Vladimír Iljič Lenin
Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu[123]
(Populární pojednání)
Napsáno v lednu - červnu 1916
Poprvé otištěné v polovině roku 1917
jako brožura ve vydavatelství Žizň i znanije
v Petrohradě, předmluva k francouzskému a německému
vydání poprvé otištěna v roce 1921 v časopisu Komunističeskij
internacional, č. 18
Podle rukopisu porovnaného s textem brožury,
předmluva k francouzskému a německímu
vydání podle textu časopisu
Předmluva
Brožuru, kterou čtenářům předkládám, jsem napsal na jaře roku 1916 v Curychu. V tamějších pracovních podmínkách jsem pochopitelně měl určitý nedostatek francouzské a anglické literatury a zvlášť velký nedostatek literatury ruské. Nicméně hlavní anglické práci o imperialismu, knize J. A. Hobsona [Hobson J. A. Imperialism. A Study. London, Nisbet, 1902], jsem věnoval veškerou pozornost, jakou tato práce podle mého přesvědčení zasluhuje.
Brožura byla psána s ohledem na carskou cenzuru. Proto jsem byl nucen nejen se co nejpřísněji omezit na výhradně teoretický — hlavně ekonomický — rozbor, nýbrž i formulovat těch několik nezbytných politických připomínek nanejvýš obezřetně, v narážkách, v ezopském jazyce, v onom proklatém ezopském jazyce, k němuž se za carismu museli uchylovat všichni revolucionáři, jakmile se chopili pera, aby napsali „legální“ dílo.
Člověku je zatěžko číst dnes, ve dnech svobody, tato místa, jež jsou v brožuře zkomolená, zestručněná s ohledem na carskou cenzuru a vtěsnaná do přísně vymezeného rámce. O tom, že imperialismus je předvečerem socialistické revoluce, že sociálšovinismus (socialismus slovy, šovinismus skutky) je vyslovenou zradou socialismu, vysloveným přechodem na stranu buržoazie, že tento rozkol dělnického hnutí souvisí s objektivními podmínkami imperialismu apod., jsem musel mluvit jazykem „otroků“, a čtenáře, jenž se o tuto otázku zajímá, jsem nucen odkázat na připravované nové vydání mých statí z let 1914 — l917, napsaných v cizině. Zejména bych chtěl upozornit na jedno místo na straně 119—120[a]; abych způsobem pro cenzuru nezávadným čtenáři objasnil, jak kapitalisté a sociálšovinisté, kteří k nim přeběhli (proti nimž Kautsky tak nedůsledně bojuje), nestydatě lžou, když mluví o anexích, jak bezostyšně zastírají anexe kapitalistů své země, byl jsem nucen zvolit za příklad... Japonsko! Pozorný čtenář snadno dosadí místo Japonska Rusko, místo Koreje Finsko, Polsko, Kuronsko, Ukrajinu, Chivu, Bucharu, Estonsko a ostatní oblasti, jež nejsou osídleny velkoruským obyvatelstvem.
Doufám, že moje brožura přispěje k pochopení základní ekonomické otázky, bez jejíhož prostudování nelze vůbec porozumět nynější válce a nynější politice, tj. otázky, jaká je ekonomická podstata imperialismu.
Petrohrad 26. dubna 1917 Autor
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)
123 Knihu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu napsal Lenin v lednu — červnu 1916 v Curychu.
Všímal si v ní nových jevů ve vývoji kapitalismu dávno před začátkem první světové války. V mnoha pracích Návrh a výklad programu sociálně demokratické strany (l895—l896), Čínská válka (1900), Poučení z krize (1901), Vnitropolitický přehled (1901), Koncentrace výroby v Rusku (1912), Růst kapitalistického bohatství (1913), Zaostalá Evropa a pokroková Asie (1913), Historický osud učení Karla Marxe (1913), K otázce některých projevů dělnických poslanců (1912) aj. odhaloval a analyzoval jednotlivé rysy charakteristické pro období imperialismu koncentraci výroby a růst monopolů, vývoz kapitálu, boj o nové trhy a sféry vlivu, mezinárodní charakter hospodářských vztahů, parazitismus a zahnívání kapitalismu, prohlubování rozporů mezi prací a kapitálem a zostřování třídního boje, vytváření materiálních předpokladů pro revoluční přechod k socialismu. Zvláštní pozornost Lenin věnoval odhalování koloniální politiky, boji za rozdělení a znovurozdělení světa a přípravě dobyvačných válek. V článku Marxismus a revizionismus (1908) Lenin napsal: „Změnily se formy, sled a charakter jednotlivých krizí, krize však zůstaly nezbytnou součástí kapitalistického řádu. Koncentrací výroby kartely a trasty očividně zvyšovaly anarchii výroby, existenční nejistotu proletariátu a útlak kapitálu a v dosud nevídané míře tak zostřovaly třídní rozpory. Právě nové mamutí trasty zvlášť názorně a ve zvlášť rozsáhlé míře ukázaly, že kapitalismus spěje ke krachu — ať už jde o jednotlivé politické a hospodářské krize, či o úplné zhroucení celého kapitalistického řádu“ (Sebrané spisy 17, Praha 1984, s. 41—42).
Lenin pozorně sledoval a studoval nejnovější literaturu o kapitalismu. Svědčí o tom jeho recenze na knihuj. A. Hobsona Vývoj soudobého kapitalismu (viz Sebrané spisy 4, zde). V srpnu 1904 začal Lenin překládat Hobsonovu knihu Imperialismus (viz Spisy 37, Praha 1959, s. 341 a poznámku 354). Rukopis tohoto Leninova překladu nebyl dosud nalezen.
Všestranným studiem monopolistického stadia vývoje kapitalismu se Lenin začal zabývat na počátku první světové války. Vyžadovaly to zájmy revolučního boje dělnické třídy v Rusku i v jiných kapitalistických zemích. K správnému vedení revolučního hnutí a úspěšnému boji proti ideologii imperialistické reakce, proti reformistické politice kompromisů s imperialisty bylo třeba „pochopení základní ekonomické otázky, bez jejíhož prostudováni nelze vůbec porozumět nynější válce a nynější politice, tj. otázky, jaká je ekonomická podstata imperialismu“ (viz zde).
Literaturu o imperialismu začal Lenin intenzívně studovat zřejmě od poloviny roku 1915 za pobytu v Bernu. Tehdy začal sestavovat přehled literatury, vypracovával osnovy, dělal si výpisky a poznámky a psal konspekty. Přípravný materiál ke knize Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (Sešity o imperialismu) má přibližně 50 tiskových archů. Obsahuje výpisky ze 148 knih a z 232 článků, uveřejněných v 49 různých periodických publikacích.
Začátkem ledna 1916 přijal Lenin nabídku, aby napsal knihu o imperialismu pro legální vydavatelství Parus, založené v prosinci 1915 v Petrohradě. V první polovině února 1916 se Lenin přestěhoval z Bernu do Curychu, kde pokračoval ve shromažďováni a zpracovávání materiálu o imperialismu. Při práci na knize, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu používal knih vypůjčených nejen z curyšské kantonální knihovny, ale objednával si je i z jiných měst.
19. června (2. července) 1916 napsal Lenin M. N. Pokrovskému, který žil ve Francii a redigoval pro vydavatelství Parus knižnici o západoevropských státech za první světové války, že mu posílá rukopis. Pokrovskij však rukopis odeslaný současně s dopisem nedostal, takže ho Lenin musel poslat znovu. Kromě toho jej vydavatelství požádalo, aby už hotový rukopis zkrátil z pěti na tři tiskové archy, avšak Lenin rukopis odmítl zkrátit.
Menševici z vedení vydavatelství vyškrtli ostrou kritiku Kautského a Martova a provedli v rukopise takové úpravy, které nejen stíraly osobitost Leninova stylu, ale dokonce překrucovaly jeho myšlenky. Leninovo slovo „přerůstání“ (kapitalismu v imperialismus) nahradili slovem „přeměna“, „reakční charakter“ (teorie „ultraimperialismu“) zaměnili slovy „zaostalý charakter“ atd. V polovině roku 1917 vyšla kniha pod názvem Imperialismus jako nejnovější etapa kapitalismu (Populární pojednáni) s Leninovou předmluvou datovanou 26. dubna 1917.