Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Prohlášení o příčinách přerušení spolupráce s listem "Social-Demokrat"[96]




Ke svému doslovu k prohlášení pánů Rüstowa a Herwegha o přerušení spolupráce ("Social-Demokrat", čís. 31) připojuje pan von Schweitzer článek, zaslaný listu "Neue Frankfurter Zeitung" z o Londýna na důkaz toho, "jak nedůsledné a vnitřně neopodstatněné je jednání pánů Marxe a Engelse". Pokouší se falšovat skutečnosti. K tomu následující fakta.

11. listopadu 1864 oznámil mi písemně pan von Schweitzer, že byl založen list "Social-Demokrat", orgán Všeobecného německého dělnického spolku, a při této příležitosti mi sdělil mezi jiným:

"Obrátili jsme se asi na 6-8 osvědčených členů strany nebo na lidi aspoň jí blízké, abychom je získali pro spolupráci, a je téměř nepochybné, že ji tito pánové přislíbí. Pokládáme však za nesrovnatelně důležitější, abyste Vy, zakladatel německé dělnické strany" (tato slova podtrhl sám pan von Schweitzer) "a její první průkopník, nám laskavě přispěl svou spoluprací. Chováme naději, že podpoříte spolek, který vznikl byť i nepřímo v důsledku Vaší vlastní působnosti, v jeho těžkém boji po velké ztrátě, která ho stihla."

K tomuto pozvání byl přiložen prospekt, "tištěný jako rukopis". V tomto prospektu nejsou, jak pan von Schweitzer teď lživě opakuje po "Neue Frankfurter Zeitung", "uvedena Lassallova slova jako směrodatná" nebo "Lassallovo jméno vepsáno na prapor": neobjevují se tu ani Lassallova slova, ani jeho jméno. Prospekt obsahoval jen tři body: "solidarita zájmů různých národů", ,,celé mohutné Německo — svobodný lidový stát", "svržení panství kapitálu". S výslovným odvoláním se na tento prospekt jsme Engels a já přislíbili svou spolupráci.

19. listopadu 1864 mi pan von Schweitzer napsal:

"Kdybyste snad měl ještě nějaké připomínky k vydání prospektu, musel byste je sdělit obratem."

Připomínky jsem neměl.

Pan von Schweitzer se tázal dále, zda

"můžeme" (tj. redakce) ,,od Vás očekávat občas nějaký článek a je-li nám zároveň dovoleno oznámit to našim čtenářům."

Engels i já jsme žádali, abychom byli napřed seznámeni se společností, v níž máme veřejně vystupovat. Pan von Schweitzer nám pak vyjmenoval spolupracovníky a připsal k tomu:

"Máte-li snad proti tomu nebo onomu z těchto pánů nějaké námitky, vyřídí se to, doufejme, tím, že uvážíte, že mezi spolupracovníky listu neexistuje nějaká přísná solidarita."

28. listopadu psal pan von Schweitzer:

"Váš a Engelsův souhlas vyvolaly ve straně, pokud je vůbec zasvěcena, nejradostnljH rozruch."

Dvě první čísla zaslaná na ukázku, obsahovala už leccos, co vzbuzovalo pochybnosti. Protestoval jsem. A mimo jiné jsem vyslovil své rozhořčení nad tím, že ze soukromého dopisu, který jsem napsal hraběnce Hatzfeldtové, když jsem se dověděl o Lassallově smrti, bylo vytrženo několik slov soustrasti, uveřejněno s mým podpisem a drze zneužito k "vyzvánění" servilního chvalozpěvu na Lassalla. Pan von Schweitzer mi odpověděl 30. prosince:

"Velevážený pane! Mějte s námi trpělivost - postupně se to zlepší, jsme ve velmi těžkém postavení. Dobrá věc potřebuje čas, a tak doufám, že se upokojíte a po nějakou dobu v klidu vyčkáte."

To bylo už 30. prosince 1864, když jsem měl v ruce teprve první čísla na ukázku!

Počátkem ledna 1865, po konfiskaci jednoho z prvních čísel "Social-Demokratu", jsem panu von Schweitzerovi blahopřál k této události a dodal jsem, že by se měl otevřeně rozejít s vládou.

Když přišla zpráva o Proudhonově smrti, prosil mne o článek o Proudhonovi. Vyhověl jsem jeho přání a poslal jsem mu článek obratem; využil jsem ovšem této příležitosti, abych nyní v jeho vlastním listě charakterizoval "každý, i jen zdánlivý kompromis se stávající mocí" jako porušení "prostého mravního taktu" a Proudhonovo koketování s L. Bonapartem po státním převratu jako "ničemnost".[a] Současně mu Engels poslal překlad starodánské selské písně[b], a v poznámce k ní kladl čtenářům "Social-Demokratu" na srdce, že je nutno bojovat proti krautjunkerům.

Během téhož měsíce ledna jsem však musel znovu protestovat proti "taktice" pana von Schweitzera.[97] Odpověděl mi 4. února:

"Pokud jde o naši taktiku, prosím, abyste uvážili, jak těžké je naše postavení. Musíme se nejprve snažit, abychom zesílili, atd."

Koncem ledna jsme byli s Engelsem donuceni insinuací ve zprávě "Social-Demokratu" z Paříže k prohlášení,[c] v němž se mimo jiné pravilo, že s radostí konstatujeme, že se potvrzuje náš názor, že "pařížský proletariát se staví i nadále nesmiřitelně proti bonapartismu v jeho obojí podobě — v podobě z Tuilerií i v podobě z Palais Royal — a ani na okamžik nepomyslel na to, aby zaprodal své historické právo prvorozeného jako nositele revoluce za misku čočo- vice". Prohlášení končilo slovy: "Doporučujeme německým dělníkům tento příklad."

Pařížský dopisovatel však mezitím opravil v 21. čísle "Social-Demokratu" své dřívější tvrzení, a tak naše prohlášení ztratilo bezprostřední důvod. Proto jsme nic nenamítali, když je pan von Schweitzer odmítl otisknout. Zároveň jsem mu však napsal, že "jinde vyložíme podrobně svůj názor na poměr dělníků k pruské vládě". Konečně jsem se naposledy pokusil objasnit mu na praktickém příkladě, na koaliční otázce, ubohost jeho "taktiky", byla-li jinak míněna poctivě.[98] Odpověděl mi 15. února:

"Chcete-li mi jako v posledním dopise vysvětlovat teoretické (!) otázky, přijmu od Vás toto poučení s povděkem. Pokud však jde o praktické otázky denní taktiky, prosím Vás, abyste uvážil, že k tomu, aby mohl člověk tyto věci posoudit, musí stát uprostřed hnutí. Křivdíte nám proto, jestliže kdekoli a jakkoli vyjadřujete svou nespokojenost s naší taktikou. To byste si mohl dovolit jedině tehdy, kdybyste přesně znal poměry. Nezapomeňte také, že Všeobecný dělnický spolek je konsolidovaná organizace a do určité míry zůstává spjata se svými tradicemi. Vždyť věci in concreto jsou vždycky provázeny nějakými obtížemi."

Na toto Schweitzerovo ultimátum jsme s Engelsem odpověděli veřejným prohlášením o přerušení spolupráce s redakcí listu.[d]

Karel Marx

Londýn, 15. března 1865



Otištěno v "Berliner Reform",
čís. 67 z 19. března 1865
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde v tomto svazku. (Pozn. red.)

b Viz zde v tomto svazku. (Pozn. red.)

c Viz zde v tomto svazku. (Pozn. red.)

d Viz zde v tomto svazku. (Pozn. red.)


96 Podnětem k tomuto prohlášení byla kampaň, kterou proti Marxovi a Engelsovi rozpoutal Schweitzer po jejich prohlášení z 23. února 1865, jímž oznámili, že přerušují spolupráci s listem "Social-Demokrat" (viz tento svazek, zde). V článku uveřejněném v "Social-Demokratu" z 8. března 1865, překroutil Schweitzer Marxův a Engelsův poměr k Lassallovi a uvedl úplně falešně důvody jejich roztržky s listem. K zfalšování skutečnosti citoval Schweitzer také článek Karla Blinda, uveřejněný v listu "Neue Frankfurter Zeitung".

Toto prohlášení poslal Marx současně do několika jiných německých listů. Bylo otištěno v "Düsseldorfer Zeitung", čís. 79 z 20. března 1865, ve "Staatsbürger-Zeitung", čís. 79 z 20. března 1865, a v listu "Hermann" z 25. března 1865.

97 Marx má na mysli svůj dopis Wilhelmu Liebknechtovi z 2. února 1865, který se nezachoval; jeho obsah reprodukoval Marx v dopise Engelsovi z 3. února 1865.

98 Je míněn Marxův dopis Schweitzerovi z 13. února 1865. Dopis se nezachoval, je však podrobně citován v Marxově dopise Engelsovi z 18. února 1865. Marx v něm ostře kritizuje Schweitzerovu politickou taktiku. Vysvětluje mu význam dělnických koalicí a odborů, jež z nich vyrůstají, jako důležitého prostředku organizování dělnické třídy k boji proti buržoazii i jako prostředku politického uvědomování dělnictva. Schweitzer, věren lassallovským tezím, popíral význam stávek a odborů pro boj dělnické třídy proti kapitálu. Jako jediný prostředek k dosažení socialismu pokojnou reformistickou cestou propagoval lassallovský požadavek všeobecného volebního práva a výrobních družstev podporovaných státem. Tím Schweitzer stejně jako Lassalle vzbuzoval v dělnictvu klamné naděje na pomoc Bismarcka a pruské vlády.