Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{214} Zpráva generální radě Mezinárodního dělnického sdružení o situaci Sdružení ve Španělsku, Portugalsku a Itálii[205]
1. Španělsko Ve Španělsku byla Internacionála původně založena jako pouhý přívěsek Bakuninovy tajné společnosti, Aliance; měla sloužit jako jakási její náborová základna a současně jako páka k ovládnutí celého proletářského hnutí. Postupně se přesvědčíte, že tato jejich Aliance i nyní nepokrytě usiluje o to, aby Internacionálu ve Španělsku opět uvedla právě do tohoto podřízeného postavení.
V důsledku této závislosti byly speciální doktríny Aliance, tj. okamžité zrušení státu, anarchie, antiautoritářství, abstence od politické činnosti atd., hlásány ve Španělsku jako doktríny Intemacionály. {215} Přitom každý význačný člen Internacionály byl ihned přijat také do tajné organizace a přesvědčován, že takovýto systém, kdy veřejné sdružení je kontrolováno tajnou společností, existuje všude a je zcela běžný.
To se událo v roce 1869 a první člověk, který založil ve Španělsku Internacionálu zároveň s Aliancí, byl Ital Fanelli, který přes své abstencionistické přesvědčení je nyní členem italského parlamentu. V červnu 1870 se konal první sjezd španělských členů Internacionály v Barceloně; na tomto sjezdu byl přijat plán organizace, jejž potom podrobně rozpracovala konference ve Valencii (v září 1871); tento plán je nyní v platnosti a přinesl znamenité výsledky.
Jako všude jinde, dostalo se naše Sdružení podílem, který mělo na revoluci Pařížské komuny (i tím, který mu připisovali) do popředí i ve Španělsku. Toto význačné postavení spolu s prvními vládními perzekucemi, které hned nato následovaly, způsobilo, že naše řady ve Španělsku značně zhoustly. Přesto však v době konference ve Valencii bylo ve Španělsku všehovšudy 13 místních federací, nepočítáme-li několik izolovaných sekcí na různých místech.
Konference ve Valencii ponechala sídlo federální rady v Madridu, jak jí je určil sjezd v Barceloně, a její složení v podstatě nezměnila; jeden její význačný člen, Tomás Gonzáles Morago (delegát v Haagu) nebyl znovu zvolen. Když federální rada za prvních vládních perzekucí v červnu 1871 musela hledat na čas útočiště v Lisabonu, Morago opustil ve chvíli nebezpečí své místo, a to bylo příčinou jeho vyloučení z nové federální rady. Od té chvíle začala tajná válka, jež skončila otevřeným rozkolem.
Hned po konferenci ve Valencii se konala konference v Londýně (v září 1871). Španělé na ni vyslali delegáta, Anselma Lorenza, který jako první přivezl do Španělska zprávu, že tajná Aliance nejenže není v celém našem Sdružení běžným zjevem, ale že naopak generální rada a většina federací jsou přímo proti ní, pokud o její existenci tehdy věděli.
Brzy poté začal Sagasta perzekvovat Internacionálu a postavil ji mimo zákon. A Morago, který tehdy ještě byl členem místní {216} madridské rady, dezertoval ze svého místa znovu a rezignoval. Tyto hrozby vlády však nebyly provázeny žádnými vážnými akcemi; Internacionále bylo sice odňato právo konat veřejná shromáždění, ale sekce a rady konaly svá zasedání nerušeně dále. Jediným důsledkem tohoto vládního zákroku byl velký vzrůst počtu členů Internacionály. V době zaragozského sjezdu, v dubnu 1872, mělo Sdružení 70 řádně ustavených místních federací a ve 100 jiných místech probíhala aktivní organizační a propagační činnost. Kromě toho se v celé zemi zorganizovalo 8 pracovních odvětví do odborových svazů, které řídila Internacionála; a velký odborový svaz všech továrních dělníků ve Španělsku (mechaniků, přadláků a tkalců) byl téměř ustaven.
Mezitím tajná válka uvnitř Internacionály pokračovala a začala se obracet jiným a významnějším směrem. Osobní zášť Moraga (který přes opakované dezerce měl v Madridu velký vliv) proti členům nové federální rady zvolené ve Valencii nebyla už jedinou hybnou silou této války. Rezoluce londýnské konference o veřejné odbočce Aliance a o politické činnosti dělnické třídy přiváděly k zuřivosti předáky tajné Aliance a zejména zasvěcence vyššího stupně, kteří své instrukce dostávali přímo od Bakunina a mezi něž patřil také Morago. Této zuřivosti byl dán průchod v sonvilierském oběžníku Jurské federace, požadujícím okamžité svolání mimořádného kongresu. Španělská federální rada a s ní mnohé sekce váhaly postavit se v této otázce proti generální radě a londýnské konferenci, a to byl další zločin. Navíc přijel v lednu 1872 do Madridu Paul Lafargue, navázal přátelské styky s členy federální rady a brzy jim na četných faktech dokázal, že celá jurská aféra byla jen intrika založená na pomluvách, která měla rozložit Internacionálu. Od té chvíle byl osud členů federální rady zpečetěn. Protože byli zároveň redaktory listu "Emancipación", vyvolala místní rada spor s tímto listem a dala je vyloučit z Madridské místní federace. Sjezd v Zaragoze toto vyloučení zrušil, ale bezprostředního účelu bylo dosaženo: federální rada nemohla zůstat v Madridu pro osobní třenice. Skutečně byla přemístěna do Valencie a její složení se od základu změnilo. Ze dvou členů dřívější rady, kteří byli zvoleni znovu, Mora odmítl funkci ihned a Lorenzo rezignoval velmi brzy kvůli {217} hádkám, jež následovaly. Ostatní členové byli většinou členy tajné Aliance.[a]
Po sjezdu v Zaragoze byl rozkol mezi stoupenci Aliance s těmi, kdo dávali před Aliancí přednost Internacionále, stále víc patrný. Konečně 2. června 1872 členové dřívější federální rady (Mesa, Mora, Pauly, Pagés a jiní), kteří zároveň tvořili většinu madridské sekce Aliance, vydali oběžník adresovaný všem ostatním sekcím této tajné společnosti, v němž jim oznamovali, že se jako sekce rozpustili, a vyzývali je, aby následovaly jejich příkladu.[182] Příštího dne byli všichni pod falešnou záminkou a při zjevném porušení stanov z místní Madridské federace Internacionály vyloučeni. Ze 130 členů se tohoto hlasování zúčastnilo pouze 15. Vyloučení členové utvořili pak novou federaci, kterou však federální rada odmítla uznat; generální rada, k níž se odvolali, je uznala, aniž se dotázala španělské federální rady, a tento její akt byl schválen kongresem v Haagu.
Důvod, proč se minulá generální rada v tomto případě nedotázala španělské rady, byl tento: generální rada, když měla nyní konečně dostatek důkazů o tom, že Aliance ve Španělsku existuje a působí, jakož i o tom, že většina, ne-li vůbec všichni členové španělské rady jsou zároveň členy této Aliance, poslala španělské federální radě dopis, v němž ji žádala, aby jí podala vysvětlení a informace o tajné společnosti.[b] Španělská rada se v odpovědi z 3. srpna 1872 otevřeně postavila na stranu Aliance a nadto prohlásila, že Aliance byla rozpuštěna. Obracet se na radu, která v konfliktu mezi Internacionálou a tajnou společností v jejích řadách se už postavila na stranu této tajné společnosti, by bylo očividně víc než zbytečné a haagský kongres jednání generální rady v plné míře schválil.
Aby si federální rada zajistila, že za delegáty do Haagu budou zvoleni stoupenci Aliance, sáhla prostřednictvím důvěrného oběžníku, s nímž generální radu nikdy neseznámila, k manévrům, jež byly na kongresu odhaleny a jež by byly stačily na to, aby mandáty {218} čtyř delegátů Španělské federace byly anulovány, nebýt vzácné shovívavosti většiny na haagském kongresu.
Situace ve Španělsku vypadá tedy nyní takto:
Ve Španělsku existují jen dvě místní federace, jež otevřeně a v plné míře uznávají usnesení haagského kongresu a novou generální radu; je to Nová madridská federace[154] a federace v Alcalá de Henares. Jestliže se jim nepodaří získat na svou stranu převážnou část Španělských členů Internacionály, vytvoří jádro nové španělské federace.
Velká část Španělských členů Internacionály je stále ještě pod vedením Aliance, jež má převahu jak ve federální radě, tak v nejvýznačnějších místních radách. Přesto však mnoho věcí nasvědčuje tomu, že kongresová usnesení měla na masy ve Španělsku velký vliv. Jméno Internacionály tam má velkou váhu a její oficiální výraz, kongres, velký morální vliv. Pro pány z Aliance je proto čím dál tím těžší přesvědčit masy, že jsou v právu. Opozice začíná být vážná. Do jejího čela se stavějí tovární dělníci z Katalánie se svým odborovým svazem o 40 000 členech a požadují svolání mimořádného španělského sjezdu, na němž by vyslechli zprávy delegátů z Haagu a přešetřili jednání federální rady. Orgán Nové madridské federace, "La Emancipación", snad nejlepší noviny, které Internacionála vůbec kde má, odhaluje činnost Aliance každý týden. Z výtisků, které jsem poslal občanu Sorgovi, se generální rada může sama přesvědčit, s jakou energií, s jakým důvtipem a s jakou teoretickou znalostí zásad našeho Sdružení tento list bojuje. Jeho nynější redaktor, José Mesa, je bezesporu nejvýznačnějším mužem, kterého ve Španělsku máme, a to jak svým charakterem, tak svým talentem, a je fakticky jedním z nejlepších, jaké vůbec máme.
Dovolil jsem si poradit našim španělským přátelům, aby se svoláním mimořádného sjezdu tak příliš nespěchali, ale aby jej raději co nejdůkladněji připravili. Mezitím jsem poslal do "Emancipación" zprávy o kongresu a jiné články[c] a budu to dělat i nadále, neboť Mesa, jediný, kdo je ted v Madridu schopen něco pořádného napsat, nemůže ani při své obdivuhodné energii všechno zastat. {219} Nepochybuji, že dostane-li se našim přátelům ve Španělsku vhodné podpory generální rady, zdoláme tam všechny překážky a vymaníme z vlivu podvodné Aliance jednu z nejzdatnějších organizací Internacionály.
B. Engels,
bývalý tajemník pro ŠpanělskoLondýn 31. října 1872
Anglicky poprvé otištěno v knize
"Briefe und Auszüge aus Briefen von
Joh. Phil. Becker, Jos. Dietzgen,
Friedrich Engels, Karl Marx u. a.
an F. A. Sorge und Andere"',
Stuttgart 1906Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a V rukopise je dále škrtnuto: "Jak se blížil kongres Internacionály svolaný na září 1872, byly manévry Aliance, jež jí měly zajistit na tomto kongresu většinu, stále zřejmější." (Pozn. red.)
b Viz tento svazek, Španělským sekcím Mezinárodního dělnického sdružení, str. {152-154}. (Pozn. red.)
c Viz tento svazek, Imperativní mandáty na haagském kongresu, str. {203-208}. (Pozn. red.)
205 Z Engelsova dopisu tajemníkovi generální rady v New Yorku Sorgovi z 5. října 1872 je zřejmé, že Engels měl původně v úmyslu poslat zprávu o situaci Internacionály ve Španělsku, Portugalsku a Itálii. Avšak 2. listopadu 1872 píše, že posílá pouze zprávu o Španělsku a zprávy o Itálii a Portugalsku že pošle později. Zda tyto zprávy byly poslány, není známo.