německá dělnická třída hrát historickou roli, která jí přísluší, bude to její vina. Tato válka přenesla tlžiště dělnického hnutí na kontinentě z Francie do Německa. To ukládá německé dělnické třídě tím větší odpovědnost ...
Napsali K. Marx a B. Engels
mezi 22. a 30. srpnem 1870
Pojato do textu "Manifestu výboru
sociálně demokratické dělnické strany",
který vyšel jako leták
5. září 1870 a byl otištěn v listu
"Der Volksstaat", čís. 73 z 11. září 1870Podle textu letáku srovnaného
s Engelsovými poznámkami
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - tj. Pruskem plánovaná anexe Alsaska a Lotrinska. (Pozn. red.)
b V německém originále pouze počáteční písmena: Die Sch... und N ... Na okraji textu otištěného jako leták je Engelsovou rukou připsáno: Schufte und Narren (lotři a blázni). (Pozn. red.)
c Na okraji Engelsova poznámka: nejzuřivější. (Pozn. red.)
151 Dopis výboru německé Sociálně demokratické dělnické strany je odpověď členům brunšvického výboru, kteří se po dohodě s Liebknechtem a Bebelem obrátili na Marxe s prosbou o vysvětlení, jaký postoj má německý proletariát zaujmout k prusko-francouzské válce. Marx považoval za nutné vyjádřit svůj názor na tuto otázku také proto, že redakce listu "Volksstaat" (Liebknecht aj.), která vcelku zaujímala internacionalistické stanovisko, zpočátku hodnotila válku jednostranně a nerozeznala, že válka byla až do bitvy u Sedanu z německé strany obrannou válkou proti snahám napoleonské Francie zabránit národnímu sjednocení Německa.
Marx a Engels se ve vzájemné korespondenci touto otázkou zabývali velmi podrobně. V dopise z 15. srpna 1870 načrtl Engels taktickou linii německé sociální demokracie a zdůraznil některé zásady, jichž by se za tehdejší komplikované situace měla strana držet: ,,1. připojit se k národnímu hnutí ... natolik a potud, pokud se omezuje na obranu Německa ..., 2. zdůrazňovat přitom rozdíl mezi německými národními a pruskými dynastickými zájmy, 3. čelit jakékoli anexi Alsaska a Lotrinska 4. jakmile se v Paříži ocitne u kormidla republikánská, nešovinistická vláda, domáhat se toho, aby s ní byl uzavřen čestný mír, 5. neustále vyzvedávat jednotu zájmů německých a francouzských dělníků, kteří válku neschvalovali a kteří proti sobě také válku nevedou."
Marx přikládal odpovědi vůdcům Sociálně demokratické dělnické strany zásadní význam, protože šlo o "instrukci, jak si mají počínat němečtí dělníci" (viz Marxův dopis Engelsovi ze 17. srpna 1870). Konečný text této odpovědi vypracoval Marx společně s Engelsem mezi 22. a 30. srpnem 1870 za své návštěvy v Manchesteru. Do Německa byl dopis odeslán s Marxovým podpisem.
Část dopisu adresovaného výboru Sociálně demokratické dělnické strany byla zařazena do manifestu tohoto výboru, který byl vydán 5. září 1870 jako leták a pak 11. září 1870 otištěn v listu "Volksstaat". Manifest se obracel na německou dělnickou třídu s výzvou, aby zůstala věrna mezinárodní věci proletariátu, a vyzýval německé dělníky k masovým projevům a protestním shromážděním proti anekčním plánům pruské vlády. V manifestu se poznamenává, že část textu (uvedenou v uvozovkách) napsal "jeden z našich nejstarších a nejzasloužiiejších soudruhů v Londýně".
Z Marxova a Engelsova dopisu se bohužel zachovaly jen ty výňatky, které byly pojaty do manifestu. V exempláři letáku, který je uložen v archívu Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS v Moskvě, jsou na okraji francouzské poznámky psané Engelsovou rukou, které svědčí o tom, že Marx a Engels pracovali na tomto dokumentu společně.
152 Tylžský mír - mírové smlouvy uzavřené 7. a 9. července 1807 mezi napoleonskou Francií a členy čtvrté protifrancouzské koalice, Ruskem a Pruskem, které byly ve válce poraženy. Pro Prusko byly mírové podmínky velmi těžké, ztratilo značnou část svého území (mimo jiné všechna území na západ od Labe). Rusko neztratilo žádné území, naopak získalo kraj kolem Bialystoku, který mu postoupilo Prusko. Alexandr I. musel však uznat francouzské výboje v Německu, územní změny, které tam Napoleon provedl, a Napoleonovu svrchovanost nad Jónskými ostrovy; dále byl nucen souhlasit s vytvořením Vévodství varšavského, které se stalo francouzským nástupištěm na hranicích Ruska, a připojit se k blokádě Anglie (takzvané kontinentální blokádě). Vyděračský tylžský mír nadiktovaný Napoleonem I. vyvolal mezi německým obyvatelstvem prudkou nespokojenost a připravil tak půdu pro osvobozenecké hnutí proti napoleonské vládě, které se plně rozvinulo roku 1813.
153 Po bitvě u Sedanu rozvinul německý buržoazní tisk kampaň za připojení "starých německých území" Alsaska a Lotrinska k Německu. Tato anexe měla podle tvrzení německých šovinistů zabezpečit západní hranice Německa proti eventuálním příštím francouzským agresím. Marx zde tento lživý argument vyvrací a předpovídá, že anekční politika Německa nutně vyvolá nebezpečí války na dvou frontách, proti Rusku a proti Francii (viz tento svazek, zde, str. {306-309}).
154 Národní liberálové - strana německé, především pruské buržoazie, která se vytvořila na podzim roku 1866 po rozštěpení buržoazní pokrokové strany. Národní liberálové se spokojili prosazováním materiálních zájmů buržoazie a upustili od požadavku jejího politického panství; za svůj hlavní cíl považovali sjednocení německých států pod vedením Pruska. Jejich politika byla výrazem kapitulace německé liberální buržoazie před Bismarckem.
155 Německá lidová strana vznikla roku 1865 jako představitelka demokratické maloburžoazie a zčásti i buržoazie jihoněmeckých států. Na rozdíl od národních liberálů vystupovala proti hegemonii Pruska v Německu a prosazovala plán tzv. "Velkého Německa", k němuž by patřily jak Prusko, tak i Rakousko. Tato strana, která prováděla protipruskou politiku a hlásala všeobecně demokratická hesla, byla mluvčím partikularistických snah některých německých států. Propagovala myšlenku německého spolkového státu a zároveň vystupovala proti sjednocení Německa v jednotnou, centralizovanou demokratickou republiku.