Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



{119} * Odpověď na první Brentanův článek[119]


Redakci listu " Volksstaat"

Jeden můj přítel mi poslal z Německa list "Concordia. Časopis pro dělnickou otázku"[120], čís. 10 ze 7. března, v němž tento "orgán svazu německých továrníků" otiskuje úvodník s názvem "Jak cituje Karel Marx".

V Inaugurální adrese Mezinárodního dělnického sdružení cituji mezi jiným místo z Gladstonovy řeči o rozpočtu, pronesené 16. dubna 1863, které není uvedeno v Hansardově polooficiálním vydání parlamentních debat.[121] Z toho prostomyslná fabrikantská logika "Concordie" ihned vyvozuje, že "tato věta nikde v Gladstonově řeči není", a se škodolibým jásotem své ušlechtilé duše vytiskne tučně fabrikantskou němčinou:

"Marx si tuto větu formálně i obsahově přilhal."

Bylo by vskutku nanejvýš podivné, kdyby Inaugurální adresa, vydaná původně anglicky v Londýně před Gladstonovými zraky, vkládala panu Gladstonovi do úst větu, vloženou tam mnou, větu, která sedm a půl roku nerušeně koluje v londýnském tisku, až ji konečně, konečně dopadnou "učenci" ze svazu německých továrníků v Berlíně.

Zmíněná věta z Inaugurální adresy zní takto:

"This intoxicating augmentation of wealth and power is entirely confined to classes of property" (p. 6, Inaugural Address {120} etc.). (V překladu doslova: "Tento ohromující vzrůst bohatství a moci je omezen výhradně na majetné třídy.")

V článku otištěném ve "Fortnightly Review" (z listopadu 1870), který vzbudil velkou pozornost a o němž psal všechen londýnský tisk, cituje pan Beesly, profesor historie na zdejší universitě, na str. 518:

"An intoxicating augmentation of wealth and power, as Mr. Gladstone observed, entirely confined to classes of property." (V překladu: "Ohromující vzrůst bohatství a moci, dodává pan Gladstone, je omezen výhradně na majetné třídy.")[122]

Ale článek profesora Beeslyho vyšel o šest let později než Inaugurální adresa! Dobrá! Vezměme si teď odbornou publikaci určenou výhradně pro londýnskou City, která vyšla nejen před Inaugurální adresou, ale dokonce ještě před založením Mezinárodního dělnického sdružení. Je to "The Theory of Exchanges. The Bank Charter Act of 1844", Londýn 1864, kterou vydal T. Cautley Newby, 30, Welbeck Street.[123] Gladstonova řeč o rozpočtu je zde obšírně kritizována a na str. 134 se z ní uvádí:

"This intoxicating augmentation of wealth and power is entirely confined to classes of property" (v překladu: "Tento ohromující vzrůst bohatství a moci je omezen výhradně na majetné třídy"),

tedy do písmene tak, jak cituji já.

Tím je nezvratně dokázáno, že svaz německých továrníků "formálně i obsahově lhal", když rozkřičel, že tato "věta" je "mým" výtvorem.

Mimochodem řečeno: Čacká "Concordia" otiskuje tučným písmem jiné místo, kde Gladstone bájí o "mimořádném" povznesení anglické dělnické třídy za posledních 20 let, jaké "nemá v žádné zemi a v žádné době příkladu". Tučné písmo má naznačit, že jsem toto místo zamlčel. Naopak! V Inaugurální adrese kladu právě největší důraz na křiklavý kontrast této nestydaté fráze s "úděsnou statistikou" ("appalling statistics"), jak ji správně označuje profesor Beesly, anglických úředních zpráv o tomto období.[a]

Autor díla "Theory of Exchanges" necitoval právě tak jako já {121} Hansarda, ale některé londýnské noviny, které řeč o rozpočtu, pronesenou 16. dubna, otiskly 17. dubna. Ve svých výpiscích z roku 1863 jsem se však marně pokoušel najít příslušný výňatek a tedy i název listu, z něhož byl pořízen. Ale to na věci nic nemění. I když se parlamentní zprávy v londýnských novinách vždycky od sebe liší, byl jsem si jist, že by žádné z nich nemohly tak frapantní Gladstonův výrok zamlčet. Nahlédnu tedy do "Times" ze 17. dubna 1863 - byl to tehdy stejně jako dnes Gladstonův orgán - a na str. 7, sloupec 5, čtu ve zprávě o řeči o rozpočtu:

"That is the state of the case as regards the wealth of this country. I must say for one, I should look almost with apprehension and with pain upon this intoxicating augmentation of wealth and power, if it were my belief that it was confined to classes who are in easy circumstances. This takés no cognizance at all of the condition of the labouring population. The augmentation I have described, and which is founded, I think, upon accurate returns, is an augmentation entirely confined to classes of property."

V překladu: "Tak to vypadá s bohatstvím této země. Pokud jde o mne, musím přiznat, že bych se skoro s obavami a bolestí díval na tento ohromující vzrůst bohatství a moci, kdybych byl přesvědčen, že zůstal omezen na zámožné třídy.[b] Není zde vůbec přihlédnuto k postavení pracujícího obyvatelstva. Vzrůst, který jsem popsal" (který totiž právě charakterizoval jako "tento ohromující vzrůst bohatsví a moci") "je omezen výhradně na majetné třídy".

"Formálně i obsahově" prohlásil tedy pan Gladstone 16. dubna 1863 v Dolní sněmovně podle zprávy svého vlastního orgánu, "Timesů" ze 17. dubna 1863, že "tento ohromující vzrůst bohatství a moci je omezen výhradně na majetné třídy" a že ho poněkud jímá hrůza už při pomyšlení, že tento vzrůst prospěl jen jedné části této třídy, a to její skutečně zámožné části.

"Italiam, Italiam!"[c] Konečně jsme se dostali k Hansardovi. Pan Gladstone byl natolik chytrý, že z tohoto dodatečně přičesaného vydání nechal zmizet místo, které by ho jako anglického kancléře pokladu nesporně kompromitovalo. To je ostatně starý anglický parlamentní zvyk, a rozhodně ne vynález Laskeříka kontra Bebel[126]. Přesné srovnání Gladstonovy řeči, tak jak ji skutečně pronesl a jak je otištěna v "Times", s její rádoby vylepšenou podobou, {122} která je dílem téhož Gladstona, by poskytlo zábavný materiál k charakteristice tohoto patetického, užvaněného slovíčkáře a bigotního měšťáckého hrdiny, který úzkostlivě staví na odiv svou zbožnost a své liberální "attitudes of mind"[d].

Na mém "Kapitálu" pobuřuje mimo jiné nejvíc to, že své líčení továrnického hospodaření dokládám množstvím oficiálních údajů, v nichž dosud žádný vědec nebyl s to nalézt chybu. O tom se doslechli i pánové ze svazu německých továrníků. Jenže si mysleli :

"Co rozum rozumného nevidí,
to dětská prostoduchost vycítí." [e]

Řečeno - uděláno. Informaci o podezřelém citátu v Inaugurální adrese si vyžádají od prvního obchodního přítele v Londýně, který je po ruce, od Mundelly, a ten, sám rovněž továrník, spěchá poslat přes moře černé na bílém výňatek z Hansardových parlamentních debat. Teď odhalili moje výrobní tajemství. Nejenže vyrábím text, ale nadto - i citáty k němu. A opojeni vítězstvím vykřikovali do celého světa: "Jak cituje Karel Marx!" Tak jednou provždy připravili mé zboží o úvěr, a to, jak se sluší na továrníky, obvyklou obchodní cestou, bez jakýchkoli vydání za učenosti.

Nepříjemná dohra snad členy svazu továrníků poučí o tom, že i když se znamenitě vyznají v padělání zboží, ke zkoumání zboží literárního se hodí jako osel ke hře na loutnu.

Karel Marx

Londýn 23. května 1872




Otištěno v "Der Volksstaat",
čís. 44 z 1. června 1872
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a S ostatními apologetickými nesmysly z téže řeči jsem se vypořádal ve své práci "Kapitál" (str. 638, 639).[124] (Marxova poznámka")

b Slovy "easy classes", "classes in easy circumstances" označil poprvé Wakefield opravdu bohatou část majetných tříd. (Marxova poznámka")

c "Do Itálie, do Itálie!" (Vergilius, "Aeneis", kniha III.)[125] (Pozn. red.)

d - "rozpoložení", "sklony". (Pozn. red.)

e Schiller, "Slova víry". (Pozn. red.)


119 V berlínském listu "Concordia" vyšel 7. března 1872 anonymní článek s názvem "Jak cituje Marx", který napsal, jak se později ukázalo, německý buržoazní ekonom Lujo Brentano. Brentano se pokoušel diskreditovat Marxe jako vědce a obvinil jej z vědecké nespolehlivosti a z falšování použitých materiálů. Marx odpověděl anonymovi ve "Volksstaatu" z 1. června 1872. Nato uveřejnila "Concordia" druhý Brentanův anonymní článek, po němž následovala nová Marxova odpověď ve "Volksstaatu", čís. 63 ze 7. srpna 1872 (viz tento svazek, Odpověď na druhý Brentanův článek).

Po Marxově smrti pokračoval v Brentanově pomlouvačně kampani anglický buržoazní ekonom Taylor, kterého v plném rozsahu usvědčil Engels v červnu 1890 v předmluvě ke 4. německému vydání "Kapitálu" a v roce 1891 v brožuře "Brentano contra Marx" (viz Marx - Engels, Spisy, sv. 22). Oba Marxovy dopisy redakci "Volksstaatu" jsou v této brožuře obsaženy v oddílu "Dokumenty".

120 "Concordia. Zeitschrift für die Arbeiterfrage" ["Svornost. Časopis pro dělnickou otázku"] - orgán německých velkoprůmyslníků a katedrových socialistů, založený v roce 1871; vycházel v Berlíně do roku 1876.

121 Tento výrok z Gladstonovy řeči, který cituje Marx v Inaugurální adrese (viz Marx-Engels, Spisy 16), otiskly 17. dubna 1863 ve zprávách o zasedání parlamentu téměř všechny londýnské listy ("The Times", "The Morning Star", "The Daily Telegraph" aj.); v Hansardově polooficiálním vydání parlamentních debat, jehož text korigovali sami řečníci, byl tento výrok vynechán.

122 Jde o článek Edwarda Spencera Beeslyho "Mezinárodní dělnické sdružení", který byl otištěn ve "Fortnightly Review", čís. 47 z 1. listopadu 1870.

"The Fortnightly Review" ["Čtrnáctidenní přehled"] - anglický časopis o otázkách historie, filosofie a literatury, založený roku 1865 skupinou buržoazních radikálů; později byl buržoazně liberálního zaměření; pod uvedeným názvem vycházel v Londýně do roku 1934.

123 Kniha "The Theory of the Exchanges. The Bank Charter Act of 1844", Londýn 1864, vyšla anonymně; jejím autorem byl Henry Roy.

124 Viz Karel Marx, Kapitál, díl I, zde.

125 "England and America. A comparison of the sociál and political statě of both nations" ["Anglie a Amerika. Srovnání sociálních a politických poměrů obou národů"], sv. 1-2, Londýn 1833. Wakefieldova kniha vyšla anonymně.

126 Na zasedání Říšského sněmu 8. listopadu 1871 prohlásil národní liberál poslanec Lasker v polemice proti Bebelovi, že kdyby si němečtí sociálně demokratičtí dělníci usmysleli následovat příkladu pařížských komunardů, "ubili by je řádní a majetní občané klacky". Řečník se však rozhodl, že tuto formulaci nebude zveřejňovat, a už v těsnopisné zprávě bylo místo slov "ubili by je klacky" "udrželi by je vlastními silami na uzdě". Tuto falzifikaci odhalil Bebel. Laskerovi se pak v dělnických kruzích vysmívali. Pro jeho malou postavu mu přezdívali "Laskeřík".