Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{203} Imperativní mandáty na haagském kongresu[198]
Zrady, jichž se v poslední době dopustili mnozí parlamentní poslanci na svých voličích, přivedly znovu do módy staré imperativní mandáty středověku, které odstranila revoluce z roku 1789. Nebudeme se zde pouštět do zásadních diskusí o těchto mandátech. Poznamenáme pouze, že kdyby všechny voličské sbory dávaly svým delegátům imperativní mandáty pro všechny body, které jsou na pořadu, byly by schůze delegátů a jejich debaty zbytečné. Stačilo by poslat mandáty nějaké ústřední kanceláři, která by provedla sčítání a vyhlásila výsledek hlasování. To by bylo mnohem lacinější.
Pro nás je důležité, abychom ukázali, k jaké zcela výjimečné úloze donutily imperativní mandáty své majitele na haagském kongresu, k úloze, která by mohla být velmi dobrou lekcí pro bezvýhradné obdivovatele těchto mandátů.
Delegáti Španělské federace, kteří, jak všichni víme, byli jmenováni pod vlivem federální rady,[a] si přinesli imperativní mandát, z jehož příkazu měli žádat,
"aby se výpočet hlasů prováděl podle počtu těch členů, kteří jsou zastoupeni delegáty vybavenými imperativním mandátem, a aby se hlasy členů, kteří jsou zastoupeni delegáty bez imperativních mandátů, nepočítaly, dokud sekce nebo federace, které tito delegáti zastupují, neprodiskutují otázky projednávané {204} na kongresu a nebudou o nich hlasovat. ...V případě, že by se kongres přidržel tradičního systému hlasování, zúčastní se naši delegáti diskusí, avšak zdrží se hlasování".[b]
Tento mandát tedy žádá, aby kongres, dříve než se bude zabývat čímkoli jiným, přijal tato tři usnesení:
1. Změnit články organizačního řádu, které se týkají způsobu hlasování.
2. Stanovit, že delegáti, kteří nemají imperativní mandát, nemají právo hlasovat.
3. Vyhlásit, že tyto změny nabývají platnosti ihned na nynějším kongresu.
Delegátům Španělské federace bylo samozřejmě připomenuto, že i kdyby kongres přijal jejich požadavky čís. 1 a 2, byl by požadavek čís. 3 nepřijatelný. Haagský kongres byl totiž svolán na základě určitých organizačních pravidel Sdružení. Měl jistě právo je změnit; ale kdyby je změnil, zničil by zároveň základ své vlastní existence a ocitl by se před naprostou nutností, aby se hned po svolání nového kongresu, jehož delegáti by byli voleni podle nových organizačních pravidel, rozpustil. Uplatnit tato nová pravidla na nynějším kongresu by znamenalo dát jim zpětnou platnost a porušit všechny zásady spravedlnosti. Ať už by tedy kongres přijal nebo nepřijal návrhy čís. 1 a čís. 2, nemohl by nikdy přijmout návrh čís. 3; a jestliže španělští delegáti dostali a přijali mandát, který byl v příkrém rozporu se sebou samým, mandát, který jim znemožňoval na všech zasedáních kongresu hlasovat, čí to je vina?
Případ byl tak jasný, že ani menšina, ani delegáti naší země nenalezli jediné slovo odpovědi. Zůstali tedy na kongresu, ale nehlasovali, což nakonec natolik rozhořčilo Holanďany, že se jeden z nich otázal:
"Proč jste nezůstali doma, jestliže máte mandát, který vám zakazuje hlasovat a který připravuje menšinu o čtyři hlasy při každém hlasování?"
{205} Pokud jde o skutečný aliančnický mandát a aliančnický způsob, jak ho použít, nevyrovná se nic mandátu Jurské federace.
Zde je mandát jejích delegátů:
"Delegáti Jurské federace dostávají imperativní mandát, aby haagskému kongresu předložili tyto zásady jako základ organizace Internacionály:
Plnoprávnou sekcí Internacionály je každá skupina pracujících, která uznává program Internacionály tak, jak byl formulován v preambuli všeobecných stanov schválených na ženevském kongresu, a která se zavazuje zachovávat hospodářskou solidaritu se všemi pracujícími a skupinami pracujících v boji proti monopolnímu kapitálu."[200]
Již zde se ruší všeobecné stanovy a organizační řád. Ponechává-li se důvodová část, pak jenom proto, že ztrácí jakýkoli smysl, jestliže k ničemu nesměřuje.
"Protože základem organizace Internacionály," říká se dále, "je federativní princip, federalizují se sekce svobodně mezi sebou a rovněž federace, podržujíce si plně svou autonomii, se mezi sebou svobodně federalizují a vytvářejí podle svých potřeb všechny korespondenční orgány, statistická byra atd., jež uznají za vhodné.
Vycházejíc z uvedených zásad, vyslovuje se Jurská federace pro zrušení generální rady a pro zrušení jakékoli autority v Internacionále."
Tím se tedy ruší generální rada, federální rady, místní rady a stanovy a organizační řády všeho druhu, které mají "autoritu". Každý si bude jednat, jak se mu zlíbí, "podržuje si plně svou autonomii".
"Delegáti Jury jsou povinni postupovat v plné solidaritě společně s delegáty španělskými, italskými, francouzskými a všemi, kteří otevřeně protestují proti autoritářskému principu. V důsledku toho by nepřijetí některého delegáta těchto federací vedlo k okamžitému odchodu delegátů Jury. Podobně jsou delegáti povinni odejít spolu s delegáty protiautoritářských federací, jestliže kongres nepřijme výše uvedené základy organizace Internacionály."
Nyní se podívejme, jak delegáti Jury tento imperativní mandát uplatnili. Především na kongresu nebyl žádný protiautoritářský francouzský delegát, kromě jediného, blázna, který skutečně několikrát s hlukem "odešel", avšak vždycky se zase vrátil, aniž s sebou při svém odchodu strhl jediného dalšího, protiautoritářského delegáta. Sauvův mandát z newyorské (protiautoritářské) sekce čís. 2[c] byl anulován,[201] a jurští zůstali na kongresu. Mandát sekce revoluční {206} socialistické propagandy a akce v Ženevě, sekce, která patří přímo k Jurské federaci, zůstal až do skončení sjezdu suspendován,[d] a jurští dělali jakoby nic. Mandát newyorské sekce čís. 12, sekce, kterou oni sami povzbuzovali k odporu proti generální radě, byl anulován,[e] a jurští zůstali nevzrušeni. Pokud jde o mandát přítomného italského delegáta[f], neodvážili se jej ani předložit.
A přijal snad kongres základy organizace, či lépe řečeno dezorganizace, které navrhovali jurští? Ani v nejmenším; spíše naopak, kongres se rozhodl posílit organizaci, to jest podle nich autoritu. Odešli tedy? Nic takového; pouze prohlásili, že se napříště zdrží hlasování.
To je tedy skutečný způsob, jak užívat imperativního mandátu. Delegát poslechne, když se mu to hodí, a když se mu to nehodí, uvede nepředvídané okolnosti a dělá si nakonec, co se mu zachce. Není snad koneckonců povinností protiautoritářů, aby se vysmáli autoritě imperativních mandátů právě tak jako každé jiné? Ryze aliančnický duch, rozvinutý tak dobře v imperativním mandátu jurských, byl doplněn opravdu anarchistickým způsobem, tím, jak ho jejich delegáti nedbali. Nemáme z toho usoudit, že tito delegáti mají v Alianci vyšší stupeň zasvěcenosti než jejich španělští kolegové?
Jurský mandát vede ještě k jiným úvahám. Tento mandát odkrývá celkovou situaci, která panuje v Alianci, kde přes všechny fráze o anarchii, autonomii, svobodné federaci atd. existují ve skutečnosti jen dvě věci: autorita a poslušnost. Několik týdnů předtím, než si Schwitzguébel a Guillaume sepsali svůj vlastní mandát, který rušil všeobecné stanovy s výjimkou důvodové části, sepsali jejich přátelé, delegáti na konferenci v Rimini, nečlenové Internacionály, stanovy takzvané italské federace; tyto stanovy se skládají z důvodové části všeobecných stanov Sdružení a z organizačního řádu federace. Všeobecné stanovy byly tedy v organizaci, odhlasované konferencí v Rimini, zrušeny. Jak vidno, pánové z Aliance jednají vždy poslušně podle tajných a stejných rozkazů. Týchž tajných rozkazů {207} uposlechla bezpochyby barcelonská "La Federación", když začala náhle kázat dezorganizaci Internacionály: silná organizace našeho Sdružení ve Španělsku začala být pro tajné vůdce Aliance nebezpečná. Tato organizace dává příliš velkou moc dělnické třídě, a proto působí potíže tajné vládě pánů aliančníků, kteří velmi dobře vědí, že se nejlépe loví v kalných vodách.
Zničte organizaci a budete mít vodu kalnou, jak jen si přejete. Zničte především odborové svazy, vyhlaste válku stávkám, učiňte z dělnické solidarity pouhé prázdné slovo a budete mít volné pole pro své pompézní, pusté a doktrinářské fráze. Jestliže vám ovšem dělníci naší země dovolí zničit dílo, které je stálo čtyři roky práce, organizaci, která je nesporně nejlepší v celé Internacionále.
Vrátíme-li se k imperativním mandátům, zbývá nám vyřešit ještě jednu otázku: Proč aliančníci, zapřisáhlí nepřátelé jakéhokoli principu autority, lpějí tak tvrdošíjně na autoritě imperativních mandátů? Je to proto, že pro tajnou společnost, jako je jejich, která existuje uvnitř veřejné organizace, jako je Internacionála, neexistuje nic pohodlnějšího než imperativní mandát. Mandáty příslušníků Aliance budou všechny stejné; mandáty sekcí, které nejsou pod vlivem Aliance nebo se stavějí proti ní, si budou navzájem odporovat, takže tajná společnost bude mít často absolutní většinu a vždycky poměrnou většinu, kdežto na kongresu bez imperativních mandátů sjednotí zdravý rozum nezávislé delegáty rychle ve společnou stranu proti straně tajné společnosti. Imperativní mandát je nanejvýš účinným prostředkem k vládě, a právě proto podporuje Aliance přes všechen svůj anarchismus jeho autoritu.
Dříve než skončíme, uveďme ještě, že způsob, vymyšlený španělskou federální radou složenou z aliančníků, aby byl vystaven kolektivní imperativní mandát, musel mít nutně jediný výsledek: imperativní mandát federální rady nebo, což je totéž, mandát Aliance. Všechny federace naší země, které přijaly návrh rady příčící se stanovám, zaslaly do Valencie mimořádné příspěvky na úhradu cesty delegátů, a s těmito příspěvky výsledek hlasování v místní federaci, a s výsledkem hlasování imperativní mandát téže místní federace, aby "sjednotily všechny mandáty a vytvořily kolektivní imperativní mandát". Rádi přiznáme, že při poctivosti a důvěře by {208} regionální rada[g] mohla sečíst hlasy všech místních federací; aby však sjednotila odlišné názory všech federací, musela být nadána nesmírnou inteligencí nebo musela mít vynikající tyglík, do něhož pravděpodobně vhodila různé imperativní mandáty. A co vyšlo z tohoto svérázného tyglíku? Jen to, co vyjít muselo, názor regionální rady. Vyzýváme všechny aliančníky, ať nám ukáží chemický volební postup, který může vést k jinému výsledku.
Španělská federální rada, tak protiautoritářská, tak anarchistická atd., soustředila tedy ve svých rukou příspěvky k vyslání delegátů do Haagu; provedla sama volby těchto delegátů, a to tak dovedně, že byli jmenováni pouze aliančníci, a sepsala kolektivní imperativní mandát, který podle ní vyjadřoval vůli španělských členů Internacionály.
Větší úctu k autonomii si nelze představit.
Napsal B. Engels začátkem října 1872
Otištěno v "La Emancipación",
čís. 69 z 13. října 1872Podle textu novin
Přeloženo ze španělštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Viz tento svazek, str. [149] (Pozn. red.)
b Jurský "Bulletin"[199], který je jak známo orgánem vůdců Aliance, uveřejňuje ve svém posledním čísle stručnou zprávu o zasedáních haagského kongresu, jejíž pravdivost můžeme posoudit ze slov, která překládáme doslovně: "Španělé podporovaní Belgičany a jurskými žádali, aby se hlasování nekonalo jednotlivě, nýbrž po federacích." Je tohle to, co se žádalo v mandátu Španělské federace? (Engelsova poznámka.)
c Viz tento svazek, str. {185}. (Pozn. red.)
d Viz tento svazek, str. {186}. (Pozn. red.)
e Viz tento svazek, str. {185-186}. (Pozn. red.)
f tj. Carla Cafiera. (Pozn. red.)
g - tj. federální rada. (Pozn. red.)
198 Při uveřejnění tohoto Engelsova článku se redakce listu "Emancipación" snažila vyvolat zdání, že byl napsán ve Španělsku ; proto také byl uveřejněn bez podpisu.
199 "Bulletin de la Fédération jurassienne de l'Association Internationale des Travailleurs" ["Bulletin Jurské federace Mezinárodního dělnického sdružení"] - orgán švýcarských anarchistů; vycházel v letech 1872-1878 francouzský za redakce Jámese Guillauma, zpočátku dvakrát měsíčně a od července 1873 jednou týdně.
Engels cituje "Bulletin de la Fédération jurassienne", čís. 17-18 z 15. září až 1. října 1872.
200 Mandát delegátů Jurské federace na haagský kongres byl otištěn v listě "Bulletin de la Fédération jurassienne", čís. 15-16 z 15. srpna až 1. září 1872.
201 Sauva však zůstal delegátem haagského kongresu, protože měl ještě dva další mandáty (sekce čís. 29 a sekce čís. 42 v New Yorku).