Marxistický internetový archiv - Česká sekce
V. I. Lenin: Proletářská revoluce a renegát Kautský
říjen – listopad 1918

PŘEDMLUVA

Kautského brožura „Diktatura proletariátu“ (Wien 1918, Ignaz Brand, str. 63), která vyšla nedávno ve Vídni, je nejnázornějším příkladem naprostého a hanebného bankrotu II. Internacionály, o kterém již dávno mluví všichni poctiví socialisté všech zemí. Otázka proletářské revoluce se dostává nyní prakticky na pořad dne v celé řadě států. Proto jest nutno rozebrat renegátská sofismata Kautského a jeho úplné zřeknutí se marxismu.

Z počátku je však třeba zdůraznit, že pisatel těchto řádků již od samého počátku války mnohokrát poukazoval na to, že se Kautský rozešel s marxismem. Byla tomu v letech I9I4 — I916 věnována řada článků v zahraničních listech „Social Demokrat‘ a „Kommunist“. Tyto články vyšly nákladem petrohradského sovětu ve sborníku pod názvem: G. Zinověv a N. Lenin: „Proti proudu“, Petrohrad 1918 (550 stran). V brožuře, která vyšla v Ženevě r. 1915 a byla hned tehdy přeložena do němčiny a francouzštiny, jsem o „kautskyánství“ psal:

„Kautský, největší autorita II. Internacionály, je svrchovaně typickým a jasným příkladem, jak uznávání marxismu slovy vedlo ve skutečnosti k jeho zvrácení ve ‚struvismus‘ nebo ‚brentanismus (t. j. v liberálně buržoasní učení, které hlásá nerevoluční ‚třídní‘ boj proletariátu, a jehož zvlášť typickými představiteli jsou ruský publicista Struve a německý národohospodář Brentano). Vidím to také na Plechanovově příkladu. Pomocí průhledných sofismá je z marxismu vyklešťována jeho revoluční živá duše, v marxismu je uznáváno všecko, kromě revolučních prostředků boje a jejich propagace, přípravy a výchovy mas právě v tomto směru. Kautský bezzásadně ‚smiřuje‘ základní ideu sociálšovinismu, uznání obrany vlastí v nynější válce, s diplomatickým, na vnější efekt vypočítaným levým ústupkem, ústupkem, spočívajícím v tom, že se lidé zdrží hlasování o úvěrech a projeví svou oposičnost slovy atd. Kautský, jenž roku 1909 napsal celou knihu o tom, že se přiblížila epocha revolucí, a o spojitosti války s revolucí, jenž r. 1912 podepsal basilejský manifest o revolučním využití blížící se války, nyní ospravedlňuje a všemožně zkrašluje sociálšovinismus a stejně jako Plechanov se přidává k buržoasii, aby se vysmíval jakékoliv myšlence na revoluci, jakýmkoli krokům, které by vedly k přímému revolučnímu boji.

Dělnická třída nemůže splnit své světové revoluční poslání bez neúprosného boje proti tomuto renegátství, bezcharakternosti, přisluhování oportunismu a bezpříkladnému theoretickému vulgarisování marxismu. Kautskyánství není náhodný zjev, ale sociální produkt rozporů II. Internacionály, stavu, kdy věrnost marxismu slovy je spojována s podřízením se oportunismu v praxi“ (G. Zinověv a N. Lenin: „Socialismus a válka“, Ženeva 1915, str. 13—14).

Dále. V knize „Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu“, kterou jsem napsal r. 1916 (vyšla v Petrohradě roku 1917) jsem podrobně rozebíral theoretickou nesprávnost všech závěrů Kautského o imperialismu. Uvedl jsem Kautského definici imperialismu:

„Imperialismus je produktem vysoce vyspělého průmyslového kapitalismu. Tkví ve snaze každého průmyslového kapitalistického národa, přivtělit si nebo podmanit stále větší agrární (podtrženo Kautským) oblasti, bez ohledu na to, jakými národy jsou obývány“.

Poukazoval jsem na naprostou nesprávnost této definice, objasňoval jsem, že „se hodí“ k zatušování nejhlubších rozporů imperialismu a pak k smíření s oportunismem. Uvedl jsem svou definici imperialismu: „Imperialismus je kapitalismem v stadiu vývoje, kdy se vytvořilo panství monopolů a finančního kapitálu, kdy nabyl velkého významu vývoz kapitálu, kdy mezinárodní trusty přikročily k rozdělení světa a kdy se zakončilo rozdělení veškerého území zeměkoule mezi největší kapitalistické státy“. Vysvětloval jsem, že Kautského kritika imperialismu nedosahuje ani buržoasní, maloměšťácké kritiky imperialismu.

Posléze v srpnu a v září 1917, tj. před proletářskou revolucí v Rusku (25. října — 7. listopadu 1917), jsem napsal brožuru: „Stát a revoluce. Učení marxismu o státu a úkoly proletariátu v revoluci“, která vyšla v Petrohradě začátkem r. 1918. V VI. kapitole této brožury o „zvulgarisování marxismu oportunisty“ jsem věnoval zvláštní pozornost Kautskému a dokazoval jsem, že úplně znetvořil Marxovo učení, že je oportunisticky zfalšoval, že „se zříkal revoluce v praxi, uznávaje ji slovy“.

Hlavní theoretická chyba Kautského v jeho brožuře o diktatuře proletariátu tkví v podstatě právě v oportunistických zkomoleninách Marxova učení o státu, které jsem podrobně ukázal ve své brožuře „Stát a revoluce".

Tyto předběžné připomínky byly nezbytné, neboť dokazují, že jsem Kautského otevřeně obvinil z renegátství dávno předtím, než bolševici uchopili státní moc a byli za to Kautským odsouzeni

__________________________________

Poznámky:

[1] Viz V.I. Lenin, Vybrané spisy, sv.I, Svoboda, Praha, 1950, str. 738. (Pozn.editora)