Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{146} Generální rada všem členům Mezinárodního dělnického sdružení[153]
Londýn 8. srpna 1872
Občané,
generální rada považuje za nutné veřejně vám oznámit, že uvnitř Internacionály se již po řadu let kují pikle, o nichž však většina z vás neměla ani tušení.
V našem důvěrném oběžníku z 5. března 1872 "Domnělé rozkoly v Internacionále"[a] jsme byli nuceni upozornit vás na rejdy sektářů z takzvané Aliance socialistické demokracie, rejdy, které měly zasít nešvár do našich řad a potají předat hlavní vedení našeho sdružení do rukou kliky, v jejímž čele stojí Michail Bakunin.
Jak si vzpomenete, vydala Aliance socialistické demokracie při svém založení stanovy, které by jí - kdybychom je byli schválili - zabezpečily dvojí existenci, uvnitř Internacionály i mimo ni zároveň. Měla by fakticky své vlastní sekce, federace a kongresy vedle sekcí, federací a kongresů Internacionály, kterých se přitom chtěla účastnit. Jejím cílem bylo nahradit naše všeobecné stanovy zvláštním programem pana Bakunina a vnutit našemu Sdružení jeho osobní diktaturu.
Tyto nároky odmítla generální rada ve svém oběžníku z 22. prosince 1868.[b] Přijala Alianci socialistické demokracie do Internacionály{147} s výslovnou podmínkou, že přestane být mezinárodní korporací, rozpustí svou organizaci a její sekce vstoupí do Internacionály jako obyčejné místní sekce.[c] Aliance na tyto podmínky formálně přistoupila. Ale z jejích domnělých sekcí vstoupila do našeho sdružení pouze jedna, a to ústřední sekce v Ženevě. Ostatní zůstaly pro generální radu tajemstvím, takže musela mít za to, že neexistují.
A nyní, po třech letech, jsme dostali do rukou dokumenty, jež nezvratně dokazují, že táž Aliance socialistické demokracie nepřestala přes svůj formální slib existovat a existuje dále jako mezinárodní korporace uvnitř Internacionály, a to jako tajná společnost; že v jejím čele stále stojí M. Bakunin; že sleduje stále týž cíl a že všechny útoky, které byly v posledním roce vedeny zdánlivě proti londýnské konferenci a generální radě, ve skutečnosti však proti celé naší organizaci, vycházely z této Aliance. Tíž lidé, kteří obviňují generální radu z autoritářství, aniž byli někdy s to uvést jediný její autoritářský čin, kteří při každé příležitosti mluví o autonomii sekci, o svobodné federaci skupin, kteří vytýkají generální radě, že chce Internacionále vnutit svou oficiální a ortodoxní doktrínu a přeměnit Internacionálu ve sdružení s hierarchickou organizací - tíž lidé se v praxi ustavili v tajnou společnost s hierarchickou organizací a režimem nejen autoritářským, nýbrž absolutně diktátorským; pošlapávají jakoukoli autonomii sekcí a federací; s pomocí této tajné organizace se pokoušejí vnutit Internacionále osobní ortodoxní doktrínu M. Bakunina. Zatímco požadují, aby Internacionála byla organizována "zdola nahoru", sami se jako členové Aliance pokorně podřizují rozkazu, který je jim udělován "shora dolů".
Netřeba dokazovat, že existence takové tajné společnosti uvnitř Internacionály je zjevným porušením našich všeobecných stanov. Naše stanovy znají jen jeden druh členů Internacionály, s rovnými právy a povinnostmi; Aliance je rozděluje na dvě kategorie, zasvěcené a nezasvěcené, přičemž nezasvěceným je souzeno, aby se dali vést zasvěcenými prostřednictvím organizace, o jejíž existenci ani nevědí. Internacionála požaduje od svých příslušníků, aby uznávali za základ svého chování pravdu, spravedlnost a morálku; {148} Aliance ukládá svým stoupencům jako první povinnost lež, pokrytectví a podvod, neboť jim předpisuje, aby oklamali nezasvěcené členy Internacionály a zatajili jim existenci tajné organizace, pohnutky a sám cíl svých slov a činů. Program Internacionály je zakotven v jejích stanovách a všichni jej znají; Aliance svůj program nikdy nepřiznala a není znám dodnes.
Jádrem Aliance je Jurská federace; ona vydává hesla, jež okamžitě přejímají a opakují ostatní sekce a noviny, které jsou ve službách tajné organizace. V Itálii řídí Aliance několik spolků. Tyto spolky, které si říkají sekce Internacionály, nikdy nepožádaly o přijetí, ani nezaplatily členské příspěvky, ani nesplnily žádnou jinou podmínku, kterou ukládá náš organizační řád. V Belgii má Aliance několik dosti vlivných agentů. V jižní Francii má dopisovatele, z nichž někteří kumulují tuto funkci s funkcí sekretáře policejního komisariátu. Nejsilnější organizace a nejvíc odboček má však Aliance ve Španělsku. Vetřela se nepozorovaně a hned od začátku do řad Internacionály a dokázala skoro nepřetržitě držet ve svých rukách řízení federálních rad a sjezdů. Nejoddanější členové Internacionály ve Španělsku nabyli dojmu, že tato tajná organizace existuje uvnitř našeho Sdružení všude a že je téměř povinností do ní vstoupit. Tato iluze byla rozbita na londýnské konferenci, kde se španělský delegát[d] , sám člen Aliance, mohl přesvědčit o opaku, a vyvrátily ji i lži a zuřivé útoky, které hned poté rozpoutali proti konferenci a generální radě na Bakuninův příkaz jeho věrní. Po delším zápasu uvnitř Internacionály se ti španělští členové, jimž záleželo více na Internacionále než na Alianci, od Aliance distancovali. Ihned se stali terčem velmi hrubých urážek a pomluv, kterými je zahrnuli ti, kdo zůstali věrni tajné společnosti. Dvakrát byli vyloučeni z madridské místní federace, což bylo zjevným porušením platného organizačního řádu. Když chtěli založit Novou madridskou federaci,[154] španělská federální rada odmítla dát k tomu souhlas a vrátila jim zpět členské příspěvky, které jí poslali. Zde je třeba říci, že pokud víme, je z osmi členů této federální rady pět (Vincente Rossell, Peregrin Montoro, Severino Albarracin, Francisco Tomás a {149} Franco Martínez) členy Aliance; je dokonce pravděpodobné, že kromě nich k ní patří ještě jiní. A tak se španělské sekce a místní federace, tak hrdé na svou autonomii, řídí - aniž to vůbec tuší - jako stádo ovcí tajnými rozkazy, které přicházejí ze Švýcarska a které federální rada musí slepě plnit, nemá-li ji stihnout klatba Aliance.
Aby si španělská federální rada zajistila, že za delegáty na haagský kongres budou zvoleni členové Aliance, rozeslala 7. července sekcím a místním federacím důvěrný oběžník, v němž je žádá o mimořádný příspěvek na úhradu výloh kongresových delegátů a autoritářský jim přikazuje, aby volily delegáty podle seznamu pro celé Španělsko, přičemž by sčítání hlasů bylo svěřeno jí. Takovýto způsob voleb měl zajistit úspěch kandidátů Aliance. Kromě toho federální rada oznamuje, že vystaví kolektivní imperativní mandát, jemuž se delegáti budou muset podřídit. Hned jak jsme se o tomto plánu vyslat na kongres delegáty Aliance za peníze členů Internacionály dověděli a získali důkazy o účasti španělské federální rady na piklech tajné společnosti, vyzvali jsme ji 24. července,
1. aby nám poslala seznam všech členů Aliance ve Španělsku s uvedením funkcí, které zastávají v Internacionále;
2. aby přešetřila charakter a činnost Aliance ve Španělsku, jakož i její organizaci a její odbočky mimo tuto zemi;
3. aby nám poslala exemplář důvěrného oběžníku ze 7. července;
4. aby nám vysvětlila, jak se srovnává s jejími povinnostmi vůči Internacionále, že má ve svých řadách nejméně tři členy Aliance, o nichž je to notoricky známo;
5. aby nám poslala jasnou odpověď obratem pošty.[e]
Tuto odpověď bychom byli museli mít nejpozději 1. srpna. Teprve 5. srpna jsme však dostali dopis datovaný 1. srpna ve Valencii (poštovní razítko bylo nečitelné), v němž odpověď odkládají, a to pod záminkou, že prý členové rady neporozuměli našemu francouzský psanému dopisu a že potřebují nějaký čas na to, aby si jej mohli dát přeložit. Táž rada nás v dopise z 15. června prosila, abychom jí {150} posílali své publikace atd. pokud možno ve francouzštině, neboť jsou (členové rady) s tímto jazykem poněkud obeznámeni! Záminka je tedy falešná; chtějí nás pouze připravit o drahocenný čas.
Jsme proto nuceni oznámit všem členům Sdružení, a především španělským členům Internacionály, že španělská federální rada zradila Mezinárodní dělnické sdruženi. Místo aby věrně plnila mandát svěřený jí Španělskými členy Internacionály, stala se orgánem společnosti, která je Internacionále nejen cizí, ale přímo nepřátelská. Místo aby se řídila všeobecnými stanovami, organizačním řádem a usneseními všeobecných kongresů a španělských sjezdů, je poslušná tajných rozkazů, které vydává M. Bakunin. Již sama existence federální rady, která je složena převážnou měrou z členů tajné společnosti našemu sdružení cizí, je zjevným porušením všeobecných stanov.
To jsou, občané, fakta, s nimiž vás musíme seznámit před volbami kongresových delegátů. Poprvé v dějinách bojů dělnické třídy se setkáváme s tajným spiknutím, jež bylo zosnováno přímo uvnitř této třídy a jež si klade za cíl podkopat nikoli nynější vykořisťovatelský řád, nýbrž samo Sdružení, které proti němu co nejrozhodněji bojuje. Je to spiknutí namířené proti samému proletářskému hnutí. Proto také všude, kde se s ním setkáváme, vidíme, že hlásá ochromující doktrínu naprosté neúčasti na politickém životě; a zatímco obyčejní, nezasvěcení členové Internacionály jsou téměř ve všech evropských zemích pronásledováni a zatýkáni, těší se chrabří členové Aliance zcela neobvyklé imunitě.
Občané, máte na vybranou. To, oč nyní jde, není ani autonomie sekcí, ani svobodná federace skupin, ani organizace "zdola nahoru", ani žádná jiná nabubřelá a zvučná formule; dnes zní otázka takto: chcete, aby vaše ústřední orgány byly složeny z lidí, kteří neuznávají žádný jiný mandát než váš, nebo chcete, aby byly složeny z lidí zvolených podvodem, z lidí, kteří přijímají váš mandát jen proto, že jsou rozhodnuti vést vás jako stádo ovcí podle tajných instrukcí vydávaných nějakou tajemnou osobností ve Švýcarsku?
Odhalit existenci této tajné společnosti podvodníků znamená zlomit její sílu. Ani páni z Aliance nejsou tak hloupí, aby si mysleli, že veliká masa členů Internacionály se vědomě podřídí takové {151}organizaci, jako je jejich, jakmile se doví o její existenci. Nemůže však být nic společného mezi těmito podvodníky a těmi, které chtějí podvést, mezi Aliancí a Internacionálou.
Kromě toho je třeba jednou provždy skoncovat s občanskou válkou, kterou tato parazitní organizace vždy znovu vyvolává uvnitř našeho sdružení. Při těchto zápasech se jen promrhávají síly, kterých je zapotřebí pro boj s nynějším buržoazním řádem. Tím, že Aliance ochromuje činnost Internacionály proti nepřátelům dělnické třídy, prokazuje znamenitou službu buržoazii a vládám.
Proto bude generální rada na kongresu v Haagu požadovat, aby všichni členové Aliance byli z Internacionály vyloučeni a generální radě byly poskytnuty nezbytné plné moci, aby v budoucnu mohla podobným spiknutím zabránit.
Generální rada
Napsal B. Engels 4.- 6. srpna 1872 Podle rukopisu
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Viz tento svazek, Domnělé rozkoly v Internacionále. (Pozn. red.)
b Viz tento svazek, str. {43-45} a svazek 16, Mezinárodní dělnické sdružení a Aliance socialistické demokracie. (Pozn. red.)
c Viz tento svazek, str. {45-46} a svazek 16, Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení ústřednímu byru Aliance socialistické demokracie. (Pozn. red.)
d - tj. Anselmo Lorenzo. (Pozn. red.)
e Viz následující článek. (Pozn. red.)
153 Při přípravě haagského kongresu mělo rozhodující význam odhalení podvratné činnosti tajné Aliance socialistické demokracie. V létě 1872 měli Marx a Engels v rukou mnoho dokumentů, které jim už po vyjití "Domnělých rozkolů v Internacionále" poslali Lafargue, Mesa, Utin a jiní a které potvrzovaly existenci tajné bakuninské společnosti uvnitř Internacionály, především ve Španělsku.
Na zasedání výkonného výboru (viz poznámku [156]) 5. července 1872, které prozkoumalo dokumenty o tajné činnosti Aliance, jež došly ze Španělska, bylo rozhodnuto požádat generální radu, aby na řádném kongresu navrhla vyloučení Bakunina a členů Aliance z Mezinárodního dělnického sdružení. Marxovi a Engelsovi bylo uloženo, aby zpracovali úvahy vyslovené na zasedání výboru a předložili je generální radě. Engels napsal 5. srpna 1872 Johannu Philippu Beckerovi: "Ostatně zítra večer hodíme bombu, která vyvolá mezi bakuninovci nemalé zděšení... Konečně jsme dostali ze Španělska potřebný materiál a usvědčující dokumenty..." Na zasedání generální rady z 6. srpna 1872 předložil Engels tento návrh prohlášení adresovaného všem členům Sdružení, který napsal jménem výkonného výboru. Návrh vyvolal živou diskusi, během níž vystoupilo několik členů generální rady proti tomu, aby prohlášení bylo uveřejněno před vyšetřením záležitosti Aliance. Engelsův návrh byl vzat většinou hlasů na vědomí.
Dokument se zachoval jako Engelsův francouzský a anglický rukopis.
154 Novou madridskou federaci (Nueva Federación Madrileña) založili 8. července 1872 členové redakce listu "La Emancipación", kteří byli vyloučeni anarchistickou většinou z Madridské federace, protože uveřejnili v "Emancipación" odhalení o činnosti tajné Aliance ve Španělsku. Na založení a činnosti Nové madridské federace měl velký podíl Paul Lafargue. Když ji španělská federální rada odmítla přijmout, obrátila se Nová madridská federace na generální radu, která ji 15. srpna 1872 uznala za federaci Internacionály (viz tento svazek, Generální rada Nové madridské federaci). Nová madridská federace bojovala energicky proti šíření anarchistického vlivu ve Španělsku, propagovala myšlenky vědeckého socialismu a usilovala o vytvoření samostatné proletářské strany ve Španělsku.
Ke spolupracovníkům listu "La Emancipación" patřil také Engels, členové Nové madridské federace byli organizátory Socialistické dělnické strany Španělska, která byla založena roku 1879.