Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



{104} Dopisy z Londýna -
I. *Stávka anglických zemědělských dělníků[93]


I
*Stávka anglických zemědělských dělníků

Londýn 20. dubna 1872

Dělnické hnutí v Anglii udělalo v posledních dnech veliký pokrok: upevnilo, a to významně, své pozice mezi zemědělskými dělníky. Je známo, že ve Velké Británii patří všechna půda velmi omezenému počtu velkých vlastníků, z nichž ti nejchudší mají z pachtovného 100 000 lir, nejbohatší mnoho miliónů ročních příjmů. Markýz Westminsterský má příjem přes deset miliónů ročně.

Půda je rozdělena na velké díly, jež za pomoci strojů obdělává pro pachtýře nevelký počet venkovanů. Neexistují tam drobní rolníci. Počet zemědělských dělníků, už tak dost malý vzhledem k rozloze půdy, kterou obdělávají, se každým rokem dále zmenšuje {105} v důsledku zavádění nových strojů; a tak angličtí zemědělští dělníci, nevědomí, přikovaní k hroudě víc než kdy předtím a zároveň vydaní na pospas konkurenci, jsou nejhůř placenou třídou obyvatelstva. Nejednou se vzbouřili proti svému krutému osudu: roku 1831 zapalovali pachtýřům na jihu Anglie stohy sena a obilí;[94] před několika lety se totéž stalo v hrabství York; čas od času se dály pokusy vytvořit mezi nimi spolky odporu, ale bez podstatného výsledku. Nynější hnutí se však v několika týdnech rozrostlo natolik, že má zajištěn obrovský úspěch. Hnutí začalo mezi dělníky v hrabství Warwick, kteří žádali zvýšení mezd z 11 či 12 šilinků (13 či 14 franků) týdně na 16 šilinků (19 franků), a aby toho dosáhli, vytvořili spolek odporu a zahájili neprodleně stávku.[95] Statkáře, pachtýře, konzervativce v celém hrabství zachvátila hrůza. Zemědělští dělníci, zotročení po více než tisíc let fyzicky i duševně, se odvážili vzbouřit proti autoritě pánů! A opravdu se vzbouřili, stávkovali, a to s takovým úspěchem, že ve dvou třech týdnech se vzpoury účastnili nejen dělníci z Warwickshiru, ale i všichni dělníci z osmi sousedních hrabství. Co je pro reakční vlády Evropy Internacionála - strašidlo, jehož pouhého jména se děsí -, to byl pro vylekané landlordy a pachtýře svaz zemědělských dělníků. Stavěli se proti němu, ale mamě; svaz, jemuž radou i zkušenostmi pomáhaly spolky odporu průmyslových dělníků, sílil a rostl každým dnem. Mimoto byl podporován i buržoazním veřejným míněním. Buržoazie, nehledíc na svůj politický svazek s aristokracií, stále proti ní vede jakousi drobnou hospodářskou válku; a protože nyní prožívá velkou průmyslovou prosperitu, při níž je zapotřebí mnoho dělníků, byli skoro všichni stávkující venkované dopraveni do města a dostali zaměstnání mnohem lépe placené, než jaké kdy mohli dostat v zemědělství. Tak se stalo, že stávka skončila rozhodným úspěchem a landlordi a pachtýři v celé Anglii spontánně zvyšují dělníkům mzdy o 25 až 30 %. Toto první velké vítězství znamená počátek nové epochy v duchovním a sociálním životě venkovského proletariátu, který masově vstoupil do hnutí městského proletariátu proti tyranii kapitálu.

Minulý týden jednal anglický parlament o Internacionále. Pan Cochrane, zuřivý reakcionář, obvinil toto strašné dělnické sdružení, že dalo Pařížské komuně příkaz zavraždit arcibiskupa a zapálit {106} město! Pak žádal represivní opatření proti generální radě, která nyní sídlí v Londýně. Vláda mu přirozeně odpověděla, že členové Internacionály, jako všichni obyvatelé Anglie, jsou odpovědni pouze zákonu, a protože jej dosud nepřekročili, není důvod proti nim zasáhnout.[96] Počítá se s tím, že generální rada Sdružení odpoví na lži pana Cochrana.[a]




Napsal B. Engels 20. dubna 1872
Otilléno v "La Plebe",
čis. 48 z 24. dubna 1872 Podpis: F. E.
  Podle textu novin
Přeloženo z italštiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a Viz tento svazek, Prohlášení generální rady Mezinárodního dělnického sdružení ke Cochranovu vystoupení v Dolní sněmovně. (Pozn. red.)


93 Tímto článkem začíná Engelsova pravidelná spolupráce s italským listem ,,Plebe", která trvala až do konce roku 1872. Už předtím, v roce 1871, otiskl list výňatky z Engelsových dopisů a některé dokumenty generální rady Internacionály, které Engels poslal do Itálie. Na žádost redaktora listu Enrica Bignamiho napsal Engels řadu článků, které byly zpravidla otiskovány pod záhlavím "Dopisy z Londýna"; u prvního článku byla tato poznámka: "Pod tímto záhlavím budeme napříště otiskovat dopisy, které se nám jeden vážený občan zavázal posílat z Londýna." Engelsova spolupráce s "Plebe" byla počátkem roku 1873 přerušena jednak proto, že vládní perzekuce znemožňovaly pravidelné vydávání listu, a jednak proto, že dělnické hnutí celkově ochablo. V roce 1877 Engels svou spolupráci s listem opět obnovil. Engelsovy články z "Plebe" přetiskl Gianni Bosio ve sborníku: "Karl Marx, Friedrich Engels. Scritti italiani" ["Karel Marx, Bedřich Engels. Italské stati"], Milán-Řím 1955. Podtitul tohoto článku, tak jako většiny ostatních Engelsových článků z "Plebe" obsažených v tomto svazku, odpovídá titulkům z Bosiova sborníku.

"La Plebe" ["Lid"] - italský list vydávaný v letech 1868-1875 v Lodi a v letech 1875-1883 v Miláně za redakce Enrica Bignamiho; do začátku sedmdesátých let měl buržoazně demokratické, později socialistické zaměření; v letech 1872-1873 jako orgán italských sekcí Internacionály podporoval linii generální rady a uveřejňoval dokumenty Internacionály i Engelsovy články.

94 V letech 1830-1831 vypukly v jižní a východní Anglii živelné vzpoury zemědělských dělníků, vyvolané velmi těžkou situací této kategorie obyvatelstva. Zavádění zemědělských strojů způsobilo masovou nezaměstnanost zemědělských dělníků, kteří na znamení protestu zapalovali stohy obilí, seníky a sýpky a ničili mlátičky. Vojsko poslané do vzbouřených okresů na pokyn whigovské Greyovy vlády se s izolovanými povstalci krůtě vypořádalo.

95 Koncem března 1872 byl v hrabství Warwick (Warwickshire) založen svaz zemědělských dělníků. Postavil se v čelo stávky, která se záhy rozšířila i do sousedních hrabství střední a východní Anglie. Stávku podporovala odborová sdružení městských dělníků. Jejich finanční pomoc a také zvýšená poptávka po dělnících ve městě, vyvolaná rozmachem průmyslu, přispěly k úspěšnému výsledku boje zemědělského dělnictva. V květnu 1872 byl za předsednictví dělníka Josepha Arche založen Národní svaz zemědělských dělníků, který koncem roku 1873 sdružoval na 100 000 členů. Boj za zkrácení pracovního dne a za zvýšení mezd pokračoval až do roku 1874 a v mnoha hrabstvích skončil vítězstvím stávkujících.

96 Engels má na mysli projev ministra vnitra Bruce na zasedání sněmovny lordů 12. dubna 1872, v němž Bruce odpověděl na Cochranovu řeč proti Mezinárodnímu dělnickému sdružení.