Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
"President lidstva"[100]
Při mém návratu z Holandska do Londýna předkládá mi "Social-Demokrat" v čís. 39 koláč z asa foetidy[101], který vlastnoručně upekl pan Bernhard Becker většinou z drobtů Vogtových pomluv. Soudně dokumentované vyvrácení lživých Vogtových báchorek lze nalézt v mém spisu "Pan Vogt", Londýn 1860.[102] Tentokrát se však pan Bernhard Becker, "president lidstva", zcela proti svému zvyku neomezuje na pouhé opisování. Poprvé ve svém životě se pokouší říci také něco vlastního.
"Marx dokonce," praví "president lidstva", "zastavil prostřednictvím Dronka za 1000 tolarů rukopis, jejž vyplatil pruský policejní komisař Stieber, který slídí v Londýně mezi emigranty."
A třikrát během svého osobně předneseného presidentského projevu vrací se náš Bernhard Becker se stále větším potěšením k tomuto "faktu".
Na straně 124 mého "Pana Vogta" říkám v poznámce:[103]
"Já sám jsem se s Bangyou a s jeho tehdejším přítelem, nynějším generálem Türrem seznámil v Londýně roku 1850. Podezření, které mi vnukaly jeho podfuky se všemi možnými stranami, orleanisty, bonapartisty atd., a jeho styky s policisty kterékoli národnosti', vyvrátil jednoduše tím, že mi ukázal patent, který mu vlastnoručně vystavil Kossuth; Bangya, který byl už dříve pod Klapkou prozatímním policejním presidentem v Komárně, byl v patentu ustanoven policejním presidentem in partibus.[a] Jako tajný náčelník policie ve službách revoluce si ovšem musel udržovat ,otevřené' přístupy k policii ve službách vlád. Během léta 1852 jsem objevil, že zadržel rukopis, který jsem mu svěřil, aby ho doručil jednomu knihkupci v Berlíně, a postaral se, aby se dostal do rukou jedné německé vlády.[104] O tomto případu a o jiných zvláštnostech tohoto muže, které mi už dávno byly nápadné, jsem napsal jednomu Maďarovi" (Szemerovi) ,,do Paříže a zásahem třetí, přesně informované osoby bylo Bangyovo tajemství úplně odhaleno; potom jsem počátkem roku 1853 poslal do ,New-Yorker Criminal-Zeitung' veřejné udání, podepsané mým jménem."[105]
"President lidstva" zřejmě nečetl podrobné odhalení Bangyi, který tehdy ještě žil v Londýně, jež jsem před 13 lety uveřejnil v "New-Yorker Criminal-Zeitung". Jinak by byl své výmysly trochu více přizpůsobil skutkové podstatě. A tak se zcela oddává hře své podmanivé fantazie, a co tu bylo víc nasnadě než příjemná asociace představ o Londýně a zastavení? Přesto však ručím za to, že Bernhard Becker nikdy své rukopisy nedával do zastavárny.
"President lidstva" ráčil dále dodat,
"že Marx při založení vídeňského listu ,Botschafter', oficiózního orgánu rakouské vlády, chtěl mne" (právě téhož Bernharda Beckera) "získat pro tento list jako dopisovatele, přičemž mi zatajil oficiózní charakter nového listu, který, jak mi řekl, mu byl zaslán, a naopak zdůrazňoval, že tam mohu dodávat úplně rudé[b] články."
Pan Bernhard Becker, který tehdy ještě nebyl "presidentem lidstva" a měl nenapravitelný zlozvyk škrábat do londýnského "Hermanna" ,,úplně bledé články", překvapil mne (viděl jsem ho do té doby jen náhodou jednou nebo dvakrát) jednoho krásného večera, když se osobně objevil v mém domě krátce předtím, než se z jistých důvodů tiše vytratil z Londýna. Žalostně si mi stěžoval na svůj nešťastný osud a ptal se, zda bych mu nemohl opatřit místo dopisovatele a pomoci mu tak z kruté bídy. Odpověděl jsem, že před několika dny oznámil pan Kolatschek panu S. Borkheimovi, politickému emigrantovi a obchodníkovi v City, založení nového, údajně "velmi liberálního" vídeňského listu, poslal mu několik čísel na ukázku a požádal ho, aby získal londýnského dopisovatele. Abych vyhověl vroucímu přání Bernharda Beckera, slíbil jsem mu, že se v této záležitosti obrátím na pana Borkheima, který vždy ochotně pomáhá emigrantům. Bernhard Becker také napsal, pokud si vzpomínám, jeden nebo víc článků na ukázku a poslal je do Vídně. A jeho nezdařený pokus stát se dopisovatelem listu "Botschafter" dokazuje mé spojení s rakouskou vládou! Pan Bernhard Becker se zřejmě domnívá, že když mu hraběnka Hatzfeldtová dala úřad, dal mu pánbůh k tomu i potřebný rozum!
"A nyní," vypráví Bernhard Becker dále, "zpracovává Liebknecht systematicky hraběnku Hatzfeldtovou, které i Marx posílá telegramy a dopisy, aby ji poštval proti spolku."
Pan Bernhard Becker se domnívá, že beru jeho hodnost, která mu byla odkázána,[106] docela tak "systematicky" vážně jako on! Mé dopisy hraběnce Hatzfeldtové po Lassallově smrti obsahovaly projev soustrasti, odpovědi na různé otázky, které mi byly položeny v souvislosti se zamýšlenou brožurou o Lassallovi, a vysvětlení mého zákroku proti jednomu pomlouvači Lassalla, o nějž jsem byl požádán a který jsem také uskutečnil.[c] Aby nedošlo k nedorozumění, pokládal jsem za účelné připomenout hraběnce v dopise z 22. prosince 1864, že jsem s Lassallovou politikou nesouhlasil. Tím skončila naše korespondence, v níž nebylo ani slova o spolku.[107] Hraběnka mě mimo jiné prosila, abych jí obratem napsal, považuji-li za vhodné, aby k zamýšlené brožuře byly připojeny některé podobizny. Odpověděl jsem telegraficky: Ne! Tento jediný telegram dává pan Bernhard Becker, který je právě tak slavný gramatik jako básník a myslitel, do plurálu;
Vypravuje, že jsem se také později podílel na agitaci namířené proti němu. Jediný krok, který jsem v této veledůležité záležitosti podnikl, byl tento: Z Berlína mi psali, že určité kruhy pronásledují Bernharda Beckera, protože nechce připustit, aby "Social-Demokrat" a spolek byly zneužity pro agitaci za připojení Šlesviku-Holštýna k Prusku.[108] Zároveň jsem byl požádán, abych seznámil s touto "intrikou" pro výstrahu pana Klingse ze Solingenu — domnívali se, že na něho mám vzhledem k dřívějším stykům určitý vliv — a pana Philippa Beckera v Ženevě: Udělal jsem obojí, v prvním případě prostřednictvím jednoho barmenského přítele[d], v druhém prostřednictvím svého přítele Schilyho v Paříži, který se stejně jako já mylně domníval, že se v "presidentu lidstva" ozvalo něco lidského a že se skutečně jednou zachoval slušně. Nyní ovšem převrací fakta v pravý opak—jako dialektik.
"President lidstva" není jen velký básník, myslitel, gramatik a dialektik. Je nadto ještě patolog nejčistšího zrna. Mé nežity, které mě trápily půldruhého roku a náhodou ještě 6 měsíců po Lassallově smrti, tuto krvavě rudou nemoc vysvětluje "bledou závistí nad Lassallovou velikostí".
"Avšak," dodává emfaticky, ,,Marx se neodvážil vystoupit proti Lassallovi, neboť velmi dobře věděl, že ten by ho rozdrtil svým obrovitým kyjem právě tak jako Bastiata-Schulze."
Avšak právě v tomto svém posledním díle o Bastiat-Schulzovi[109] Lassalle nadmíru vychvaluje mou "Kritiku politické ekonomie", Berlín 1859,[110] nazývá ji "epochálním dílem" a staví ji do jedné řady s díly A. Smitha a Ricarda. Z toho pan Bernhard Becker s důmyslností sobě vlastní vyvozuje, že Lassalle by mě mohl rozdrtit tak jako Schulze-Bastiata. Lassalle měl ostatně také docela jiné představy o tom, čeho se "odvážím". Když jsem mu při příležitosti, kterou tu není třeba uvádět, napsal, že Engels a já budeme nuceni ho veřejně napadnout z důvodů, které jsem mu uvedl,[111] odpověděl mi obšírně v dopise, který mám právě před sebou; uvádí v něm nejprve své protidůvody a pak uzavírá těmito slovy:
"Uvažte to všechno, než budete mluvit nahlas a veřejně. Kromě toho by náš rozchod a rozkol byl pro naši beztak nevelkou stranu zvláštního charakteru politováníhodnou událostí !"[112]
Pan Bernhard Becker vidí naprostý rozpor v tom, že jsem nechtěl nic vědět o jakémsi pokoutním mezinárodním sdružení[113], v němž on, Bernhard Becker, figuroval, zatímco jsem se velmi horlivě účastnil práce v Mezinárodním sdružení, založeném v září loňského roku vůdci londýnských tradeunionů.
Schopnost rozlišovat si u pana Bernharda Beckera zřejmě nezadá s jeho schopností usuzovat. Jeho sdružení — vychloubá se — dosáhlo v době rozkvětu počtu celých "400 mužů", zatímco naše sdružení je tak neskromné, že má už nyní jen v Anglii deset tisíc členu. Je to vskutku opovážlivost, aby se něco takového dálo jaksi za zády "presidenta lidstva".
Uvážíme-li to všechno a zejména spoustu schopností, kterými, jak jsem jen letmo naznačil, pan Bernhard Becker oplývá, sotva lze pokládat za oprávněné jeho stížnosti, že na muže, jako je on, chtěli uvalit příliš mnoho najednou; že mu naoktrojovali nejen roli samovládce jako hlavní obor, nýbrž "vedle toho" ještě i podřadnější funkce: "nakupovat vejce a máslo pro domácnost".[114] Zdá se však, že se dá zavést lepší domácí pořádek mezi jeho podvojné funkce. Ať mu v budoucnu ponechají jako hlavní zaměstnání "nakupování vajec a másla pro domácnost" a naproti tomu jen jako docela "vedlejší" činnost presidentování lidstvu.
Karel Marx
Londýn 8. dubna 1865
Otištěno v "Berliner Reform",
čís. 88 z 13. dubna 1865Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — in partibus infidelium — jen podle jména, podle titulu (doslova: "v zemi nevěřících" — dodatek k titulu katolických biskupů, jmenovaných do pouze nominálních úřadů biskupů v nekřesťanských zemích). (Pozn. red.)
b V "Berliner Reform" mylně: ,,rohe" (drsné) místo "rote" (rudé). (Pozn. red.)
c Viz zde v tomto svazku. (Pozn. red.)
d Karla Siebela. (Pozn. red.)
100 Marxův článek "President lidstva" je namířen proti projevu Bernharda Beckera, předsedy lassallovského Všeobecného německého dělnického spolku, pronesenému na schůzi jeho hamburské obce 22. března 1865 a otištěnému v čís. 39 "Social-Demokratu" z 26. března 1865. Becker v něm pomlouval Mezinárodní dělnické sdružení a především Marxe, Engelse a Liebknechta. Ještě než byl tento Marxův článek uveřejněn, odhalil Beckerovo stanovisko také Liebknecht na schůzi berlínské obce spolku 27. března 1865.
Protože mezi řadovými členy spolku vzrůstala nespokojenost s Beckerovým vedením, usnesla se berlínská obec vyloučit Beckera ze Spolku a obrátila se ke všem členům Všeobecného německého dělnického spolku se žádostí, aby toto rozhodnutí podporovali. Podobné schůze se konaly i v mnoha jiných obcích spolku. V červnu 1865 byl Becker nucen dočasně odstoupit předsednictví spolku svému zástupci Fritzschovi a v listopadu téhož roku se musel s konečnou platností své funkce vzdát.
Z Liebknechtova dopisu Marxovi z 15. dubna 1865 je zřejmé, že Marxův článek byl otištěn nejen v "Berliner Reform", ale také v "Rheinische Zeitung".
101 Asa foetida — ostře zapáchající rostlina hořké chuti, její šťávy se dříve používalo v lékařství jako prostředku k utišení bolestí a křečí.
102 Viz Marx-Engels, Spisy 14, zde.
103 Viz Marx-Engels, Spisy 14, zde.
104 Tím je míněn rukopis Marxova a Engelsova pamfletu "Velikáni emigrace" (viz Marx-Engels, Spisy 8).
105 Jde o Marxův článek "Hirschova dobrovolná přiznání" (viz Marx-Engels, Spisy 9), otištěný v americkém listu "New-Yorker Criminal-Zeitung".
"New-Yorker Criminal-Zeitung" — zkrácený název týdeníku "Belletristisches Journal und New-Yorker Criminal-Zeitung" ["Beletristický časopis a newyorské noviny pro kriminalistiku"], který založili v New Yorku 1852 němečtí maloburžoazní emigranti. Vycházel pod tímto názvem od 18. března 1853 do 10. března 1854.
106 Marx má na mysli funkci předsedy Všeobecného německého dělnického spolku, kterou Lassalle ve své závěti odkázal Bernhardu Beckerovi.
107 Jde o Marxovy dopisy Sophii Hatzfeldtové z 12. září, 16. října, 28. listopadu a 22. prosince 1864. Dopis z 16. října 1864 se nezachoval celý.
108 Tím se myslí dopis, který Liebknecht poslal Marxovi kolem 20. ledna 1865.
109 Ferdinand Lassalle, "Herr Bastiat-Schulze von Delitzsch, der ökonomische Julian, oder: Kapital und Arbeit" ["Pan Bastiat-Schulze von Delitzsch, ekonomický Julián, aneb Kapitál a práce"], Berlín 1864.
110 Je míněno Marxovo dílo "Ke kritice politické ekonomie" (viz Marx-Engels, Spisy 13).
111 Marx má na mysli svůj dopis Lassallovi z 10. června 1859, v němž zaujal stanovisko k uveřejnění anonymního pamfletu "Der italianische Krieg und die Aufgabe Preussens. Eine Stimme aus der Demokratie" ["Italská válka a úloha Pruska. Hlas z demokratických kruhů"]. V tomto pamfletu hájil Lassalle myšlenku sjednocení Německa pod hegemonií Pruska. Marx psal Lassallovi: ,,Co se týče pamfletu: nevyjadřuje v žádném případě můj názor ani názor mých soudruhů v Anglii. Ostatně je pravděpodobné, že svůj názor vyslovíme v tisku."
112 Jde o Lassallův dopis Marxovi, napsaný v polovině června 1859. Viz Ferdinand Lassalle, ,,Nachgelassene Briefe und Schriften" ["Dopisy a spisy z pozůstalosti."], sv. 3, Stuttgart-Berlín 1922, str. 221.
113 Míní se tu buržoazně demokratické Mezinárodní sdružení, založené roku 1855 v Londýně francouzskými, polskými a německými emigranty. Toto sdružení, které existovalo do roku 1859, udržovalo styky s některými belgickými demokraty a s maloburžoazní německou emigrací ve Spojených státech; od března 1857 do března 1858 vydávalo svůj orgán — "Bulletin de l'Association Internationale" ["Bulletin Mezinárodního sdružení"].
114 Ve své řeči na schůzi hamburské obce Všeobecného německého dělnického spolku 22. března 1865 si Becker stěžoval, že jako tajemník hraběnky Hatzfeldtové musí vykonávat také povinnosti domácího sluhy a nakupovat pro ni chléb a máslo.